Osmanský sultán (1761-1808) byl synem sultána Mustafy III. a nástupce svého strýce sultána Andul Hamita I. v roce 1789.
Patřil k pokrokovějším sultánům a usiloval o četné reformy říše, které by zaostalé Turecko přiblížily evropským velmocím. V roce 1791 uzavřel mír s Rakouskem v Sistově a s Ruskem v Jassech. Po Napoleonově vpádu do Egypta se Selim přiklonil k anglicko-ruské koalici, avšak již v roce 1802 se připojil k Francii. V roce 1806 na základě doporučení Sebastianiho zahájil řadu reforem v zemi. Zřídil novou státní radu v čele s ministrem zahraničí (Reis Efendi). Zřídil vojenskou školu,postavil moderní zbrojní závod, uspořádal finanční záležitosti armády a nechal postavit moderní veliké kasárny Selimech na anatolském břehu. Započal se zřízením nové vojenské jednotky, do které povolal mladé Turky a kde se výcvik prováděl po evropském způsobu s pomocí evropských instruktorů. Tato jednotka se nazývala Nizami Dřenic –Nizam-i-jedid (Nový pořádek)
Reformy Selima III. však narazily na odpor Janičárů, kteří v květnu 1807 sultána svrhli z trůnu a nastolili nového vládce, Selimova synovce Mustafu IV. Selim se stal sultánovým zajatcem. Zde se setkal s bratrem Mustafovým Mahmudem, kterého si získal pro myšlenky reformy. Když se v roce 1808 Selimův stoupenec Mustafa Bairaktar pokusil z Rusčuku táhnout na Istanbul, nechal Mustafa IV. v květnu 1808 Selima uškrtit. Mahmud II., který se pak v roce 1808 po pádu Mustafy IV. stal sultánem, zničil v roce 1826 Janičáry (Janissaries) jako svého největšího nepřítele, což mu umožnilo věnovat se reformám, které započal již sultán Selim III.
Prameny: Britanica Encyclopedia Dějiny Turecka Dějiny Palestiny Vlastní archiv
