Donnet-Denhaut 400 ch bimoteur

V lednu 1918 vydalo francouzské námořnictvo specifikace na několik vícemotorových létajících člunů, ten největší měl být schopen nést kanon ráže 75 mm a dvě 60kg pumy. Druhá možnost měla mít také kvůli bezpečnosti nejméně dva motory, nosnost 120 kg pum a stroj měl dosahovat rychlosti 140 km/h při dostupu 2000 m pod 25 minut a vytrvalost 8 hodin. Na zadání zareagovaly všechny francouzské firmy zabývající se hydroplány, i když ne všechny zvládly postavit prototyp – Georges Lévy, Tellier, Farman, Latham, Blanchard, Borel-Odier, a samozřejmě Donnet-Denhaut. Donnet-Denhaut navrhl velký, elegantní dvoumotorový hlídkový létající člun se dvěma motory Hispano-Suiza v tandemovém uspořádání, přední měl čtyřlistou a zadní dvoulistou vrtuli. Tří až čtyřmístná osádka byla soustředěna v přídi a měla k dispozici rádio. Výzbroj se omezila na pohyblivý kulomet a čtyři pumy. Nový stroj dostal oficiální označení Donnet-Denhaut Hispano Suiza 400 hp bimoteur, případně Donnet-Denhaut BM. Po válce mu firma dala dodatečně jméno Donnet-Denhaut DD.10.

Prototyp poprvé vzlétl 24. dubna 1918 a 8. května byla námořním letectvem objednána série 30 strojů s trupovými čísly 2001-2030, Kromě Tellieru T.5 šlo o jedinou větší objednávku letounu podle těchto specifikací. Jejich dodávky začaly v posledních měsících války a v době podepsání příměří jich 25 sloužilo ve střediscích námořního letectva v Ajacciu, Alžíru a Toulonu. Po ukončení války ale typ zmizel poměrně rychle z inventáře a na konci roku 1919 již bylo vedeno jen sedm strojů, z nichž ani jeden nebyl sestaven. Zdá se, že „DD.10“ byly skutečně zavedeny do služby pouze v Toulonu, Na konci roku 1918 byla také verze s motory o výkonu 300 koní provozována Experimentálním a přijímacím střediskem námořního letectví v Saint-Raphaël. (proto možná některé prameny tvrdí, že sériové stroje měly na rozdíl od prototypu motory s tímto výkonem).

„DD.10“ měl ale i krátkou civilní a polocivilní kariéru. Mezi 18. dubnem 2. květnem 1920 probíhal závod hydroplánů mezi Monakem, Bizerte a Súsou v severní Africe a s cílem v pevninské Francii. Ze šestnácti přihlášených hydroplánů dokázalo odstartovat pouze sedm, včetně Denhaut-Donnetu BM, a pouze jeden, Georges Lévy pilotovaný enseignem de vaisseau Bellotem dokázal dokončit trasu, ostatní včetně DD to vzdaly kvůli mechanickým problémům. Na počátku roku 1923 pak jistý Rigout, ředitel společnosti Compagnie Aéronautique Française d'Extrême-Orient, zahájil provoz pvné komerční letecké trasy v Indočíně, spojující cca 170 km vzdálený Saigon a Can Tho. Tato linka zahájila provoz pod vedením šéfpilota Etienne Pouleta se dvěma hydroplány, třímístným Georges Lévym 300 ch a šestimístným „DD.10“. Finanční problémy a nezájem případných podporovatelů ale vedly k ryychlému ukončení provozu. Tím mizí i poslední stopa po nejvetším alespoň rtrochu úsěšném stroji firmy Donnet-Denhaut. Ta ostatně mezitím dávno vzdala stavbu letadel a jako mnohé jiné se po válce věnovala výrobě automobilů.

Davilla, James J. Soltan, Arthur M. French Aircraft of the First World War. Flying Machines Press, Stratford 1997. ISBN 0-9637110-1-0.
Novara, Heinz J. et al. Marine Aircraft of the 1914-1918 War. Harleyford Publications, Letchworth 1966.
Morareau, Lucien. Les hydravions Donnet-Denhaut de l'Aviation Maritime Française, Avions no.89, 2000/08.
Liron, Jean. Les hydravions de Francois Denhaut, Le Fana de l'Aviation 1987/01-03.