Main Menu
User Menu

Rhys-Davids, Arthur Percival

     
Příjmení:
Surname:
Rhys-Davids
Jméno:
Given Name:
Arthur Percival Foley
Jméno v originále:
Original Name:
Arthur Percival Foley Rhys-Davids
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
Poručík
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
-
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
-
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
26.09.1897 Honor Oak Road, Londýn
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
27.10.1917 Východně od Roulers, Francie
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
-
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
Stíhací eso s 25 sestřely


Padl v boji
Související články:
Related Articles:
Zdroje:
Sources:
www.theaerodrome.com
URL : https://www.valka.cz/Rhys-Davids-Arthur-Percival-t20236#323954Verze : 0
MOD
     
Příjmení:
Surname:
Rhys-Davids
Jméno:
Given Name:
Arthur Percival Foley
Jméno v originále:
Original Name:
Arthur Percival Foley Rhys-Davids
Všeobecné vzdělání:
General Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vojenské vzdělání:
Military Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Důstojnické hodnosti:
Officer Ranks:
DD.MM.RRRR
Průběh vojenské služby:
Military Career:
Vyznamenání:
Awards:

18.07.1917

Vojenský kříž
Military Cross
-

17.09.1917

Vojenský kříž - bar
Military Cross -bar
Military Cross - bar
-

18.03.1918

Řád Za vynikající službu
Distinguished Service Order
-

Poznámka:
Note:
-
Zdroje:
Sources:
www.theaerodrome.com
URL : https://www.valka.cz/Rhys-Davids-Arthur-Percival-t20236#563188Verze : 0
MOD
Arthur Percival Foley Rhys-Davids, DSO, MC and Bar patřil k nejschopnějším britským esům a bezpochyby jen brzká smrt mu zabránila, aby se stal takovou legendou jako byl např. Albert Ball, VC.


Arthur Rhys-Davids se narodil 26. září 1897 v Honour Oak Park v jižním Londýně. Po svých rodičích zdědil značné intelektuální nadání. Jeho otec, Thomas William Rhys Davids, byl lingvista, studoval domorodé jazyky na Cejlonu a později se stal profesorem na londýnské univerzitě. Zde se zamiloval do své studentky Caroline Augusta Foley, se kterou se roku 1894 oženil.


Malý Artur měl ještě dvě sestry a od malička se zdál být mimořádně inteligentním dítětem a vynikajícím žákem. 3. května 1911 byl přijat na Eton, kde začal ihned dosahovat značných studijních úspěchů. Navzdory tomu, že koktal (později se této vady zbavil) a trpěl astmatem, stal se dokonce oporou místního fotbalového a ragbyového týmu.


Během svého studia získal řadu školních akademických cen a především si zamiloval anglický jazyk a poezii. V posledním roce studia byl dokonce zvolen kapitánem školy, což byla funkce zahrnující řadu povinností, do níž byli voleni nejpopulárnější studenti.


V roce 1915 byl přijat na Oxford a touto skutečností byl plně uchvácen a vzrušen, tím spíše, že zde již studovala jeho starší sestra.


Počátkem roku 1916 se stal Arthur členem etonské důstojnické výcvikové koleje (Eton College Officer Training Corps), kde se při studiu připravoval na budoucí kariéru důstojníka. Na naléhání staršího přítele, jenž už sloužil u námořního letectva (RNAS), si podal přihlášku ke vstupu do Královského leteckého sboru RFC.


28. srpna 1916 tedy Arthur dobrovolně vstoupil do řad RFC. Zde absolvoval běžný výcvik, kurz leteckých dělostřeleckých pozorovatelů a přednášky o motorech a konstrukci letadel.


Praktický letecký výcvik absolvoval v centrální letecké škole v Upavonu, kde si jej povšiml Maj. Blomfiled, jenž v té době vyhledával vhodné kandidáty pro svoji přísně elitní jednotku.


10. ledna 1917 byl Rhys-Davids jmenován do hodnosti podporučíka a posléze byl přeložen k elitní 56. squadroně, která se na jaře reorganizovala poblíž Londýna. V jejím případě poprvé britské velení letectva překonalo svou nechuť k soustřeďování zkušených pilotů do jedné squadrony, protože se obávali, že se pak průměrné squadrony stanou ještě průměrnějšími.


56. stíhací peruť byla elitní jednotkou, zformovanou speciálně k vybojování vzdušné nadvlády nad Arrasem. To znamenalo, že jednotka se dříve nebo později bude muset utkat s Richthofenovou Jastou 11.


O „šestapadesáté“ se často hovořilo jako o antirichthofenovské peruti. Třebaže nebyla oficiálně vytvořena pro boj s Richthofenem a jeho letkou, její poslání, totiž nastolit znovu vzdušnou převahu v arraském úseku fronty, ji k tomu předurčovalo. Není bez zajímavosti, že 56. squadrona později sledovala Jastu 11 a následně i JG 1 během všech jejích přesunů podél fronty po celou dobu trvání války.


Výzbroj 56. squadrony tvořily zbrusu nové letouny SE 5 a peruť se tak stala první britskou jednotkou vyzbrojenou těmito vynikajícími stroji.


Po dva měsíce, doma v Anglii, daleko od válečné vřavy, se piloti 56. squadrony cvičili na nových letounech.


Rhys-Davids byl sice nadšen skutečností, že může sloužit v téže jednotce se slavným A. Ballem , avšak jinak trpěl faktem, že jeho kolegové s ním nesdílejí jeho intelektuální pohled na svět, jak se svěřil matce v jednom ze svých dopisů: "V celé eskadře je jen pár lidí, u kterých bych mohl alespoň vzdáleně doufat, že se s nimi skamarádím, a i to se zdá prakticky nemožné. Jsou to všechno všechno takoví ′obyčejní hodní chlapci′, ale pozoruhodného nemají v sobě nic. Žádný z nich nemá sebemenší opravdu intelektuální ambice."


Rhys-Davids se však snažil a díky svému osobnímu šarmu, a později i svým úspěchům v boji, se brzy stal populární i když poněkud výstřední postavou, jak o tom svědčí vzpomínka H.N. Charlese, důstojníka mechanika squadrony: "Vždycky nosil po kapsách klasická díla a říkával, že když vstupuje do bojové akce, provolává pokřiky řeckých bojovníků z obléhání Tróje, což ho rozohní natolik, že se pak překonává."

V době, kdy RFC krvácela během děsivého dubna 1917, byla peruť vržena do bitvy u Arrasu. Do první bojové akce letěla 22. dubna.


7. dubna se spolu se squadronou přesunul do Francie i Rhys-Davids na arraský úsek fronty, kde Britové plánovali na duben ofenzívu. Úkolem jednotky bylo zde vybojovat vzdušnou převahu, aby bylo možno ze vzduchu podporovat postupující pozemní jednotky. Jinými slovy, znamenalo to poměřit síly se slavnou Jastou 11, jejímž velitelem byl Manfred von Richthofen. Ten byl tehdy na dovolené a velením jednotky tak pověřil svého bratra Lothara.


Při jedné z prvních hlídek, kdy se měli noví piloti seznámit s okolní krajinou, Arthur při přistání havaroval a poranil si záda. Proto byl téměř měsíc vyřazen z akcí.


Arthur se tak prvního vzdušného boje zúčastnil až 7. května 1917. Byl to černý den 56. squadrony. Squadrona odstartovala v půl šesté večer, aby poskytla ochranu lehkým bombardérům 70. squadrony, které letěly bombardovat německé pozice. Bylo špatné počasí a formace se brzy rozpadla. Když se konečně peruť opět zformovala, vletěla přímo mezi Albatrosy Jasty 11, vedené Lotharem von Richhofen (40 sestřelů, PlM).


V tvrdém boji piloti „šestapadesátky“ sestřelili dva Albatrosy, ale sami utrpěli těžké ztráty.


Z jedenácti letounů SE 5, které se tehdy střetly s formací Albatrosů D.III, bylo šest sestřeleno. Toho dne padl i famózní Albert Ball.


Na samotného Arthura v tomto boji zaútočil Albatros s rudým trupem a zelenými kormidly, jehož pilotem nebyl nikdo jiný než Kurt Wolff (celkem 33 sestřelů, PlM), v této chvíli třetí nejúspěšnější německý stíhač. Arthur však dokázal jeho útok vymanévrovat i když s těžce poškozeným letadlem a byl tak jeden ze dvou pilotů, kteří dokázali po tomto boji nouzově přistát bez zranění. Přesto patřil mezi oněch 6 nešťastníků, kteří se nevrátili na letiště a jeho bojová kariéra málem mohla skončit dříve, než začala.


23. května Arthur sám získal první vzdušné vítězství a začal přidávat další. Hned následujícího sundal dvě německé dousedadlovky a jeden Albatros D.III, tedy tři vítězství během jediného dne!


O další den později, tedy 25. 5., poslal k zemi další německý pozorovací letoun a tím se stal esem, přičemž potřebných pěti vítězství dosáhl ve třech dnech!


Šňůra dalších vítězství se utěšeně rozrůstala a tak byl
18. července za své bojové úspěchy vyznamenán Military Cross (Válečný kříž). V citaci k tomuto vyznamenání, kterou otiskly London Gazette, se praví: „Za očividnou chrabrost a zanícení. V mnoha příležitostech sestřelil nepřátelské stroje a jiné vyřadil z akce, často stíhá v nízkých výškách. Při každé příležitosti je neohrožený, s nadmíru výrazným temperamentem.“


V té době měl už Arthur na svém kontě 12 vítězství a v příkladném plnění povinností nadále pokračoval, např. 5.9. vyrovnal svůj rekord a během třičtvrtěhodinového boje sestřelil tři Albatrosy D.V. N


Není tedy divu, že 17. září 1917 získal Bar k Military Cross. Noviny opět přinesly citaci k vyznamenání: „Za očividnou chrabrost a oddanost k povinnostem při ofenzivních hlídkách. Celkově zničil čtyři nepřátelské letouny a množství jiných srazil dolů v neřízeném pádu. Ve všech jeho bojích je jeho udatnost a umění velmi výrazné a při jedné příležitosti sestřelil nepřátelského pilota, který měl na kontě na dvacet devět spojeneckých strojů. Jeho ofenzivní duch a iniciativa dává skvělý příklad všem.“


Přiznám se, že se mi nepodařilo zjistit, kdo byl míněn oním „pilotem s 29 spojeneckými letouny na kontě“. Možná šlo o omyl, nebylo by to ostatně nic divného ani na jedné straně fronty. Určitou nápovědu by mohla poskytovat pozdější vzpomínka Sira Williama Orpena, umělce, jenž byl pověřen, aby namaloval Arthurův portrét: "Generál Trenchard ... vybral dva letce, abych je namaloval... Jeden z nich byl podporučík A. P. Rhys-Davids, DSO, MC, takový mladíček. Sundal hodně Němců, včetně dvou špiček, Schaeffera a Vosse."


Přes neobvyklou transkripci se v prvním případě jedná zřejmě o Karla Emila Schäfera, esa s 30 sestřely, jenž padl ve vzdušném boji 5. června 1917. Toho dne však Arthur žádný sestřel nenárokoval a Schäfer padl v boji s letouny FE-2d 20. squadrony.



Druhé zmiňované německé eso však Arthur skutečně dostal. K tomuto souboji, v němž Arthur sehrál naprosto jedinečnou úlohu ale došlo až 23. září 1917.


Toho dne vedl velitel letky B 56. sqn. James McCudden (57 sestřelů, VC) hlídku sedmi letounů SE 5a. Britové brzy zpozorovali SE 5a letící nízko nad zemí, které napadl osamělý německý trojplošník. Britové tehdy nevěděli, že je to nový Fokker F. I , ani, že ho pilotuje velký individualista, vynikající akrobat, výtečný střelec a snad vůbec nejlepší německý pilot Werner Voss (48 sestřelů, PlM), v tomto okamžiku druhé nejúspěšnější eso hned za Richthofenem.


Všech sedm britských letadel se na něj ihned vrhlo a rozpoutal se zuřivý boj. Voss jim předvedl veškeré své umění. Dlouhých deset minut kličkoval, točil utažené bojové zatáčky, prováděl přemety a překruty, stoupal ve svíčce a zase se vrhal střemhlav dolů a vůbec manévroval tak razantně, že nikdo z britských pilotů jej nedokázal zasáhnout.


Voss naopak poškodil v boji všechna letadla nepřítele a některá i velmi vážně. Na pomoc se mu vrhl jakýsi osamělý Albatros D. V, ale během divokého boje byl zakrátko sestřelen. Nakonec i Voss udělal osudnou chybu a Arthur Rhys-Davids se na několik vteřin ocitl ve střelecké pozici. Nezaváhal a zasypal trojplošník palbou ze svých kulometů. Werner Voss se zřítil k zemi jako jeho devatenáctá oběť. Ironií osudu mu bylo také devatenáct let, stejně jako Rhys-Davidsovi.


Onen Albatros, který se snažil Vossovi pomoci údajně pilotovalo další německé eso Carl Menckhoff (39 sestřelů, PlM) a sestřelil jej opět Rhys-Davids! Tedy naprosto excelentní výkon, navíc tři dny před dvacátými narozeninami…


Jako malý dárek k narozeninám mohl považovat další vyznamenání, tentokrát Distinghuished Service Order (Řád za vynikající službu). Obdržel jej 2. října 1917, citaci přinesly London Gazette až 18. 3. 1918: „Za očividnou chrabrost a oddanost k povinnostem. Dostal dolů devět nepřátelských letadel v devíti týdnech. Je skvělý stíhač, nikdy neselhávající při hledání nepřátel a stále útočný navzdory počtu stojícímu proti němu.“


Bohužel si mohl slávy tohoto vysokého vyznamenání užít již jen tři týdny…
Do 11. října 1917 Arthur zvýšil své skóre na 25 sestřelů, avšak bylo to jeho poslední vítězství. Dne 27. října 1917 se nevrátil z bojové akce. Naposledy byl spatřen, když jej východně od Roulers pronásledoval Albatros. V daném čase a prostoru nárokovalo sestřel stíhačky SE-5a další eso, tentokrát Karl Gallwitz (10 sestřelů) od Jasta „Boelcke“.


V okamžiku své smrti měl Arthur Rhys-Davids u sebe knihu poezie Williama Blakea (kterou u sebe vozil na všechny své lety jako talisman), "šíleného" básníka, malíře a vizionáře silně ovlivněného náboženstvím a mystikou, v jehož tvorbě, plné mystických vizí, neustále probíhá symbolický svár mezi dobrem a zlem, krásou a zkažeností. Také o něm bylo napsáno: „Žádný jiný člověk osmnáctého století například nechápal válku jako formu potlačené sexuality“

Blake mimo jiné napsal i tyto verše:
„Jsem opilý nenasytnou láskou,
musím zas do Války,
vždyť Panna se mračí & zdráhá“



Poručík Arthur Percival Foley Rhys-Davids, DSO, MC and Bar spí svůj věčný sen na arraském hřbitově Leteckých sil, v Pas de Calais, Francie.


Již výše citovaný Sir W. Orpen zanechal na Arthura tuto poslední vzpomínku: "Rhys-Davids byl pěkný mladík s prozíravýma, jasnýma očima... Strašně toužil po tom, aby už válka skončila a on se mohl dostat do Oxfordu... U 56. squadrony zavládl veliký smutek, když byl hlášen jako nezvěstný a všichni v tom momentě odmítali uvěřit, že byl zabit... Byla to ohromná ztráta."


Prameny:


N. Steel a P. Hart: Rachot v oblacích, nakl. BETA - Dobrovský a Ševčík, Praha 2003, ISBN 80-7306-074-4


www.theaerodrome.com
https://en.wikipedia.org/wiki/Arthur_Rhys_Davids
https://www.firstworldwar.com/bio/rhysdavids.htm
URL : https://www.valka.cz/Rhys-Davids-Arthur-Percival-t20236#77929Verze : 0
MOD
Portrét dvacetiletého esa
Rhys-Davids, Arthur Percival - Obraz, o němž byla zmínka v textu, jenž namaloval v říjnu 1917 1917 W. Orpen.
Zdroj obrázku: https://en.wikipedia.org/wiki/File:Arthur_Rhys_Davids_by_William_Orpen.jpg

Obraz, o němž byla zmínka v textu, jenž namaloval v říjnu 1917 1917 W. Orpen.
Zdroj obrázku: en.wikipedia.org

URL : https://www.valka.cz/Rhys-Davids-Arthur-Percival-t20236#80349Verze : 0
MOD