Savoyen, Eugen von

     
Příjmení:
Surname:
Savojský-Carignanský of Savoy-Carignan
Jméno:
Given Name:
Evžen František Eugene Francis
Jméno v originále:
Original Name:
Eugen Franz von Savoyen-Carignan
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
generálporučík, říšský generál polní maršál Generalleutnant, Imperial General Field Marshal
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
- -
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
princ Prince
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
18.10.1663 Soissons
18.10.1663 Soissons
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
21.04.1736 Vídeň
21.04.1736 Vienna
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
- -
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
- -
Související články:
Related Articles:
Zdroje:
Sources:
Schmidt-Brentano, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618-1815), Österreichisches Staatsarchiv, 2006
http://de.wikipedia.org/wiki/Eugen_von_Savoyen
URL : https://www.valka.cz/Savoyen-Eugen-von-t19857#349847 Verze : 0
     
Příjmení:
Surname:
Savojský-Carignanský of Savoy-Carignan
Jméno:
Given Name:
Evžen František Eugene Francis
Jméno v originále:
Original Name:
Eugen Franz von Savoyen-Carignan
Všeobecné vzdělání:
General Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vojenské vzdělání:
Military Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Důstojnické hodnosti:
Officer Ranks:
14.11.1685 generál polní strážmistr
04.11.1687 polní podmaršál
31.05.1690 generál jezdectva
25.03.1693 polní maršál
02.05.1708 generálporučík
21.02.1707 říšský generál polní maršál
14.11.1685 General Field Watch-Master
04.11.1687 Lieutenant Field Marshal
31.05.1690 General of the Cavalry
25.03.1693 Field Marshal
02.05.1708 Lieutenant General
21.02.1701 Imperial General Field Marshal
Průběh vojenské služby:
Military Career:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vyznamenání:
Awards:
Poznámka:
Note:
- -
Zdroje:
Sources:
Schmidt-Brentano, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618-1815), Österreichisches Staatsarchiv, 2006
URL : https://www.valka.cz/Savoyen-Eugen-von-t19857#349848 Verze : 0
Generalissimus EUGEN VON SAVOYEN

(18. 10. 1663 - 21. 4. 1736)

Princ Evžen Savojský se narodil ve francouzském Soissons 18. října 1663 princi Evženu Morici Savojskému a Olympii, hraběnce ze Soissons, neteři kardinála Mazarina.

Evžen byl rodinou určen ke kněžské kariéře, ale on sám vždy toužil stát se slavným vojevůdcem. Postavou byl malý a hubený, ale neúnavně cvičil, běhal, šermoval a jezdil na koni. Dobře se učil a kromě určených předmětů si od svého domácího učitele (vojenského inženýra francouzské armády) vyžádal navíc hodiny vojenské teorie a historie. Oblíbil si životopisy slavných vojevůdců, hlavně Hannibala a Alexandra Makedonského. Poté co vinou dvorských intrik upadl savojský rod do nemilosti francouzského krále Ludvíka XIV. (1638-1715), opouští princ Evžen, který neúspěšně žádal o službu ve francouzské armádě, natrvalo Paříž. Svého odmítnutí bude později Ludvík XIV. hořce litovat. Malý abbé, jak se Evženovi posměšně přezdívalo, měl v budoucnu připravit své rodné zemi nejednu vojenskou porážku.

V létě roku 1683 oblehlo 200 000 tureckých vojáků Vídeň a princ Evžen se, ještě jako nezařazený dobrovolník ve sboru svého bratrance Ludvíka Bádenského, zúčastnil bitvy, ve které byly turecké voje drtivě poraženy. Svůj vojevůdcovský talent osvědčil princ Evžen hned při své první bitvě. Ve své pozdější kariéře byl Evžen zastáncen ofenzivního způsobu boje, a protože měl bojovat většinou proti daleko silnějšímu protivníkovi, kladl důraz na rychlé manévrování, překvapivý protiútok a důsledný atak ustupujícího nepřítele. Aby dodal odvahy svým vojákům, neváhal princ Evžen v rozhodujících fázích bitev sám vést útok, bez ohledu na nebezpečí.

Oficiálně vstoupil princ Evžen Savojský do služeb císaře Svaté říše římské národa německého Leopolda I. (1640 - 1705) 12. prosince 1683, kdy obdržel dekret plukovníka. Nastupuje závratnou kariéru. Vojska protiturecké Svaté ligy (Polsko, Rusko, Benátsko, papežský stát, Svatá říše) poráží 16. srpna 1685 u Ostřihomu Turky. Evžen Savojský je povýšen na generálmajora. Po vítězné bitvě u Moháče 12. srpna 1687 je Evžen hodností podmaršálek. Stává se vychvalovaným a respektovaným velitelem o kterém bádenský markrabí Ludvík prohlásí " ... jedná instinktivně, bez rozmýšlení a teprve dodatečně se zjišťuje, že zvolil nejsprávnější rozhodnutí." Při obléhání Bělehradu v létě 1688 je princ Evžen těžce raněn a týdny zápasí se smrtí. V rozhovorech s důstojníky a politiky během rekonvalescence prokazuje i svůj politický a vojenský přehled, když se vyslovuje pro mír s Turky a odsuzuje násilnou rekatolizaci uherských povstalců. Tuší, že tajný spojenec Velké Porty, francouzský král Ludvík XIV., zareaguje na tureckou porážku vojensky.

Poté co francouzská vojska vpadnou za Rýn, je Ludvík XIV. označen za rušitele míru a musí čelit Velké alianci (Anglie, Holandsko, Španělsko, Dánsko, Savojsko). Právě v Itálii Evžen jako generál jezdectva velí rakouskému kontingentu. Přes potíže s nespolehlivými spojenci a přes trvalý nedostatek peněz se Evženovi Savojskému podaří vytlačit Francouze z obsazených území a na jaře 1692 proniká do jižní Francie. Šest let válčil Evžen v Itálii proti nepřátelské přesile. Jeho vojevůdcovských schopností si povšiml i král Ludvík a tajně se pokusil získat ho zpět do francouzských služeb (nabízí hodnost maršála a post guvernéra Champagne). Evžen odmítá. Jeho služby oceňuje i císař Leopold a v roce 1692 ho jmenuje polním maršálem.

Po skončení bojů v Itálii nachází princ Evžen nové pole působnosti na turecké frontě, kde Osmanská říše využila války Velké aliance s Francií a podařilo se jí znovu obsadit některá území v Uhrách. Maršál Evžen Savojský bude poprvé vrchním velitelem na bojišti a plně toho využije. Shromažďuje 70 000 vojáků a vydává se pronásledovat početně dvojnásobné vojsko sultána Mustafy s cílem vnutit mu rozhodnou bitvu. Po vysilujícím pochodu se to jeho armádě podaří 11. září 1697 u Zenty. Turci jsou zaskočeni nečekaně rychlým postupem císařské armády. Sultán Mustafa právě přesunuje svoji armádu přes řeku Tisu po pontonovém mostu. Turecká armáda je rozdělená řekou na dvě části a nedokáže čelit prudkému útoku Evženových vojáků. Padne na 45 000 tureckých vojáků, tisíce jsou zajaty a zbytek rozprášen. Vojenská moc Osmanské říše je podlomena na celé roky. 26. ledna 1699 uzavřelo Rakousko s Osmanskou říší mír v Karlovci, je to vůbec poprvé co Turci oficiálně uznávají své protivníky v Evropě za hodné podpisu mírové smlouvy.

Období míru v Evropě netrvá dlouho. Císař Leopold odmítne uznat pravost testamentu, kterým je určen za následníka španělského trůnu vnuk Ludvíka XIV. Filip z Anjou. Začíná válka o španělské dědictví. Princ Evžen je pověřen velením v Itálii a k dispozici dostane 30 000 vojáků. Proti němu stojící Francouzi a jejich spojenci mají 90 000 vojáků. Už samotný průnik Evženovy armády přes Lessinské Alpy protivníka šokoval. V menším měřítku zde zopakoval čin svého oblíbeného vojevůce Hannibala. V Itálii princ Evžen několikrát porazil svého protivníka, např. 1. září 1701 u Chiary. 1. ledna 1702 dokonale zaskočil vrchního velitele francouzských vojsk v Itálii maršála Villeroye. Se 4 000 vojáky podnikl rychlý výpad do Cremony a podařilo se mu maršála zajmout. Nového velitele maršála Vendoma málem stihnul stejný osud a jen se štěstím unikl přepadovému komandu. Princ Evžen dělal na italském bojišti takřka nemožné a porážel nebo alespoň odrážel útoky a prováděl mistrovské manévry, kterými se vyhýbal boji s přesilou, ale na zásadní vítězství neměl dostatek sil.

Poměr sil se částečně vyrovnal poté co Francie uznala po smrti exilového anglického krále Jakuba II. jeho syna za právoplatného dědice trůnu. Anglie a Holandsko na to reagovaly vyhlášením války a obnovením Velké aliance proti Francii (1. září 1701). V létě 1703 byl princ Evžen jmenován prezidentem dvorní válečné rady a z této pozice prosadil některé vojenské reformy. Zakázal prodávání důstojnických dekretů (nyní měli přednost osvědčení a schopní), prosadil jednotnou uniformu a výzbroj pro pěšáky, zavedl nový disciplinární řád a dohlížel na pravidelné vyplácení žoldu a lepší zásobování. Důsledně byly vybírány daně pro válečné účely, nově musel platit daně i klérus.

Na počátku roku 1704 hrozilo Svaté říši smrtelné nebezpečí vpádu spojených francouzsko-bavorských vojsk na Vídeň. Princ Evžen nechtěl pasívně čekat na útok silnějšího nepřítele a hodlal udeřit první. Osud mu seslal pomoc v podobě Johna Churchilla, vévody z Marlborough, jednoho z nejlepších vojevůdců své doby. S ním nalezl Evžen společnou řeč, sdíleli spolu i společnou ofenzívní taktiku vedení vojsk. Marlborough se po pětisetkilometrovém pochodu spojil s císařkou armádou Evžena Savojského u Hochstadtu v jihozápadním Německu. Spojená vojska měla 52 000 vojáků a měla čelit 60 000 Francouzů a Bavorů v prostoru mezi Blindheimem (v Anglii bývá tato bitva označována za bitvu u Blenheimu) a Lutzingenem.

13. srpna za úsvitu zaútočil Marlborough na hlavní opěrný bod Francouzů Blindheim. Princ Evžen, který velel pravému křídlu spojených vojsk, zaútočil na Lutzingen. Po několika neúspěšných atacích Blindheimu se Marlborough rozhodl prorazit středem linie francouzsko-bavorských vojsk vedených maršálem Tallardem. Ten oslabil střed posilami pro Blindheim. Princ Evžen zavčas zpozoroval nebezpečí, které hrozilo útočícím spojencům masívním útokem francouzské kavalérie a poslal Marlboroughovi na pomoc své kyrysníky, kteří odvrátili francouzskou hrozbu. Oslabený Evžen poté nebyl schopen porazit protivníka u Lutzingenu, ale Marlborough zlomil odpor protivníka, prorazil středem linie a rozhodl bitvu. Francouzsko-bavorské vojsko bylo nucen ustoupit. 9 000 Francouzů obklíčených v Blindheimu se vzdalo. Ztráty spojenců činily asi 12 000 vojáků. Francouzi a Bavoři ztratili na bojišti 14 000 vojáků a 13 000 dalších bylo zajato. Spojenci ukořistili na 140 děl a desítky praporů a téměř celý trén. V nejdůležitější bitvě války o španělské dědictví byl protivník výrazně oslaben a od bitvy se nacházel ve stratgické defenzívě.

Na jaře příštího roku hrozila Rakousku pádem Turína ztráta italských držav. Princ Evžen s 25 000 vojáky obratným manévrováním prošel přes blokádu maršála Vendoma a ulehčil obleženému Turínu a příští rok hodlal rozhodnout válku na italském bojišti ve prospěch nového císaře Josefa I. (1678 - 1711). V září 1706 přitáhl princ Evžen s 30 000 muži k Turínu obleženému 60 000 vojáky pod velením vévody Orleánského. 7. září za ranního šera zaútočil svým levým křídlem tvořenýn elitními oddíly a prorazil pozice Francouzů. Ustupujícím Francouzům poté vpadlo zad útočný oddíl z obleženého Turína. Turín byl osvobozen. Naopak neúspěchem skončila v témže roce kombinovaná operace anglického loďstva a spojeneckých pozemních sil proti francouzskému přístavu Toulonu, které se princ Evžen rovněž zúčastnil.

V létě 1708 zaútočilo 100 000 Francouzů na Marlboroughovy pozice ve Flandrech. Princ Evžen s 15 000 muži posil dorazil k hlavní císařské armádě a poté se spojil s Marlboroughem. Během dvou dnů překonali vzdálenost 80 kilometrů a 11. července 1708 porazili překvapené Francouze u Oudenaardu a otevřeli si cestu do Francie.

Při obléhání pevností ve Francii používali spojenci často obdobnou taktiku. Část armády oblehla pevnost nebo město a druhá část blokovala pokusy Francouzů o vyproštění. 9. prosince 1708 kapitulovalo Lille. Ludvík XIV. nabídnul Velké alianci mír, který ovšem přes naléhání Evžena nebyl Josefem I. přijat. Odmítnutím vstřícných kroků Francie a kladením příliš tvrdých podmínek Josef I. zmařil naděje na mír a spojenci proti sobě popudili francouzské obyvatelstvo.

Tažení do Francie pokračovalo, 3. září 1709 kapitulovala pevnost Tournai a 11. září zvítězili spojenci v nejkrvavější bitvě války u Malplaquet. Francouzi sice ustoupili z bojiště, ale v bitvě utrpěli menší ztráty než spojenci. Těžké ztráty zde utržil především Marlborough, asi 7 000 vojáků. Otřesení vítězové byli nuceni revidovat plány tažení na Paříž. Velká aliance začala mít problémy. Holanďané odmítali bojovat a Marlborough byl v Anglii označován za malplaquatského řezníka. Přesto spojenci dobývají ještě pevnosti Douay, Bethune a Aire.

Anglie si ovšem nepřála jednoznačné vítězství císařství, chtěla na kontinentu rovnováhu sil, aby nikdo nemohl otřást mocenským postavením Anglie. Ve volbách zvítězili opoziční toryové a Anglie začala tajně jednat o separátním míru s Francií. Nový císař Karel VI. (1685 - 1740) pověřil prince Evžena diplomatickou misí do Anglie. Poté co v lednu 1712 přicestoval princ Evžen do Anglie, zjistil, že Marlborough byl odvolán z místa velitele armády na kontinentu a nová vláda lorda Oxforda je proti válce a dávala Evženovi najevo nevraživost vůči jeho osobě.

Po návratu k armádě se pokusil princ Evžen rozhodujícím vítězstvím posílit pozice císaře Karla VI. na mírových jednáních v Utrechtu. Anglie oznámila ukončení bojových operací proti Francii. Oslabení spojenců využil maršál Villars a u Denainu porazil slabší holandské jednotky a vytlačil prince Evžena z Francie. Osamocené Rakousko podepsalo s Francií mír v Rastattu 7. března 1714 (ostatní spojenci podepsali už 11. dubna 1713 v Utrechtu). Karel VI. musel uznat Filipa V. králem Španělska i s jeho zámořskými koloniemi, odškodněn byl pouze územím Španělského Nizození, Milánskem, Neapolskem a Sardinií. Vyjednávání s Francií vedl za císaře princ Evžen.

Mír s Francií umožnil Rakousku dostát spojenecké smlouvě s Benátskem, které byly ve válce s Turky. Princ Evžen, nyní generalissimus císařské armády, naléhal na válku s Tureckem a nakonec se mu podařilo císaře přesvědčit. V červenci 1716 vytáhnul princ Evžen s 65 000 vojáky k pevnosti Petrovaradín, ke které mířil od Bělehradu velkovezír Damad Ali s 200 000 vojáky. Proti veliké přesile zvolil princ Evžen opět taktiku nečekaného úderu. V noci z 4. na 5. srpna 1716 přeskupil své jednotky a ráno zaútočil na překvapené Turky, kteří vůbec nepočítali s protiútokem. Zabito bylo na 30 000 Turků i velkovezír Damad Ali.

V létě příštího roku svůj triumf nad Turky dokonal dobytím Bělehradu. S mohutným, dobře vycvičeným vojskem vyrazil k Bělehradu, aby ho dobyl ještě než dorazí hlavní turecké síly. Klamným manévrem dosáhl momentu překvapení. Turci očekávali útok od Pančeva nebo Petrovaradínu. Hlavní síly Evženovy armády přešly přes vybudovaný pontonový most a zformovaly se v v týlu nepřítele uzavřeného v bělehradských hradbách v počtu asi 30 000 mužů.

Několik týdnů bušilo obléhací dělostřelectvo do hradeb Bělehradu a pevnosti Kalemegdan nad Bělehradem. 30. července dorazil v k Bělehradu Chalil paša s 200 000 vojáky a z obléhatelů se stali obležení. Ležení císařské armády ze dvou stran omývala řeka, před ním se tyčil Bělehrad a ze zadu ho obklíčilo turecké vojsko. Jediné spojení vedlo přes pontonový most chráněný nově vybudovanou dunajskou flotilou. Ostřelovaný most sloužil pouze pro odsun raněných a nemocných, přesuny větších jednotek nebyly možné.

V zdánlivě bezvýchodné situaci zvolil Evžen opět nečekaný útok. V noci na 16. srpen, pod krycí palbou dělostřelectva, opustila většina vojska tajně ležení a za úsvitu kryto mlhou zaútočilo 40 000 vojáků na spící vojsko Chalila paši a rozdrtilo ho. Pod vlivem katastrofální porážky se 22. srpna vzdala i bělehradská posádka a podle uzavřených podmínek jí byl umožněn volný odchod. 21. července 1718 podepsali Turci a Rakousko mír v Požarevaci. Rakousko vstoupilo mezi velmoci.

Po válce se proti slavnému vojevůdci zformovala u císařského dvora silná opozice tvořená císařovými španělskými rádci a jeho domácími protivníky. Obviňovali ho z nerozvážného hazardu s císařskou armádou, ze sabotáže války proti Španělsku a že si nárokuje pravomoci, které oslabují císařskou autoritu. Změnil se i sám Evžen. Dříve pragmatický a přístupný ke kompromisu s uherskými povstalci, nyní zastával tvrdou linii potlačení jakékoli opozice silou.

Ve své nové funkci generálního guvernéra Rakouského Nizozemí (1713-1724) princ Evžen Savojský selhal. O správu provincie se nezajímal. Vládl prostřednictvím úředníků, kteří se obohacovali na úkor místního obyvatelstva. Následující revoltu nechal tvrdě potlačit.

Evžen pomalu zrácel vliv na císaře, nepodařilo se mu ho přesvědčit o nerozvážnosti založení c. k. východoindické společnosti. Správně vytušil nelibost námořních velmocí, spojenců Rakouska, kteří v tom viděli oslabení svých pozic v zámoří. Neodradil ho ani od spojení se Španělskem v roce 1725. Varoval před válkou s Francií.

Válku s Francií se nakonec nepodařilo zažehnat. Po jejím vypuknutí na podzim 1733 se princ Evžen postavil do čela rýnské armády, ale přesile nepřátel nebyl schopen čelit. Vídeňským mírem 7. listopadu 1735 ztratilo Rakousko Sicílii, Neapol a Lotrinsko. Po návratu do Vídně měl princ Evžen Savojský podlomené zdraví a v noci z 20. na 21. dubna 1736 slavný válečník poklidně ve spánku zemřel.

Princ Evžen Savojský byl geniálním vojevůdcem, skvělým stratégem i taktikem. Byl také ale ctižádostivý až arogantní a dokázal finančně těžit z probíhajících válek. Měl také ale rád umění a shromáždil sbírku obrazů slavných malířů a jeho soukromá bibliotéka obsahovala na 15 000 knih. Přes své chyby byl jednou z nejvýraznějších osobností své doby.

Zdroje: Karel Richter - Princ Evžen Savojský, pán bitevních polí
Geoffrey Regan - Rozhodující bitvy
PhDr. Otakar Dorazil - Vládcové v dějinách Evropy
URL : https://www.valka.cz/Savoyen-Eugen-von-t19857#74476 Verze : 1
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více