Main Menu
User Menu

Sikorski, Władysław Eugeniusz

Władysław Eugeniusz Sikorski

     
Příjmení:
Surname:
Sikorski
Jméno:
Given Name:
Władysław Eugeniusz
Jméno v originále:
Original Name:
Władysław Eugeniusz Sikorski
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
generál zbraní
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
-
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
-
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
20.05.1881 Tuszów Narodowy
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
04.07.1943 Gibraltar
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
ministr obrany
vrchní velitel a generální inspektor ozbrojených sil
ministerský předseda
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
-
Související články:
Related Articles:
Zdroje:
Sources:
en.wikipedia.org
URL : https://www.valka.cz/Sikorski-Wladyslaw-Eugeniusz-t22979#374201Verze : 1
MOD
Generał broni Władysław Eugeniusz Sikorski






* 20.05.1881
+ 04.07.1943





Polský generál, politik a státník, předseda polské exilové vlády. Během sovětsko-polské války (1919-1920) se osvědčil jako vynikající frontový generál a jako úspěšný válečník byl v roce 1921 jmenován náčelníkem generálního štábu. Na přelomu let 1922 a 1923 byl krátce předsedou vlády a ministrem obrany. Od 30. září 1939 premiér polské exilové vlády. Sikorski zahynul při letecké katastrofě u britského Gibraltaru. "Načasování" jeho smrti během těžké krize mezi polskou exilovou vládou, spojenci a SSSR po odhalení katyňského masakru nahrává dodnes různým teoriím o spiknutí.



Mládí a vzdělání
Sikorski se narodil v nezámožné rodině 20. 5. 1881 v haličském Tuszowie Narodowym u Mielce v tehdejším Rakousko-uherském mocnářství. V létech 1898-1902 dochází do učitelského semináře v Řešově, poslední třídu a maturitu však již absolvoval na gymnáziu Františka Josefa ve Lvově. V roce 1902 nastoupil na katedru mostního inženýrství Lvovské polytechniky, kde se ihned zapojil do práce ve vlasteneckých spolcích. Po ukončeni studií byl s diplomem inženýra vodních staveb zaměstnán v haličské administrativě, kde se zabýval naftovým průmyslem. V roce 1906 se přihlásil jako jednoroční dobrovolník do rakousko-uherské armády. Ve vojenské škole v Sankt Pölten poblíž Vídně obdržel důstojnický diplom a stal se podporučíkem v záloze. V roce 1909 se oženil se svou snoubenkou Olgou. Před první světovou válkou byl jedním ze spoluzakladatelů několika nelegálních organizaci, bojujících za polskou nezávislost. Od roku 1908 společně s Kazimierzem Sosnkowskim stál u založení Svazu aktivního boje (Związek Walki Czynnej), jehož hlavním cílem byla organizace ozbrojeného povstání proti ruskému impériu. V roce 1910 byl Sikorski jedním ze zakladatelů Střeleckého svazu. V tomto období se Sikorski stal blízkým spolupracovníkem a vojenským poradcem Józefa Piłsudského.



První světová válka
Po vypuknutí první světové války byl v srpnu 1914 Piłsudskim jmenován zplnomocněným komisařem fakticky neexistující polské národní vlády v Haliči. Ve chvíli vzniku polského Národního výboru je Sikorski šéfem jeho vojenského odboru a má na starost mezi jinými organizaci polských legií. V září téhož roku je Sikorski povýšen do hodnosti podplukovníka a stává se velitelem poddůstojnické školy. Na začátku první světové války se spolupráce mezi Sikorskim a Piłsudskim - velitelem 1. legionářského pluku, rozvíjí velmi dobře, ale postupem času narůstá jejich ideový konflikt o koncepci budoucího státu. Neshodli se v otázkách odvodů vojáků do legií a taktéž měli odlišné názory na roli Rakousko-Uherska v řešení polské otázky. Na vzájemných vztazích též určitě tížila vzájemná rivalita obou politiků v soupeření o vliv v polských kruzích bojujících o nezávislost. Během první světové války se Władysław Sikorski ujal kromě funkci v národním výboru i velení 3. pěšího pluku legií. V únoru 1918 je internován rakouskými úřady za solidaritu s 2. brigádou, která přeběhla na ruskou stranu. V listopadu, po propuštění organizuje ze svého štábu v Přemyšli jednotlivé polské oddíly a formuje z nich jednotky nové polské armády. V roce 1918, po získání nezávislosti se zúčastnil v řadách polské armády bojů s Ukrajinci na území Haliče. Během těchto bojů je vyzdvihována jeho snaha o mírnění národnostních konfliktů mezi různými skupinami žijícími na tomto území.



Rusko-polská válka
V létech 1919-1921 prokázal naplno své vojenské schopnosti, kdy velel polským divizím bojujícím s bolševiky. Hrál důležitou roli během bitvy u Varšavy. V roce 1920 obdržel nominaci na brigádního generála. Po skončení bojových operací se generál Sikorski dál věnoval vojenské práci a v létech 1921-1922 byl náčelníkem generálního štábu.



Meziválečné období
V roce 1922, po zavraždění prezidenta Gabriela Narutowicze, zastával Sikorski od 16. prosince post předsedy vlády a současně ministr vnitra. Díky krokům jeho vlády došlo k uklidnění nálady ve společnosti a stabilizaci politické situace v Polsku.
Po dočasném zklidnění situace začaly opět narůstat politické neshody a napětí v parlamentu, kterým Sikorského vláda nebyla schopná odolávat a 26.5.1923 byla nucená podat demisi.





Po nekolikaměsíční zdravotní dovolené se generál Sikorski ujímá v letech 1923 až 1924 funkce ministra vojenských záležitostí. Kariéru Sikorského zastavil v květnu 1926 státní převrat maršála Piłsudského. V době jeho diktátorského režimu se opět prohloubily vzájemné neshody Sikorského s Piłsudskim a dalšími představiteli země. Nezastával pak žádnou vládní funkci, musel odejít z armády a stal se jedním z nejrozhodnějších protivníků Piłsudského. V následujících letech hodně pobýval ve své oblíbené Francii, kde se věnoval teoretické práci pro armádu a napsal několik odborných publikací.



Druhá světová válka
S blížící se hrozbou vypuknutí války se Sikorski vrací do Polska a v dubnu 1939 publikuje článek o Hitlerových světovládných ambicích a jeho hrozbě pro svět. Táto předpověď, ale ani jeho žádost o přidělení funkce v armádě, kde by mohl naplno využít své velitelské zkušenosti nebyly vyslyšeny. Když v září napadla Polsko německá armáda, neměl tento schopný velitel žádnou vojenskou ani jinou funkci. Za této situace, ještě během zářijové kampaně, opouští přes Rumunsko svou vlast a již 28. září se ve Francii chopil práce při tvorbě polské armády v zahraničí. 30. září 1939 je jmenován předsedou polské exilové vlády a po demisi maršála Rydz-Śmigleho v listopadu 1939, zaujal i post vrchního velitele polských ozbrojených sil a zároveň funkci ministra obrany.


Sikorskému připadl nelehký úkol sestavit funkční vládu úřadující mimo vlast a hlavně organizace nové bojeschopné polské armády z více jak 80 000 tisíc polských vojáků, kterým se podařilo uniknout z vlasti. V roce 1940 se Samostatná brigáda karpatských střelců zúčastnila bojů u Narviku a další dvě polské divize se účastní bojů na obranu Francie. Další jednotky stále vznikají jak na území Francie tak v Sýrii, kam stále přicházeli Poláci kterým se podařilo uniknout z okupované vlasti. Frankofil Sikorski do konce věřil ve vojenskou sílu Francie a vůli francouzského lidu bojovat, tudíž její rychlá porážka byla pro něho velkým zklamáním. Po kapitulaci Francie a přesunu vlády do Londýna pokračoval Sikorski ve stejné práci ve Velké Británii. Společně s vládou se podařilo na britské ostrovy evakuovat asi 30 000 polských vojáků - základ nové armády. Mnoho těchto vojáků prošlo později speciálním výcvikem britské S.O.E - Special Operation Executive (Řízení speciálních operací) a ti pak byli vysláni zpět do vlasti kde sloužili jako instruktoři v sílícím hnutí odporu, hlavně v řadách Zemské armády (AK). Ta byla považována za armádu exilové vlády v Londýně a za svého vrchního velitele uznávala generála Sikorského.
Mezi další obtížné úkoly Sikorského patřilo navázání dobrých vztahů se spojenci. Vystupoval jako hlavní obhájce zájmů Polska na diplomatické úrovni a usiloval o znovuobnovení polsko-sovětských diplomatických vztahů.


Po vítězné bitvě o Anglii má Sikorski ve velké úctě stíhací piloty polských perutí, kteří se ve velké míře přičinili k tomuto vítězství. Stejně jako u spojenců rostla autorita polských jednotek, tak rostl i vliv a autorita jejich vrchního velitele. Sikorski se stává mezi ostatními exilovými šéfy vlád nejdůležitějším Churchillovým spojencem. 22. června 1941 německá armáda napadla Sovětský svaz. Tento útok zapříčinil okamžitou změnu politické situace v Evropě a vynutil si reakci Sikorského vlády. Władysław Sikorski jako realistický politik a loajální spojenec Velké Británie rozuměl jak závažné změny se tímto útokem udály ve spojeneckých vztazích a byl nucen se těmto změnám přizpůsobit. 30. 7. 1941 polský premiér Sikorski (na nemalý Churchillův nátlak) podepisuje s velvyslancem Majským dohodu mezi exilovou polskou vládou a SSSR a znova tak navazuje diplomatické vztahy se sovětskou vládou, jejíž armáda dne 17. září 1939 napadla Polsko z východu. Dohoda Sikorski - Majský škrtala německo-sovětské dohody a stala se základem spolupráce mezi Polskem a SSSR. Součástí dohody byla i "amnestie" pro polské občany uvězněné po sovětské agresi na území SSSR. Dohoda otevírala možnost na zlepšení podmínek pro desetitisíce Poláků vyvezených do SSSR.


Političtí protivníci tento akt Sikorskému nikdy neprominou. Tato dohoda se nesetkala s porozuměním v mnoha polských vojenských a politických kruzích, protože neobsahovala konkrétní zápis o navrácení východní hranice Polska z 1939 roku. Odpůrci smlouvy byli zásadně proti jakékoliv dohodě se státem který se účastnil agrese na Polsko společně s III. Říši a Sikorského snahy o zlepšení polsko-sovětských vztahů byly považovány jako zrada národních zájmů Polska.


V prosinci 1941 generál Sikorski navštěvuje Moskvu, za účelem podepsání deklarace vlád SSSR a Polska o přátelství a vzájemné spolupráci. Během jednání vznáší dotaz na 14 000 pohřešovaných důstojníků. Dostává se mu pouze mlhavá odpověď, že je možné, že jsou v táborech za polárním kruhem, kam ještě nedorazily telegramy přikazující jejich propuštění. Stalin dokonce odpověděl, že mohli uprchnout do Mongolska nebo Mandžuska. Sikorski s Andersem zdůraznili, že je nemožné, aby se tak velký počet lidí přemístil několik tisíc kilometrů, aniž by si jich nikdo nevšiml. Sověty byly dále předloženy teorie, že byli předáni Němcům a nacházejí se na německém území. Díky domácímu odboji v Polsku byly tyto teorie ověřeny a vyvráceny. Přímou odpověď na otázku, kde se tito důstojníci nacházejí, tak Sikorski od Sovětského svazu nikdy nedostal.


V roce 1942 se vzájemné polsko-sovětské vztahy začínají dále zhoršovat. Bylo to spojeno s novými sovětskými územními nároky na polské východní regióny a též s evakuaci části Andersovy Polské armády a tisíců civilistů na Střední východ do Iráku a Íránu. V polovině dubna roku 1943 bylo v katyňském lese poblíž Smolenska objeveno několik masových hrobů a v nich těla čtyř a půl tisíce popravených polských důstojníků, vyšla tak na světlo světa pravda o jednom z největších válečných zločinu v novodobých dějinách. Německo svůj objev dokonale propagandisticky využilo. Celá světová veřejnost, včetně Sikorského exilové vlády v Londýně, se tímto šokujícím způsobem dověděla, kam se poděly tisíce důstojníků zajatých Rudou armádou, pohřešovaných od roku 1940. Krátce poté se Polsko obrátilo na Mezinárodní červený kříž s žádosti o přezkoumání katyňské záležitosti mezinárodní komisí. Reakcí Sovětského svazu bylo oznámení o přerušení diplomatických styků s polskou exilovou vládou. Byla to však jen záminka pro vypovězení vztahů, protože od konce roku 1942, Stalin postupně připravoval nástup prosovětských Poláků, jež se sdružovali ve Svazu polských vlastenců v Moskvě. Tyto tahy byly politicky namířeny proti Sikorského vládě a měly se stát základem pro vytvoření mocenského centra podřízeného Moskvě v poválečném Polsku. Západní spojenci (hlavně Velká Británie) se snažili urovnat polsko-sovětské spory, domáhajíce se mezi jinými přestavby Sikorského vlády a odstavení osob kriticky se vyjadřujících o SSSR. Byl to výsledek zákulisních jednání, během nichž Stalin v tajných depeších spojencům obviňoval Sikorského vládu z dohody s Hitlerem a porušení spojeneckých smluv se SSSR.


V polovině roku 1943 generál Sikorski, pozoruje zhoršující se pozici své vlády a tím i polských záležitosti, musel dojit k názoru, že západní spojenci odsouvají roli Polska na okraj a jen stěží se postaví na obranu jeho zájmu - navíc v době, kdy na Sovětském svazu ležela hlavní tíha boje proti Německu. Nicméně neztrácel naději na normalizaci polsko-sovětských vztahů a počítal s podporou USA, kam se vydal vyjednávat s prezidentem Rooseveltem. Právě důležitost těchto jednání často podtrhoval během své inspekční cesty Andersovy armády na Středním východě koncem května 1943. Jedním z dalších důvodů této inspekce byla ostrá kampaň vedená v důstojnických kruzích (včetně Anderse) proti jeho osobě. Kritici premiéra kategorický odmítali jakékoliv kompromisní dohody se Sovětským svazem. Sikorski provedl nespočet rozhovorů s důstojníky u jednotek v Iránu, Libanonu a Palestině. Setkal se též s polskými diplomaty akreditovanými v tomto regionu. Po inspekci byl se situaci ve vojenských jednotkách spokojen, nicméně počítal s odvoláním některých důstojníků z Andersova okolí.



04.07.1943 - smrt v Gibraltaru
Dne 3. července odstartoval z Káhiry letoun Consolidated Liberator (AL 523) se Sikorským a jeho doprovodem na Gibraltar, kde se delegace zastavila při návratu z inspekční cesty po Středním východě, aby pak pokračovala dál do Anglie. V noci 4. července 1943 ve 23:07 se Sikorského letoun 16 vteřin po startu z Gibraltarského letiště zřítil do moře. V troskách letounu zahynuli kromě generála a jeho náčelníka štábu taky generálova dcera a dalších sedm členů doprovodu. Havárii přežil pouze jediný člověk - český pilot Eduard Prchal. Za příčinu neštěstí bylo vyšetřovací komisi uznáno zablokování výškového kormidla.


* okolnosti neštěstí a z nich vyplývající spekulace na téma smrti Sikorského se dočtete v připravovaném článku "Katastrofa v Gibraltaru"


Generálovy ostatky byly převezeny 10. 7. 1943, na palubě polského torpédoborce ORP Orkan, do anglického přístavu Plymouth. Po smutečním obřadu v Londýně byl Władysław Sikorski pohřben na hřbitově polských letců v Newarku. Jako poslední rozloučení vhazuje vdova do hrobu hrst polské prsti. Bylo to jeho přání, zde, mezi svými vojáky, čekat na návrat do svobodné vlasti. Po exhumaci v roce 1993 byly ostatky převezeny do Varšavy a odtamtud byly 17. září 1993 převezeny do Krakova, kde byly uloženy v kryptě svatého Leonarda na královském zámku Wawelu. Władysław Sikorski byl vyznamenán Řádem bílé orlice (in memoriam), řádem Virtuti Militari 2 a 5 třídy, řádem Polonia restituta 1 a 3 třídy, a čtyřikrát obdržel Krzyż Walecznych.





Zdroje:
Roman Wapiński, Władysław Sikorski, Warszawa 1978, ISBN 83-214-0296-8
Tadeusz A. Kisielewski, Zamach. Tropem zabójców generała Sikorskiego, Poznań 2005,
ISBN 83-7301-767-4
Wacław Subotkin, Tragiczny Lot Generała Sikorskiego, Fakty i Dokumenty, Szczecin 1986, ISBN 83-03-01274-6
www.wikipedia.pl
URL : https://www.valka.cz/Sikorski-Wladyslaw-Eugeniusz-t22979#292704Verze : 0
MOD
Památníček na na varšavském vojenském hřbitově (Cmentarz Wojskowy na Powązkach).


foto: autor
URL : https://www.valka.cz/Sikorski-Wladyslaw-Eugeniusz-t22979#284787Verze : 0
MOD
Katafalk gen. Sikorskiego v královské hrobce na krakovském zámku Wawel.
Sikorski, Władysław Eugeniusz - zdroj:
vlastní foto

zdroj:
vlastní foto

URL : https://www.valka.cz/Sikorski-Wladyslaw-Eugeniusz-t22979#288475Verze : 0
MOD
Generał broni Władysław Eugeniusz SIKORSKI (20 May 1881 - 4 Jul 1943)


1918 - 1919: Quartermaster, East Army
1919: Commander of Operations Group Bartatow
1919 - 1920: C.O. 9. Infantry Division
1920: Promoted to Generał brygady
1920: C-in-C, 5. Army
1920: C-in-C, 3. Army
1921: Promoted to Generał dywizji
1921: Chief of the General Staff
1922 - 1923: Minister of the Interior
1923 - 1924: Inspector-General of Infantry
1924 - 1925: Minister of War
1925 - 1928: G.O.C. VI. Corps District
1928 - 1939: Unassigned; at the disposal of the Minister of War
1939 - 1943: Commander-in-Chief (in exile) of the Army
1939 - 1943: Minister of War (in exile)
1939 - 1943: Prime Minister (in exile) of Poland
1940: Promoted to Generał broni


Principal sources:
Generalicja Polska (I & II), by Henryk P. Kosk
Andris J. Kursietis, personal archives
URL : https://www.valka.cz/Sikorski-Wladyslaw-Eugeniusz-t22979#238906Verze : 0