Leo Dietrich Franz Reichsfreiherr Geyr von Schweppenburg pocházel ze starého vestfálského šlechtického rodu. Narodil se 2. března 1886 v Postupimi, kde sloužil jeho otec jako důstojník u husarského pluku. 29. června 1904 vstoupil do 2. Württemberského dragounského pluku ve Stuttgartu. Po odvelení do Válečné školy v Postupimi byl 19. října 1905 povýšen do první důstojnické hodnosti. Po absolvování Válečné akademie v Berlíně v letech 1911–1914 se vrátil v hodnosti nadporučíka ke svému pluku a s ním prodělal polní tažení v Polsku, Francii, Rusku a na Balkáně. V roce 1915 byl povýšen na kapitána a do konce války zastával vyšší štábní funkce u 9. jezdecké divize, 101. pěší divize a XXII. záložního sboru. Geyr zůstal po uzavření míru v armádě a byl přijat do Reichswehru. Působil jako instruktor na pěchotní škole v Mnichově, jako štábní důstojník u 4. divize a v letech 1931–1933 velel 14. jezdeckému pluku. 1. října 1932 byl povýšen do hodnosti plukovníka. Díky jazykovým schopnostem byl 1. dubna převelen do Londýna, kde zastával funkci vojenského přidělence pro Velkou Británii, Belgii a Holandsko. 1. září 1935 byl povýšen do první generálské hodnosti. Během krize v Porýní v roce 1936 Geyr ve svých zprávách pro Berlín varoval před podceňováním Britů a poukázal na nebezpečí Hitlerova politického avanturismu. To mu vyneslo pokárání od ministra války Wernera von Blomberga. 1. října 1937 byl povýšen do hodnosti generálporučíka a odvelen zpět do Německa. Zde převzal velení 3. tankové divizi. Za výkony během polského tažení si vysloužil osobní pochvalu od Hitlera a 20. dubna 1940 povýšení na generála jezdectva. 14. února 1940 mu bylo svěřeno velení XXIV. armádnímu sboru, se kterým prodělal západní tažení. V lednu 1941 pak následovalo jmenování generálem tankových jednotek. Na počátku východní kampaně velel III. tankovému sboru, později XXXX. tankovému sboru. Bojoval u Minska, Smolenska a Brjanska, absolvoval obkličovací operaci u Kyjeva, jeho sbor tvořil předvoj 2. armády během neúspěšného útoku na Moskvu. Dne 9. července 1941 byl Geyr von Schweppenburg vyznamenán Rytířským křížem Železného kříže . Kvůli vážnému onemocnění musel 8.ledna 1942 předat velení a vrátit se do vlasti. V červenci 1942 opět převzal XXXX. tankový sbor, se kterým postupoval směrem na Kavkaz. 1. října však byl kvůli pokračující nemoci převeden do Vůdcovy zálohy. 28. července 1943 byl převelen do Francie, kde převzal nově zformovaný LVIII. záložní tankový sbor. Od ledna 1944 pak měl jako velící generál Tankové skupiny Západ odpovědnost za výcvik a formování všech tankových jednotek na západě, celkem 10 tankových divizí a divizí tankových granátníků. V případě spojeneckého vylodění se od Tankové skupiny Západ očekávalo, že mohutným protiútokem zastaví invazní síly. Polní maršál Erwin Rommel, velitel Skupiny armád B, které Tanková skupina Západ podléhala, chtěl Geyrovy tankové divize přesunout co nejblíže k pobřeží, aby Spojencům zabránily uchytit se na plážích. Díky předchozím zkušenostem z bojů v severní Africe se obával, že vzdušná převaha Spojenců zmaří jakékoli přesuny strategických záloh. Naopak Gerd von Rundstedt, vrchní velitel německých jednotek na západě, sdílel Geyrovo přesvědčení, že tankové jednotky je nutné držet v zázemí a v manévrovém boji po vylodění obklíčit a zničit spojenecké síly. Proto tankové formace zůstanou ukryty před spojeneckým letectvem v lesích severozápadně a jižně od Paříže, odkud mohou zaútočit na protivníka pronikajícího do vnitrozemí. Kompetenční spory nakonec musel řešit Hitler, který kontrolu nad částí tankových jednotkek rozdělil mezi Rommela a Rundstedta a zbývající divize na severu podřídil jako zálohu vrchnímu velení Wehrmachtu. Hned v prvních dnech po dni „D“ se ukázalo, že toto řešení otevřelo Spojencům cestu do Francie. Spojenecká invaze v Normandii se byla zahájena 6. června 1944. To, že nedošlo k nasazení tankových záloh ihned po vylodění, mělo pro Němce katastrofální následky. Teprve 8. června měl Geyr k dispozici tři tankové divize, které byl připraven vrhnout na sever k obraně Caen proti britským a kanadským silám postupujícím na toto město ze svých předmostí a v protiútoku je zahnat zpět do moře. 10. června 1944 bombardéry Royal Air Force napadly jeho nově zřízené velitelství v La Caine. Všichni štábní důstojníci byli raněni nebo zabiti, zničeny byly všechny radiovozy a většina ostatních vozidel. Zraněný Geyr se se zbytky svého velitelství stáhl do Paříže. Velení tankovým jednotkám převzal do doby, než Geyr znovu zřídil svůj hlavní stan, SS-Oberstgruppenführer Josef Dietrich se svým štábem I. tankového sboru SS. Dietrich Geyrův útočný plán po bombardování Caen 11. června a kanadském diverzním útoku odložil. Geyrovy posílené tankové jednotky zadržovaly spojenecký postup ještě tři týdny. Koncem června uvedl v hlášení pro OKW, schváleném a předloženém von Rundstedtem, požadavek na vyklizení Caen a praktikování „pružné obrany“. Dále uvedl, že tankové divize jsou decimovány v důsledku politiky, kterou OKW prosazuje. 2. července byl na Hitlerův rozkaz zbaven velení a vystřídán generálem tankových jednotek Heinrichem Eberbachem. Od srpna 1944 do konce války vykonával funkci inspektora tankových jednotek na Velitelství záložního vojska. Dobu od května 1945 do července 1947 strávil Geyr v americkém zajetí. Po propuštění se věnoval publikační činnosti – napsal memoáry o svém působení v Londýně ve funkci vojenského přidělence (Erinnerungen eines Militärattachés, London 1933–1937) a během druhé světové války (The Critical Years). Jako člen "Studijního výboru pro německé bezpečnostní otázky" se podílel na budování Bundeswehru. Leo Geyr von Schweppenburg zemřel 27. ledna 1974 v Irschenhausenu poblíž Mnichova.
![Oldenburské velkovévodství [1815-1918] / Grand Duchy of Oldenburg](http://www.valka.cz/images10/color_7.png "Oldenburské velkovévodství [1815-1918] / Grand Duchy of Oldenburg")
