Main Menu
User Menu

Bell P-63 Kingcobra

Přehled verzí

Bell P-63 Kingcobra - přehled verzí


Výrobce: Bell Aircraft Corporation, Buffalo, New York, USA


Bell XP-63
rok 1942, vyrobeny dva prototypy původně XP-39E, (Serial No.41-19511, 41-19512 )


Bell XP-63A
rok 1943, vyroben jeden prototyp, změna motoru a úprava křídla, (Serial No.42-78015)


Bell P-63A
rok 1943-1944. vyrobeno celkem 1 725 letadel této verze, v průběhu výroby byly prováděny změny, (Serial No.42-68861 / 42-69879 a 42-69975 / 42-70685) dodávky do SSSR a 5 bylo přestavěno na terčové RP-63A BE


Bell P-63B
toto označení bylo vyhrazeno pro případnou zástavbu motoru Packard V-1610-5, k realizaci zřejmě nedošlo


Bell P-63C
rok 1944, bylo vyrobeno 1 227 letadel, oproti verzi P-63A byl použit výkonnější motor a bylo použito mohutnější pancéřování, (Serial No. 42-70686 / 42-70860; 43-10893 / 43-10932; 43-11133 / 43-11717 a 44-4001 / 44-4427. doávky do SSSR a Francie.


Bell P-63D
počátek roku 1945, vyroben jeden prototyp jako výškový a doprovodný stíhač, vzad odsunutelná kabina a zvětšené rozpětí, (Serial No.43-11718)


Bell P-63E
výroba duben 1945, vyrobeno 13 letadel; byl to v podstatě P-63D s kabinou s dvířky na boku. Zakázka na 1 030 byla zrušena. (Serial No.43-11720, 43-11721 a 43-11725 / 43-11735)


Bell P-63F
předešlá verze s motorem Allison V-1710-135, vyrobeny dva prototypy (Serial No.43-11719, 43-11722)


Bell RP-63A „Pinball“
rok 1944 – vyrobeno 100 terčových letadel (Serial No. 42-69880 / 42-69974 a 5 letadel mělo sn. v P-63A jednalo se o sn. 42-69647, 42-69654, 42-69769, 42-69771 a 42-69801)


Bell RP-63C
rok 1944 - vyrobeno 200 terčových letadel (Serial No. 43-10933 / 43-11132)


Bell RP-63G
výroba 1945, vyrobeno 32 letadel, objednávka na 420 letadel zrušena; (Serial No. 43-11723, 43-11724 a 45-57283 / 45-57312)


Bell XP-63H
pouze projekt, který byl zrušen, jednalo se o zástavbu motoru Allison V-1710-127 (E-27) s turbokompresorem


Celkem bylo vyrobeno 3 303 letadel typu Bell P-63 Kingcobra


Existovaly ještě dvě dvoumístné úpravy již vyrobených letadel. Ve výrobním závodě to byly dva stroje s označením P-63E-1 a civilními značkami NX 41963 a NX 41964. Další byly upraveny v SSSR. Označení bylo UTI P-63.
URL : https://www.valka.cz/Bell-P-63-Kingcobra-t21410#178415Verze : 2
MOD
Historie letounu:

V únoru 1941 (02/41) zahájil šéfkonstruktér letecké továrny Bell Aircraft Corporation R. J. Woods se svým týmem práci na novém stíhacím letadle, které konstrukčně vycházelo ze starší stíhačky Bell P-39 Airacobra. Americké armádní letectvo bylo v té době v nezáviděníhodné situaci a každé výkonnější letadlo by bylo dobré, 27. 6. 1942 tedy objednalo dva prototypy pod označením XP-63 a v září 1942 (09/42) již objednalo sériovou výrobu. Prototypy měly za kabinou motor Allison V-1710-47 o startovním výkonu 1 325 koní (988 kW) a využily experimentální XP-39E, první vzlétl 7. 12. 1942 a druhý v únoru 1943 (02/43). Oba byly zničeny při zkouškách, první pro závadu podvozku 28. 1. 1943 a 25. 5. 1943 byl havárií zničen druhý prototyp pro poruchu motoru.

Vylepšený XP-63A byl poháněn motorem V-1710-93 a téměř představoval sériové provedení stíhačky P-63A-1 Kingcobra, a to včetně závěsníků pod trupem a pod křídly. Prototyp vzlétl v dubnu 1943 (04/43) a výroba se rozeběhla v říjnu 1943 (10/43), výroba trvala do konce roku 1944. Americké letectvo však o tento typ nejevilo zájem a proto jej uvolnilo pro export, a to zejména do Sovětského svazu, kde se osvědčila již Airacobra. Nezájem USAAF způsobovala malá výškovost letadla, tou trpěla již zmíněná Airacobra, ale právě v SSSR probíhaly vzdušné boje v menších výškách, a tak bylo během války na toto bojiště odesláno 2 421 Kingcober všech verzí. Nová Kobra byla přijata sovětskými piloty dobře, a to zejména pro silnou výzbroj, ta se uplatnila i při útocích na pozemní cíle a velkou výhodou byl dlouhý dolet, tedy pokud se u sovětského leteckého pluku našly i přídavné palivové nádrže (což nebylo samozřejmé), také další vybavení stíhačky bylo na sovětské poměry více než luxusní. Kladně byla hodnocena schopnost Kingcobry doletět i s těžkým poškozením na vlastní letiště. První verze měla ve své výzbroji kanón Oldsmobile M 4 se zásobou třiceti granátů, v přídi trupu byly ještě dva velkorážové kulomety Colt-Browning M2 s dvěmi sty náboji pro každý a ve výstupcích pod křídly byly další dvě shodné zbraně, pro které bylo v křídlech neseno 250 nábojů pro každý. Tak jak do výroby přicházely jednotlivé výrobní bloky, docházelo k různým vylepšením a změnám P-63A-6 mohla nést například buď tři pumy nebo přídavné nádrže, popřípadě jejich kombinace. Od verze P-63A-9 byl montován kanón Oldsmobile M 10 se zásobou 58 nábojů. P-63A-10 měla mohutnější pancéřovou ochranu, která umožnila útoky na pozemní cíle s menším rizikem ztráty letounu či jeho osádky. V souvislosti s kanónem ráže 37 mm a jeho střelbou se ještě zmíním o stabilitě letadla při střelbě, střílet bylo možno krátkými dávkami po 3-8 granátech, což například sovětský Jak-9T nedokázal, tam se pilot musel naučit střelbu doslova jednotlivými ranami, protože již dávka dvou střel vyhodila letoun z dráhy letu a druhý granát dopadl daleko mimo cíl a až koncem války se podařilo konstrukčně vylepšit Jaka tak, aby mohl vypálit dva granáty za sebou.

Vraťme se však k vývoji Kingcober, továrna Bell stále doufala, že získá zájem amerického armádního letectva další verzí, které měla být poháněna motorem Rolls-Royce Merlin, tedy jeho americkou kopií - Packardem V-1650-5, tento motor měl vynikající výškové vlastnosti, ale nakonec nebyla firmě Bell jejich dodávka ani přislíbena a projekt P-63B byl ukončen.

Ve velké sérii se vyráběla další verze P-63C, ta byla poháněna motorem Allison V-1710-117, u kterého mohl být výkon motoru krátkodobě zvýšen až na 1 800 koní (1 342 kW), to v optimální výšce a za pomoci vstřikování vody do kompresoru motoru. Tato verze byla nasazována zejména jako stíhací bombardér a 300 letadel verze P-63 C-5 bylo dodáno francouzské Armee de l'Air, tyto Kingcobry potom operovaly nad francouzskou částí okupovaného Německa.

Zajímavý osud potkal 200 letadel verze C a 100 letadel verze A, ve výrobě byly upraveny do podoby terčových letadel, která byla používána pro nácvik leteckých soubojů. Byl to ve své době asi nejrealističtější nácvik střelby (krom japonských námořních pilotů, kteří při cvičných soubojích mezi cvičné střelivo vkládali střelivo ostré pro realitu výcviku), Kingcobra dostala pancéřování na křídla, které dokázalo odolat dopadu speciálních střel ráže 12,7 mm, střely se po dopadu roztříštily a jejich dopad byl sejmut snímači a signálními světly na koncích křídel a v kabině byl signalizován zásah letounu. Ochrana křídel a signální zařízení mělo hmotnost 676 kilogramů. Takto upraveným letounům se dostalo názvu Pinball. Označení bylo RP-63A-12 a RP-63C-2 od roku 1948 potom QF-63.

Továrna Bell se snažila získat armádní zakázku pro své stroje, Kingcobrám byla USAAF vytýkána malá operační výška, tento nedostatek vyřešila verze P-63D, která dostala výškový motor Allison V-1710-109 a její křídla měla větší rozpětí křídel o 254 mm. Největší změnou byla nová kabina, ta měla zcela odlišný kapkovitý tvar a odsouvala se vzad. Bohužel, byl vyroben pouze jeden prototyp a do výroby měla přijít až další verze P-63E, ta měla již z klasickou kabinou, která byla stejná se všemi ostatními verzemi a do které se vstupovalo dveřmi na boku kabiny. P-63E přišla pozdě, americké letectvo sice podepsalo velkou objednávku, ale tu nakonec zrušilo, protože byl konec války.
Poslední stíhací verzí byla verze P-63F, ta se také nedostala do výroby, zajímavá byla zcela odlišným provedení SOP a pod trupem byl ještě pomocný kýl, poháněna byla opět Allisonem V-1710, nyní ve verzi 135 a o výkonu 1 425 koní (1 063 kW).

Zcela poslední verzí Kingcobry ve výrobě byla terčová RP-63G později QF-36G vyrobené v malé třicetidvoukusové sérii, původní objednávka byla na 450 letadel, ale pak byla zrušena. Motor byl jako u předešlé verze V-1710-135. Tím skončila v roce 1946 také snaha firmy Bell o přijetí Kingcobry do výzbroje USAAF, armádní letectvo Kingcobry do výzbroje svých jednotek nikdy nepřijalo, tedy kromě terčových RP-63 "Pinballů".
Stíhací verze měly ve své výzbroji SSSR, Francie, Itálie a Brazílie.

Několik letedel bylo po válce upraveno pro závody Thompson Trophy race, tyto úpravy znamenaly krom zvýšení výkonu motorů drastické zmenšení nosných ploch a stejně drastické snížení hmotnosti, to však je již zcela jiná kapitola.

Použité prameny:
William Green, War Planes of the Sekond World War - Fighters, Vol. Three, London Macdonald, sedmé vydání z roku 1973, ISBN: 0-356-01447-9
William Green a Gordon Swanborough. The Complete Book of Fighter: An Illustrated Encyclopedia of Every Fighter Aircraft Built and Flown, Smithmark Publisher, rok 1995, ISBN-10: 0831739398
Václav Němeček, Vojenská letadla 3 díl, druhé doplněné vydání, Naše Vojsko, Praha 1992, ISBN 80-206-0117-1
Jacek Tomalik, Monografie Lotnicze, Bell P-63 Kingcobra, XFL-1 Airabonita, P-39 Airacobra Cz.2, AJ-PRESS, Gdaňsk, ISBN 83-7237-034-6
Ernie McDowell, P-39 Airacobra In Action, Squadron/Signal Publications, rok 1980
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Bell-P-63-Kingcobra-t21410#178500Verze : 0
MOD