Fokker F.11-A Flying Yacht

Amfibie F.11-A vznikla v roce 1928, původně jako létající člun B.IV. Jejím autorem byl Alfred A. Gassner, který pro Fokkera v Teterboro pracoval v letech 1928-1931. Šlo o hornoplošník s Fokkerovým typickým dřevěným křídlem a celokovovým trupem potaženým duralovým plechem, prostorem pro šest pasažérů a motorem Pratt & Whitney Hornet umístěným v gondole nad křídlem v tlačném uspořádání. Počítalo se i s motorem Bristol Jupiter. Nějakou dobu měl ploché pomocné plováky zatahovatelné do profilu křídla, později nahrazené klasickými pevnými na vzpěrách pod křídlem. Byl postaven pouze jeden B.IV (není mi známo zda byl postaven v USA či v Nizozemí), a brzy byl upraven na amfibii s motorem Wright Cyclone a přejmenován na B.IVa. V USA byl inzerován jako F.11 Flying Yacht, resp. F.11-A Flying Yacht jako amfibie. V této podobě byl vystaven v Chicagu po boku F.10 a Super Universalu.


Sériová výroba F.11-A se nakonec rozeběhla v Hasbrouck Heights v roce 1929. Protože místní pobočka neměla dostatek zkušeností s celokovovou konstrukcí trupu, včetně potahu plechem a utěsnění, ty byly vyráběny v mateřské firmě v Amsterodamu. Křídla - na rozdíl od předchozích typů, pro které se většinou vozily z Nizozemí - byla vyrobena v USA, i když klasickou Fokkerovou metodou, byla dřevěná s potahem překližkou a tvarem a rozměry odpovídala křídlu pro F.14. Pouze ocasní plochy byly potaženy plátnem. První F.11-A měl zajímavě řešený podvozek. Stabillitu při pohybu na hladině zařizovaly sponsony na boku trupu, které ve spodní poloze sloužily jako podvozkové nohy, podpírané vzpěrami s tlumičem a ukotvenými do předního nosníku křídla. V horní, vodorovné, poloze sponsonů se pak díky promyšlené soustavě kloubů podvozková kola zasunovala do otvorů v konci sponsonu, kvůli zlepšení aerodynamiky. Celý mechanismus byl pravděpodobně příliš složitý, takže ostatní stroje měly zjednodušený podvozek s klasickými pomocnými plováky a podvozkovými nohami při pohybu na vodě zvedanými nad úroveň hladiny.


V této době byl F.11-A jediným dostupným civilním obojživelným letounem, s výjimkou podstatně větších Sikorsky S.38. První z nich, s registrací NX148H, vzlétl poprvé s motorem Cyclone v tlačném uspořádání, a další dva nebo tři byly postaveny ve stejné podobě. Další, NC843W, měl motor Hornet o stejném výkonu. Poslední dva, pojmenované F.11-AHB (NC127M a NC339N, možná jeden další), dostaly výkonnější verze motoru Hornet. NX148H měl prý později dostat dva motory Hornet v tlačném uspořádání a ještě později jeden v tažném. Jeden F-11-AHB byl používán Anthony Fokkerem pro osobní potřebu, jeho motor byl nahrazen dvěma Cyclony v tandemu a dokázal pobrat až deset pasažérů. Lišily se také ocasní plochy, některé stroje měly užší směrovku. Mezi další majitele patřili milionáři Harold Vanderbilt (dědic železničního impéria) a Garfield Wood (vynálezce a závodník), "největším" uživatelem tradičně byla společnost Western Air Express, která s nimi létala mezi Wilmingtonem a ostrovem Catalina. Tuto trasu i s letadly po reorganizaci WAE v Trans World Airlines v roce 1933 převzal chicagský výrobce žvýkaček William Wrigley, Jr., vlastnící většinu ostrova. Další F.11 létaly mezi San Franciscem a Oaklandem. Zájem o tyto malé amfibie ale zdaleka nebyl tak velký, jak se čekalo, a dokončeno bylo nakonec pouze přibližně sedm strojů, dalších dvacet trupů zůstalo v Amsterodamu nedokončených.


US Army Air Corps v roce 1931 koupilo pro porovnávací testy F.11-A NC7887. Tento stroj, který v této době také měl 429kW motor Hornet, obdržel označení Y1C-16. Byl testován jako pozorovací a jako spojovací pro dopravu mezi přímořskými a ostrovními základnami jako náhrada či doplněk tehdy sloužících Sikorsky C.6. V roce 1932 byl přejmenován na C-16 a zůstal jedináčkem, letectvo nakonec koupilo podobné, ale dvoumotorové Douglasy C-21.

Hegener, Henri. Fokker - The Man and his Aircraft. Harleyford Publications, Letchford 1961.
Johnson, E. R. American Military Transport Aircraft Since 1925. McFarland & Company, Inc., Jefferson 2013. ISBN 978-0-7864-6269-8.
Johnson, E. R. American Flying Boats and Amphibious Aircraft: An Illustrated History. McFarland, 2009. ISBN 0786439742.