Main Menu
User Menu

>> Synchronizátor střelby

Synchronizátor střelby


Zařízení synchronizující otáčení vrtule a činnost výzbroje letadla. Umožňuje vést bezpečně palbu skrz okruh točící se vrtule zbraněmi pevně umístěnými na letounu.

Patentován již v roce 1913 Švýcarem Franzem Schneiderem, v Německu předveden v období duben-květen 1915 Anthony Fokkerem. Princip Schneiderova systému spočíval v tom, že na hřídeli motoru byla umístěna vačka, ovládající páku s posunovačem, řídící spouštění kulometu. Když se před ústím hlavně objevil list vrtule, vačka pohnula pákou a posunovač zablokoval závěr zbraně.

Naopak Fokkerův systém byl opačný. Posunovač neblokoval závěr, ale naopak ho uvolnil v okamžiku, kdy listy vrtule nebyly v poli výstřelu. Byl to tedy již skutečný synchronizátor a nikoliv pouze přerušovač.


Synchronizátor byl instalován do slavné řady stíhacích Fokkerů E, které způsobily Spojencům značné ztráty.


Spojenci přitom dokázali podobné zařízení vyrobit až v dubnu 1916, kdy byly poprvé vyzbrojeny pokusné letouny synchronizátory různých konstrukcí jako například britské Vickers-Challenger, Sopwith-Kauper, Ross, Arsiad nebo francouzský Alcan. Všechno to byly mechanické přerušovače, které trpěly mnoha poruchami, přesto však byly urychleně instalovány do nových spojeneckých stíhaček.


Ke konci I. svět. války již byly britské synchronizátory CC (Constantinescu-Colley) výrazně vpředu, neboť používaly hydraulický přenos otáček vrtule na závěr kulometu. To umožnilo zvýšení kadence.


Synchronizační zařízení se na stíhacích letounech používala až do konce druhé světové války (potažmo v Koreji popř. dalších konfliktech, kde se ještě místy používaly letouny zkonstruované za II. svět. války).
URL : https://www.valka.cz/Synchronizator-strelby-t21857#83158Verze : 0
MOD