Blumentritt, Günther

Günther Blumentritt se narodil 10. února 1892 v Mnichově v rodině ministerského rady. 29. května 1911 vstoupil jako kadet do císařské armády k 3. durynskému pěšímu pluku č. 71. Po absolvování Válečné akademie v Gdaňsku byl 19. listopadu 1912 povýšen do první důstojnické hodnosti.
Během první světové války sloužil převážně na východní frontě, v březnu 1916 byl vyznamenán Železným křížem 1. třídy. Dne 22. března 1918 byl povýšen do hodnosti nadporučíka jako plukovní pobočník. V srpnu 1918 utrpěl zranění v boji, obdržel Odznak za zranění v černém a po několika týdnech léčby a rekonvalescence se vrátil ke svému pluku. Krátce před koncem války byl zařazen jako adjutant k 205. pěší brigádě. Během služby na východní frontě získal respekt k ruským vojákům, který si udržel během celé své vojenské kariéry: "Ruský voják projevil velkou obratnost při nočních operacích a bojích v lese, v boji muže proti muži; jeho fyzické potřeby byly nepatrné a jeho odolnost byla vskutku ohromující."
Po skončení války byl v roce 1919 velitelem roty ve Freikorpsu Thüringen a poté byl v hodnosti nadporučíka přijat do Reichswehru. Působil v nižšch štábních funkcích a od 1. dubna 1926 byl přidělen jako operační důstojník ke štábu 6. divize . Po povýšení na majora v září 1933 byl zařazen do štábu Vojenského okruhu VII v Mnichově a absolvoval kurzy pro vyšší štábní důstojníky na Válečné akademii. Tam také působil v roce 1935 jako instruktor taktiky. Do října 1937 pak byl zařazen jako operační důstojník ke štábu VII. armádního sboru, poté působil jako velitel praporu v 7. pěší divizi. V říjnu 1938 byl povýšen do hodnosti plukovníka a v srpnu 1939 byl zařazen ke štábu 12. armády jako operační důstojník. Krátce po vypuknutí 2. světové války byl jmenován operačním důstojníkem ve štábu Skupiny armád Jih pod velením Gerda von Rundstedta, a v této funkci prodělal polské tažení. Pod von Rundstedtovým velením působil prakticky po celou válku a mezi oběma muži vznikl vztah, který Blumentritt později ve svách pamětech připodobnil ke vztahu otce a syna. Po pádu Polska byla Skupina armád Jih reorganizována na Skupinu armád A a Blumentritt se jako operační důstojník von Rundstedtova štábu podílel na přípravě a provedení západního tažení. Bezprostředně po pádu Francie von Rundstedt, Blumentritt a jiní měli za úkol připravit invazi do Velké Británie - operaci "Lvoun". Blumentritt se podílel na plánování operace a účastnil se několíka cvičení, ale nikdy nevěřil v její proveditelnost. 20. října 1940 pak byl jmenován náčelníkem štábu 4. armády pod velením polního maršála Günthera von Klugeho a a od června 1941 s ní prodělal úvodní část operace Barbarossa - útoku na Sovětský svaz - v rámci Skupiny armád Střed. 16. ledna 1942 byl povýšen do první generálské hodnosti a o den později byl jmenován do funkce vrchního ubytovatele na Generálním štábu pozemního vojska. 26. ledna 1942 byl vyznamenán Německým křížem ve zlatě a 1. února povýšen do hodnosti generálporučíka.
24. září 1942 byl jmenován náčelníkem štábu Skupiny armád D pod velením von Rundstedta a podílel se tak na přípravě obrany Francie proti očekávané spojenecké invazi. V roce 1943 ve svém hlášení pro OKH vyjádřil nespokojenost s množstvím a kvalitou jednotek vyčleněných k obraně Atlatického valu. 1. dubna 1944 následovalo povýšení na generála pěchoty. Během invaze v Normandii v červnu 1944 byl on a jeho velitel zaskočení vyloděním na poloostrově Cherbourg. Obrana tohoto sektoru byla nedostatečná, některé úseky byly dokonce obsazeny jednotkami ruských dobrovolníků.
Von Rundstedt byl Hitlerem zbaven velení dne 2. července 1944 poté, co naznačil, že by Německo mělo uzavřít příměří se západními spojenci, a byl nahrazen von Klugem. Blumentritt sloužil jako náčelník von Klugeho štábu v průběhu anglo-kanadského útoku na Caen a bojů v kapse u Falaise. V červenci 1944 byl Blumentritt spolu s von Klugem a mnoha dalšími vysokýni důstojníky obviněn z účasti na přípravě spiknutí s cílem zabít Hitlera. Von Kluge spáchal sebevraždu dne 17. srpna a Blumentritt sám byl dočasně odvolán z funkce a převeden do armádních rezerv, byl však shledán nevinným a opět ustanoven náčelníkem štábu Skupiny armád D - nejprve pod polním maršálem Modelem, a od 5. září opět pod von Rundstedtem. 13. září 1944 byl vyznamenán Rytířským křížem Železného kříže za operační plánování po spojenecké invazi.
18. října 1944 převzal velení XII. armádního sboru SS. Podle Modelova a von Rundstedtova rozhodnutí německá armáda ustoupila k obraně Západního valu a Blumentrittův sbor nesl odpovědnost za téměř 35 km dlouhý úsek obrany od Loverichu přes Geilenkirchen k řece Maas. Po vítězství v Ardenách obrátili Spojenci svou pozornost na úsek bráněný Blumentrittovým sborem, ten však neudržel trojúhelník tvořený holandskými městy Roermond, Sittard a Heisenberg během britské operace Blackcock. Dne 29. ledna 1945 Blumentritt převzal vedení 25. armády, které byly podřízeny všechny pozemní jednotky v Nizozemsku (včetně polních jednotek letectva a námořnictva). 25. armáda byla pověřena držet Holandsko jako "pevnost" za všech okolností. Blumentritt přednesl svou analýzu (která se ukázala jako naprosto přesná), že Spojenci po neúspěšném pokusu probít se Holandskem přes Arnhem obejdou zemi z jihu a německé síly v Holandsku tak zůstanou odříznuty. Nicméně Hitler odmítl Holandsko evakuovat a následně německé jednotky v Holandsku padly do rukou Spojenců bez větších bojů. Dne 18. 2. 1945 byly Blumentrittovy velitelské výkony oceněny Dubovou ratolesti k Rytířskému kříži. 23 března 1945 pak převzal velení zdecimované a demoralizované 1. výsadkové armády poté, co byl její velitel, generál výsadkových jednotek Alfred Schlemm raněn v akci. Po necelých dvou týdnech předal velení generálplukovníkovi Kurtu Studentovi. Od 10. dubna 1945 až do konce války velel Blumentrittově armádní skupině - uskupení sestavenému ad hoc z vyčerpaných jednotek posbíraných od Hamelnu až k Baltskému moři. Jeho úkolem bylo udržet baltské přístavy tak dlouho, jak jen to je možné, aby němečtí uprchlíci mohli uniknout před Rusy postupujícími z východu. 2. května 1945, po Hitlerově sebevraždě dne 30. dubna, Blumentritt nařídil svým mužům neklást Spojencům odpor a ustoupit na západ. Po kapitulaci Německa byl do 1. prosince držen v britském zajateckém táboře, v roce 1946 byl vyslýchán u Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberském procesu a období mezi 6. 11. 1947 a 1. 1. 1948 strávil v americkém zajateckém táboře. Během zajetí spolupracoval s historickým odborem americké armády.
V 50. letech se jako poradce podílel na formování Bundeswehru a své válečné zkušenosti zúročil jako autor několika historických knih - kromě jiného napsal životopis svého velitele Gerda von Rundstedta (Von Rundstedt: The Soldier and the Man). Působil také jako odborný poradce při natáčení válečného velkofilmu "The Longest Day" (Nejdelší den) - postavu generála Blumentritta v něm ztvárnil herec Kurt Jürgens.
Günther Blumentritt zemřel 12. října 1967 v Mnichově.


Zdroje:
en.wikipedia.org
de.wikipedia.org
www.lexikon-der-wehrmacht.de
www.specialcamp11.co.uk