Main Menu
User Menu

Domitianus, Titus Flavius

TITUS FLAVIUS DOMITIANUS, římský císař v letech 81 až 96


(51 - 96)


Třetí, a zároveň poslední, císař flaviovské dynastie (69 - 96), Titus Flavius Domitianus, spatřil světlo světa ve věčném městě Římě 24. října roku 51. Jeho otcem byl vojevůdce a pozdější císař Titus Flavius Vespasianus, matka Flavia Domitilla. Domitianus měl staršího bratra, pozdějšího císaře Tita a mladší sestru Domitillu.


Domitianus neměl příliš šťastné mládí. Budoucí císař trávil léta v nuzotě a nedostalo se mu odpovídajícího vzdělání. Jako mladík byl Domitianus hezký a urostlé postavy. Na svém vzhledu si velice zakládal. Poté co císař Nero poslal jeho otce Vespasiana a bratra Tita bojovat do Judeje, byl Domitianus u císařského dvora jako rukojmí. V mládí projevoval umělecké sklony. Napsal dokonce spis O pěstování vlasů, ale poté co Domitianus oplešatěl, nechal dílko zničit. Rovněž složil oslavnou báseň o Titově boji v Judeji. I jako císař se zajímal o umění. Jeho přízni se těšili básník Statius i epigramatik Martialis, naopak do vyhnanství musel odejít řečník Dio Cocceianus. Ve svých Satirách Domitiana zesměšňuje Iuvenalis a jako despotu ho odsuzuje i P. Cornelius Tacitus.


Po Neronově smrti zavládl v říši chaos a během roku se na trůnu vystřídali čtyři císařové. Podle některých pramenů se bojů v Judeji zúčastnil po Neronově smrti i mladý Domitianus. Jisté ovšem je, že v roce 69 byl opět v Římě a v nebezpečí smrti. Vládnoucí císař Vitellius byl ochoten abdikovat ve prospěch Vespasiana, ale Viteliovi stoupenci vyvolali v Římě krvavé pouliční nepokoje, při kterých byl zabit Vespasiánův bratr a prostředník městský praefekt Sabinus. Domitianus se musel skrývat v přestrojení.


Po Vitelliově smrti provolali praetoriáni a armáda císařem Domitianova otce Vespasiana. Senát tuto volbu respektoval. Domitianovi byl přiznám titul císařského prince a vůdce římské mládeže (princeps iuventutis) a jako praetor zastupoval nepřítomného císaře. Jeho opojení mocí se doneslo až k Vespasianovi a otcovu nelibost musel mírnit jeho starší bratr Titus. Nicméně je Domitianus po příjezdu nového císaře odkázán do patřičných mezí, což nesl velice nelibě.


V roce 79 císař Vespasianus umírá a otěže vlády přebírá na dva roky jeho starší syn Titus. 13. září 81 císař Titus umírá bez přímého dědice a Domitianus konečně stane na vrcholu moci. Nechá se praetoriánskou gardou provolat císařem, a poté co jeho nároky uzná i senát, ujímá se trůnu nyní jako Imperator Domitianus Caesar Augustus. O Titově smrti kolovaly fámy, že byl Domitianem otráven, ale není pro to žádný důkaz. Ovšem Titovi bylo pouze 42 let, byl naprosto zdravý a jeho smrt vzbuzuje podezření.


Počátek Domitianovy vlády byl nadějný a vypadalo to, že se Domitianus bude držet tolerantní flaviovské politiky vůči senátu a že by senát mohl být protiváhou korigující císařovu moc. Domitianus ovšem prahnul po absolutní moci a vyžadoval oslovení pán a bůh (dominus et deus). V roce 85 se Domitianus jako první císař stává doživotním cenzorem (censor perpetuum), což mu umožňuje ovládat složení a tím tedy i činnost senátu. Moc senátu byla pouze na papíře a Domitianus vládnul jako autokrat. Že mu tyto jeho kroky nepřidaly u senátorů a aristokracie na popularitě je jasné.


Mocenskou oporou Domitinana je armáda a především praetoriánská garda. Vojsku zvyšuje žold. Legonáři nyní pobírají 1 200 sesterciů ročně a pretoriáni 4 000. Populistickými gesty si získává i řadové občany. Obdobně jako Nero a později Commodus, Domitianus marnotratně uspokojuje touhy prostých Římanů, kteří si přejí chléb a hry (panem et circenses). Sám Domitianus při gladiátorských hrách uspokojuje své bizarní choutky. V aréně bojují jako gladiátoři i ženy nebo trpaslíci.


Zvláštní vztah pojil Domitiana k manželce Domitii Longině, dceři vojevůdce Corbulona. Pro údajné cizoložství ji nechá z Říma vypovědět, ale po čase ji omilostní a povolí návrat ke dvoru. Domitianus jí dokonce uděluje titul Augusta. Milostný poměr Domitianus udržoval i se svojí vlastní sestřenicí Iulií.


Nelze opominout Domitianovy zásluhy o veřejné stavby a obnovu starých památek. Těsně po Titově smrti dokončil, tehdy ještě ve spolupráci se senátem, Vítězný oblouk na počest Titova vítězství nad Židy. Na Martově poli vyrůstá stadium Domitiani, je rekonstruován Iovův chrám na Kapitolu a na Palatinu vyrůstá nový císařský palác. Rovněž provincie si na Domitianovu vládu nemohou stěžovat. Prosperují pod dohledem Domitianem dosazených úředníků.


Během své vlády musí Domitianus čelit několika atakům na hranice římského impéria. V roce 83 vede Domitianus legie proti germánským Chattům v oblasti mezi Rýnem, Mohanem a Neckarem. Chattové jsou zatlačeni od Rýna a toto území tzv. decumates agri je přičleněno k Římu a opevněno limes, které tvoří síť opevněných táborů (castra) a pevnůstek (castella). V roce 90 byly na levém břehu Rýna z římských vojenských okruhů vytvořeny provincie Horní a Dolní Germánie (Germania Superior a Germania Inferior). Ještě před tím musí Domitianus čelit povstání legáta Horní Germánie Antonia Saturnina. Saturninus se nechá v Mogontiaku (Mohuči) prohlásit císařem a plánuje s pomocí nedávno poražených Chattů útok na Řím. Nečekaná obleva však Saturninovy spojenecké Germány odřízne za Rýnem a velitel vojsk v Dolní Germánii Lappius Maximus vzpouru potlačí. Domitianus na povstání reaguje zákazem společného táboření legií a omezuje povolené množství finanční hotovosti v legonářských vojenských pokladnách.


Už od doby vlády císaře Vespasiana Římané rozšiřují v Británii území pod svojí kontrolou. V letech 77 - 84 tam proti britským kmenům úspěšně bojuje místodržitel Cn. Iulius Agricola a Řím ovládná Británii až k jižním hranicím Skotska. Agricolovy lodě obeplouvají sever Skotska a Římané tak poznávají, že Británie je ostrov. V roce 84 Domitianus Agricolu, který plánuje tažení do Skotska, odvolává do Ŕíma. Podrobením Skotska by zisky pro římské impérium byly nižší než náklady na ovládnutí tohoto území.


Největším protivníkem Říma za Domitianovy vlády bylo mocné království Dáků ne levém břehu dolního toku Dunaje (na území dnešního Rumunska). Na přelomu roků 85 a 86 vpadla dácká vojska, které vedl král Duras-Diurpaneus do římské provincie Moesie (na území dnešního Bulharska). Na porážku místodržitele Moesie Oppia Sabina reagoval císař Domitianus a osobně vedl římské vojsko, ketré vytlačilo Dáky z Moesie. Domitinanus rozdělil území Moesie na Horní Moesii a Dolní Moesii (Moesia Superior a Moesia Inferior). Dácký král Duras v předtuše války rezignoval a jeho místo zaujal král Decebalus. Decebalus nabídnul Římanům jednání o míru, ale Domitinanus odmítnul. V roce 87 překročil Domitianův praefekt praetoriánů Cornelius Fusco v čele dvou legií a pomocných oddílů Dunaj a zamířil na sever. Decebalus chytře ustoupil, vlákal ho v průsmyku Červené věže do léčky, a rozprášil jeho armádu. Fusco padl v boji. Dákové vyplenili římský tábor a ukořistili orla V. legie. O rok později vedl ze západu útok zkušený velitel Tettius Iulianus. Dákové ustoupili až do průsmyku Tapae (Železná vrata v Sedmihradsku), kde byla svedena bitva. Ta tentokrát skončila vítězstvím Římanů, ale ti postup dál do nitra Dákie neriskovali.


Před rozhodující ofenzívou chtěl Domitianus nejprve potrestat germánské Markomany a Kvády, kteří mu odmítli pomoc proti Decebalovi (původně plánoval Domitianus koordinovanou ofenzívu Římanů z jihu a ze západu a Markomanů a Kvádů ze severozápadu). Výprava proti Germánům skončila porážkou Římanů v roce 89. Domitianus svolil k jednání s Decebalem a nakonec byl uzavřen kompromisní mír. Decebalus propustil římské zajatce a navrátil kořist uloupenou Fuscovi. Naopak Domitianus se zavázal k placení pravidelného poplatku Decebalovi. Za tento mír byl Domitianus kritizován, prý způsobil Římu potupu když přistoupil na výpalné barbarům.


Domitianovo rozhodnutí se ukázalo jako správné o několik let později. V roce 92 vpadli Markomani a Kvádové, podporováni sarmatskými Jazygy, do Panonie a porazili římské vojsko. Při uspěšné protiofenzívě využil Domitianus možnosti volného průchodu přes území Dáků a nájezdníky z Panonie vyhnal. Po návratu do Říma slavil Domitianus triumf.


Od vzpoury z roku 88 Domitianus zesílil represe proti domnělým protivníkům. Zákon o urážce majestátu připravuje o život mnohé členy senátní opozice i nevinných občanů. Často je jediným důvodem obvinění možnost zabavení majetku odsouzených. Teror se rozbíhá naplno. Opět jsou postihováni křesťané a Židé. Krutý Domitianus údajně nechává házet křesťany do vařícího oleje. Domitianus se obklopil placenými donašeči (delatores) a stále více se vzdaluje realitě. Chátrá i tělesně. Podle Suetonia měl nepřirozeně hubené nohy a nafouklé břicho. Poslení dva roky života trávil v neustálém strachu o život. Stěny i stropy místností nechává osadit zrcadly, aby ho nemohl útočník přepadnout zezadu.


Domitianus se nakonec dopouští fatální chyby. Nechá popravit oba praefekty praetoriánské gardy. Jejich nástupci už neponechají nic náhodě. Nevypočitatelného císaře je potřeba zbavit se za každou cenu. Do spiknutí proti Domitianovi se kromě důstojníků císařské gardy zapojují i Domitianova manželka Domitia Longina a jeho komorník. 18. září roku 96 je Domitianus zavražděn najatými vrahy přímo v ložnici.


Suetonius napsal "Jeho smrt naplnila senát takovou radostí, že se jako o závod sešel do kurie a nezdržel se, aby mrtvého neproklínal slovy nejpotupnějšími a nejtrpčími".


Na trůnu Domitiana vystřídal senátor Marcus Cocceius Nerva. Flaviovská dynastie skončila.
URL : https://www.valka.cz/Domitianus-Titus-Flavius-t24401#90910Verze : 0
Jen bych doplnil, že po smrti Domitianově byl nový císař, stařičký M. Cocceius Nerva, vybrán senátem. Aby si zajistil přízeň římských legií (jeho postavení bylo značně nejisté), adoptoval oblíbeného a schopného velitele M. Ulpia Traiana (místodržitele Horní Germánie). Tím začíná tzv. éra adoptivních císařů, považovaná ze vrcholné období říše římské - císař za svého následníka neurčuje své syny či nejbližší příbuzné, nýbrž vybere a adoptuje schopného a vhodného kandidáta.
URL : https://www.valka.cz/Domitianus-Titus-Flavius-t24401#91647Verze : 0
Prehľad titulov a poct, ktorými bol poctený od roku 69 do roku 96:
Tribún ľudu I. – XVI. / 81 – 96 /
Imperátor I. – XXII. / 81 – 92 /
Konzul I. – XVII. / 71 - 95 /


Ďalej : Caesar ( 69 ), Praetor (70), Augustus (81), Otec vlasti (81), Najvyšší kňaz (81), Germanicus (83), Censor (85), Perpetvvs (85)
URL : https://www.valka.cz/Domitianus-Titus-Flavius-t24401#91729Verze : 0