Rumunský diktátor, jeden z největších komunistických tyranů.
Nicolae Ceausescu se narodil v rumunském městě Scornicesti 26. ledna 1918 a již ve třicátých letech podporuje komunistickou ideologii, následně také vstupuje do (tehdy zakázané) komunistické strany a je za svá přesvědčení několikrát vězněn (poprvé roku 1936).
V roce 1939 si bere za svou ženu Elenu (Elena Ceausescu, rodné jméno Elena Petrescu. Narodila se 7. ledna 1919 v rolnické rodině, kde otec pracoval jako oráč, jakožto také zapřísáhlá komunistka se s Nicolaem seznámila ve 30. letech) a krátce nato (roku 1940) je opět za své politické názory uvězněn.
Ve vězení se setkává s tehdejším vůdcem rumunských komunistů, Gheorghem Gheorghiu-Dejem, kterého v budoucnu považuje za svého ideologického učitele. V srpnu 1944, krátce před vstupem Rudé armády do Rumunska se daří Ceausescovi z vězení prchnout a ihned se aktivně zapojuje do úsilí získání moci komunistů v zemi.
V této době Ceausescova kariéra nabírá na obrátkách, v letech 1944-45 je tajemníkem Svazu komunistické mládeže Rumunska a v roce 1945 pak kandidátem ústředního výboru Komunistické strany. V roce 1947 se ujímají komunisté v Rumunsku moci a Ceausescu zastává funkci ministra zemědělství (v letech 1948-50) a poté náměstka ministra národní obrany (1950-54).
1. září 1951 se Ceausescovým narodí syn Nicu (Nicu Ceausescu v dospělosti zastával za vlády svého otce významné funkce za jejichž zneužívání byl roku 1994 zatčen a odsouzen, zemřel roku 1996 ve Vídni v nemocnici na cirhózu jater).
Roku 1955 se do čela KS Rumunska staví Gheorghe Gheorghiu-Dej a Ceausescu, jakožto jeho oblíbenec se již ocitá ve funkci šéfa stranického sekretariátu a člen politbyra KS Rumunska. V březnu 1965, kdy Gheorghiu-Dej umírá, nastupuje na jeho pozici (v červenci 1965 se stává generálním tajemníkem KS Rumunska). V prosinci 1967 je zvolen předsedou Státní rady a po změně ústavy (roku 1974) prezidentem země.
Za své již neomezené vlády Ceausescu prosazuje svůj radikální postup na cestě ke komunismu a daří se mu nepodléhat vlivům SSSR a Moskvy, dokonce se postaví proti invazi SSSR do tehdejšího Československa roku 1968 a také roku 1979 do Afghánistánu. Za jeho vlády provádí svéráznou industrializaci země, vystěhovává venkov a obyvatelstvo nutí bydlet v městských sídlištích. Následkem toho se Rumunsko v zahraničí hluboce zadlužuje, což se pokouší vyřešit neustálým zvyšováním exportu, což se projevuje ve formě strádání obyvatel země. Je nedostatek potravin, pohonných hmot atd. Vůči tomuto stavu, ale buduje svůj kult osobnosti (a své ženy Eleny) na bohatství, nechává si budovat sídla, svým známým a přátelům zajišťuje lukrativní místa v řízení země. Úspěšně také pokrývá jakýkoliv pokus o odstranění svého režimu a v 80. letech brutálně potlačuje množství stávek a pokusů o převrat.
Přesto se tlak nespokojenosti neustále stupňuje a vyvrcholí roku 1989, kdy neváhá a přikazuje střílet do demonstrantů ve městě Temešvár.
V prosinci, kdy je již situace neudržitelná, se Ceausescu se ženou pokusí uniknout ze země, je však zatčen a po krátkém vojenském soudu 25. prosince 1989 jsou oba (prakticky v přímém televizním přenosu) zastřeleni.
Tuto nesmyslně monumentální, přes osmdesát metrů vysokou, mramorovou stavbu nechal Ceausescu vybudovat pro sídlo ústředího výboru KS Rumunska. Stavět se začalo roku 1984, bezohledně byla vystěhována rozsáhlá stará bukurešťská zástavba a následně srovnána se zemí.
"Přežil" jen jediný kostel, který však musel být přestěhován o několik set metrů dál. Stavělo jej kolem 17 000 lidí všech profesí, zpolykal 300 vlaků mramoru, 700 tun bronzu, jeho nitro je plné přepychu. Je 84 metrů vysoký a 50 metrů hluboký a má přes 1000 místností. Ceausescu se svou ženou osobně řídil stavbu, která ale po jeho pádu je dodnes prakticky nedokončena. Nyní v ní sídlí rumunský parlament.
