Main Menu
User Menu

Dáreios I. Veliký

DÁREIOS I. VELIKÝ - perský král


( ? - 486 př.n.l. )



Když v roce 522 př.n.l. , během cesty z Egypta, zemřel král Kambýses II., čekalo Perskou říši těžké období. Dobyvatel Egypta Kambýses II. sice utrpěl nezdar při svých pokusech rozšířit moc Persie do Lybie a Núbie, ale hlavním důvodem jeho rychlého návratu bylo povstání mága Gaumáty, který se prohlásil za Bardiu, mladšího syna krále Kýra II. Velikého a bratra Kambýsa II. ( sám Kambýses II. přitom nechal Bardiu zavraždit ještě před tažením do Egypta ), a uzurpoval perský trůn.



Do čela armády táhnoucí z Egypta se postavil Dáreios, syn perského satrapy Hystapsa pocházejícího z vedlejší větve vládnoucí perské achaimenovské dynastie. Za Dáreia se postavilo šest významných aristokratických rodů Persie a ten se s jejich podporou nechal na podzim roku 522 př.n.l. v Pasargadách korunovat králem králů, titulem perských vládců. Vlivné rody, které Dáreia I. podpořily byly odměněny výsadním postavením mezi ostatními aristokratickými rody Persie.


Gaumátu, podporovaného kněžskou hierarchií, nezachránily ani populistické zákony, které mu měly zajistit podporu obyvatel. Gaumáta osvobodil všechny obyvatele na tři roky od placení daní a vojenské služby. Dáreios I. proti němu vytáhnul do boje, porazil ho, a 16. října 521 př.n.l. nechal v Ektabanech popravit. Dáreios I., který sňatkem s dcerou Kýra II. Velikého, Atossou ,obratně posílil legitimitu své vlády, však musel v prvních letech panování bojovat hned s několika vzdorokráli. Celou Perskou říši se podařilo Dáreiovi I. dostat pod svou kontrolu až kolem roku 519 př.n.l., jak o tom svědčí skalní reliéf v Behistúnu u íránského Hamadánu ( Ektabany ). Dáreios I. je na skále zobrazen jak přebírá od boha Ahura Mazdy symbolický prsten vlády. Dáreios I. při tom stojí jednou nohou na postavě ležícího mágy Gaumáty. O krutých a krvavých bojích o moc svědčí i nápis na behistúnské skále na kterém je slovy vítězného Dáreia I. popsán osud médského vzdorokrále Fravartiše a jeho příznivců " ..dal jsem mu uříznout nos , uši a jazyk a vyloupat oči a potom jsem ho v Ektabanech dal narazit na kůl a z jeho předních stoupenců jsem dal sedřít kůži..."


Dáreios I. po svém triumfu centralizuje správu říše. Tu rozděluje na 20 místodržitelství ( satrapíí ). Satrapové představují nejvyšší správní a soudní moc na svěřeném území. Zodpovídají za výběr daní a jsou povinni v případě potřeby postavit do pole kontingenty vojska. Na strategických místech satrapií jsou v pevnostech dislokovány stálé vojenské jednotky, které ovšem stojí mimo pravomoc satrapů, jsou podřízeny králi Dáreiovi I. Na satrapy dohlížejí i zvláštní úředníci tzv. " oči i uši královy ". Daňové zákony zohledňují lidnatost a prosperitu satrapií, ale neberou v úvahu objektivní sezóní problémy, jako např. sucho nebo záplavy. Nejvíce platí Egypt a Babylón, nejméně východní pouštní satrapie. Mateřská Persie je od daní osvobozena. Daně jsou vybírány v drahých kovech, některé satrapie platí i naturálie ( obilí, dobytek). Dáreios I. nechá razit zlaté mince ( dareikos ). Jeden dareikos má hodnotu 20 stříbrných šekelů.


Jednotlivé satrapie si však za krále Dáreia I. udržují vlastní kulturní a náboženské tradice. obyvatelé mohou zachovávat místní zvyky a mluvit rodným jazykem. Úředním jazykem Perské říše se stává aramejština. Místní náboženství jsou říší podporována. Dáreios I. se nechává korunovat králem Babylóna podle rituálu boha Marduka. V Egyptě perští achaimenovci vládnou jako 27. dynastie. a Dáreios I. nechá v jižním Egyptě postavit chrám boha Amona v oáze el-Chargech. V Jeruzalémě věnuje Dáreios peněžní dar na dostavbu a rekonstrukci Jahveho chrámu zničeného Nabukadnezarem II., jehož rekonstrukce se táhla desetiletí.


Dáreios I. Veliký buduje bohatou a prosperující říši. Sídelním městem říše se stávají Súsy. Súsy fungují jako centrum královské správy a sídlo diplomacie. Město je největším obchodním střediskem říše, kde se střetávají nejdůležitější obchodní stezky. Dáreios I. nechá v Súsách postavit nový královský palác. Kolem roku 518 př.n.l. začíná Dáreios I. jihovýchodně od Sús budovat novou metropoli v Persepoli. Persepolis má sloužit jako sjednocující prvek národů Persie. Dáreios I. zde slaví náboženský svátek Nového roku ( počátkem jara ), ne který se do Persepole sjíždějí zástupci všech podmaněných národů. Cizincům je vstup do Persepole zapovězen. Nedaleko od Persepole, v Nakš - i - Rustamu, si Dáreios I. staví skalní hrobku.


Perská říše je propojena silnicemi spojujícími důležitá města říše. Nejdůležitější " královská cesta " spojuje v délce 2 500 kilometrů maloasijské Sardy a sídelní město Súsy. Královská cesta je chráněna na strategických místech pevnostmi a vojenskými posádkami. Po celé její délce jsou rozmístěny v pravidelých rozestupech stanice. Podle Hérodota jich bylo na 111. Pěšky mohl poutník ze Sard dorazit do Sús během 90 dnů. Podél královské cesty funguje i jakási prvotní pošta. V neustálé pohotovosti jsou na ní jízdní kurýři, kteří si mohou na cestě měnit koně, aby se král dozvěděl důležité zprávy co nejdříve. Chod veleříše řídí speciálně vyškolení úředníci, kteří ovládají čtení i psaní, tzv. 10 000 nesmrtelných.


Sotva je říše sjednocena, pokračuje Dáreios I. Veliký v expanzívní politice svých předchůdců. Už v roce 518 př.n.l. obsadila Dáreiova vojska úzení dnešního Paňdžábu v severní Indii. V roce 513 př.n.l. vytáhnul král králů Dáreios I. Veliký proti Skythům, kočovnému národu sídlícímu na severu Thrákie na levém břehu dolního toku Dunaje. Řecký stavitel Mendroklés překlenul Helléspont ( Dardanely ) pontonovým mostem, po kterém přešla Dáreiova armáda do Evropy na Thrácký Chersonésos a vyrazila na sever územím thráckých kmenů. Podél černomořského pobřeží Thrákie pluje spojenecká flotila iónských Řeků až k dunajské deltě a proti toku Dunaje míří do vnitrozemí. Perská armáda, ve které paradoxně v čele pomocného řeckého oddílu bojuje i pozdější pokořitel Peršanů od Marathónu, Miltiadés mladší, si zatím podrobuje menší thrácké kmeny bez boje . Pouze silní Gétové na Dunaji musejí být poraženi vojenskou silou. Na Dunaji již čeká na Dáreia I. nový pontonový most postavený Ióny, přes který Dáreiova armáda přechází na území Skythů. Skythové se přímému střetu s perskou armádou vyhýbali a úspěšně praktikovali taktiku spálené země. Dáreiova armáda začínala být stále více vyčerpaná a měla potíže se zásobováním. Hérodotos píše, že skythský posel doručil Dáreiovi ptáka, žábu, myš a pět šípů. Dáreios, který chtěl pokračovat v tažení to zprvu interpretoval jako skythskou kapitulaci, ale kvůli vyčerpanosti armády nakonec akceptoval jiné vysvětlení. Góbryas usoudil, že poselství zní asi takto : Nestanete-li se ptáky a nevzlétnete-li, Peršané, k nebi a nezalezete-li pod zem jako myši, či neproměníte-li se v žáby a nenaskáčete do močálů, zahynete našimi šípy.


Dáreios I. zavelel k ústupu. Skythové, kteří ho pronásledovali, dorazili k pontonovému mostu přes Dunaj jako první, ale Iónové most částečně rozpojili, aby na ně Skythové nemohli zaútočit a po příchodu hlavních perských sil, ketré Skythy zahnaly, most opět spojili a zachránili tak perskou armádu.


Dáreios I. se vrátil do Sús a velením nad armádou pověřil generály Megabaza a Otana. Některá maloasijská řecká města chtěla využít perského nezdaru ( Chalkedón a Alyskos ), ale ustupující Dáreios jejich vzpouru potlačil. Jeho generálům se podařilo upevnit perskou moc v egejské Thrákii, kde vybudovali pevnosti Doriskos a Eión a deportovali odbojný kmen Paionů do Malé Asie. V roce 509 př.n.l. obsadili Peršané ostrovy Imbros a Lemnos.


Kolem roku 500 př.n.l. podniknul, v Dáreiových službách, průzkumnou plavbu po indických řekách kapitán Skylax z Kárie. Po řece Indus doplul až k jejímu ústí do moře, a potom směrem na západ obeplul dnešní Arabský poloostrov a přes Rudé moře dorazil až do Suezského zálivu u pobřeží Egypta. Této provincii věnoval Dareios I. Veliký velkou pozornost. Nechal dokončit kanál mezi Nilem a Rudým mořem, který začal budovat už faraon Nekó II. V roce 503 př.n.l. nechal sepsat egyptské zákony až do doby vlády Ahmóse II.. Zákoník byl upraven a kromě aramejštiny byl sepsán i v egyptštině. Dáreios I. Veliký se snažil naklonit si egyptské kněžské hodnostáře, ale přes jeho snahu se situace v Egyptě zhoršovala.


V roce 499 př.n.l. se vzbouřil ostrov Naxos a jeho obyvatelé vyhnali aristokraty do Mílétu. Nikdo netušil, že tento zprvu bezvýznamný konflikt přeroste v povstáni řeckých iónských měst v Malé Asii. Vyhnanci požádali o zásah syna mílétského místodržitelel Histiaia, Aristagora. Aristagorás přemluvil v Sardech k trestné výpravě satrapu Artaferna, ale během plavby na Naxos vzájemné antipatie obou mužů vyvrcholily a Artafernes o chytaném útoku informoval Naxos. Naxos poté dlouho vzdoroval a Aristagorás v obavě, že bude Peršany pohnán k odpovědnosti za krach výpravy, změnil strany a podnítil iónská města k povstání proti Peršanům.


V iónských městech byli svrženi a zabiti perští místodržící. Iónové s pomocí malé athénské a eretrijské flotily slavili zprvu úspěch. V roce 498 př.n.l. byly dobyty a vypáleny Sardy. Perská armáda ale rychle zareagovala, překročila řeku Halys, a u Efesu vzbouřence porazila. Aristagorás uprchnul. Féničané v perských službách porazili v roce 494 př.n.l. v námořní bitvě u Ladé iónskou flotilu. Potom Peršané oblehli Mílétós a v roce 493 př.n.l. do dobyli, vypálili, muže pobili a ženy s dětmi prodali do otroctví. V roce 492 př.n.l. dobyli Peršané Byzantion na Thráckém Chersonésu. Miltiadés mladší prchá do Řecka.


V roce 492 př.n.l. pověřil Dáreios I. svého zetě, vojevůdce Mardonia, pacifikací egejské Thrákie, kterou hodlal využít k mohutné ofenzívě proti mateřskému Řecku, v odvetě za řeckou podporu iónským povstalcům. Přes těžké ztráty na lodích i posádkách, při obeplouvání poloostrova Athos, nakonec Mardonios slaví úspěch. Území Makedonie a egejské Thrákie se stává novou evropskou satrapií Perské veleříše. V roce 491 př.n.l. se Mardonios stahuje do Malé Asie, kde se chystá generální ofenzíva proti pevninskému Řecku.


Dáreiovu žádost o " zemi a vodu " ,tj. o podřízení se Persii, Řekové odmítají. Na jaře roku 490 př.n.l. shromážďují v Kilikii na jihozápadě Malé Asie Dáreiovi vojevůdci Datis a Artafernes mohutnou flotilu. Aby se flotila vyhnula Athosu, kde utrpěla těžké ztráty, vypluly perské lodě přes Egejské moře k břehům Řecka. Peršané obsadili Kykladské ostrovy a byla dobyta Eretria na Euboji. V září 490 př.n.l. však utrpěla perská armáda porážku u Marathónu, hlavní zásluhu na ní měl bývalý spojenec Peršanů stratég Miltiadés mladší. Perský nápor byl dočasně zastaven.


Porážky Peršanů využili Egypťané a Babylóňané ke vzpouře proti perské nadvládě. Dáreios I. se chystá s vojskem do Egypta. Na cestu se však už nevydá. Na podzim roku 486 př.n.l. umírá v Súsách král králů Dáreios I. Veliký. Jeho ostatky jsou pohřbeny ve skalní hrobce v Nakš - i - Rustamu u Persepole.


Obrovská říše s 50 milióny obyvatel ( Peršanů bylo jen půl miliónu ) sahající od nilských peřejí na jihu Egypta k egejské Thrákii v Evropě, na severovýchodě zasahující do pustin Pákistánu a Indie, s řekou Indus jako východní hranicí, připadla jeho synovi Xerxovi I.. V osobě Dáreia I. Velikého dosáhla Perská veleříše svého zenitu, nyní už bude pouze slábnout.
URL : https://www.valka.cz/Dareios-I-Veliky-t24966#92041Verze : 0