CZE - Terezín

Ghetto Theresienstadt
     
Název:
Name:
Gheto Terezín Ghetto Terezin
Další názvy:
Other Names:
Ghetto Theresienstadt
Terezínske gheto
Určení:
Camp Purpose:
ghetto ghetto
Doba existence:
Operational (since - to):
17.10.1941-08.05.1945
Odhadovaný celkový počet vězňů:
Estimated Total Number of Prisoners:
155000
Odhadovaný počet obětí:
Estimated Casualty Toll:
35000
Stát odpovědný za existenci:
State Responsible for Camp Founding:
Německá říše [1933-1943] Deutsches Reich [1933-1943]
Nadřízený stupeň:
Upper Authority:
- -
Pobočky:
Subsidiaries of Camp:
- -
Velitelé:
Commanders:
24.11.1941-03.07.1943 Seidl, Siegfried (SS Hauptsturmführer)
04.07.1943-DD.01.1944 Burger, Anton (SS Obersturmführer)
DD.02.1944-DD.05.1945 Rahm, Karl (SS Sturmbannführer)
Stát, kde se tábor nachází:
Camp Location (State):
Česká republika Czech republic
Obec:
Camp Location (Town, Village):
Terezín Terezin
GPS souřadnice:
GPS Coordinates:
50°30'44.37"N 14°09'00.26"E
Přístupnost:
Accessibility:
volně přístupno open free
Památky a muzea v okolí:
Places of Interest and Museums in the Vicinity:
Malá pevnost Terezín Malá pevnost Terezín
Poznámka:
Note:
- -
Zdroje:
Sources:
www.holocaust.cz
cs.wikipedia.org
URL : https://www.valka.cz/CZE-Terezin-t23126#87421 Verze : 1
Terezín


Jako pevnost chránící Čechy před vpádem ze severu, byl v roce 1790 dobudován Terezín, od roku 1782 honosící se statutem města. K opevnení patřila i Malá pevnost, sloužící již za Rakousko - Uherska jako vězení pro vojenské i politické vězně. Asi nejznámejším vězněm té doby byl sarajevský atentátník Gavrilo Princip, který zde v roce 1918 zemřel.


V červnu 1940 zřídili nacisté v Malé pevnosti policejní věznici pražského gestapa.


Ghetto


V souladu s plánem o tzv. konečném řešení židovské otázky vyslala Zentralstelle für Regelung der Judenfrage v listopadu 1941 do města Terezín ( tou dobou okolo 3500 obyvatel a přibližne stejně velká vojenská posádka ) několik set* mladých Židů, aby město přebudovali na internační a tranzitní tábor pro asi 60 000 osob židovského původu. Ješte před dokončením příprav začali do Terezína 30. listopadu 1941 proudit první transporty Židů z Protektorátu. Původní obyvatelé nežidovského původu byli z města postupně vysídlováni. Než se uvolnily civilní objekty, vězni byli ubytováváni v budovách bývalých kasáren. Poslední původní obyvatelé odešli v červnu 1942. Tou dobou již do ghetta proudily i transporty Židů z Německa a Rakouska. Terezín byl definitivně izolován od okolního světa. Vězni vybudovali silniční obchvat města a železnici protáhli přímo do ghetta.


Ghettu velela nacistická komandantura. V jejím velení se vystřídali dr. Siegfried Seide, Anton Burger a Karl Rahm. Komandantuře podléhala židovská samospráva, starající se o vnitřní chod tábora. V jejím čele se ve funkci židovského staršího vystřídali Jakob Edelstein, dr. Paul Eppsein a dr. Benjamin Murmelstein. Vlastní dozor nad vězni provádělo protektorátní četnictvo, což bylo pro vězně většinou pozitivní.


Osudem většiny vězněných v Terezíně byl transport na Východ, do vyhlazovacích táborů jako byl Osvětim - Birkenau. Úplně první transportní rozkaz na Východ byl realizován v lednu 1942. Cílem pro 1000 Židů z Terezína byla Riga. Do konce WWII bylo z Terezína vypraveno celkem 63 transportů. Transporty do vyhlazovacích táborů na Východě postihly asi 88 000 lidí ze 150000, kteří do tábora v průběhu WWII přišli. Po rozhodnutí, které padlo na konferenci ve Wannsse 20. ledna 1942 měl Terezín sloužit i jako Altersghetto ( starobní ) pro Židy z Německa a Rakouska, kteří byli starší 65. let. Toto však vydrželo asi půl roku. Díky transportům na Východ a úmrtnosti se počet starých vězňů snižoval.


V důsledku neúspěchů na Východní frontě a v Severní Africe, byly transporty z Terezína na Východ dočasně pozastaveny. To vedlo k přeplnění ghetta. Podmínky byli velice těžké.
Nacisté se rozhodli, že z Terezínského ghetta zřídí jakousi výkladní skříň koncentračních táborů, kterou budou moci předvést před zástupci Mezinárodního výboru Červeného kříže. Na podzim 1942 byly zřízeny obchody, později i kavárna. Z jara 1943 byli vězni nasazeni k úpravě parků, domů, některých bytů, tanečních sálů, koncertních sálů, koupaliště, čištění ulic a podobně. Byla založena Banka židovské samosprávy, která vydávala prakticky bezcenné peníze. Terezínské ghetto mělo být nacistické alibi, zakrývající genocidu páchanou na Židech. Do jisté míry se akce nacistům zdařila. Zpráva vydaná členy komise Mezinárodního výboru Červeného kříže nebyla vyloženě negativní. Po návštěvě gheta 23. června 1944 komise uvěřila, že Terezín je konečným táborem, a že odsud žádné transporty neodjíždí. Ghetto bylo ještě využito k natočení propagandistického filmu.


I v terezínském ghettu se prováděly přípravy pro masovou likvidaci Židů. Hlavně po tom, co Rudá armáda začala ohrožovat tábory smrti na Východě. Přípravy již vyšly na prázdno. Přes toto všechno, bylo ghetto místem utrpení a smrti. Vězni trpěli hlady, hlavně dlouhodobou podvýživou. Strava byla chudá, nevyvážená, prostá vitamínů. Slabé příděly byly o něco vyšší pro těžce pracující. Občas si ti št'astnější mohli přilepšit balíčky od příbuzných z poza hranic ghetta. Lékařská péče byla špatná. Operace se prováděly za primitivních podmínek, byl nedostatek léků a vybavení. Přes snahu židovských zdravotníků byla úmrtnost vysoká. V důsledku traumat fyzických, psychyckých a nemocí zemřelo v ghettu na 33500 lidí. Zemřelí byli pohřbýváni jednotlivě, později do masových hrobů. Od října 1942 zahájilo plný provoz krematorium. Zdaleka však nestačilo pokrýt potřebu. Denní kapacita 90 mrtvých byla nedostatečná. Hlavně v roce 1942 umíralo až 150 vězňů za den. Urny ( papírové ) s popelem byly ukládány v kolumbáriu. Později ve snaze o zahlazení stop byl popel vysypán do řeky Ohře a částečně zakopán do jámy v blízkosti koncentračního tábora v Litoměřicích.
Transporty, které se v roce 1942 na 7 měsíců pozastavily, pokračovaly dále. Pro vylepšení vzhledu bylo nutné deportovat zejména nemocné a další, které nebylo vhodné předvést delegaci. Došlo tak k velkým transportům z Terezína na Východ. V prosinci 1943 to bylo 5000 vězňů, v květnu 1944 7500 osob. V Osvětimi byl zřízen rodinný tábor pro terezínské Židy, kam bylo dopraveno 17500 osob. Konce války se dožilo necelých 1200.
Na podzim 1944 postihly Terezín největší vyhlazovací transporty. 28.září - 28. října 1944 bylo deportováno na 18500 vězňů. Hrůzu Osvětimi - Birkenau II přežilo necelých 1600.
V Terezíně po velkých transportech na Východ zůstalo kolem 11000 lidí. Většinou šlo o práceneschopné starce, ženy a děti. V lednu 1945 přišli do tábora Židé ze smíšených manželství. Stav vězněných tak stoupl asi na 17000. Od 20. dubna přicházeli do ghetta ubožáci z vyklizovaných koncentračních táborů mimo území Čech. Stav tábora se zvedl o dalších asi 13000 zubožených nešt'astníků, většinou z Polska a Mad'arska. Někteří z nich se do Terezína dostali již podruhé. S těmito nešt'astníky se do tábora dostala i epidemie břišního tyfu a skvrnivky. To stálo život mnoho lidí ještě po konci WWII. Stav nemocných začal klesat od 20. května 1945. Epidemie břišního a skvrnitého tyfu připravila o život 1500 lidí, mezi nimi i 4. české zdravotníky.
24. dubna 1945 bylo odvezeno švédským červeným křížem 413 dánských Židů .
Ten samý den opustila Terezín skupina rodinných příslušníků SS a část služebny SS ( dříve komandantury ). SS začaly likvidovat archiv Hlavního úřadu říšské bezpečnosti.
3.květa 1945 převzal ghetto z rukou velitele Karla Rahma Mezinárodní červený kříž.
10. května 1945 převzala kontrolu nad táborem sovětská armáda.


24. května 1945 zahájila činnost repatriační komise.
Vypracovala seznam vězňů, kteří byly ve dnech osvobození v táboře.


Anglie - 11, Argentina - 1, Belgie - 51, Bulharsko - 2, Českoslslovensko - 3883, Ecuador - 9, Francie - 196, Holandsko - 842, Honduras - 10, Itálie - 78, Jugoslávie -154, Gdansk - 9, Kuba - 1, Lotyšsko - 43, Litva - 39, Lucembursko - 6, Mad'arsko - 7648, Německo - 6621, Nicaragua - 2, Norsko - 1, Palestina - 2, Paraguay - 11, Peru - 3, Polsko - 3510, Rumunsko - 73, Rusko - 42, Řecko - 71, San Salvador - 11, USA - 17, Španělsko - 1, Švédsko - 6, Švýcarsko - 1, Turecko - 7. Celkem 24961.
17. srpna 1945 opustili Terezínské ghetto poslední vězni.


*přesná čísla neuvádím, zdroje se značne rozcházejí


Zdroje: Bubeníčková, Kubátová, Malá - Tábory utrpení a smrti, Svoboda 1969
www.pamatnik-terezin.cz
www.holocaust.cz
www.terezinstudies.cz
URL : https://www.valka.cz/CZE-Terezin-t23126#99197 Verze : 0
Zpráva o vystěhování Terezína - pro představu, jak se to zařizuje, když se uvolňuje místo pro koncentrační tábor ( v té mírnějsí podobě ).


Bezirksbehörde in Horschitz.
Okresní úřad v Hořicích.


Číslo 16329/42. ............................ Dne 29. května 1942
Důvěrné.
-----------------
Spěšný dopis.
-----------------
Okresnímu četn. velitelství
v Hořicích.


Všem četnickým stanicím.


Všem Pánům starostům.


Věc: Vystěhování města Terezína.


Podle nařízení pana Říšského Protektora musí býti město T e r e z í n vyklizeno. Konečný a neodvolatelný termín pro vyklizení jest 30. června 1942.
Přesídlovací kancelář ministerstva vnitra se sídlem v Terezíně jest pověřena, aby provedla přestěhování obyvatelstva ve stanovené lhůtě.
Vzhledem k tomu ukládám pánům starostům Úřadů, aby pod osobní zodpovědností, aby všechny přípisy přesídlovací kanceláře byly projednány bezpodmínečně ještě téhož dne, kdy dojdou.
Podatelny a výpravny, jakož i referenti bud'též o tom poučeni s tím, že veškeré přípisy přesídlovací kanceláře musí býti i h n e d vyřizovány a že jim musí býti b e z p o d m í n e č n ě vyhověno.
To platí také o všech přípisech přesídlovací kanceláře, které byly až dosud úřadům zaslány a dosud nebyly vyřízeny.


Pokud se majitelé bytů resp. domů brání ubytovacím příkazům vydaným přesídlovací kanceláří, bude jim okresním úřadem uloženo, aby zajištěný byt ihned nejdéle do 24. hodin vyklidili a k nastěhování připravili. Neuposlechnutí bude přísně stíháno a vymoženo politickou exekucí.


Úřadující vrchní komisař
politické správy:
JUdr. F. Šrámek v.r.
URL : https://www.valka.cz/CZE-Terezin-t23126#99299 Verze : 0
Terezín - Malá pevnost je a byla vždy věznicí.Základní kámen byl položen 10.října 1760. Kromě vojáků rakousko uherské armády zde byli uvězněni i pachatelé atentátu na Františka Ferdinanda d´Este a účastníci rumburské vzpoury.Za první republiky sloužila Malá pevnost jako vojenská trestnice.Dne 10. června 1940 převzalo celý objekt gestapo v praze a zřídilo zde pobočné vězení.Počáteční stav koncem roku 1940 byl 150 vězňů. Na začátku roku 1945 zde bylo asi 5.500 vězňů,od roku 1942 se zde začali provádět popravy na základě "Sonderbehandlungu", poslední poprava zde byla 2. května 1945,kdy bylo zastřeleno 52 osob. Za dobu existence to je za pět let zde prošlo na 32.000 vězňů z toho asi 5.000 žen. zahynulo zde 2.500 vězňů. Malá pevnost byla osvobozená Rudou armádou 8.května 1945. Dále je pravdou,že z Malé pevnosti vycházelo komando vězňů 300 - 800 kteří budovali podzemní továrnu Richard.Toto komando spadalo pod pobočku koncentračního tábora Flossenbürg ( SS Komando B 2 Lobositz 2 ) zahynulo zde údajně na 18.000 vězňů. Malá pevnost Terezín nebyl nikdy koncentračním táborem i když režim a krutost dozorců mnohde se vyrovnala poměrům v koncentračním táboře .
URL : https://www.valka.cz/CZE-Terezin-t23126#165988 Verze : 0
Terezín:


1. L417 - kasárna pro chlapce (10 - 15 let)
2. Q 619 ­- Terezínská městská hala
3. L 414 ­- velitelství SS-Kommandanta, do r.1942, později pošta a kasárna pro dívky
4. L 410 ­- ubytování žen (8 - 16 let)
5. Markplatz, přeměněn na park 6/1944.
6. L 415 ­- sklad zboží z transportu (oděvy), L-3 & L-4 - krámy
7. Q 418 ­- kavárna otevřená r.1942, okolo 100 míst
8. Q 414 ­- velitelství SS-Kommandanta
9. L 311 ­- ubytování starších vězňů
10. L 315 ­- místnosti stráží SS
11. L 318 ­- ubytování dětí (do 7 let)
12. Block F III ­- ubytování dětí, dílny, L 216 - knihovna
13. Block G II ­- velitelství policejních jednotek
14. Block H II - Bauhof - řemeslná dílna, plynová komora zbudovaná r.1945 (nikdy nepoužita)
15. L 324 ­- SS Kameradschaftsheim
16. Block H IV ­- Podmokly kasárna
17. Block J IV ­- Aussig kasárna, registrace vězňů
18. Block H V ­- Dresden kasárna pro ženy
19. Block G VI ­- domy pro matky s dětmi (do 3 let)
20. Stadtpark ­- hřiště zbudované r.1944
21. Block E VI ­- Hohenhohe kasárny, užívané jako nemocnice
22. Block E VII ­- Kavalir kasárny, ubytování starých a duševně chorých
23. Block D VI -­ desinfekční stanice, sprcha a prádelna
24. truhlářská dílna
25. Block B V ­- Magdeburg kasárny
26. Block B IV - Hannover kasárny pro muže
27. Block A IV - řeznictví a sklad potravin
28. Bahnhofstrasse - poprvé užita 6/1943, pro transport do Auschwitz
29. Block C III - Hamburg kasárny pro ženy, zde byly většinou ubytování Nizozemci
30. Block A II - Jäger kasárny, desinfekční a odvšivovací stanice
31. Südberg - sportovní areál, zbudovaný r.1943
32. Block E I - Sudeten kasárny
33. Gebäude C I - společenský klub s kulturní síní, knihovnou a synagogou 34. Südstrasse
35. židovský hřbitov a krematorium
URL : https://www.valka.cz/CZE-Terezin-t23126#168282 Verze : 0
Milý pane kolego,


velmi oceňuji Vaši snahu a napsání článku o Terezíně, nicméně rád bych věci uvedl na pravou míru:


Citace :

Na podzim 1942 byly zřízeny obchody, později i kavárna.

Pravda, 13. září 1942, bylo v denním rozkaze uvedeno, že bude otevřeno 8 obchodů. Postupně sice otevřeny byly, ale v podstatě nic kloudného nenabízely a vězni neměli, jak si toto podřadné zboží koupit, jelikož držení peněz vězni bylo zakázáno a tzv. Banka židovské samosprávy začala fungovat až v květnu 1943. Ta sice vydávala tzv. Ghettogeld - známé terezínské "peníze", jež však byly de facto bezcennými papírky.


Kávárna byla otevřena 8. prosince 1942 v domě Q 418 (otev. doba 10.00 - 19.30h), ale opět, jednalo se víceméně o atrapu...


Citace :

Z jara 1943 byli vězni nasazeni k úpravě parků, domů, některých bytů, tanečních sálů, koncertních sálů, koupaliště, čištění ulic a podobně.
Terezín bylo posádkové městečko, kde, jak správně uvádíte, před válkou žilo i s vojáky cca 7,000 obyvatel. Již 18. září 1942, tedy necelých deset měsíců poté, co do Terezína přijel první transport, byl zaznamenán nejvyšší počet věznů - tj. 58,497 osob. Byty, jak píšete, v právém slova smyslu neexistovaly (pouze několika privilegovaným rodinám bylo dovoleno bydlet spolu), protože takto by se lidé do ghetta samozřejmě nevešli. Jak píše L.Chládková:
"...Vězni obývali jak velké kasárenské budovy, tak ostatní domy ve městě, včetně půd, sklepů a dvorů. Muži, ženy a děti žili v táboře odděleně ve velkých ubikacích, kde měli jen to nejnutnější vybavení - třípatrové postele, stůl, poličky a věšáky na osobní věci. Lidé v nich postrádali jakékoliv soukromí. Jen minimum prominentních rodin mohlo žít v Terezíně pohromadě. Společné místnosti byly nesmírně přeplněné. V sálech kasáren, kde byla umístěna převážná část věznů, se tísnilo pohromadě 100 až 400 osob, pro nově příchozí často zbývaly jen půdy, kde se nedalo topit, nebyla tam voda ani nejnutnější hygienické zařízení. Vězně sužoval obtížný hmyz, vši a štěnice, proti kterým se vedl neustálý boj. Nejvíce byli touto situací otřeseni právě staří Židé z Říše, kteří jeli do Terezína v přesvědčení, že jedou do lázeńského města, které jim Hitler daroval na dožití. V rukou drželi smlouvy o zakoupení místa v domově pro staré, kde měli mít zajištěnu stravu, byt, lékařské ošetření a další služby. Jejich zavazadla proto obsahovala nepraktické oblečení, upomínkové předměty a naopak důležité věci jim chyběly. Marně se dovolávali svého domnělého práva. Stali se tou nejubožejší skupinou věznů a rychle umírali..." (L.Chládková, Terezínské ghetto, Památník Terezín 2005)


Ještě třeba zmínit, že do "parků" byl věznům vstup zakázán a žádné "koupalistě" neexistovalo. Pokud jste měl na mysli protipožární nádrž v Malé pevnosti, pak ta byla zřízena jako kratochvíle pro děti velitele SS komandatury, který měl nedaleko svou vilku.


Citace :

*přesná čísla neuvádím, zdroje se značne rozcházejí

Počet osob prvního transportu do Terezína, tzv. Ak-1 (Aufbaukommando), je znám naprosto přesně - bylo to 342 osob. Jedním z nich byl i můj dědeček, František R. Kraus. Ten byl také svědkem toho, jak hladové děti musely 23. června 1944, kdy mezinárodní delegace červeného kříže dělala inspekci po "Samosprávném židovském sídlišti" (jak nacisté podvodně Terezín nazvali) pod pohrůžkou zastřelení dramaticky říci: "Oh nein, Onkel Aufseher, schon wieder haben wir Sardinen und Schokolade?!"


Dopručuji přečíst: www.holocaust.cz
www.holocaust.cz
Ludmila Chládková - Terezínské ghetto, Památník Terezín 2005
URL : https://www.valka.cz/CZE-Terezin-t23126#230837 Verze : 0
Já děkuji pane kolego za doplnění. Omlouvám se, že z mého stručného článku zcela jasně nevyznělo, že kavárna, parky a koupaliště či peníze
nebyli pro potěchu věznů, ale pouze jako divadlo pro komisi.
Mě osobně je tato část dějin jasná, ovšem připouštím, že laik může chápat mylně.
URL : https://www.valka.cz/CZE-Terezin-t23126#231083 Verze : 0
Ano, vypadá to, že tématu rozumíte velmi dobře. Smile
Ovšem vždy je třeba zdůrazňovat, že vězni sloužili jako nástroj nejodpornější nacistické propagandy, tudíž že ani žádné výhody - byť momentální či dočasné - z návštěvy ČK neměli. Naopak, většina jich byla poslána do Auschwitzu.
URL : https://www.valka.cz/CZE-Terezin-t23126#231086 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více