Jiné významné skutečnosti: (maximálně tři) Other Notable Facts: (up to three)
- kanadské letecké eso 1. sv. v. s 28 sestřely [20 sražených do neřízeného pádu (18 sám, 2 sdílel), 7 zničených (sám), 1 zničený v plamenech (sdílel)] - byl jedním ze 7 es účastnících posledního souboje Wernera Vosse - po válce se stal architektem a obchodním manažerem
- canadian flying ace of WW1 with 28 claims [20 out of control (18 solo, 2 shared), 7 destroyed (solo), 1 destroyed in flames (shared)] - one of the seven aces involved in Werner Voss's last stand - after war was architect and business manager
Narodil se 28. července 1894 v Torontu v Kanadě. Studoval na Torontské univerzitě, kde se v říjnu 1914 dobrovolně přihlásil do důstojnického výcvikového sboru (Officers Training Corps of the University of Toronto).
V červnu 1916 byl pak zařazen v hodnosti podporučíka k dělostřelectvu (Royal Garrison Artillery).
O dva měsíce později si však Hoidge podal žádost o převelení k letectvu.
V lednu 1917 byl zařazen k 56. squadroně. V dubnu 1917 se Hoidge nacházel na letišti Colney poblíž Londýna zřejmě při výcviku, odkud se přesunul do Francie k 56. squadroně (nebo možná přeletěl přes Kanál spolu s ní), kde létal s letouny SE 5.
Zde získal první vítězství 5. května 1917, když sestřelil Albatros D.III. 7. května se zúčastnil velké letecké bitvy proti AlbatrosůmJasta 11. V tomto boji ztratila 56. squadrona 5 letounů z 11 a padl její dosud nejúspěšnější pilot Albert Ball. Hoidgeovi se naopak dařilo, neboť ke svému prvnímu úlovku z předvčerejška přidal další dva Albatrosy D.III.
20.5. získal čtvrté vítězství a o čtyři dny později se stal stíhacím esem, neboť toho dne sestřelil hned tři soupeře (dva Albatrosy D.III a jeden blíže nespecifikovaný letoun kategorie C).
Dalšího velkého úspěchu dosáhl 12. července, kdy sestřelil dva nové Albatrosy D.V, což bylo jeho už 11. a 12. vítězství. Následujícího dvojitého vítězství pak dosáhl 28. července, opět nad dvěma Albatrosy D.V (16. a 17. sestřel).
V srpnu vyměnil SE 5 za výkonnější SE 5a a počet jeho vítězství pak utěšeně rostl až do 23. září, kdy se zúčastnil legendárního souboje s Wernerem Vossem. Sám ještě krátce před tímto bojem zničil stíhací Pfalz D.III, což bylo jeho již 23. vítězství.
I pak dál hromadil úspěchy, 18. října sestřelil dva blíže neurčené letouny třídy C a k poslednímu tohoto měsíce už jeho konto vykazovalo 27 vítězství.
V té době již měl Hoidge za sebou 83 ofenzívních hlídek v sestavě 56. squadrony a v listopadu 1917 byl stažen zpět do Anglie. Zde byl zařazen jako instruktor v Hlavní letecké škole (Central Flying School). Krátce nato se však zranil při letecké nehodě.
V dubnu 1918 byl povýšen na poručíka a v září 1918 se opět vrátil na frontu, nyní v sestavě 1. squadrony. Zde pak ještě stihl získat své poslední dvacáté osmé vítězství (přidal jej takřka přesně o rok po po svém 27. sestřelu), 29. října 1918, opět na SE 5a.
Během své služby v RFC a RAF dosáhl hodnosti kapitána (Captain) a byl vyznamenán Military Cross and Bar. Citace k oběma vyznamenáním přinesly London Gazette 18. července 1917, respektive 18. března 1918:
„Za příkladnou odvahu a zanícení. V řadě příležitostí napadl a zničil nebo srazil k zemi nepřátelské stroje a zúčastnil se dvaceti čtyř ofenzivních hlídek. V každém boji byla jeho statečnost a zručnost více než zřetelná.“
„Za příkladnou odvahu a oddanost službě. Sestřelil čtrnáct nepřátelských letounů za tři a půl měsíce. Po útoku na velkou formaci nepřátelských letadel kvůli potížím s motorem klesl do výšky 600 stop nejméně 5 mil od našich linií, ale dokázal linie znovu přeletět ve výšce 500 stop a tak zachránil svůj letoun.“
William Sholto Douglas, Hoidgův kolega a velitel 84. squadrony RFC a pozdější maršál RAF, o Hoidgeovi ve svých pamětech napsal, že byl jedním z mála pilotů, kteří byli schopni úspěšně bojovat s von Richthofenovým cirkusem.
Captain R.T.C. Hoidge, MC and Bar se vrátil do Kanady v květnu 1919. Později se však usadil v USA, kde zemřel 1. března 1963 v New Yorku.
