Karel I. (V.)

Karel Habsburský se narodil roku 1500 v Nizozemí jako dědic španělské koruny. Na španělský trůn usedl ve svých šestnácti letech jako Karel I. a stal se tím i pánem Neapolska a burgundského Nizozemí. Po smrti svého dědečka císaře Maximiliána I. se stal v roce 1519 také císařem jako Karel V., ač na tento post kandidoval i francouzský král František I. Když odjel na inauguraci, vypuklo proti němu ve Španělsku povstání nespokojené šlechty, které se podařilo potlačit až v roce 1522. To přimělo Karla k návratu a pak neopouštěl Španělsko po dalších sedm let.


Jeho ambicí bylo udělat ze Španělska říši, nad níž "slunce nezapadá". V jeho službách se vydali conquistadoři Cortéz a Pizzaro dobýt Mexiko a říši Inků. Na popud papeže přijal tzv. Tordesaillskou úmluvu v roce 1519, která rozdělovala všechna nově objevená území mezi Španělsko a Portugalsko. Mezitím vedl válku s Františkem I., kterého roku 1525 porazil u Pavie a poté ho držel v madridském vězení, dokud se nevzdal nároku na císařský titul a vlády nad severní Itálií. František I. uzavřel poté proti němu spojenectví s tureckým sultánem Sulejmanem I. Zákonodárcem, který v roce 1526 zasadil habsbursko-uherským vojskům těžký úder v bitvě u Moháče. Současně došlo k povstání protestantských stavů v Německu a tak se Karel V. ocitl v boji na dvou frontách. Karlovi se sice podařilo dočasně zastavit turecký nástup a udržet Nizozemí, ale nikdy se mu nepodařilo zastavit šíření protestantismu v říši a omezit nezávislost německých knížat.


V roce 1541 připravil císař tažení proti alžírskému bejovi, spojenci Sulejmana I., který podnikal proti španělskému pobřeží časté pirátské nájezdy. Karel povolal do své flotily největší velitele té doby - vévodu z Alby, kapitána Andrea Doriu z Janova i dobyvatle Mexika Hernána Cortése, ale jeho výpravu stihla porážka.


Když ve Francii nastoupil na trůn Jindřich II., obnovila se i válka s Francií a jí podporovanými protestantskými knížaty v Německu. V roce 1555 byl Karel V. donucen podepsat s protestanty tzv. Augspurský mír, kterým byla uznána luteránská víra za rovnoprávnou s katolicismem. Jindřichovi musel odstoupit Alsasko a Lotrinsko. V důsledku této porážky se roku 1556 rozhodl abdikovat jako král i císař. Španělský trůn přenechal svému synu Filipovi II. a císařský trůn bratru Ferdinandovi I. Přiznal tím, že sen o evropském impériu je neuskutečnitelný a rozdělil tím habsburské državy mezi dvě větve - španělskou a rakouskou. Poté odešel do ústraní španělského kláštera, kde v roce 1558 zemřel.