Main Menu
User Menu

Mao Ce-tung

Mao Ce-tung - vůdce čínských komunistů, předseda ČLR, zvaný Velký kormidelník


(1893 - 1976)



Narodil se 26. prosince 1893 v rodině bohatého rolníka v provincii Chu-nan ve střední Číně. Od mládí projevoval touhu po vzdělání a studoval učení Konfucia i spisy západních filosofů – Rousseau, Marxe a Nietzcheho. Prohlásil dokonce, že" knihovna mě přitahuje jako zelenina kozu". Miloval svou matku, ale s otcem, který chtěl, aby po něm převzal hospodářství, si moc nerozuměl.


Když mu bylo osmnáct let, proběhla v Číně revoluce a on si ustřihl svůj cop – symbol poddanství mandžuské dynastii. Vystudoval učitelský seminář, a poté v roce 1918 odjel do Pekingu. Zde začal pracovat v knihovně na Národní univerzitě, kde se blíže seznámil s revolučními idejemi a stal se členem marxistického kroužku. V roce 1920 vstoupil, jako mnozí jiní členové kroužku, do Kuomintangu. Téhož roku se vrátil do rodné provincie, kde začal organizovat odbory a vydávat radikální noviny. V následujícím roce se zúčastnil zakládajícího sjezdu KS Číny, který se tajně sešel v Šanghaji. Mao Ce-tungovo dvojstranictví skončilo jako u mnoha jiných komunistů až převratem, který provedl generál Čankajšek v roce 1927. Mao, který byl s Kuomintangem dlouho ideově spjatý, se nakonec rozhodl pro komunisty a po porážce povstání „podzimní sklizně“, kterou zorganizoval v Chu-nanu, vytvořil revoluční základnu v Ťiang-ši. Zde se roku 1930 vytvořila čínská sovětská republika, kde Mao jako člen ÚV KS Číny byl jmenován politrukem 1. sboru čínské Rudé armády a o rok později předsedou sovětu. V lednu 1933 se stal členem politbyra ÚV a v lednu 1935, za tzv. Dlouhého pochodu se stal faktickým vůdcem strany a velitelem čínské Rudé armády společně s Čou En-lajem. Funkci generálního tajemníka strany oficiálně převzal v roce 1938. Téhož roku se rozvedl se svou první ženou, aby si mohl vzít herečku Jiang Quing.


Koncem 30. let se vojenské síly komunistů a Kuomintangu musely spojit k společné obraně proti Japoncům, kteří ovládli severovýchod země. Válka s Japonci komunistům prospěla, do roku 1940 stoupl počet členů jejich strany na 800 tisíc. Ze své odlehlé základny v Jen-anu, odkud čínská Rudá armáda operovala v malých skupinkách s lehkou výzbrojí, úspěšně čelili japonským vojskům. Na územích, která ovládli, provedli pozemkovou reformu, čímž na svou stranu získali miliony rolníků, nespokojených s předválečným kuomintangským režimem a jeho politikou ignorování chronických problémů venkova.


V roce 1945 přijal Mao funkci předsedy KS Číny a od Stalina dostal velké množství vojenské techniky z války proti Japonsku na Dálném východě. S tímto arzenálem zahájila Čínská lidová osvobozenecká armáda, jak se nyní začala nazývat, válku proti Kuomintangu. V roce 1949 vstoupil Mao Ce-tung v čele vítězné armády do Pekingu a 1. října vyhlásil vznik Čínské lidové republiky.


Mao přinesl zemi, sužované po tři desetiletí válkami, mír. Bylo to za cenu diktatury jedné strany a přísné centralizace státu. S pomocí SSSR se Maovi ze začátku dařilo i na poli hospodářské a kulturní obnovy. Vzdělání a zdravotní péče se staly dostupné všem a vzrostla gramotnost i životní úroveň. Chtěl z Číny učinit průmyslovou a zemědělskou velmoc, a to do konce 50. let, což bylo naprosto nereálné. Vyhlásil program tzv. Velkého skoku, kterým chtěl předehnat Velkou Británii ve výrobě oceli. Rozsáhlý přesun rolníků z venkova do měst pak vyvolal hladomor, kterému padlo za oběť na 30 milionů lidí.


Mao také usiloval o to, aby se Čína stala velmocí s vlastní sférou vlivu a proto roku 1951 poslal milionovou armádu „dobrovolníků“ pod velením Lin Piaa do Koreje, aby upevnil čínský vliv v KLDR. Usiloval rovněž o získání atomové bomby a obrátil se v roce 1954 na Chruščeva, aby mu ji SSSR poskytnul. Neústupnost v této otázce spolu s orientací Moskvy na "mírovou koexistenci" se Západem však nakonec vedla k přerušení spolupráce na konci 50. let.


V důsledku neúspěchu "Velkého skoku" odstoupil Mao Ce-tung roku 1958 ze svých funkcí ve straně. Funkci předsedy ČLR předal v roce 1954 věrnému spolubojovníkovi Čou En-lajovi. Před tím vyhlásil politiku otevření se strany kritice, aby tak lépe odhalil oponenty, a když se v roce 1962 vrátil, byl odhodlán rozdrtit je jako "pravicové" živly a svalit na ně vinu za své neúspěchy. Ideje, jež zformuloval v tzv. Rudé knížce, a jejichž studium bylo povinné, se staly základem pro tzv. Velkou proletářskou kulturní revoluci, kterou Mao vyhlásil v roce 1966. Fanatičtí rudí gardisté byli vysíláni na venkov, aby odhalili ideologické úchylkáře, zejména v řadách inteligence. Teroru, zaměřenému proti starší generaci a stranické nomenklatuře, vedené Maovou ženou Jiang Quing padly za obět další tisíce lidí.


V roce 1964 došlo k definitivnímu rozchodu se Sovětským svazem poté, co Čína vyzkoušela svou vlastní atomovou bombu. Hrozící agresivita ze strany Sovětského svazu, zejména po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa vroce 1968, přiměla čínské vedení k zásahu proti Rudým gardám, jejichž řádění hrozilo přerůst v občanskou válku. Mao se na IX. Sjezdu KS Číny v roce 1969 omluvil za některé excesy „kulturní revoluce“ a jeho ideje byly opět potvrzeny za ideový základ strany. Léta jež následoval po zhroucení „kulturní revoluce“, kdy čínské hospodářství a obyvatelstvo museli platit její dluhy, byla neutěšená. Bylo třeba na někoho svalit vinu a obětní beránkem se měl stát hrdina Dlouhého pochodu, maršál Lin Piao. Ten byl sestřelen se svým letadlem 12. září 1971 nad Mongolskem, když se pokoušel uprchnout ze země.


V posledních letech života trpěl Mao parkinsonovou chorbou, vše za něho vyřizovala jeho žena Jiang Quing a Čou En-laj, přítel, spolubojovník a Maova pravá ruka od počátku jeho politické dráhy.
Velký kormidelník zemřel zemřel 9. září 1976.
URL : https://www.valka.cz/Mao-Ce-tung-t22650#85873Verze : 0