Příjmení: Surname: | Alexandr II. | |
Jméno: Given Name: | - | |
Jméno v originále: Original Name: | Алекса́ндр II Николаевич | |
Fotografie či obrázek: Photograph or Picture: | ![]() | |
Hodnost: Rank: | generál polní maršál | |
Akademický či vědecký titul: Academic or Scientific Title: | - | |
Šlechtický titul: Hereditary Title: | car | |
Datum, místo narození: Date and Place of Birth: | 17.04.1818 Kreml | |
Datum, místo úmrtí: Date and Place of Decease: | 01.03.1881 St. Petersburg | |
Nejvýznamnější funkce: (maximálně tři) Most Important Appointments: (up to three) | král Ruska | |
Jiné významné skutečnosti: (maximálně tři) Other Notable Facts: (up to three) | - | |
Související články: Related Articles: | | |
Zdroje: Sources: | ru.wikipedia.org |
URL : https://www.valka.cz/Alexandr-II-t21931#650782Verze : 0
seh1
MOD
URL : https://www.valka.cz/Alexandr-II-t21931#650785Verze : 0
seh1
MOD
Alexandr II. byl nejstarší syn cara Mikuláše I. a Alexandry Fjodorovny (vl. jménem Frederika Luisa Charlotta Vilhelmina), pruské princezny. Jako následníkovi trůnu se mu dostalo náležitého vzdělání. Měl prokonstituční smýšlení a o následnictví po svém otci příliš nestál, nicméně po jeho náhlé smrti v závěru krymské války byl postaven před hotovou věc.
1. února 1856 svolal do Zimního paláce představitele carského poradního sboru a položil jim jedinou otázku: „Pokračovat ve válce?“ Všichni mu odpověděli záporně. 18. března 1856 podepsal car pařížskou mírovou smlouvu, podle které Rusko vrátilo Turecku některá území v Zakavkazsku, Moldávii, ústí Dunaje a jižní Besarábii. Rusko ztratilo právo na černomořskou flotilu, a to až do roku 1871.
Hned poté začal car Alexandr II. s hlubokou analýzou příčin porážky v Krymské válce a dospěl k jednoznačnému závěru – politická ztrouchnivělost systému a z toho vyplývající hospodářská a technologická zaostalost Ruska. Rusko například nemělo ani dostatek železnic pro přesun vojsk a proviantu, což způsobilo, že padl Sevastopol.
19. února 1861 vydal car Manifest o zrušení nevolnictví. Miliony nevolníků se staly svobodnými lidmi, kteří se mohli stěhovat volně za prací do měst, podnikat a vlastnit půdu! Po vyhlášení manifestu byl car nazýván „Osvoboditelem“.
1. února 1864 zahájil car boj s centralizmem a vládou byrokracie, když vydal Výnos o guberniích a zemských zřízeních, kterým se do pravomoci zvolených zástupců měst a gubernií převádělo školství, zdravotnictví a místní doprava.
20. listopadu toho roku pak začala hluboká reforma soudnictví, které bylo učiněno zcela nezávislým na státní moci a policii. Od této chvíle nesměla být obhajoba součástí obžaloby, jak tomu bylo za panování Alexandrova otce, kdy tajná policie byla všemocná.
Car Alexandr II. zřídil Národní banku, založil Společnost pro železniční dopravu a výstavbu železnic, Ruskou telegrafní společnost a v květnu 1879 začala v Rusku vyrábět elektřinu první elektrárna.
V roce 1860 car získal od Číny Amursko a Ussurijskou oblast, od Japonska o něco později i Kurily a Sachalin. Roku 1864 byla konečně ukončena dlouhá válka v Čečně a Dagestánu, když čečenský imám Šamil přikázal svým bojovníkům složit zbraně. V témže roce byla k Rusku připojena střední Asie a tak se z Ruska, po porážce Jihu v americké občanské válce, stala nová bavlnářská velmoc.
Rozvoj demokratických reforem pozastavilo pouze nové polské povstání v roce 1863, které car potlačil silou s pomocí kozáků, čímž vyvolal značnou nevoli mezinárodní veřejnosti. Zatímco Poláci tak zůstávali pod ruskou nadvládou, snažil se nyní Alexandr o osvobození jiných Slovanů z nadvlády Osmanské říše. Jeho snahou bylo vytvořit slovanskou říši pod jeho vedením, této myšlence se říkalo – panslavismus.
V roce 1878 došlo k další válce s Tureckem, pro kterou si car Alexandr II., na rozdíl od svého otce, zajistil neutralitu Německa a Rakousko-Uherska. Boje se odehrály převážně na území Bulharska, které vítězstvím Ruska získalo autonomii. Podle mírové smlouvy podepsané v San Štefanu se Rumunsko, Srbsko a Černá Hora staly nezávislými státy. Západní mocnosti však výsledky sanštefanského míru neuznávaly, proto se Rusko na čas dostalo do mezinárodní izolace.
Reformy provedené Alexandrem II. znamenaly pro Rusko dosud v jeho historii nepoznanou svobodu, což ovšem mělo i svůj rub, a to v nebývalém růstu terorismu. Jen na cara bylo v tomto období spácháno šest atentátů! Při sedmém, zorganizovaném teroristickou organizací „Narodnaja volja“ (odtud narodnici) 1. března 1881 byla na carův kočár vržena bomba a car byl těžce raněn. Následkům svého zranění podlehl.
1. února 1856 svolal do Zimního paláce představitele carského poradního sboru a položil jim jedinou otázku: „Pokračovat ve válce?“ Všichni mu odpověděli záporně. 18. března 1856 podepsal car pařížskou mírovou smlouvu, podle které Rusko vrátilo Turecku některá území v Zakavkazsku, Moldávii, ústí Dunaje a jižní Besarábii. Rusko ztratilo právo na černomořskou flotilu, a to až do roku 1871.
Hned poté začal car Alexandr II. s hlubokou analýzou příčin porážky v Krymské válce a dospěl k jednoznačnému závěru – politická ztrouchnivělost systému a z toho vyplývající hospodářská a technologická zaostalost Ruska. Rusko například nemělo ani dostatek železnic pro přesun vojsk a proviantu, což způsobilo, že padl Sevastopol.
19. února 1861 vydal car Manifest o zrušení nevolnictví. Miliony nevolníků se staly svobodnými lidmi, kteří se mohli stěhovat volně za prací do měst, podnikat a vlastnit půdu! Po vyhlášení manifestu byl car nazýván „Osvoboditelem“.
1. února 1864 zahájil car boj s centralizmem a vládou byrokracie, když vydal Výnos o guberniích a zemských zřízeních, kterým se do pravomoci zvolených zástupců měst a gubernií převádělo školství, zdravotnictví a místní doprava.
20. listopadu toho roku pak začala hluboká reforma soudnictví, které bylo učiněno zcela nezávislým na státní moci a policii. Od této chvíle nesměla být obhajoba součástí obžaloby, jak tomu bylo za panování Alexandrova otce, kdy tajná policie byla všemocná.
Car Alexandr II. zřídil Národní banku, založil Společnost pro železniční dopravu a výstavbu železnic, Ruskou telegrafní společnost a v květnu 1879 začala v Rusku vyrábět elektřinu první elektrárna.
V roce 1860 car získal od Číny Amursko a Ussurijskou oblast, od Japonska o něco později i Kurily a Sachalin. Roku 1864 byla konečně ukončena dlouhá válka v Čečně a Dagestánu, když čečenský imám Šamil přikázal svým bojovníkům složit zbraně. V témže roce byla k Rusku připojena střední Asie a tak se z Ruska, po porážce Jihu v americké občanské válce, stala nová bavlnářská velmoc.
Rozvoj demokratických reforem pozastavilo pouze nové polské povstání v roce 1863, které car potlačil silou s pomocí kozáků, čímž vyvolal značnou nevoli mezinárodní veřejnosti. Zatímco Poláci tak zůstávali pod ruskou nadvládou, snažil se nyní Alexandr o osvobození jiných Slovanů z nadvlády Osmanské říše. Jeho snahou bylo vytvořit slovanskou říši pod jeho vedením, této myšlence se říkalo – panslavismus.
V roce 1878 došlo k další válce s Tureckem, pro kterou si car Alexandr II., na rozdíl od svého otce, zajistil neutralitu Německa a Rakousko-Uherska. Boje se odehrály převážně na území Bulharska, které vítězstvím Ruska získalo autonomii. Podle mírové smlouvy podepsané v San Štefanu se Rumunsko, Srbsko a Černá Hora staly nezávislými státy. Západní mocnosti však výsledky sanštefanského míru neuznávaly, proto se Rusko na čas dostalo do mezinárodní izolace.
Reformy provedené Alexandrem II. znamenaly pro Rusko dosud v jeho historii nepoznanou svobodu, což ovšem mělo i svůj rub, a to v nebývalém růstu terorismu. Jen na cara bylo v tomto období spácháno šest atentátů! Při sedmém, zorganizovaném teroristickou organizací „Narodnaja volja“ (odtud narodnici) 1. března 1881 byla na carův kočár vržena bomba a car byl těžce raněn. Následkům svého zranění podlehl.
ru.wikipedia.org
URL : https://www.valka.cz/Alexandr-II-t21931#84584Verze : 6
Pro možnost odpovídání na příspěvky a zakládání nových témat je třeba se zaregistrovat a přihlásit.