Moskalenko, Kirill Semjonovič

Narodil se 11. května 1902 ve vsi Griščino v Doněcké oblasti v rodině rolníka. Vystudoval střední školu. Do Rudé armády vstoupil za občanské války v roce 1920 a zúčastnil se bojů s bělogvardějci a machnovci na Ukrajině a na Krymu, později v boji se zbytky děnikinovců na Donu a severním Kavkaze.


Po skončení občanské války absolvoval v roce 1922 Ukrajinskou sjednocenou školu rudých velitelů a poté jako velitel čety, baterie a náčelník štábu dělostřeleckého pluku sloužil postupně u Severokavkazského a Běloruského vojenského okruhu. V roce 1928 ukončil dělostřelecké kurzy a v roce 1934 byl jmenován do funkce velitele dělostřeleckého pluku. Od června 1935 byl náčelníkem dělostřelectva 23. mechanizované brigády na Dálném východě a od září 1936 u 133. mechanizované brigády Kyjevského vojenského okruhu. V roce 1939 absolvoval Vojenskou akademii F. E. Dzeržinského a stal se velitelem dělostřelectva 51. Perekopské střelecké divize. S touto divizí se zúčastnil sovětsko-finské války. Poté sloužil do května 1941 u 2. mechanizovaného sboru při Oděsském vojenském okruhu.


Začátek Velké vlastenecké války ho zastihnul ve funkci velitele 1. motorizované protitankové dělostřelecké brigády, která se stala součástí Jihozápadního frontu. V jeho sestavě se zúčastnil bitvy o Moskvu a koncem roku 1941 byl jmenován do funkce zástupce velitele 6. armády. Od dubna 1942 postupně velel 38. 1. tankové, 1. gardové a 40. armádě. Vojska pod jeho velením se zúčastnila bojů u Charkova, na Donu, bitvy u Stalingradu, u Kurska a přechodu přes Dněpr, za který byla generál-polkovnikovi K. S. Moskalenkovi udělena 23. října 1943 první Zlatá hvězda Hrdiny SSSR. Svoji bojovou cestu zakončil ve funkci velitele 38. armády při osvobozování Československa.


Po válce se stal velitelem Moskevského vojenského okruhu a v roce 1955 dosáhl hodnosti maršála Sovětského svazu. Od roku 1960 do roku 1962 byl vrchním velitelem Raketových vojsk strategického určení a zástupcem ministra obrany SSSR a od roku 1962 hlavním inspektorem ministerstva obrany. V roce 1978 mu za zásluhy o výstavbu sovětských ozbrojených sil byla udělena druhá Zlatá hvězda Hrdiny SSSR. Od roku 1983 byl členem Skupiny generálních inspektorů Ministerstva obrany SSSR a také poslancem Nejvyššího sovětu SSSR.
Zemřel 17. června 1985 a byl pohřben na Novoděvickém hřbitově v Moskvě.