Günther Adolf Ferdinand von Kluge se narodil 30. října 1882 v Poznani v pruské aristokratické rodině s vojenskou tradicí. Jeho otec Max von Kluge byl důstojníkem císařské armády a v roce 1913 dosáhl hodnosti generálmajora. Güntherův mladší bratr Wolfgang von Kluge si také zvolil vojenskou kariéru a dosáhl povýšení na generálporučíka.
Po absolvování kadetní školy vstoupil 22. března 1901 poručík Günther von Kluge do služby k Dolnosaskému pluku polního dělostřelectva č. 46 jako adjutant II. dělostřeleckého oddílu. Na podzim roku 1908 byl odeslán na Válečnou akademii a 16. června 1910 byl povýšen na nadporučíka. Už během studií získal přezdívku "kluge Hans" (chytrý Honza) díky svým studijním schopnostem a zejména nadání pro matematiku. Přezdívka jej provázela po celý život. V roce 1912 byl převelen k Velkému generálnímu štábu (Großer Generalstab). Krátce pře vypuknutím 1. světové války byl povýšen na kapitána. Počátek války strávil na východní frontě jako štábní důstojník u XXI. armádního sboru. V roce 1916 byl převelen k Jižní armádě (Südarmee) a v roce 1918 byl jmenován náčelníkem štábu 236. pěší divize na západní frontě. Na podzim roku 1918 byl u Verdunu těžce raněm. Během první světové války byl vyzamenán Železným křížem 2. a 1. třídy.
Po válce byl přijat do Rechswehru a sloužil u štábu 3. divize. 1. dubna 1923 byl povýšen na majora a převelen na Ministerstvo obrany (Reichswehrministerium). 1. srpna 1926 byl jmenován velitelem V. (jízdního) oddílu 3. pruského dělostřeleckého pluku a 1. července 1927 povýšen do hodnosti podplukovníka. 1. listopadu 1928 následovalo jmenování do funkce náčelníka štábu 1. jezdecké divize a 1. února 1930 povýšení na plukovníka. 1. března 1930 se stal velitelem 2. dělostřeleckého pluku. 1. října 1931 byl ustanoven do funkce velitele Artillerieführer III a 1. února 1933 povýšen do první generálské hodnosti. 1. října 1934 byl už jako generálporučík jmenován velitelem 6. divize Riechswehru, která byla 1. dubna 1935 transformována na VI. armádní sbor v čele s Güntherem von Klugem. 1. srpna 1936 byl von Kluge povýšen do hodnosti generála dělostřelectva. 1. prosince 1938 pak byl jmenován velitelem nově zformovaného Skupinového velitelství pozemního vojska 6, které bylo 1. srpna 1939 trasformováno na 4. armádu. Té velel von Kluge až do prosince 1941. Za vynikající velitelské výkony během polského tažení byl 30. srpna 1939 vyznamenán Rytířským křížem Železného kříže a 1. října 1939 byl povýšen na generálplukovníka. 4. armádě velel úspěšně i během západního tažení a odměnou mu bylo povýšení do hodnosti generála polního maršála 19.července 1940.
4. armádě velel von Kluge i během počáteční fáze východního tažení od června do prosince 1941. Armáda byla součástí Skupiny armád Střed pod velením polního maršála Fedora von Bocka. Dosáhla vynikajících úspěchů při obklíčení a zničení dvou sovětských armád v prostoru Minsk a poté sehrála důležitou roli při dobytí Smolenska. V prosinci 1941 se její předsunuté jednotky probojovaly do těsné blízkosti Moskvy. Poté, co sovětská protiofenziva donutila Skupinu armád Střed ustoupit, byl von Bock odvolán z funkce a 19. prosince ho nahradil von Kluge. Hitler si cenil von Klugeho velitelských schopností (a zejména poslušnosti a loajality) a u příležitosti jeho 60. narozenin mu předal peněžitý dar ve výši 250 000 Říšských marek a 18. ledna 1943 jej vyznamenal Dubovou ratolestí k Rytířskému kříži. Von Kluge velel operacím své skupiny armád až do 12. října 1943, kdy byl zraněn při autonehodě a musel velení předat polnímu maršálovi Ernstu Buschovi. Za velení operacím Skupiny armád Střed v létě a na podzim roku 1943 mu byly 29. října 1943 propůjčeny Meče k Rytířskému kříži.
Po uzdravení byl 2. července 1944, necelý měsíc po vylodění Spojenců v Normandii, Hitler pověřil von Klugeho velením Hlavnímu velitelství Západ a současně Skupině armád D. Před odjezdem do Francie byl Hitlerem a Keitelem přesvědčován, že nepříznivý vývoj ve Francii zavinilo nekompetentní velení jeho předchůdce von Rundstedta a dalších polních velitelů včetně Rommela. Hned při první schůzce nového vrchního velitele německých sil na západě s Rommelem došlo mezi oběma polními maršály k ostré výměně názorů. Krátce nato odjel von Kluge na krátkou inspekční cestu po normandském válčišti a když se vrátil, musel revidovat svůj názor na situaci a všechna obvinění, podsunutá mu Hitlerem, vzal zpět.
Postup Spojenců a stále chmurnější von Klugeho hlášení do Berlína měly za následek příjezd Hitlerova styčného důstojníka generála Warlimonta s rozkazem stabilizovat hroutící se frontu. Kluge však Warlimonta ubezpečil, že jediným rozumným krokem je ústup k Seině nebo i dále a následné přeskupení zdecimovaných německých jednotek. Hitler na tyto návrhy odpověděl 4. srpna příkazem, že von Kluge musí zahájit ofenzivu směrem k Avranches (operace "Lüttich"). Plán operace byl do detailů vypracován v Berlíně a nebral ohledy na místní situaci. Polní maršál si sice uvědomoval, že plán je neproveditelný, ale nezbývalo mu než uposlechnout a přesvědčit Hitlera o své poslušnosti a oddanosti. V Berlíně již začal soud se spiklenci, kteří na Hitlera 20. července 1944 spáchali atentát. Von Kluge se sice spiknuutí neúčastnil, ale věděl o něm a s řadou spiklenců se stýkal, někteří z nich byli i jeho podřízení. To už samo o sobě stačilo na rozsudek smrti. Kluge se obával, že nebude trvat dlouho a gestapo objeví důkazy proti němu. Za této situace nebyl ochoten vyvolat Hitlerův hněv tím, že se bude vzpírat jeho rozkazům, ikdyž si byl vědom jejich neproveditelnosti.
15. srpna 1944 bylo jasné, že Normandie je pro Německo ztracena. Operace "Luttich" neuspěla, Spojenci uzavírali obklíčení německých jednotek u Falaise a zahájili vyloďovací operaci "Dragoon" na středomořském pobřeží Francie mezi Cannes a Toulonem. Toho dne von Kluge zmizel. Ráno odjel na velitelství 5. tankové armády a od té chvíle o něm nikdo nevěděl. Hitler dospěl k přesvědčení, že se Kluge vydal jednat se Spojenci o německé kapitulaci a nařídil veliteli 7. armády SS-Oberstgruppenführerovi Hausserovi, aby dočasně převzal funkci vrchního velitele německých vojsk na západě.
Následující den obdržel Hitler hlášení, že se von Kluge objevil i s vysvětlením své celodenní nepřítomnosti. Jeho automobil byl napaden a poškozen spojeneckými letouny, radiostanice byla nefunkční a maršál strávil celý den na přeplněných cestách. Večer 17. srpna se na jeho velitelství objevil polní maršál Model a překvapenému Klugemu sdělil, že s okamžitou platností přejímá velení a Kluge se má vrátit do Německa.
Kluge se vydal na cestu, ale věděl, že jeho dny jsou sečteny. Nedokázal zastavit postup spojeneckých vojsk a byl podezřelý ze zrady. Nechtěl riskovat potupu před berlínským Lidovým soudem a trest smrti oběšením. Proto 18. srpna 1944 ve svém autě na silnici poblíž Metz spolkl kapsli s kyanidem. V dopise na rozloučenou uvedl, že sebevražda je pro něj jediným řešením, jak zachovat svou čest. Hitlerovi vzkázal, že mu vždy zůstal věrný a vyzval ho, aby dokázal svou velikost a ukončil boj, pokud se ukáže beznadějným. 1. září 1944 byl pohřben s vojenskými poctami v Böhne v Braniborsku. Po válce byla rakev s jeho ostatky ukradena z hrobky a dodnes není známo, kam byla převezena.
![Bavorské království [1806-1918] / Kingdom of Bavaria [1806-1918]](http://www.valka.cz/images10/color_7.png "Bavorské království [1806-1918] / Kingdom of Bavaria [1806-1918]")
