Robert E. Lee se narodil 19. ledna 1807 jako nejmladší syn hrdiny války za nezávislost "kavaleristy" Harryho Leea ve Virginii. Tím byl celý jeho osud předurčen. V roce 1825, když dosáhl 18 let, poslal ho otec do vojenské akademie ve West Pointu, kde si vedl velmi dobře a skončil jako druhý ve třídě se čyřiceti frekventanty. Stal se ženijním důstojníkem.
V roce 1831 si vzal Mary Custisovou, dceru adoptivního syna George Washingtona a celých dalších 31 let věrně sloužil Spojeným státům. Zvláště se vyznamenal za tzv. mexické války v letech 1846-48, kdy byl raněn a třikrát povýšen - z kapitána na plukovníka. V letech 1852-55 sloužil jako superintendant ve West Pointu. Do roku 1861 pak byl Lee velitelem 2. kavalerie a zároveň sřídavě velel posádce v Texasu. Byl to rovněž on, kdo v říjnu 1859 zajal Johna Browna, známého bojovníka proti otroctví.
Prezident Lincoln mu v dubnu 1861 nabídl vrchní velení ozbrojených sil Unie v době, kdy hrozilo vypuknutí války mezi Unií a Konfederovanými státy, které se od ní odtrhly. Byl však oddaný především Virginii, kterou, jak sám řekl svému příteli "bude bránit s mečem v ruce a bude-li to nutné, položí za ní i život". To ho přivedlo do řad Konfederace, která ho 14. května 1861 učinila brigádním generálem. Koncem srpna již byl generálem a v listopadu byl jmenován velitelem posádky v Jižní Karolíně, Georgii a na východní Floridě. 3. března 1862 se stal poradcem prezidenta KonfederaceJeffersona Davise. 1. června v čele armády Severní Virginie odrazil seveřanskou invazi. Poté na přelomu června a července vyhrál tzv. "sedmidenní boje", koncem srpna bitvu u Bull Runu a v prosinci zvítězil u Fredericksburgu. Počátkem května roku 1863 dosáhl zatím svého největšího vítězství v bitvě u Chancellorsvillu. 8. června se vydal na sever proti Washingtonu.
Prezident Lincoln si uvědomil, jaké nebezpečí pro Unii Lee představuje a zamítl plán tažení na Richmond, místo toho soustředil síly na zničení Leeovy armády. K osudné bitvě došlo 1. července 1863 u Gettysburgu. Bitva sice dopadla nerozhodně, pro Jih, který nemohl nahradit své ztráty, však znamenala začátek konce.
Přesto Lee uštědřil armádě Unie ještě několik porážek - v květnu 1864 u Divočiny a Spotsylvanie a 1. června u Cold Harbor, kde s 60 tisíci vojáky přiměl stotisícovou armádu generála Granta ustoupit k Petersburgu, který poté obléhal. Když mu 6. února 1865 svěřili vrchní velení armády Konfederace, bylo již pozdě, pod soustředěnými údery generála Granta byl nakonec Lee donucen přijmout bezpodmínečnou kapitulaci u Appomatoxu 9. dubna 1865.
Posledních pět let života byl prezidentem Washington College, zemřel 13. října 1870 ve věku 63 let. 22. července 1975 mu bylo Kongresem Spojených států navráceno americké občanství.
"8. června se pak vydal na sever proti Washingtonu", cílem Leeovy Severovirginské armády nebyl Washington. Invazí na sever chtěl Lee ulehčit západním konfederačním armádám, zejména na Mississippi.
