Dorme, René Pierre Marie

René Pierre Marie "le Père" Dorme

Ač dnes již zapomenutý, v době svého úmrtí byl 3. nejúspěšnějším francouzským pilotem, hned za miláčkem národa a spolubojovníkem Guynemerem a jezdcem smrti Nungesserem.

Jeho samostatný a agresivní styl boje mu zajistil mnohá vítězství a mnoho přezdívek jako "Inimitable" (bezkonkurenční), "Increvable" (neúnavný), ale přezdívka, která se pro něj vžila, a podle které pojmenoval všechny své stroje, byla "Peré Dorme" (taťka Dorme), a to nejen kvůli jeho staršímu vzezření, ač mu bylo lehce přes 20, ale taky tomu, že se velmi staral o své piloty.

Pronásledování nepřítele až daleko za frontovou linii činila mnoho z jeho sestřelů neschopné potvrzení, a tak větší část jeho sestřelů je neověřitelná, v součtu by všechny jeho sestřely dosáhly číslovky vyšší než 50, dle některých i 70, zdali byly ty pravděpodobné dotáhnuty do konce a nebyly potvrzeny jen z důvodu nedostatku svědectví, to už se nikdy nedozvíme.

Mládí

René Gaston Marie Dorme se narodil 30. ledna 1894 v městečku Eix Abaucourt do středostavovské rodiny přednosty stanice. Jeho rodiče byli již čtyřicátníci, když se malý René narodil a byl dítětem zázraku, jelikož se narodil dlouho po svých dvou starších sestrách a bratrovi, který v dětství zemřel rok a půl před jeho narozením. Hýčkán bude po celý svůj život udržovat stálou náklonnost k rodičům, které ve svých dopisech láskyplně nazývá „mí staří rodičové“.

Rodina se o pár let později usadila v Briey, kam byl jeho otec přeložen na novou stanici, která se nacházela jen pár kilometrů od hranice s Němci anektovaným Lotrinskem. Vyrůstal v katolickém a patriotickém prostředí a plánoval studia práv, ale musel splnit povinnou vojenskou docházku, kterou započal ve 20 letech. Rozhodl se přihlásit na 3 roky v roce 1912 a byl umístěn do Bizerty v Tunisku k 7. pěší dělostřelecké skupině, kde mu jeho vysoké vzdělání umožnilo se přesunout do čela a být povýšen na maréchal des logis. U této jednotky ho zastihlo vypuknutí války.

Válka

Jako poddůstojník má za úkol zajistit roztřídění mobilizovaných vojáků, kteří se hrnou do tábora, což je práce, kterou popisuje jako „strážce můr“ a kterou nemá rád. Napsal o ní svým rodičům a odpověď nedala dlouhého čekání: město Briey bylo okupováno německými jednotkami a jeho rodiče byli v rukou nepřítele. Vrátil se proto do Francie a dobrovolně se přihlásil k letectvu, ke kterému byl přijat v prosinci 1914. Dorazil do Lyonu, kde ale byl pověřen instruktáží mladých branců. Nakonec se dostal do leteckého centra Saint Cyr v lednu 1915 poblíž domu jeho sestry, kde nakonec následujícího měsíce odešel do letecké školy v Bucu na Caudrony G.3. Po přidělení na školu v Pau, se vrátil do Saint Cyr, zde se například spřátelil s dalším budoucím esem, Josephem Guiguetem. Zde se opět shledal se svými rodiči v domě své sestry, jeho rodiče byli navráceni Němci do Francie, ale byli zbaveni veškerého majetku.

Tím se pro Dormeho stala válka ještě více osobnější a byl vůči Němcům velmi pomstychtivý. 5. června 1915 obdržel svůj vojenský pilotní odznak s číslem 1046 a byl přidělen k nefrontové Escadrille C 94, který se nacházela v táboře v Paříži. Na toto zařazení si stěžoval, protože bylo daleko od nebezpečí, ale na druhou stranu mu umožnilo se zlepšit v pilotáži.

Přesunut do Le Bourget a povýšen na adjutanta, rozhodl se zkřížit meče s nepřítelem tím, že z vlastní iniciativy uspořádal nálet na frontu 21. července 1915 se svým přítelem z výcviku Guiguetem. 3. dubna 1916, během letu nad frontou s Caudronem G.4, spatřil nepřítele, na něhož jeho pozorovatel vystřelil. Tento sestřel není potvrzený, ale je citován a přeřazen ke stíhačům.

Stíhačem

Nejdříve sloužil u Escadrille N 95 a 27. června 1916 byl přeřazen ke slavné "Čapí eskadře", Escadrille N 3.
René Dorme se okamžitě projevil jako prvotřídní stíhač, který dosáhl se svým Nieuportem 16 č. 939 prvního potvrzeného sestřelu 9. července 1916, 12 dní po svém příchodu.

V následujících 6 dnech dosáhl ještě 3 pravděpodobných sestřelů a krátce nato obdržel novější stroj, Nieuport 17 č. 1428 "Peré Dorme II". S tím nad Sommou vyhrál mnoho dalších bojů (citován v tisku, vydaného 24. srpna 1916 za své 5. vítězství), do konce srpna s tímto strojem dosáhl 6 potvrzených a 3 pravděpodobné sestřely.

Na konci roku 1916 jeho skóre činilo 16 potvrzených a 18 pravděpodobných sestřelů (16/18), byl v těsném závěsu za Guynemerem (25/14) a Nungesserem (21/4).

Mnoho jeho sestřelů nebylo potvrzeno z důvodu, že neváhal pronásledovat nepřítele až daleko za frontovou linii, mimo dohled vlastních jednotek, což bylo klíčové pro potvrzení sestřelu, jelikož sestřel museli potvrdit nezávislí očití svědci.

Na potvrzení mu ale nezáleželo. Jediné, co ho zajímalo, bylo zabíjení Němců, ačkoliv se můžeme jen dohadovat, jestli chtěl překonat tehdejší eso es Georgese Guynemera, který létal ve stejné jednotce a taktéž si stěžoval, že byl vyznamenán Rytířem Řádu Čestné legie vcelku pozdě (18. října 1916, po jeho 14. sestřelu).

Pocházejíc z rodiny státního úředníka, nebavil se s esy své jednotky (Guynemerem, Heurtauxem, Deullinem a De la Tourem), kteří tvořili klub „Černé bandy“. Dorme nebyl, navzdory svému skóre, do tohoto klubu přijat, byl taktéž posledním pilotem jednotky, který obdržel SPAD S.VII, který dostávala Escadrille N 3 od září 1916, v ten čas přesedlal na další Nieuport 17 s č. 1720 "Peré Dorme 3", na který namaloval zelený lotrinský kříž. S ním si připsal dalších 8 potvrzených a 10 pravděpodobných vítězství, mezi tím ještě 20. a 21. října dosáhl s jiným strojem Nieuport 17 č. 1538 1 potvrzeného a 1 pravděpodobného sestřelu.

Dorme byl v prosinci 1916 odeslán na nucenou dovolenou po zranění ruky. K svému velkému potěšení byl přesně týden před svými 23. narozeninami, 23. ledna 1917, povýšen do důstojnické hodnosti na poručíka a v únoru pokračoval v bojích na SPADu.

Escadrille se přesunula do Bonnemaison, k předpovídanému útoku na Chemin des Dames.
Dorme si 25. března 1917 rozšířil své skóre o 17. sestřel, jímž se stal dvoumístný stroj, jenž se zřítil za francouzskými liniemi a zraněná osádka padla do zajetí. Dorme byl k nepřátelskému pilotovi tak bezohledný, že si o jeho návštěvě v nemocnici napsal toto:
"Můj vězeň mě požádal, abych shodil kousek papíru nad jeho domem, který měl vzkázat, že je jen zraněný, (...) a že jeho rodiče mohou být obeznámeni. Francouzští otcové a matky trpí kvůli takovým, jako je on. Tak jsem si tento vzkaz nechal jako suvenýr."

27. dubna 1917 ke Groupe de Chasse 12 přichází tehdy čerstvý a neznámý stíhací pilot Paul-René Fonck, který se s Dormem velmi spřátelí a Dorme se stane jeho učitelem. Dorme rychle rozpoznal Fonckův zvláštní talent, zejména jeho analytické myšlení a schopnost okamžitě se rozhodovat.

Konec

V květnu obdržel jeden z prvních SPADů S.VII vybavený výkonnějším motorem Hispano-Suiza 8Ab o výkonu 180 koní, s nímž se 25. května 1917, na tehdy 3. misi dne, pozdě odpoledne ztratil, za tehdy neznámých okolností. Vítězství nad ním dosáhl Heinrich Claudius Kroll od Jasty 9, který se tímto sestřelem stal esemm, což mělo velký význam na jeho jmenování velitelem Jasty 24 o víc jak měsíc později.

Kroll se o tomto souboji zmínil do svého deníku:
"Začali jsme kolem sebe kroužit ve výšce 5300 m a postupně klesli až do 800 m, Dormeho Spad se najednou převrátil na nos, narazil přímo do země a vybuchl v plamenech. Dormeho tělo bylo tak znetvořené, že ho bylo možné identifikovat pouze podle hodinek."

Během 623 letových hodin a 120 soubojů dosáhl René Dorme 23 potvrzených sestřelů a 32-37 pravděpodobných, které byly zapsány do deníku eskadry.

Za svou službu byl vyznamenán Vojenskou medailí (Médaille Militaire), Rytířem Řádu Čestné legie (Chevalier de la Légion d'Honneur) a Válečným křížem 1914-1918 (Croix de Guerre) se 17 bronzovými palmami. Na jeho počest byla 107. letecká základna ve Villacoublay, pojmenována La base aérienne 107 Villacoublay «Sous-Lieutenant René Dorme».

https://www.as14-18.net/Dorme