Main Menu
User Menu

Republic F-105 Thunderchief

Přehled verzí

Republic F-105 Thunderchief
Přehled verzí




YF-105A
F-105 Thunderchief vznikl jako soukromá iniciativa společnosti Republic Aviation, která se rozhodla vyvinout nástupce stroje F-84F Thunderflash. Projekt s interním označením AP-63 měl splňovat požadavky amerického letectva na nový jednomístný stíhací bombardér. Výsledkem konstrukčních prací se stal bojový letoun určený k průniku v nízké výšce a nadzvukovou rychlostí nad území Sovětského svazu, kde měl svrhnout jednu jadernou pumu nesenou v pumovnici. V září 1952 americké letectvo přidělilo společnosti Republic kontrakt na výrobu 199 letounů označených F-105A. V březnu letectvo svůj návrh přehodnotilo až nakonec v červnu 1954 objednalo 15 strojů F-105A. Prototyp YF-105A (sériové číslo 54-0098) poháněný motorem Pratt & Whitney J57-P-25 poprvé vzletěl 22. října 1955, druhý mírně upravený YF-105A (sériové číslo 54-0099) se pak do vzduchu dostal 28. ledna 1956. Předsériová varianta YF-105A byla vyrobena pouze ve dvou kusech. K sériové výrobě tohoto provedení nakonec nedošlo.





F-105B
Nedostatečný tah motoru J57 a problémy s vlnovým odporem u YF-105A vedly k přepracování draku tak, aby více vyhovoval pravidlu ploch a zároveň aby pojmul výkonnější proudový motor Pratt & Whitney J75. Tím vznikl předsériový YF-105B, který byl vyroben v počtu čtyř kusů. První YF-105B se poprvé vznesl 26. května 1956. 19. června téhož roku bylo letounu přiděleno bojové jméno Thunderchief. První sériový F-105B ke svému úvodnímu letu odstartoval 14. května 1957. Letouny F-105 byly vybaveny motory J75-P-19, systémem řízení palby MA-8, radarem AN/APG-31 a zaměřovačem K-19 umožňujícím provádět bombardování ze stoupání. Hlavňovou výzbroj tvořil rotační kanon M61A1 Vulcan se zásobou 1028 nábojů. Pumovnice o rozměrech 4,82 m x 0,81 m x 0,81 m byla určena pro nesení jedné jaderné pumy. Obvykle však sloužila pro nesení přídavné palivové nádrže o objemu 1476 litrů. Podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 5443 kg se mohla uchytit pod 5 závěsníků (1 pod trupem, 4 pod křídlem). Mezi květnem 1956 a prosincem 1959 bylo postaveno 71 sériových kusů. Objednána byla i výroba tří fotoprůzkumných RF-105B, ty však nakonec nebyly dokončeny a jejich drak posloužil pro výrobu tří zkušebních exemplářů označených JF-105B. Uživatelem strojů F-105B se v květnu 1958 stalo 4. taktické stíhací křídlo (4. TFW) a jeho 355. taktická stíhací letka (355. TFS) na Seymour-Johnson AFB. Následně byly letouny F-105B vybaveny zbylé letky 4. křídla - 334. TFS a 336. TFS. Letouny verze F-105B nebyly použity v boji.



F-105C
V roce 1956 vydalo americké letectvo požadavky na dvoumístnou cvičnou verzi "Thudu". Ještě téhož roku postavil Republic maketu letounu ve skutečné velikosti. Kvůli rostoucím nákladům však letectvo program F-105C zrušilo a ušetřené peníze investovalo do vývoje jednomístného F-105D.



F-105D
Modifikovaná verze vycházející z F-105B. Hlavním cílem modernizace bylo vytvořit stíhací bombardér schopný působit za každého počasí, čímž varianta B příliš nebyla. Ke změnám patřila instalace bombardovacího navigačního systému AN/ASG-19 Thunderstick a dalších avionických systémů, které si vynutily prodloužení draku o zhruba 400 mm. Pohon zajišťoval jeden motor J75-P-19W, který měl oproti svému předchůdci u F-105B zvýšený tah. Pumovnice a hlavňová výzbroj zůstaly beze změn, zesíleno bylo ovšem křídlo, takže celková hmotnost podvěsné výzbroje na 5 závěsnících (4 pod křídlem, 1 pod trupem) dosahovala hodnoty 7484 kg.
Původně se plánovala výroba více než 1500 kusů verze D. "Přítrž" tomu udělal tehdejší ministr obrany Robert McNamara, který rozhodl o zavedení stíhacích F-4 Phantom II do výzbroje letectva (na úkor výroby provedení D). Produkce F-105D probíhala mezi roky 1959 až 1964 a celkem dala 610 exemplářů této verze. Jako první bylo na nové F-105D přezbrojeno 4. TFW, začátek přezbrojování jednotky nastal v roce 1960. Poté následovalo dalších šest křídel dislokovaných v USA i zámoří (36. TFW - Bitburg (Německo), 49. TFW - Spangdahlem (Německo), 18. TFW - Kadena (Japonsko), 8. TFW - Itazuke (Japonsko), 23. TFW - McConnell AFB (Kansas, USA) a 4520. CCTW - Nellis AFB (USA, Nevada)). F-105D byly bojově nasazeny během Vietnamské války a mezi roky 1965 až 1968 tvořily páteř bombardovací ofenzivy Rolling Thunder. Mezi červencem 1965 a listopadem 1972 bylo v boji ztraceno celkem 321 "Thudů" (různých verzí), 61 dalších strojů (různých verzí) bylo ztraceno při nehodách.



RF-105D
Plánovaná průzkumná varianta postavená na bázi F-105D, nerealizováno.



F-105E
Plánovaná dvoumístná cvičná varianta odvozená od F-105D, neralizováno (letectvem zrušeno v roce 1959). Hlavním důvodem byla opět úspora peněz na výrobu F-105D.



F-105F
Dvoumístná cvičná verze, jejíž vývoj americké ministerstvo obrany povolilo v květnu 1962. Pro výcvik pilotů F-105 používané F-100F začaly být na začátku šedesátých let nedostatkovým zbožím, a tak letectvo pochopilo, že vývoj a výroba dvoumístného "Thudu" jsou nevyhnutelné. Tím spíš, že F-100F nebyl na pilotáž tak náročný jako F-105. Pro potřeby letectva bylo vyrobeno 143 kusů této verze. Ta se odlišovala prodlouženým trupem a sníženou zásobou paliva, což byly změny vynucené potřebou zástavby druhého kokpitu pro instruktora. Avionika byla prakticky identická s tou u verze F-105D. SOP byla u varianty F vyšší a širší. Letové výkony byly obdobné jako u provedení D. První let stroje F-105F proběhl 11. června 1963. Mnohé F-105F byly nasazeny ve Vietnamské válce, kde létaly bombardovací mise společně s jednomístnými F-105D.



EF-105F
Od ledna 1966 bylo společností Republic v rámci programu Wild Weasel II upraveno 86 dvoumístných F-105F pro mise na potlačení nepřátelské PVO na vietnamském bojišti. Tato verze byla neoficiálně známá jako EF-105F, v červnu 1967 obdržely takto upravené letouny oficiální označení F-105F (WW). EF-105F byly vybaveny prostředky pro vedení radioelektronického boje. K ničení vietnamských radarů letouny používaly střely AGM-45 Shrike. V počátcích svého nasazení dopravázel jeden EF-105F jeden nebo dva roje F-105D, kterým poskytoval krytí. Prvních 5 upravených EF-105F bylo přiděleno 13. TFS operující z thajského Koratu, šest dalších dostala 354. TFS dislokovaná na základně Takhli v Thajsku. I když se díky Wild Weaselům podařilo ztráty F-105D snížit, samy během toho utrpěly tvrdé rány. Během července a srpna 1966 bylo z prvních 11 letadel ztraceno plných 5.



F-105G
V roce 1970 začala k útvarům nasazeným v jihovýchodní Asii přicházet definitivní verze odvozená od F-105 určená k potlačení nepřátelského systému protivzdušné obrany. Od předchozí EF-105F se lišila systémem pro elektronické rušení AN/ALQ-105 zabudovaným v pouzdrech na bocích trupu. K dalším úpravám patřily radiolokační výstražné přijímače AN/APR-35, AN/APR-36, AN/APR-37 a AN/ALR-31. K tomu přibyl systém pro vyhledávání cílů AN/APS-107. Upraven byl zadní kokpit operátora elektronických systémů tak, aby snížil pracovní zátěž letce. Na standard F-105G bylo v rámci programu Wild Weasel III modifikováno 54 strojů F-105F, 30 z upravených letadel navíc mohlo díky modifikovaným závěsníkům používat protiradiolokační střely AGM-78 Standard. I když F-105D byly z bojových operací ve Vietnamu staženy v roce 1970, F-105G zde působily až do úplného konce americké přítomnosti.
Posledním uživatelem Thudů bylo 419. TFW dislokované na Hill AFB. To v osmdesátých letech provozovalo verze B, D a F. Poslední let F-105D, resp. Thunderchiefu vůbec, se odehrál u této jednotky dne 25. února 1984.


______________________


Článek MiG-17F versus F-105D - Hrdinou snadno a rychle
URL : https://www.valka.cz/Republic-F-105-Thunderchief-t22579#85405Verze : 1
Útvary používající letouny F-105 Thunderchief ve Vietnamské válce


Letka[/color]Základna[/color] Datum dislokace
12th Tactical Fighter Squadron Da Nang, Jižní Vietnam
Korat, Thajsko
Korat, Thajsko
01.02.1965-19.02.1965
08.02.1965-15.03.1965
15.06.1965-25.08.1965
13th Tactical Fighter Squadron Korat, Thajsko 15.05.1966-20.10.1967 (?)
34th Tactical Fighter Squadron Korat, Thajsko
Takhli, Thajsko
15.05.1966-30.01.1969
01.02.1969-27.02.1969
35th Tactical Fighter Squadron Korat, Thajsko
Takhli, Thajsko
Takhli, Thajsko
24.09.1964-20.11.1964
04.05.1965-25.06.1965
19.10.1965-15.10.1965
36th Tactical Fighter Squadron Korat, Thajsko
Takhli, Thajsko
Takhli, Thajsko
09.08.1964-05.10.1964
06.03.1965-04.05.1965
26.08.1965-28.10.1965
67th Tactical Fighter Squadron Korat, Thajsko
Korat, Thajsko
18.02.1965-26.04.1965
16.08.-23.10.1965
80th Tactical Fighter Squadron Korat, Thajsko
Takhli, Thajsko
30.10.1964-29.10.1964
27.06.1965-26.08.1965
333rd Tactical Fighter Squadron Takhli, Thajsko 08.12.1965-15.10.1970
334th Tactical Fighter Squadron Takhli, Thajsko 02.09.1965-05.02.1966
335th Tactical Fighter Squadron Takhli, Thajsko 06.11.1965-08.12.1965
354th Tactical Fighter Squadron Korat, Thajsko
Takhli, Thajsko
06.03.1965-18.06.1965
28.11.1965-15.10.1970
357th Tactical Fighter Squadron Korat, Thajsko
Takhli, Thajsko
12.06.1965-08.11.1965
29.01.1966-10.12.1970
421st Tactical Fighter Squadron Korat, Thajsko 20.11.1965-25.04.1967
27.06.1965-26.08.1965
469th Tactical Fighter Squadron Korat, Thajsko 08.11.1965-31.10.1972
561st Tactical Fighter Squadron Korat, Thajsko XX.04.1972-XX.09.1972
562nd Tactical Fighter Squadron Takhli, Thajsko 06.08.1964-04.12.1965
563rd Tactical Fighter Squadron Takhli, Thajsko 08.04.1965-15.08.1965
17th Wild Weasel Squadron Korat, Thajsko01.12.1971-15.11.1974
6010th Wild Weasel Squadron Korat, Thajsko01.11.1970-30.11.1971




Zdroje
1) https://www.afhra.af.mil
URL : https://www.valka.cz/Republic-F-105-Thunderchief-t22579#341952Verze : 1
MOD