Curtiss N2C Fledgling
Fledgling (ptačí mládě, či prostě začátečník) vznikl v roce 1927 jako Curtissův návrh nového základního cvičného letadla pro americké námořnictvo. Jeho konkurenty byly návrhy Boeingu, XN2B-1, a Keystoneu, XNK-1 (ten byl také v malém množství objednán). Curtissův stroj byl ze soutěžících největší, a díky svému dvoupříhradovému křídlu působil dosti archaicky, měl dokonce více vzpěr než prastará JN-4 Jenny z roku 1918. Křídla měla dřevěnou kostru, s profilem Curtiss C-72, ocasní plochy byly hliníkové a trup měl kostru svařenou z trubek. Všechny tři prototypy, označené XN2C-1 a postavené v Curtissově prototypové továrně v Garden City, používaly námořnictvem doporučený motor Wright J-5 Whirlwind neboli R-790. Curtiss se snažil také prosadit svůj šestiválcový dvouhvězdicový (!) motor Curtiss Challenger, a prototyp A7650 byl v červenci 1930 pro tento motor upraven, létal s ním až do svého vyřazení v roce 1936. Prototypy byly také postaveny jako hybridní, s kolovým podvozkem snadno nahraditelným za plovákový s jedním centrálním a dvěma pomocnými plováky. Mimochodem Fledgling byl první cvičný typ předložený Curtissem námořnictvu od zavedení tehdy poslední verze systému značení, ovšem Curtissovy rekordní létající čluny NC byly stále v příliš živé paměti a proto bylo toto označení v cvičné řadě přeskočeno.
N2C-1 byl nakonec námořnictvem vybrán a byl objednán 31 kus, v podstatě shodný s prototypy, pouze nebyla využita možnost používat plovákový podvozek. Prototypy byly také v červenci 1928 přejmenovány a sloužily po boku sériových strojů. V celožlutém zbarvení byly N2C-1 nasazeny u cvičných perutí námořních záloh, kromě prvního, který byl nejprve testován se zkrácenými jednopříhradovými křídly a plovákovým podvozkem. Protože v době kdy byl doručen poslední N2C-1 právě končila výroba motoru Whirlwind J-5, v roce 1929 objednaná druhá série byla postavena s motory J-6-7 neboli R-760. Dalším možným rozdílem je zvýšené rozpětí, na 12,01 metru, které je pro tuto verzi nejčastěji zmiňováno, je ale možné že jde o omyl. Také tyto stroje šly k námořním zálohám a také k námořní pěchotě.
Mezi lety 1931 a 1933 tři N2C-2 sloužily jako spojovací u peruti námořní pěchoty VJ-6M v Nikaragui a Quanticu, a další u VJ-7M v San Diegu. Ještě v polovině roku 1937 bylo u 11 různých záložních jednotek vedeno 37 provozuschopných N2C, do konce roku 1939 ale byly všechny vyřazeny. Na samém konci své kariéry byly dva N2C-2 opatřeny tříkolovým příďovým podvozkem, jejich křídla dostala větší vzepětí a hlavně dálkovým ovládáním pomocí rádia. V této podobně je používalo USAAF pod označením Curtiss A-3 jako bezpilotní létající cíle, byly ale využity také k simulování střemhlavých útoků na lodě.
Již od počátku ale Curtiss zamýšlel Fledgling udat také na civilním trhu. Tak vznikl Curtiss Model 51 (N2C-1 byl Model 48, N2C-2 Model 48A), lišící se od námořních sourozenců jen výbavou a oním nešťastným motorem Curtiss Challenger. Postaveno bylo 109 těchto strojů, jejich uživatelem se ale stal Curtiss sám - s žlutými křídly a oranžovým trupem létaly u jeho sítě leteckých škol Curtiss Flying Service. Jeden byl také přestavěn na "Fledgling Jr.", který měl rozpětí pouze 8,48 m a u kterého firma doufala v lepší manévrovací schopnosti a rychlost. Ta se sice zvedla, ale zároveň se zvedla i přistávací rychlost. Fledgling Jr. zůstal v jediném prototypu, na kterém byly později vyzkoušeny i motory J-6-5 a J-6-7. Curtiss také nabízel exportní variantu pro vojenské i civilní uživatele s názvem Fledgling Guardsman, a jeden ze strojů s motorem Challenger byl dokončen v této podobě, ale ani on nezískal zákazníky.
Dalším pokusem o zatraktivnění Fledglingu byla zástavba motoru Whirlwind J-6-5 o výkonu 123 kW. V této podobně dostal letoun označení Fledgling J-1 a poprvé vzlétl ještě v roce 1929. Vzhledem i k dokonce nepatrně horšímu výkonu motoru si ani J-1 nenašel zákazníky, postaveny byly pouze čtyři stroje, všechny snad jako konverze z Challengerem poháněných mašin. Jeden z nich byl později označen J-1 Special a létal se starým motorem Wright J-5. Úspěšnější byla následující varianta, Fledgling J-2, která používala motor Wright J-6-7 Whirlwind. Na tuto verzi byly přestavěny dva stroje, a nějakých dvacet dalších bylo postaveno nově. Většími uživateli této verze se stala letectva Kolumbie a Brazílie, první z nich objednalo šest a druhé čtrnáct kusů. V Brazílii létaly u Vojenské letecké školy v Campo dos Afonsos v letech 1931-1941.
Jeden z těch přestavěných, výrobní číslo B-102 a původně registrovaný jako 274H, předtím krátce létal jako Fledgling J-1 a v roce 1931 byl prodán do Československa. Tomu předcházelo letecké turné organizované firmou Curtis-Wright po státech Evropy, které začalo v roce 1930 v Řecku. Účastnily se ho typy O-1 Falcon, P-6 Hawk, Fledgling a sportovní J-1 Robin, které doprovázel viceprezident společnosti Melvin A. Hall, vedoucí evropské sekce společnosti J. Goulding, šéfpilot společnosti major James H. Doolittle (ano, TEN Doolittle), piloti F. K. Cannon a James Parker a dva mechanici. Tato výprava strávila dva dny i v Praze, kde 12. června předvedla exhibici zahrnující všechny čtyři stroje. Výsledkem této okružní cesty, mezi jejíž hlavní úspěchy patří licenční výroba Hawku P-6 v Nizozemsku, bylo pravděpodobně i to, že jeden Fledgling, víše zmíněný B-102, koupila pravděpodobně firma Aero. Jak popisuje článek v L+K 2008/9, poprvé v Letňanech pravděpodobně vzlétl 27. května 1931, pilotován majorem Karlem Marešem a podplukovníkem Jiřím Dršatou. Odtud byl odeslán do Vojenského leteckého ústavu studijního v Letňanech, kde byl podroben důkladné prohlídce a zkouškám (podle monografie "85 let VZLÚ" byl ale stroj zakoupen Ministerstvem veřejných prací a testován v ústavu v letech 1933-1934). Po ukončení testů Fledgling sloužil u 1. cvičné letky Leteckého pluku č. 1 ke cvičným, kurýrním a kondičním letům, "ústavní" číslo S3 na jeho boku tak nahradil lvíček v modrém poli a označení M1. S největší pravděpodobností se dožil okupace, jeho další osudy ale nejsou známy.
V roce 1933 koupilo sedm strojů v rozloženém stavu Turecko. Tyto stroje jsou všude označovány jako N2C-1 (nebo dokonce Fledgling 2C.1), vzhledem k tomu že tou dobou už byla dávno ukončena výroba motorů J-5 je pravděpodobnější, že Turci koupili nějakou obdobu Jé dvojky. První z těchto v Kayseri sestavených strojů byl věnován Persii. Ostatní stroje sloužily u letecké školy k výcviku navigátorů a střelců, v roce 1941 pak byly převeden k 3. leteckému pluku jako spojovací. Vyřazeny byly v roce 1946.
Jeden Fledgling J-2, snad druhý z přestavěných strojů, se v roce 1931 dostal do Číny. Zakoupily jej Čínské aerolinie v prosinci 1930 a předvedly jej v Nankingu. Jeho další osudy nejsou známy. Další čtyři Fledglingy s motorem Challenger byly do Číny poslány 1. října 1929 a byly dodány Nankingskému letectvu. Jestli šlo o stroje postavené pro Curtissovu leteckou službu mi není známo, je to ale pravděpodobné - po vypuknutí hospodářské krize velká část Curtissových škol zanikla a jejich letadla byla rozprodána. Jeden Fledgling, B-50 s registrací CF-ACB, byl prodán Čínské vlastenecké lize v Ontariu, která ho poté poslala do Číny, další, B-35 (NC2554H) koupil Čínský vlastenecký letecký sbor z Bostonu. Opět, jestli šlo o některý z výše uvedených čtyř používaných Nankingem není známo, stejně jako to, jetli si do Číny nenašly cestu i další.
Varianty:
XN2C-1 - cvičný, 3 ks, motor Wright J-5 (R-790-8)
N2C-1 - cvičný, 31 ks, motor Wright R-790-8
N2C-2 - cvičný, 20 ks, motor Wright R-760-94
A-3 - bezpilotní létající cíl, 2? konverze, motor Wright R-760-94
Fledgling - civilní cvičný, 109? ks, motor Curtiss Challenger
Fledgling Jr. - zkrácené rozpětí, 1 konverze, motor Curtiss Challenger
Fledgling Guardsman - civilní/vojenský víceúčelový a cvičný, 1 konverze, motor Curtiss Challenger
Fledgling J-1 - civilní cvičný, 4 konverze, motor Wright J-6-5
Fledgling J-2 - cvičný, 2 konverze + cca 20 sériových, motor Wright J-6-7
