Suvorov, Alexander Vasiljevič

Aleksandr Vasilyevich Suvorov

Александр Васильевич Суворов

Polní maršál Alexander Vasilijevič Suvorov


(1729 - 1800)
URL : https://www.valka.cz/Suvorov-Alexander-Vasiljevic-t21826#83094Verze : 0
Alexander Vasilijevič Suvorov se narodil v Moskvě v rodině generála Vasilije Ivanoviče Suvorova. V roce 1742 byl odveden do armády do Semenovskeho pluku jako mušketýr. 1754 získal svou první důstojnickou hodnost - poručík a byl přidělen k Ingermanlandskému pěšímu pluku.

Sedmiletá válka (1756 - 1763)
Křest ohněm prodělal během sedmileté války proti Prusům. Na jejím počátku sloužil v týlu, ale záhy byl povýšen na podplukovníka a přesunut ke Kazaňskému pěšímu pluku. Bojoval v bitvě u Kunnersdorfu 12. srpna 1759. Téhož roku se stal důstojníkem generálního velitelství ruské armády. 9. října 1760 se účastnil okupace Berlína a jeho osobní statečnost a mimořádné velitelské schopnosti mu vynesly povýšení na plukovníka. V srpnu 1762 se stal velitelem Astrachaňského pěšího pluku. Během sedmileté války tak získal vojenské zkušenosti a naučil se mnoho o ruské armádě. Podporoval boj na krátkou vzdálenost "Kulky jsou hloupé, bajonet je nejlepší přítel". Od roku 1763 do 1769 velel Suzdalskému pěšímu pluku, který se stal během Suvorového velení jeden z nejlepších v Ruské armádě. 1765 shlédla osobně manévry armády carevna Kateřina Veliká (Kateřina II.) a zvláště pochválila vojáky pod Suvorovým velením.


Polské tažení (1768 - 1772)
Suvorov bojoval se Suzdalským plukem proti vojákům Targovické konfederace, kteří bojovali s polským králem Stanislavem II. Poniatovským, podporovaným Ruskem. Suvorov vybojoval mnoho vítězství proti Konfederaci a v roce 1770 získal hodnost generálmajora. Byl za toto tažení vyznamenán Řádem sv.Jiří 4.třídy.

5. rusko-turecká válka (1768 - 74)
Suvorov byl přidělen k 1. armádě polního maršála Rumjanceva a se svou jednotkou udělal dva velmi úspěšné nájezdy na turecké území a u Turtukai v roce 1773 porazil velké turecké síly. Za toto vítězství byl oceněn řádem sv.Jiří 2.třídy. V bitvě u Kozludgi (na území Bulharska, nyní se vesnice jmenuje Suvorovo) 9. června 1774 jako generálporučík rozdrtil tureckou armádu o síle 40 tisíc mužů, které velel generál Abdu-Rezak. Tato porážka donutila Turecko uzavřít s Ruskem mír.
V srpnu 1774 byl Suvorov poslán, aby potlačil povstání vedené J. Pugačovem, ale většina povstalců byla poražena vojáky I.Michelsona dřív, než Suvorov dorazil. 1776 - 1779 velel Suvorov ruským jednotkám na Krymu, kde střežili pobřeží proti případnému tureckému vylodění. 1786 byl povýšen na nejvyšší generálskou hodnost v ruské armádě. Byl přidělen postupně k Vladiměřské, St.Petěrsburgské a Kremenšugově divizi.

6. rusko-turecká válka (1787 - 1792)
Generál Suvorov velel obraně Cherson-Kinburnské oblasti. 1. října 1787 se početná sultánova flotila vylodila v Kinburské špici. Suvorov zaútočil na Turky blížící se ke Kinburské pevnosti. Ruští vojáci nejdříve zatlačili turky, ale velmi brzy se ocitli pod silnou palbou tureckých lodních děl a museli ustoupit pod náporem čerstvých tureckých posil. Suvorov uprostřed ruských vojáků zorganizoval nový protiútok. Byl ale raněn. Před několika k němu spěchajícím turkům ho zachránil ruský granátník. Zraněný Suvorov zůstal na bojišti a dál velel svým vojákům. Poslední zálohy se zapojily do boje a nakonec byly turci vrženi zpět do moře. Na konci bitvy byl Suvorov znovu raněn (do ruky) ale stále neopustil bojiště. Za toto vítězství byl vyznamenán Řádem sv.Ondřeje 1.třídy. Rok 1789 se stal rokem dvou známých Suvorových vítězství. 21.července blízko vesnice Foksani ruská a rakouská vojska pod jeho velením zahájila ofenzívu. Zaútočili na opevněné turecké pozice a po 10 hodinové bitvě musela Osmanská armáda ustoupit. Další bitva se odehrála na řece Rimnik. Velkovezír Paša s armádou více než 100 tisíc mužů a 80 děly se chystal zaútočit na rakouský sbor prince Sasko-Koburského, který měl pouhých 18 tisíc mužů a 43 děl. Poté, co se to Suvorov dozvěděl, vyrazil se svou jednotkou 7 tisíc mužů a urazil 100 km během po dvou a půl dnech a nocích. Dorazil před tureckou armádou a postavil se do čela rusko-rakouských sil. Objevil 4 místa, kde se Turci utábořili a rozhodl se na ně postupně zaútočit. 11. září 1789 spojenci po 14 kilometrovém nočním přesunu zaútočili na turecký tábor v Tirgu-Kukuli a dobyli ho. Poté se přesunuli k táboru v lese v Kringlu-Meylor a zaútočili na něj. Vůdce Osmanů poslal svou jízdu s tisícovkami jezdců k útoku na spojence, ale ti byli odraženi palbou z pušek. Suvorovi vojáci pronásledovali nepřítele a zabrali turecký tábor blízko Martinesti. Příští den zaútočili na poslední tábor za řekou Rimnik. Paša se zbytky armády musel uprchnout. Turci ztratili 15 - 20 tisíc mužů a veškeré dělostřelectvo. Suvorov k vítězství prohlásil "Ne počtem, ale schopnostmi".
Jedno z jeho nejslavnějších vítězství se stalo dobytí velmi silné turecké pevnosti Ismail. Tato pevnost stojící na břehu řeky, postavená francouzskými a německými staviteli, byla považována za nedobytnou. Mohla pojmout celou armádu a měla tvar nepravidelného trojúhelníku. Hradby byly delší než 6 km s výškou 6 až 8 m. Hradní příkop měl šířku kolem 12 m a hloubku 6 až 10 m a na mnoha místech byl naplněn vodou. Posádka čítala 35 tisíc mužů a 256 děl. Velitelem byl jeden z nejzkušenějších tureckých velitelů Aydos Mehmed paša. Ruští vojáci (31 tisíc mužů a více než 500 polních děl) pevnost obklíčili a dvakrát se jí pokusili neúspěšně dobýt. Generál Suvorov se dostal k Ismail 2.prosince 1790 a po jejím prozkoumání se rozhodl vzít pevnost rychlým útokem. Jako zvláštní výcvik nechal ve stepi postavit repliku hradeb Ismailu. Vojáci na ní trénovali tajně v noci. Podle Suvorovova plánu mělo na Ismail zaútočit z několika směrů 9 jednotek. Těm měli velet generálporučíci P. S. Potěmkin, A. N. Samojlov a generálmajor M. I. Kutuzov. 10. prosince zahájilo polní a lodní dělostřelectvo palbu na pevnost. Příští den ve 3 hodiny ráno se začali vojáci přesouvat do pozic a v 5:30 začal útok. Po těžkých bojích se ruští vojáci dostali přes hradby a boj pokračoval v ulicích Ismailu. Pevnost byla dobyta kolem 16té hodiny. Turci ztratili 26 tisíc mrtvých a 9 tisíc zraněných, Rusové měli 1815 mrtvých a 2445 zraněných, z toho největší ztráty byly mezi důstojníky, protože ti byli vepředu útoku.


1793 vedl Suvorov armádu do zabraného Polska, aby potlačil rolnické povstání. Rebely porazil 10. října 1794 v bitvě u Maciejowice a o dva týdny později dobyl Varšavu. 1795 odchází Suvorov do důchodu a sepisuje knihu "Umění války". O dva roky později je po smrti Kateřiny Veliké vyhnán z Ruska, protože její nástupce kompletně mění vojenské velitele.
Když se car Pavel I. spojuje s Anglií a Rakouskem proti Napoleonovi v roce 1798 je Suvorov opět povolán a jsou mu vráceny jeho hodnosti. V blížících se sedmdesáti letech cvičí Suvorov spojené armády Ruska a Rakouska k vyhnání Francouzů ze severní Itálie. Na jaře a v létě 1799 poráží Francouze v Cassanu, Trebbii a Novi. Nikdy neporažen zvítězil ve svém posledním velkém tažení. Protože car Pavel I. již nepotřebuje válečníka a hrdinu, zbavuje ho jeho hodností. 18. května 1800 umírá Suvorov v St.Petěrburgu. Na příkaz Pavla I. je to bez vzdání poct a pouze soukromý pohřeb.


ru.wikipedia.org
URL : https://www.valka.cz/Suvorov-Alexander-Vasiljevic-t21826#83345Verze : 1
K tomu závěru:
"V únoru 1799 se mohl Suvorov vrátit a byly mu vráceny jak hodnost, tak výsady. Car, který se spojil s Anglií a Rakouskem proti Napoleonovi, ho totiž povolal zpět do služby a jmenoval velitelem expediční armády. Suvorov ihned převzal velení spojených armád, které měly vyhnat francouzská vojska ze severní Itálie, obsazené Napoleonem v letech 1796 a 1797.
Po dobytí Brescie a nečekaném překročení řeky Addy obsadili spojenečtí vojáci 29. dubna 1799 Milán, čímž přivedli většinu Napoleonem vytvořených severoitalských království na pokraj zániku. Místo nich byla znovu dosazována dříve vyhnaná knížata. V červnu spojenecká vojska porazila v červnu Francouze u Carsana a na Trebii, v bitvě u Novi v červenci 1799 padl i velitel francouzské armády generál Jobert. Suvorov za své úspěchy získal titul knížete italského.
Po této sérii vítězných bitev, během nichž byl jen nevalně podporován rakouskými jednotkami, byl Suvorov poslán do Švýcarska. V té době se vrátil Napoleon z Egypta a s tím se štěstí začalo obracet na stranu Francie. Síly generála Korsaka byly poraženy Massénou u Curychu, Suvorov, který mu vyrazil na pomoc, si musel najít cestu přes švýcarské průsmyky. Přitom jeho vojsko ztratilo velkou část svých koní, děl a vozů. Sice se mu podařilo odrazit Massénův útok, musel ale ustoupit do údolí Rýna do Vorarlbergu, kde jeho vyčerpaná a oslabená armáda přezimovala. Na konci roku 1799 byl Suvorov jmenován generalissimem ruské armády. Pak ale Pavel I. kvůli sporu s Rakušany o účast při dělení italské kořisti odvolal své spojenectví s Rakouskem a Suvorov místo rozkazu táhnout na Paříž dostal povel vrátit se do Ruska. "
URL : https://www.valka.cz/Suvorov-Alexander-Vasiljevic-t21826#83368Verze : 0
MOD
Na obraze zde je jeho slavný přechod přes Alpy...
URL : https://www.valka.cz/Suvorov-Alexander-Vasiljevic-t21826#83373Verze : 0
banner 1 top banner 5 top banner 6 top

Rozpočet

Rozpočet valka.cz 2019 : 85.000,- Kč
Příjmy doposud : 64.741,- Kč

♡ Chci přispět

HLEDÁME NOVÉ KOLEGY

Server valka.cz neustále hledá nové kolegy, kteří jsou ochotni pomoci s rozvojem a doplňováním obsahu, koordinací a kontrolou práce, moderováním příspěvků a další činností. Neváhejte a zapojte se do tvorby valka.cz v duchu hesla Čtenáři sobě :)

Přidejte se k nám!