Alexandr I.

Prvorozený syn následníka trůnu Pavla se narodil 12. prosince 1777. Imperátorka Kateřina II. ho pojmenovala na počest Alexandra Něvského, hrdiny ruského lidu v boji s německými rytíři a se Švédy na Něvě. Byl jejím milovaným vnukem, ze kterého chtěla vychovat pokračovatele díla, které započal Petr I. Veliký.


Kateřina II. převzala plně jeho výchovu a sama pro něho dokonce psala učebnice. Alexandr projevil veliký talent pro jazyky, například anglicky se naučil ještě dříve než rusky! O carovo vzdělání pečoval Kateřinou jmenovaný švýcarský učitel Lagarph, jakobín, který cara seznámil s idejemi francouzských osvícenských filosofů 18. století. Kateřina si přála, aby se Alexandr stal jejím nástupcem místo jeho otce Pavla, ale část závěti se záhadně ztratila a sám Alexandr přísahal po smrti Kateřiny II. roku 1796 věrnost svému otci Pavlovi I. Ten byl však 11. března 1801 zavražděn spiklenci.


Po svém nástupu začal teprve čtyřiadvacetiletý car napravovat mnohé nepravosti svého otce. Chtěl prosadit reformu, zahrnující zrušení nebo alespoň omezení nevolnictví, a prosadit liberální ústavu, ale proti jeho plánům vznikla silná opozice šlechty, a proto se ji nepodařilo nikdy uskutečnit. Zavedl však v Rusku všeobecný vzdělávací systém.


V zahraniční politice se orientoval na protinapoleonskou koalici. Ruská armáda však utrpěla řadu porážek od francouzských vojsk, nejprve 1805 u Slavkova a poté roku 1807 u Friedlandu. Car Alexandr byl nucen přistoupit k tzv. kontinentální blokádě, namířené proti Anglii. V letech 1804 až 1812 získal vítězstvím ve válkách s Persií, Tureckem a Švédskem území v Zakavkazsku, Besarábii a Finsko.

Roku 1812 vpadl Napoleon do Ruska pod záminkou, že porušuje kontinentální blokádu. Začala Vlastenecká válka. Ruská armáda musela ustupovat a po bitvě u Borodina vydala Napoleonovi Moskvu. Car však odmítl uzavřít s Napoleonem mír a ten se musel nakonec dát na ústup. Napoleon si dopisoval i s carovou sestrou, a chtěl ji přimět, aby se jako Kateřina III. ujala vlády v Rusku a podepsala s ním mírovou smlouvu, ale ona jeho plány odmítla. Ruská vojska vedená Kutuzovem poté pronásledovala ustupující francouzskou armádu až k hranicím Ruska. Ruská vojska se zúčastnila závěrečných operací proti Napoleonovi včetně bitvy u Lipska a 30. března 1814 vjel car Alexandr I. na bílém koni do Paříže jako vítěz.


Na kongresu ve Vídni car inicioval vznik tzv. Svaté aliance, která se v budoucnu stala nástrojem k potlačování liberálních myšlenek a revolucí proti absolutismu, čímž zcela popřel svůj původní program reforem. Naděje vkládané do Alexandra se nakonec nesplnily. Na sklonku jeho vlády propukla četná povstání v samotném Rusku, nejvýznamnější z nich bylo tzv. děkabristické. Car zemřel během inspekční cesty na Ukrajinu 19. listopadu 1825.

zdroj:
ru.wikipedia.org