Vought F-8 Crusader

Přehled verzí
Vought F-8 Crusader
Přehled verzí


XF8U-1
V roce 1952, na počátku éry nadzvukových letadel, se US Navy (americké námořnictvo) rozhodla zadat vývoj nadzvukového letounu, který by mohl operovat i z paluby letadlových lodí. V září 1952 vyhlásila US Navy požadavek na vývoj denního nadzvukového stíhacího letounu schopného operovat z paluby letadlové lodi, který by měl skládací křídla a přistávací rychlost měla být okolo 100 uzlů (185 km/h). Dalšími požadavky měla být odolnost proti povětrnostním vlivům, hlavně při uskladnění na palubě letadlové lodi, snadná údržba a silná kanonová výzbroj.
V červnu 1953 továrna Chance Vought Aircraft vyrobila první dva prototypy XF8U-1 (BuNo: 138899 a 138900). Úvodní let, při kterém první prototyp nového letounu, nyní již nazývaného Crusader, překonal rychlost zvuku, se konal na základně Edwards AFB 25.3.1955. XF8U-1 byl poháněn jedním motorem Pratt & Whitney J57-P4 o maximálním tahu 10 200 lb. (45,37 kN), s přídavným spalováním dosahoval tah hodnoty až 13 200 lb. (58,72 kN) (stejný motor byl použit i u typu F-100 Super Sabre).
Nejunikátnější novinkou při vývoji Crusaderu bylo jeho variabilní křídlo, jehož přední část se, za pomocí hydrauliky, naklápěla při startu a přistání o sedm stupňu vzhůru. Tím byla zvýšen vztlak a účinnost klapek a slotů, což umožnilo snížit přistávací rychlost na požadovaných 100 uzlů.
Nádrže obsahovaly 1 165 galonů (4 410 l) leteckého paliva, což vystačilo na přibližně tři hodiny letu.
Pilotní kabina byla vybavena vystřelovací sedačkou z A-4 Skyhawk, která ještě neměla parametry 0/0. Bezpečná výška, při které byla zaručena záchrana pilota, činila cca 150 ft. (46 m) nad zemí.
Výzbroj sestávala ze čtyř kanonů Colt Mk.12 ráže 20 mm, se zásobou 144 nábojů na každou ze zbraní. Hlavňová výzbroj měla být doplněna o 32 kusů 2,75´ neřízených raket, umístněných v raketnici před brzdícím štítem na spodku trupu. Avšak při zkouškách se ukázalo, že při hromadném odpálení raket hrozí nasátí splodin do motoru a jeho vysazení. Z tohoto důvodu nebyla tato raketová výzbroj na Crusaderu nikdy použita.
Vojskové zkoušky proběhly k plné spokojenosti na palubách lodí USS Forrestal a USS Bon Homme Richard. Následně byl americkým námořnictvem podepsán kontrakt na výrobu Crusaderu. Celkem bylo vyrobeno 1 261 všech verzí Crusaderů.



F8U-1 (F-8A)
Po úspěšných zkouškách byl mírně upravený prototyp Crusaderu zaveden v roce 1955 do výzbroje amerického námořnictva. První ze sériových letounů vyjel z výrobní linky v továrně Chance Vought Aircraft v Dallasu 30.9.1955. F8U-1 byl vybaven silnějším motorem J57-P-12 o tahu 10 900 lb. (48,49 kN) a s přídavným spalováním dosahoval tah až 16 600 lb (73,84 kN). To umožňovalo Crusaderu dosáhnout rychlosti až Mach 1,5 a dostupu 50 000 ft (15 240 m).
Výzbroj čtyř 20mm kanónů byla doplněna o dvě vypouštěcí zarízení pro protiletadlové rakety Sidewinder (jedno na každé straně trupu za kabinou). Původní vystřelovací sedačka byla nahrazena, na svou dobu moderní, Martin-Baker F5, s parametry 0/0. Do výbavy F8U-1 též přibylo nástavec pro tankování paliva za letu.
První operační nasazení na letadlové lodi se uskutečnilo v dubnu 1956. Jednalo se o jednotku VF-32 sloužící na letadlové lodi USS Forrestal.
V roce 1962 byly poslední F-8A (přeznačené F8U-1) přesunuty k rezervním jednotkám námořnictva VF-701 / VF-703 a námořní pěchoty VMF-111 / VMF-112.



F8U-1E (F-8B)
Poté, co bylo vyrobeno 315 kusů F8U-1 (F-8A), započala výroba F8U-1E (F-8B). Hlavní modifikací bylo namontování radaru AN/APS-67, který nahradil původní střelecký systém APG-30. Zástavba radaru umožnila Crusaderu operovat za každého počasí. První takto modifikovaný letoun F8U-1E (BuNo: 145318) byl vyroben 3.9.1958. Celkem bylo vyrobeno 130 F8U-1E. V roce 1962 proběhlo přeznačení F8U-1E na F-8B.



F8U-1P (RF-8A)
Jelikož námořnictvo nutně potřebovalo rychle a vysoko létající průzkumné letadlo, padla volba na Crusadera. Fotografická verze byla označena F8U-1P. Prototyp byl přestavěn z F8U-1 (BuNo: 141363). Byla odstraněna výzbroj a střelecký počítač, místo kterých byly na uvolněné místo v trupu umístněny tři kamery, dvě vertikální a jedna mířící šikmo dopředu. Z těchto důvodů bylo nutno částečně překonstruovat přední část trupu.
Celkem bylo od 17.12.1957 do počátku roku 1960 vyrobeno 144 kusů verze F8U-1P.
V červnu 1957 pilot a kosmonaut Maj. John Glenn dosáhl na F8U-1P (BuNo: 144608) při transkontinentálním letu z Los Angeles do New Yorku průměrné rychlosti 726 mph (1 168 km/h). Rekordní let trval tři hodiny a dvacet tři minuty.
V roce 1962 byl F8U-1P přeznačen na RF-8A.
V průběhu "Kubánské raketové krize" v roce 1962 létali piloti VFP-62 a VMCJ-2 na RF-8A na fotoprůzkumné mise nad Kubu, za účelem lokalizace nově budovaných raketových sil.



F8U-1T (TF-8A)
Sedmdesátý sedmý produkční F-8A (BuNo: 143710) byl přestavěn na cvičný dvoumístný Crusader. Byly odstraněny dva kanony ráže 20 mm, přidán přistávací padák a přidán druhý, instruktorův, kokpit. První prototyp vzlétl 6.2.1962. Ale škrty v rozpočtu zabránily jeho dalšímu vývoji a zůstalo jen u jednoho prototypu. TF-8A byl předán NASA. Později byl zapůjčen filipínskému letectvu, kde se na něm učili budoucí piloti strojů F-8P.



F8U-2 (F-8C)
20.8.1957 byl vyroben první prototyp F8U-2 (byl přestavěn z F8U-1, BuNo: 140477). Hlavní změnou byla zástavba silnějšího motoru P&W J-57-P-16 o tahu 13 000 lb. (57,83 kN) a s přídavným spalováním dosahoval tah až 17 500 lb (77,84 kN). Další úpravou byla montáž dvou závěsníků na trupu, které umožnily nosit až čtyři rakety AIM-9 Sidewinder. K rekordnímu letu vzlétl F8U-2 dne 20.8.1958, pilotován Jimem Omvigem, jenž dosáhl rychlosti Mach 1,7.
První operační nasazení proběhlo v polovině rocu 1958. V rámci Libanonské krize operovaly Crusadery z palub letadlových lodí USS Saratoga a USS Essex. Druhé bojové nasazení proběhlo nad Vietnamem, kde F-8C dosáhly sestřelů pěti MiGů-17 a jednoho MiGu-21 (v literatuře je také možno se setkat s počtem 4 sestřelených Mig-17 a jedním Mig-21).



F8U-2N (F-8D)
Vznikl na základě požadavku na noční stíhací letoun. Celkem bylo mezi lety 1960 až 1962 vyrobeno 152 F8U-2N. Mimo dílčích úprav elektroniky byla nejmarkantnější změnou montáž infračerveného čidla AN/AAS-15 na přídi před kabinou a zástavba výkonnějšího radaru AN/APQ-83, což si vyžádalo zvětšení radomu. Další změnou byla instalace výkonějšího motoru P&W J-57-P-20 o tahu s přídavným spalováním až 18 000 lb (80,07 kN). S tímto motorem dosahoval Crusader rychlosti až Mach 1,9. F-8D měl rovněž zvětšený dolet. První F8U-2N byl zařazen dne 1.6.1960 u jednotky VF-111. F8U-2N byl v roce 1962 přeznačen na F-8D.



F8U-2NE (F-8E)
Pro americké námořnictvo bylo celkem vyrobeno 286 kusů verze F8U-2NE. První prototyp vzlétl 30.6.1961. Byl vybaven novám radarem AN/APQ-94, který umožňoval mimo navádění raket AIM-9 Sidewinder a zaměřování střelby 20 mm kanónů, též navádění nových raket Bullpup. Křídla byla upravena pro nošení dvou závěsníků, na které bylo možno zavěsit náklad výzbroje, paliva nebo prostředků radioelektronicého boje do hnotnosti 2 000 lb (907 kg). První operační nasazení proběhlo v druhé polovině roku 1962 na palubě USS Forrestal.
Nejvíce slávy a oblíbenosti získaly F-8E nad Vietnamem, ke dosáhly dohromady 12 potvrzených výtězství nad vietnamskými MiGy. Sestřelily jedenáct MiGů-17 a jeden MiG-21 (v literatuře se někdy uvádí jeden sestřelený Mig-17 pod verzí F-8J).



F-8E(FN)
Poslední vyrobené Crusadery byly modifikované F-8E, určené pro francouzské námořnctvo. Jelikož přistávací rychlost 113 kn (209 km/h) byla příliš velká pro přistání na francouzských letadlových lodích, konstruktéři firmy Vought přestavěli křídlo, klapky a křidélka a poprvé použili i systém ofukování křídla. Těmito úpravami se podařilo snížit přistávací rychlost na 90 kn (167 km/h). Raketová výzbroj byla modifikována pro použití francouzských raket Matra R.550, což byla obdoba amerických Sidewinderů, a R.530. Jelikož plamen z raketového motoru Matry poškozoval plovoucí výškovky, bylo nutno je vyrobit z mnohem odolnějšího titanu.
První F-8E(FN) byl přestavěn z F-8D (BuNo: 147036), bohužel v dubnu 1964 havaroval při zkouškách upraveného křídla. Letové testy probíhaly nejprve na palubě USS Shangri-La a od prosince 1964 i na palubě francouzské letadlové lodi Clemenceau. Francouzi obdrželi do počátku roku 1965 celkem 42 F-8E(FN). Crusadery nahradily u francouzského námořnictva obstarožní AU-1 a F4U Corsair.



DF-8F
V roce 1969 bylo plánováno přestavět 40 F8U-1 (F-8A) na F-8M, avšak toto se z důvodů olétanosti draků letounu neuskutečnilo. Proto bylo několik Crusaderů, u kterých započala modifikace, přestavěno na řídící stanoviště pro bezpilotní prostředky a přeznačeno na DF-8F.



RF-8G
V roce 1965 proběhla modifikace fotoprůzkumných RF-8A na RF-8G. Prvních 53 Crusaderů prošlo přestavbou v letech 1965-67, dalších 20 v období let 1968-70. Nejdůležitější úpravou bylo přidání nového navigačního systému, nových kamer, úprava křídla a vybavení Crusadera prostředky radioelektronického boje (REB).



F-8H
V červenci 1967 zavočal program modernizace a přestavby F-8D na F-8H. Celkem touto přestavbou za dvacet měsíců prošlo 89 F-8D. Pod křídlo přibyly dva závěsníky, na křídlo byl přidán ′hrb′, který ukrýval elektroniku pro řízení protizemních raket AGM-12 Bullpup. Touto modifikací bylo každému draku přidáno přibližně dalších 4 000 letových hodin. další úpravy se týkaly podvozku, radaru a střeleckého systému.
První F-8H vzlétnul 17.7.1967, pilotem byl John Konrad.
V průběhu války ve Vietnamu dva F-8H (BuNo: 147916 a 148710) od VF-51 sestřelily každý po jednom MiGu-21.



F-8P (F-8H)
V roce 1977 obdržel Vought zakázku na 25 F-8H určených pro filipínské letectvo. Všech 25 Crusaderů bylo reaktivováno z uložiště v Davis-Monthan AFB v Arizonské poušti.



F-8J
V lednu 1968 započala modernizace 136 F-8E na nejvyšší standard, který byl označen jako F-8J. První z takto modifikovaných strojů vzlétl 31.1.1968. Nejdůležitější modifikací byla úprava křídla přidáním systému pro jeho ofukování. Dalšími dílčími úpravami prošel podvozek a elektronika (přidání systémů REB). Výzbroj F-8J zůstala nezměněna. Modernizace byla ukončena ve druhé polovině roku 1969, celkem bylo modifikováno 136 F-8E.



F-8K
V prosinci 1968 Vought započal modifikaci 87 F-8C. Modernizovaný Crusader dostal označení F-8K. Pod křídlo byly přidány dva závěsníky a kokpit byl upraven na standard F-8E.



F-8L
V prosinci 1968 Vought započal s modifikací 61 letounů F-8B. Upravené Crusadery byly přeznačeny na F-8L. Bylo modifikováno křídlo pro nesení dvou závěsníků, došlo k zesílení přední podvozkové nohy a přepracován byl i kokpit a elektronika pro noční lety.



XF8U-3 Crusader III
Ve druhé polovině roku 1955, současně s vývojem a výrobou F8U-1, vypracoval Vought projekt stíhačky nové generace. Při jeho konstrukci byly použity zkušenosti z konstrukce F8U-1. Projekt byl označen XF8U-3 Crusader III.
Celkem byly vyrobeny tři prototypy, které uskutečnily celkem 190 letů. Crusader III byl vybaven tryskovým motorem J75-P-4 a přídavným raketovým motorem, který měl umožnit letounu dosažení rychlosti až Mach 3. Avšak raketový motor nebyl nikdy použit.
První let XF8U-3 proběhl 2.6.1958 a pilotoval ho John Konrad. V průběhu testů dosáhnul maximální rychlosti Mach 2,8. Ačkoliv byly výkony Crusaderu III. vynikající, projekt byl zrušen ve prospěch F-4 Phantom II. Celkem bylo vyrobeno pět XF8U-3 (BuNo: 146340, 146341, 147085, 147086 a 147087). Krátce po zrušení projektu byly všechny XF8U-3 předány NASA pro výškové a rychlostní testy.
URL : https://www.valka.cz/Vought-F-8-Crusader-t19633#81857 Verze : 4
Přehled označení verzí staré/nové/modernizované:



Původní označení
Vyrobeno
Nové označení
Modernizováno
Označení po modernizaci
XF8U-12---
F8U-1317F-8A--
F8U-1P144RF-8A73RF-8G
F8U-1T1TF-8A--
F8U-1E130F-8B63F-8L
F8U-2187F-8C87F-8K
F8U-2N152F-8D89F-8H
F8U-2NE286F-8E136F-8J
F8U-2FN42---
Celkem1261-448-



Zdroj: SQS 1115 F-8 Crusader In Action, 1985, ISBN 0-89747-169-5
URL : https://www.valka.cz/Vought-F-8-Crusader-t19633#191320 Verze : 1
Sestřely dosažené typem F-8 Crusader ve Vietnamské válce



Datum
Verze
letounu

BuNo
letounu

Modex
letounu

Pilot
Jednotka
Sestřelený
nepřátelský letoun

12.6. 1966
F-8E
150924
NP103
Cdr Hal Marr
VF-211
MiG-17
21.6. 1966
F-8E
150300
NP104
Lt(jg) Phil Vampatella
VF-211
MiG-17
21.6. 1966
F-8E
150910
NP101 (?)
Lt Eugene Chancy
VF-211
MiG-17
9.10. 1966
F-8E
149159
AH210
Cdr Dick Bellinger
VF-162
MiG-21
1.5. 1967
F-8E
150923
NP110
LtCdr M. O. Wright
VF-211
MiG-17
19.5. 1967
F-8E
150348
NP101 (?)
Cdr Paul Speer
VF-211
MiG-17
19.5. 1967
F-8E
150661
NP102 (?)
Lt(jg) Joseph Shea
VF-211
MiG-17
19.5. 1967
F-8C
146981
NP44?
LtCdr Bobby Lee
VF-24
MiG-17
19.5. 1967
F-8C
147029
NP443
Lt Phil Wood
VF-24
MiG-17
21.7. 1967
F-8C
147018
NP442
Cdr Marion Isaacks
VF-24
MiG-17
21.7. 1967
F-8C
146992
NP447
LtCdr Robert Kirkwood
VF-24
MiG-17
21.7. 1967
F-8E
150859
NP107
LtCdr Tim Hubbard
VF-211
MiG-17
14.12. 1967
F-8E
150879
AH204
Lt Richard Wyman
VF-162
MiG-17
26.6. 1968
F-8H
148710
NL116
LtCdr L. R. Myers
VF-51
MiG-21
9.7. 1968
F-8E
150926
NM101
LtCdr John Nichols
VF-191
MiG-17
29.7. 1968
F-8E
150349
NF203
LtCdr Guy Cane
VF-53
MiG-17
1.8. 1968
F-8H
147916
NF102
Lt Norm McCoy
VF-51
MiG-21
9.9. 1968
F-8C
146961
AK103
Lt Toni Nargi
VF-111
MiG-21
23.5. 1972
F-8J
150900
NP101
Lt Jerry Tucker
VF-211
MiG-17*

* V tomto případě ke klasickému souboji nedošlo - pilot MiGu patrně zpanikařil a ze svého letounu se katapultoval dříve, než americký stíhač stačil vystřelit
Zdroje:
Mersky, P.: F-8 Crusader Units of the Vietnam War, London, 1998
URL : https://www.valka.cz/Vought-F-8-Crusader-t19633#295627 Verze : 1
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy


Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více