Alfons X.

Narodil se 26. listopadu 1221 jako syn kastilského krále Ferdinanda III., po kterém nastoupil na trůn v roce 1252 jako král Kastilie a Leonu. Po svém nástupu využil rostoucího vlivu Kastílie v západní Evropě k tomu, aby v roce 1257 kandidoval na uprázdněný německý trůn. Následujících dvacet let poté soupeřil o titul císaře Svaté říše římské s bratrem anglického krále Richardem z Cornwallu, po jehož smrti v roce 1275 ho papež Řehoř X. přesvědčil, aby se své kandidatury vzdal. Rovněž neúspěšně se pokoušel o dokončení reconquisty v jižním Španělsku, zahájené jeho otcem.


Alfons X. usiloval o prosazení právní reformy, která by posílila královskou moc a kodifikovala zákony ve všech královských državách. Jeho sedmidílný právní kodex však kastilský parlament zamítl, neboť šlechta se růstu královské moci obávala. Nakonec se spojila s jeho synem Sanchem IV., který otce roku 1282 zajal a uvěznil v Seville. Tam také Alfons X. 4. dubna 1284 zemřel.


Alfons X. si získal přízvisko „Moudrý“ vzhledem k svým zásluhám o rozvoj kultury a náboženské toleranci vůči muslimským a zejména židovským poddaným. Král byl sám literárně činný, napsal náboženské písně k poctě Panně Marii a také četná historická díla, podílel se na sepsání první kroniky Španělska v kastilštině a také nechal přeložit mnohá cenná vědecká díla z arabštiny