Švehla, Antonín

Švehla Antonín

(15.4. 1873 – 12.12. 1933)

– politik, statkář z Hostivaře, absolvoval čtyři třídy nižšího gymnázia v Praze a hospodářskou školu v České Lípě. I když se mu dostalo jen středního vzdělání, brzy výrazně vynikal přirozenou inteligencí, pracovitostí a schopností orientovat se ve složitých situacích.

Jeho silná osobnost se projevila již v mládí, když převzal rodinný statek v Hostivaři a proti dobovým zvyklostem a představám rodičů se oženil s chudou, sociálně mu zcela nerovnou dívkou. Byl velmi aktivním sokolem. Spoluzaložil hostivařskou sokolskou jednotu a jako starosta ji 25 let vedl.

Po založení agrární strany roku 1902 se stal jejím čelným funkcionářem. Pochopil význam masového a organizačně podchyceného politického hnutí a toto pojetí také houževnatě prosazoval. Agrární strana podle jeho představ měla v duchu hesla "Venkov jedna rodina" hájit a reprezentovat zájmy veškerého venkovského obyvatelstva. V rolnictvu viděl základ národa.

Roku 1909 byl zvolen předsedou agrární strany, a ta se stala za jeho vedení ve volbách do vídeňské říšské rady roku 1911 nejsilnější českou politickou stranou. Sám Švehla ale do Vídně nešel a zůstával v Praze jako předseda svazu českých poslanců na zemském sněmu úzce spojen s domácím provinciálním prostředím.

V letech první světové války se zpočátku stáhl do pozadí a vůči rakouské vládě zaujal vyčkávací postoj. Pochopil nebezpečí i šance, které přinesl světový konflikt národnímu hnutí, a úspěšně se zasazoval o jednotný postup českých politiků. Od roku 1917 usiloval o samostatný stát a bez jeho aktivní a vesměs rozhodující účasti nebylo přijato během války žádné významné rozhodnutí české politické reprezentace. Velikost Švehlovy osobnosti se nejvíce ukázala při vzniku a budování samostatného československého státu. Tehdy se Švehla projevil nejen jako vedoucí představitel agrární strany, ale i jako významný státník.

Spolu s Aloisem Rašínem měl hlavní slovo v předsednictvu Národního výboru československého, které řídilo převrat 28. října 1918 a první kroky samostatného státu. V rozbouřených poválečných letech vybudoval a obezřetně kormidloval ministerstvo vnitra, přičemž v nejsložitějším období od ledna do července 1919 řídil také v nepřítomnosti Karla Kramáře vládu. Velmi se přitom zasloužil o konsolidaci vnitřních poměrů v samostatném Československu, které tehdy představovalo oázu pořádku v rozbouřené střední Evropě.

Mimořádné politické schopnosti uplatnil Švehla v tzv. Pětce představitelů českých politických stran a jako předseda několika československých vlád v letech 1922 až 1929. Jeho sférou byla vnitřní politika, v oblasti zahraniční politiky se necítil dostatečně kompetentní a přenechával její vedení prezidentu Masarykovi a ministru zahraničí Benešovi.

Vzájemný vztah Švehly a prezidenta Masaryka, zpočátku založený na vzájemném respektu a úctě, přerostl později v přátelství. Švehlovi patřila hlavní zásluha o to, že se agrární strana stala v meziválečném Československu nejsilnější politickou stranou, opírající se o hustou síť družstevních, odborných a osvětových organizací.

Za své nejvýznamnější dílo považoval pozemkovou reformu, která otevřela cestu modernímu vývoji českého zemědělství. Jako premiér dokázal na rozdíl od svých nástupců překonat omezenost stranických zájmů. Díky jeho podpoře byla v ČSR jako v první zemi ve střední Evropě úspěšně stabilizována měna (1922-1923), zavedeno nemocenské a penzijní pojištění (1924), provedena daňová a správní reforma (1927) a do vlády přizváni zástupci německých aktivistických stran.

Bylo především jeho zásluhou, že v průběhu dvacátých let se vnitropolitické poměry stabilizovaly a přes mnohé averze mezi politiky a publicistické přestřelky fungovala parlamentní demokracie. Švehlovou silnou stránkou byla znalost lidí, vynikající schopnost vyjednávat, dohodnout se na kompromisu a k dohodě přimět i jiné. Byl pragmatik a dokázal úspěšně vést složité politické hry. Zájem republiky však vždy stál na prvém místě. Proto, když pro těžkou nemoc začátkem roku 1929 odstoupil z funkce předsedy vlády a v prosinci 1933 náhle zemřel, československá politická scéna silně postrádala Švehlovu autoritu a umění překonávat rozpory.

www.vlada.cz

commons.wikimedia.org
commons.wikimedia.org
commons.wikimedia.org
commons.wikimedia.org