Grant, Ulysses Simpson

Hiram Ulysses Grant se narodil 27. dubna 1822 v rodině majitele továrny na zpracování kůží v Ohiu. Jeho otec spravoval i četné polnosti, a tak mladý Grant od útlého mládí pracoval nejen v koželužně, ale i na poli.
Dostalo se mu ovšem dobrého vzdělání, protože otec mu od jeho šesti do sedmnácti let platil různé soukromé školy. Poté ho roku 1839 poslal do vojenské akademie ve West Pointu, kde byl zapsán pod dívčím jménem své matky jako Ulysses Simpson Grant a pod tímto jménem vstoupil do historie.

V roce 1843 obdržel důstojnický patent a přihlásil se k jezdectvu, protože se na otcově farmě naučil dobře jezdit na koni, ale nebylo volné místo, tak byl zařazen ke 4. pěšímu pluku armády USA. Krátce na to v roce 1846 vypukla americko-mexická válka, během níž byl Grant několikrát povýšen a dosáhl hodnosti kapitána.

22. srpna 1848 se oženil s Julií Dentovou ze St. Louis v Missouri. Jeho pluk byl několikrát převelen a tak se roku 1853 dostal až do Kalifornie. Odloučení od rodiny (mezitím se mu narodily dvě děti) a problémy s alkoholem ho vedly k tomu, že v roce 1854 požádal o propuštění z armády. Poté se věnoval obchodu s dřevem, založil spolu s otcem realitní kancelář a věnoval se své rodině.

Když vypukla roku 1861 válka Severu proti Jihu, přihlásil se jako dobrovolník do armády Unie, ačkoliv jeho žena pocházela z jižanské otrokářské rodiny. V červnu 1861 byl jmenován plukovníkem 21. dobrovolnického pluku z Illinois a brzy byl povýšen na brigádního generála. Situace unionistických jednotek byla v prvních dvou letech války krajně napjatá. Nebezpečí porážky bylo stejně veliké, jako vyhlídky na vítězství, ale Grantovi se podařilo tuto situaci zvrátit.

Po několika vítězstvích nad Konfederací v průběhu roku 1862 si získal věhlas schopného velitele a v červenci 1863 po vítězství u Vicksburgu ho prezident Abraham Lincoln jmenoval velitelem vojenského departmentu Mississippi. V tomto postavení pak vybojoval vítěznou bitvu u Chattanoogy.
Grant nebyl příliš velký taktik. Nedbal na vysoké ztráty, měl ovšem logické myšlení a neuvěřitelnou vytrvalost. Sám spal s vojáky pod širým nebem a navštěvoval raněné a umírající.

V únoru 1864 ho Kongres povýšil do hodnosti generálporučíka a v březnu byl prezidentem Lincolnem jmenován do funkce vrchního velitele armád Unie. Grant poté po urputných bojích s těžkými ztrátami na obou stranách přinutil vojska Konfederace ke kapitulaci v dubnu 1865 u Appomatoxu. K poraženému generálovi Leeovi a jeho vojákům se zachoval velkoryse - pokud prohlásili loajalitu vládě Spojených států, byli propuštěni. Důstojníci si mohli ponechat osobní zbraně a kavaleristé koně.

Po skončení války zůstal ve funkci vrchního velitele armády a byl tak přímo podřízen prezidentovi a ministru války Stantonovi. V roce 1866 mu Kongres propůjčil hodnost pětihvězdičkového generála jako druhému vojákovi Spojených států po Georgu Washingtonovi.

Dne 4. března 1869 se stal 18. prezidentem Spojených států za Republikánskou stranu, ačkoliv nebyl jejím členem. Program, se kterým ve volbách drtivou převahou zvítězil byl - "rekonstrukce Jihu". K tomu bylo potřeba provést celou řadu legislativních kroků, které se ani za dvě Grantova volební období v letech 1869-77 nedaly realizovat. A tak problémy Jihu přetrvávaly v americké společnosti ještě dlouhá desetiletí.
V zahraničně politické oblasti stálo na prvním místě urovnání vztahů s Velkou Británií, která ve válce stála na straně Konfederace, a nyní vedla válku s irskými nájezdníky z USA, kteří si chtěli obsazením Kanady vynutit nezávislost pro Irsko.

Posledním velkým úkolem, který před prezidentem Grantem stál, bylo provedení měnové reformy na počátku 70. let. Za Grantova prezidentství také postihla Spojené státy první celosvětová hospodářská krize z roku 1873. Přes neúspěch při rekonstrukci Jihu a hospodářskou krizi, pokusil se Grant narušit tradici a potřetí kandidovat roku 1878 na úřad prezidenta, ale neprošlo to u Sněmovny reprezentantů.

Po odchodu z funkce uskutečnil Grant svůj dávný sen a spolu s manželkou podnikl cestu kolem světa. Při této náročné výpravě, která mu zabrala téměř dva roky, byl v Londýně přijat britskou královnou Viktorií a premiérem Disraelim, v Berlíně kancléřem Bismarckem, v Římě papežem Lvem XIII., v Petrohradě carem Alexandrem III. a v Japonsku císařem Mucuhitem, který mu daroval vzácný nábytek.

Po návratu uspořádal turné po Státech a získával si stoupence pro svou třetí kandidaturu, ale znovu neuspěl a na nominačním sjezdu Republikánů byl poražen. Poté se definitivně stáhl do ústraní a psal paměti. Byl vášnivým kuřákem doutníků (jeden čas kouřil i 20 doutníků denně!) a dostal rakovinu hrtanu, které podlehl 23. července 1885 v 8:08 ve věku 63 let, týden poté co své paměti dokončil, zemřel v obklopen svou rodinou.

Poté, co tato skutečnost vyšla ve známost, vrchní velitel armády Spojených států, generál Philip Sheridan nařídil na všech vojenských stanovištích jednodenní pietu a prezident Grover Cleveland vyhlásil 30 denní státní smutek. Po soukromém obřadu, čestná stráž umístila Grantovo tělo na speciální pohřební vlak, který s ním jel do West Pointu a New Yorku. Za dva dny ho stačilo vidět kolem čtvrt milionu lidí. Desetitisíce mužů, mnozí z nich veteráni velká republikánské armády, pochodovalo vedle Grantovy rakve, tažené dvěma černými hřebci, kteří ho vezli na Riverside Park, okolí Morningside Heights v Horním Manhattonu. Těmi, kteří měli tu čest nést jeho rakev na poslední cestě byli generálové unie Sherman a Sheridan, generálové konfederace Buckner a Johnston, admirál Porter a senátor Logan, velitel Velké republikánské armády. Při 11 kilometrovém průvodu, rakev následovali také president Cleveland a dva bývalý prezidenti, Hayes a Arthur, všichni členové prezidentského kabinetu, stejně jako soudci nejvyššího soudu.

Účast na pohřbu přesáhla 1,5 milionu lidí. Ceremonie proběhly i v dalších hlavních městech po celé zemi, zatímco byl Grant v novinách spojován s Georgem Washingtonem a Abrahamem Lincolnem. Grantovo tělo byl uloženo v Riverside Parku, nejdříve v dočasné hrobce a po dvanácti letech, 17. dubna 1897 v národním památníku generála Granta, známém jako "Grantova hrobka". Dodnes se jedná o největší mauzoleum v Severní Americe.

https://en.wikipedia.org/wiki/Ulysses_S._Grant

V roce 2020 vznikla z produkce History Channel, 3 dílná dokumentární minisérie Grant (CSFD 90%), která mapuje život Ulyssese Granta od jeho dětství, přes West Point, Mexicko-Americkou válku, existenční krizi před občánskou válku, občanskou válku až po prezidenství.
Dokument kombinuje hrané scény s komentáři historiků a odborníků, dobovými fotografiemi a mapovými animacemi.
Dokument byl odvysílán v srpnu 2021 na History Channel, nyní (listopad 2021) je k nalezení jen s původním dabingem a anglickými titulky.