Main Menu
User Menu

Kaunitz-Rietberg, Wenzel Anton von

     
Příjmení:
Surname:
z Kounic a Rietbergu
Jméno:
Given Name:
Václav Antonín
Jméno v originále:
Original Name:
Václav Antonín z Kounic a Rietbergu
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
-
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
-
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
kníže
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
02.02.1711 Vídeň
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
27.06.1794 Vídeň
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
dvorský a státní kancléř
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
-
Související články:
Related Articles:
Zdroje:
Sources:
cs.wikipedia.org
de.wikipedia.org
URL : https://www.valka.cz/Kaunitz-Rietberg-Wenzel-Anton-von-t21696#356346Verze : 0
MOD
Pocházel z moravské větve starobylého českého rodu, byl druhorozený, ale jeho starší bratr onemocněl duševní chorobou a proto se ujal rodového dědictví. Od roku 1737 byl říšským dvorním radou a zastupoval Marii Terezii na mírovém kongresu v Cáchách. V letech 1750 - 52 působil jako vyslanec u francouzského dvora, kde využíval svých styků s markýzou de Pompadour k prosazování rakouských zájmů.


V roce 1753 byl jmenován ministrem zahraničí habsburské monarchie s titulem dvorní a státní kancléř. Dosáhl změny evropských aliancí, kdy se Švédsko a Francie, se kterou uzavřel 1. května 1756 spojenectví, postavily proti expanzívní politice Fridricha II. V Rakousku inicioval řadu reforem, zejména daňovou, ale také mnohé církevní a agrární reformy, které bývají přičítány Marii Terezii a Josefu II. Od roku 1764 užíval titul říšský kníže.


V letech samostatného panování Josefa II. tj. 1780-90 jeho vliv značně zeslábl. Přesto zůstal ve své funkci
a podporoval císařovo reformní úsilí. V zahraniční politice však byl, na rozdíl od císaře, odpůrcem spojenectví
s Kateřinou II., které zavedlo říši do války proti Turkům.


Zemřel roku 27. června 1794 v rodné Vídni.
URL : https://www.valka.cz/Kaunitz-Rietberg-Wenzel-Anton-von-t21696#84080Verze : 0
Dvorní a státní kancléř říšský kníže Václav Antonín Kounic-Rietberg


Rodový původ
Václav Antonín Dominik Kounic se narodil 3. února 1711 ve Vídni. Jeho otcem byl Fortunatus Josef Maxmilián Oldřich hrabě Kounic, moravský zemský hejtman, a matkou Marie Arnoštka Františka hraběnka z Rietbergu.


Studia
Mladý hrabě studoval práva na univerzitách ve Vídni, Leydenu a Lipsku. V letech 1732-1734 podnikl kavalírskou cestu po Itálii, Francii, Spojených nizozemských provinciích a řadě útvarů Svaté říše římské.


Rodina
Hrabě Kounic se 6. května 1736 oženil s Marií Arnoštkou hraběnkou ze Starhembergu. Ta mu počala sedm dětí - Arnošta Kryštofa, Mauricia Quirina, Dominika Antonína Andrese, Maxmiliána Oldřicha, Františka Václava, Josefa Klimenta a Marii Antoinetu. Jeho choť ovšem zemřela velmi záhy, již v roce 1749. O kvalitě jejich vztahu nevypovídá jen výčet potomků, ale i fakt, že hrabě po její smrti svůj život již s jinou ženou nespojil.


Vstup do státních služeb
V roce 1725 byl jmenován říšským dvorním radou a v letech 1739-1740 hájil ve funkci komisaře na říšském sněmu císařovy zájmy. Vypuknuvší válka o dědictví rakouské znamenala pro Kounice příležitosti. Nebyl sice vojákem a válečné vavříny tedy nepřicházely v úvahu, avšak hrabě si dobře uvědomoval, že konflikt jednou skončí a pak přije ke slovu um diplomatický. V roce 1741 vedl rakouské poselstvo do Říma a v letech 1741-1742 působil jako vyslanec v sardinském království. V letech 1745-1746 pobýval v Rakouském Nizozemí ve funkci zplnomocněného ministra. Následně byl v letech 1747-1748 vyslancem v Londýně. Odtud se přesunul do Cách, kde probíhala jednání o míru, který ukončil války o rakouské dědictví a uzavřen byl 18. října 1748. Relativní úspěch rakouské strany byl do značné míry Kounicovou zásluhou. V letech 1750-1752 zastával post vyslance v Paříži a pobyt v burbonské Francii předznamenal jeho pozdější zahraničně politickou orientaci. Po svém návratu do Vídně byl v roce 1753 jmenován do funkce státního kancléře a setrval v ní až do roku 1792. Zajistil si tak na dlouhou dobu výrazný vliv na rakouskou vnitřní a zahraniční politiku.


Změna aliancí
Na zahraničně politickém poli provedl zásadní obrat známý jako renversement des alliances. Nejprve v roce 1755 přesvědčil o výhodnosti tohoto kroku Tajnou radu a v následujícím roce zajistil podpis Versailleské smlouvy. Od 1. května 1756 se nadále Francie a Rakousko navzdory dosavadnímu dlouholetému nepřátelství stali spojenci. Kounic si tak zajišťoval síly na plánovaný střet s Pruskem. To se dostávalo do stále větší izolace, neboť Kounic zlepšoval vztahy i s dalšími hráči v oblasti - Ruskem, Švédskem a sasko-polskou personální unií. Tomuto stavu ovšem nehodlala nečinně přihlížet Velká Británie a uzavřela s Pruskem tzv. Westminsterskou konvenci. V následné sedmileté válce unikl pruský král jen těsně vojenské katastrofě, avšak své pozice uhájil. Hubertsburský mír tak vlastně potvrdil status quo ante bellum. Nicméně Kounic získal alespoň příslib pruského krále podpořit kandidaturu prince Josefa na říšský trůn. Josef II. se pak skutečně císařem stal.


Kounicovy reformy
Kounic se zaměřil i na změny ve vnitřní politice. Základní východiskem bylo jeho přesvědčení o správnosti osvícenského absolutismu, potřebné reformy měl provádět panovník shora za pomoci svých vyšších úředníků.


Dne 14. prosince 1760 byly vyhlášeny změny v organizaci rakouské státní správy známé jako Kounicovy reformy. Kounic se nově stal tajemníkem Státní rady, nejvyššího poradního orgánu. Konečné slovo měla i nadále panovnice, avšak ke stanovisku tohoto sedmičlenného orgánu vždy a vážností přihlížela.


Kounic přispěl významnou měrou k tereziánským reformám školství. Jeho role byla rozhodující i při založení Orientální akademie, v níž měl být vychováván rakouský diplomatický dorost.


V problematice poddanství prosazoval regulační roli státu, který měl zasahovat do vztahu vrchnost-poddaní. Celkově měl stát sledovat politiku zmenšování robotních povinností, což by vedlo k tomu, že by rolníci neměli důvod rebelovat. K tomuto cíli směřoval i Marií Terezií vydaný robotní patent z roku 1775.



Stará Evropa umírá
Krátce poté, co v roce 1792 nastoupil po Leopoldově smrti na trůn mladý císař František II., vyhlásilo Rakousku válku francouzské Zákonodárné shromáždění. Kounic vytušil, že začíná nová éra a on již nemá dost sil, aby zastával v rozvířené době svůj úřad a rezignoval. I poté ovšem často zajížděl do Vídně, aby byl informován o posledním vývoji. Bohužel zprávy přicházely spíše negativní. Nejbolestněji ho zřejmě zasáhla informace o popravě Marie Antoinetty, která následovala osud svého chotě Ludvíka XVI. Václav Antonín Dominik říšský kníže Kounic zemřel 27. června 1794 v požehnaném věku 83 let. Zemřel v době, kdy umírala Stará Evropa, ta Evropa, které byl jedním z otců. jeho ostatky spočinuly v kostele sv. Jana Křtitele ve Slavkově u Brna.


Význam
Kníže Václav Antonín Kounic-Rietberg se řadí mezi nejvýznamnější osobnosti českých, rakouských i evropských dějin. Stal se symbolem diplomata, který dokázal u jednacího stolu získat více než vojáci na bitevním poli. Byl vzdělaný a mluvil několika jazyky.
URL : https://www.valka.cz/Kaunitz-Rietberg-Wenzel-Anton-von-t21696#82817Verze : 0