Karel se narodil 5. září 1771 ve Florencii jako třetí syn budoucího císaře Leopolda II. a Marie Ludoviky, španělské infantky. Byla mu určena kněžská dráha, ale on od útlého mládí projevoval sklony k vojenské kariéře. Jeho vychovatelem byl nějaký čas i bývalý důstojník císařské armády. Po předčasné smrti svého otce ho nový císař - František II., jeho starší bratr, jmenoval generálmajorem císařské armády a místodržícím v Bruselu, hlavním městě rakouského Nizozemí. V roce 1796 se stal velitelem armády na Rýně, odkud po vítězné bitvě u Würzburku vyhnal Francouze. V Itálii se mu však podobný úspěch zopakovat nepodařilo. Rovněž při tažení do Švýcarska během druhé války s Francouzi mnoho úspěchů neslavil. Jeho chvíle měla teprve přijít. V roce 1801 tváří v tvář ohrožení Rakouska ho císař jenoval ministrem války a námořnictva a současně předsedou dvorní válečné rady. V této funkci mohl Karel konečně zahájit dlouho připravované reformy armády, ale válka s Napoleonem v roce 1805 nedovolila jejich dokončení Porážka u Slavkova byla dílem dávána za vinu právě nedokončené přípravě armády na novou válku, za což byl Karel odvolán z funkce a poslán jako velitel do Itálie, kde rozdrtil Francouze u Caldier. Napoleon si Karla cenil jako rovnocenného soupeře a na mírových jednáních v Presburku mu nabídl rakouskou císařskou korunu, ale Karel to z loayality ke svému bratrovi odmítl. Císař František II.(nyní František I.) to náležitě ocenil a jmenoval bratra generalissimem císařských vojsk (před ním měli tento titul pouze Valdštejn, princ Evžen Savojský a Laudon), což mu zaručovalo naprostou nezávislost v rozhodování o vojenských záležitostech. Karel poté dokončil reformu armády, zavedl nový výcvikový řád, nový systém povyšování důstojníků i mužstva, zrušil doživotní úvazky a provedl změny v taktice. Také začal vydávat první vojenský odborný časopis! Karel byl pro řešení sporů s Francií mírovou cestou, ale když neuspěl, postavil se znovu do čela armády a vybojoval nad Napoleonem v květnu 1809 velké vítězství u Aspernu. V červenci u Wagramu pak Karel poprvé vyzkoušel novou taktiku praporních kolon s předsunutými rozptýlenými střelci, ale před francouzskou přesilou se nakonec musel dát na ústup. Karel, který nesouhlasil s politikou dvora a usiloval o rychlé uzavření míru, odešel poté z armády a vzdal se všech svých funkcí. Věnoval se pak armádě hlavně teoreticky, přitom zveleboval svá rozsáhlá panství v Čechách, Uhrách i v Haliči, mimo jiné Těšínsko. Zemřel 30. dubna 1847 ve Vídni a byl pohřben v kapucínské kryptě. Patřil mezi nejvýznamnější vojevůdce své doby a mezi Habsburky byl rozhodně nejtalentovanějším vojákem.
Polní maršál Karel byl nositelem velkokříže Vojenského řádu Marie Terezie . Zajímavé je i to , že se stal rytířem ŘÁDU ZLATÉHO ROUNA a to v době , kdy suverénem řádu byl jeho bratr Leopold II . Nebude od věcí si tuto skutečnost připomenout .
Sous Leopold II. Empereur des Romains Treiziéme chef et Souveren 1790-1792.
PROMOTION du 23 . Novembre 1790
818 – 2 Charles Arrchiduc d´Autriche
Byl tedy rytířem v pořadí 818 a v této řádové promoci byl v pořadí druhý ( 2 )
Oba tyto velké a vznešené řády vidíme na obrázku generalisima Karla . Literatura : Das Haus Österreich und der Orden vom Golden Blues Liste nominále : DES NOMINALE DE L´ORDRE DE LA TOISON D´OR .
