Kollwitz, Käthe

Käthe Kollwitz


(1867-1945)


- grafička, malířka, sochařka, členka Pruské akademie věd

Käthe Kollwitz se narodila v Královci 8. července 1867 Carlovi a Katharině Schmidtovým.


Učila se nejprve u mědirytce v Královci. Od 1885 studovala malířství u Karla Stauffer-Berna v Berlíně a u Ludwiga Hertericha v Mnichově. 13. června 1891 se provdala za lékaře Karla Kollwitze, který působil v berlínské dělnické čtvrti. Spolu měli dva syny.


1895 se zúčastnila svými třemi díly na výstavě Freien Kunstausstellung. Do roku 1898 vytvořila - inspirována dílem Gerharta Hauptmanna - cyklus Ein Weberaufstand (povstání tkalců). Podílela se na uměleckém hnutí Berliner Secession (kulturní opozice vůči oficiálnímu umění vilémovského Německa).


Ziskem cyklu Ein Weberaufstand v roce 1899 začal Dresdner Kupferstichkabinett sbírku jejích prací. V tom samém roce jí byla propůjčena Kleine Goldene Medaille na Deutsche Kunstausstellung. V letech 1901 až 1908 pracovala na cyklu Bauernkrieg (selská válka), za který obdržela Villa-Romana-Preis (cena Villa Romana).


Během pobytu ve Francii v roce 1904 se potkala mj. s Augustem Rodinem.


Plakát, který vytvořila pro výstavu Deutsche Heimarbeit v roce 1906, byl na přání císařovny Augusty Viktorie odstraněn ze všech sloupů, neboť císařovně se nelíbilo, že zobrazuje upracovanou, ztrápenou ženu.


V říjnu 1914 ji postihla rodinná tragédie, neboť ve Flandrech padl její syn Peter.


Trochu radosti ji naopak určitě přinesl fakt, že v roce 1917 bylo uspořádáno mnoho výstav na počest jejích padesátých narozenin.


Koncem října 1918 odpověděla v novinách SPD Vorwärts negativně a rozhodně na výzvu básníka Richarda Dehmela, aby se pokračovalo v boji.


24. ledna 1919 se stala jako první žena členkou Pruské akademie umění. Zároveň obdržela profesorský titul. V následujících letech, v první polovině dvacátých let pracovala pro Internationale Arbeiter-Hilfe, která sdružoval více levicových intelektuálů. V této době vzniklo několik známých plakátů se sociálněpolitickým obsahem jako např. Nie wieder Krieg a na řadě dřevorytů s názvem Krieg.


Od roku 1928 vedla ateliér grafiky na Akademii umění v Berlíně ( Berliner Kunstakademie ). V následujícím roce jí byl propůjčen Pour le Mérite v oblasti věd a umění. V roce 1932 se jí podařilo vztyčení památníku na počest syna Petera na vojenském hřbitově v Roggevelde ve Flandrech.


V roce 1933 byla donucena k odchodu z Pruské Akademie věd. Rovněž byla zbavena vedení ateliéru na Akademii umění v Berlíně. Její práce byly odstraněny z výstav. Přesto v letech 1934-35 vytvořila litografický cyklus Vom Tode (O smrti).


1940 jí zemřel manžel. V roce 1943 byl bombami zničen její byt - mnoho jejích prací bylo zničeno. V roce 1944 se přestěhovala do Moritzburgu, kde 22. dubna zemřela.