Souostroví Gulag - Alexandr Solženicyn (díl I.-III.)

Alexandr Solženicyn, držitel Nobelovy ceny za literaturu (1970), napsal tuto knihu na základě vlastních zkušeností se Sovětskými lágry, kde byl uvězněn (dostal 10 letý trest a v táborech z toho strávil osm). Upřímě řečeno, toto dílo jsem hltal jako o život. Příběh (dá se to tak nazvat?) odehrávající se kolem bezhlavého a nesmyslného zatýkání a uvězňování tisíců lidí za Stalinovy éry, osudy vězňů převážně z oblastí pracovních lágrů kolem řeky Kolymy, nelidské podmínky při stavbě bělomořského kanálu, zrůdnosti páchané v táborech stejně tak jako neuvěřitelné důvody pro zatýkání mnoha nevinných, působí pro dnešního čtenáře spíše jako sci-fi z jiného světa a je velmi těžké uvěřit, že se tomu tak doopravdy zhruba před 70-80 ledy dělo. Já osobně bych tuto knihu navrhl jako povinnou četbu pro všechny jakékoliv sympatizanty komunisticko-socialistického smýšlení, myslím si, že by se jich dost "vyléčilo".

Knihu (všechny 3 díly) jsem doslova zhltnul ještě na gymplu. Je to dost drsné, ale zajímavé čtení. Někdy je ovšem výčet příkladů, kterými autor ilustruje děj příliš rozsáhlý a trochu unavující (prostě skoro stejné věci - někdy, když přeskočítě 30 stran textu, tak jste o nic nepřišli). Rovněž je problém s číselnými údaji, které autor udává. Už si to moc nepamatuju, ale mám ten dojem, že když se sečtou počty obětí udávané Solženicynem, tak jste asi na dvojnásobku skutečného počtu obětí za popisovanou dobu. Tato skutečnost samozřejmě plyne z nemožnosti dostat se k serioznim pramenům.


Ale tato kniha ani tak důležitá číselnými údaji, jako vysvětlením událostí a pojmů, vykreslením atmosféry doby a atmosféry a reality v gulazích. Ďobře je ukázána naprostá nesmyslnost celé věci, zrůdnost jejího provádění a degradace živé osoby na ekonomickou jednotky ve výrobním procesu táborového systému a na pouhé číslo v seznamu obětí. Děsivá je taktéž náhodnost ocitnutí se v podobném zařízení (jde o známý fakt, že každý okrsek dostal dopředu určený počet "pachatelů" a posléze se zavíralo a pokud na konci určené doby (měsíc, rok) něbylo tabulkové množství zločinců, tak se prostě vyrazilo na ulici a náhodně se zatklo příslušné množství osob a doznání už se nějak vymlátilo. Nijak hrozně neznící termín společenská profylaxe" se najednou stává hrozivou záležitostí.


Čtenář si na základě přečtení tohoto díla může udělat alespoň hrubý obraz toho, jak to vypadalo v "zemi pokroku a věčného štěstí" za "neomylného" báťušky Stalina. Pokud si dobře pamatuju, jsou tam popsány i zklamané naděje po Stalinově pádu a po krátkém intermezzu nástupu Chruščovově. Systém se své podstaty nezbavil.


Kdo nemá čas či chuť prodrat se celým dílem (zhruba 1000 stran), může zvolit časově méně náročnou variantu. Novela Jeden den Ivana Děnisoviče stručně (útlá knížečka) shrnuje v autobiografickém fiktivním (i když na vlastních zážitcích založeném) podání stejnou věc.

Solzenicyn je tak trochu populisticky demagog,ktery jeste pri svem pusobeni v zahranici kam odjel do exilu,nevydaval prace disidentu (jako treba Zinovjev)z duvodu ze by to mohlo ohrozit jeho popularitu.Vlastne kniha o Gulagu neni spatna je ale moc tendencni a je videt touhu autora po popularite.

Vážení, první díl této knihy se mi dostal do ruky koncem 70. let a byl jsem jím otřesen - možná víc, než důstojník dělostřelectva, který se z postavení důstojníka dostal mezi předem odsouzené a bezprávné.


Nemyslím, že knihu je možno "shltnout" - není to beletrie, je to svědectví člověka, který to prožil. Je to svědectví o zvěrském systému, jehož obludnosti lze jen těžko uvěřit - snad jen proto obsah knihy může RoBoT zpochybnit "...mám ten dojem, že když se sečtou počty obětí udávané Solženicynem, tak jste asi na dvojnásobku skutečného počtu obětí za popisovanou dobu. Tato skutečnost samozřejmě plyne z nemožnosti dostat se k serioznim pramenům." Jde opravdu o skutečnost? Nebo ji uvádějí jen zcela neúplné či vůbec nevedené prameny, nadto nedostupné? Vždyť co je to milion lidských osudů? Jen statistika!
Nemožnosti pro nás, nebo pro něj? To asi těžko, že!?
Jinde na Válce.cz je článek o ukrajinském hladomoru - vlastně hladomorech - nebyl jeden a koneckonců nejen na Ukrajině.
Na rozdíl od Robota si myslím, že Solženicyn vycházel z faktů (viz bohaté citace a odkazy) které byly publikovány, nebo které buď sám zažil, nebo se kterými se během svého života v gulagu setkal.


Kaskadův příspěvek chápu. Své dětství prožil jako sovětský pionýr, kolem kterého se začaly kácet mýty. Rozdíl mezi tím, co bylo ve skutečnosti a tím, co mu bylo vštěpováno od dětství, vyústil v příspěvek, jemu naprosto nepodobný - tak dokonale bezobsažnou frázi jsem už dlouho nečetl. "...nevydaval prace disidentu (jako treba Zinovjev) z duvodu ze by to mohlo ohrozit jeho popularitu." je velice podobné dětskému obviňování: "jo, já sice ukradl tužku, ale on v dětství trhal mouchám nožičky!"
Souostroví Gulag není čtivá beletrie, ano, lze přeskočit 30 stránek - přijdete jen o pár desítek popisů zrůdností, které jsou si podobné. Jenže život mukla v Gulagu nebyl zpestřován výlety za poznáním - byly jeden jako druhý. Jen přijdete o pár životních tragédií. Nic víc.
Ale můžete si představit, že pod účinným vlivem sovětských poradců to přesně takhle chodilo i tady (v případě pochybností si lze přečíst třeba paměti ruzyňského katana Doubka - vydal ÚDV, nebo publikaci o TNP a útvarech PTP - rovněž ÚDV). I u nás vyšlo dost svědectví - vzpomínky našich zahraničních vojáků, zatýkaných po "Vítězném únoru" či jiných šťastných, kteří to přežili.
Souostroví Gulag podle mne ještě zdaleka nevydalo všechna svá svědectví - a zřejmě už nevydá. Pamětníci až na pár staříků vymřeli a za pár let už to bude zřejmě jen záležitost dějepisců a pak archeologů - vždyť od počátku jejich existence nás už dělí téměř sto let!

2 Fantan:


Nezpochybňuji jeho číselné závěry kvůli tomu, že bych nedokázal uvěřit rozsahu zrůdnosti toho systému, ale protože jednak on sám autor píše, že si nečiní nárok na přesnost a druhak protože často jde z jeho strany o více méně odhady (i když řekněme kvalifikované - lepší slovo mě nenapadá). A jak řikám, tato kniha není důležitá pro ta konkrétní čísla, ale pro ukázání toho, čeho ten systém byl schopen a jaký to mělo rozsah. Není prostě číselnou analýzou, ale prostředkem k předání zkušenosti a poznání o obrovské zrůdnosti.


Ostatně je to řečeno již v mém předchozím příspěvku.


A to, že jsem to přečetl takřka "na jeden zátah" neznamená, že bych to přirovnával k beletrii, ale znamená to, že mě ta kniha "chytla" závažností svého obsahu.


Přestože tedy mám ke knize výhrady (jak co se týče faktografických tak stylistických záležitostí), tak celkově ji beru jako docela důležitou.



2 Kaskad:


Solženicyn nemá a neměl žádnou povinnost vydávat práce ostatních exilových činitelů.

fantan
Narazku na "sovetskeho pionyra" beru.A ja stejne muzu tak narazit na vztek "sovetskych vazalu" kteri veri vsemu co muze ukazat zrudnost sovetskeho rezimu Kdyz jsem poperve precetl Solzenicyna tak jsem z toho byl na hlave a byl stejny "antibolsevik"jak nekdo tady zustal dodnes.Ale s casem uvedena cisla obeti se postupne zmensovali,jak pomalu se otevirali nektere archivy a Solzenicyn pomalu ukazoval svou tvar obycejneho demagoga ktery jeste na tom vydellal penize a sve "faktograficke" prameny uvadi vetsinou jako pametnik ane jako svedek A odkud vycucal takova cisla jako 45 a pak dokonce malem ne 100 milionu obeti je pro me(a nenejenom) zahadou.Cose tyce hladomoru v letech 1931-33 a 1946 tak prave tito hladomory meli nejvic obeti Stalinskeho rezimu ovsem to nema s Gulagem nic spolecneho.

robot
Nemel zadnou povinnost vydavat to jo.Ale problem spociva v tom ze v 70-ch letech disidenti kteri byli v SSSR a chteli neco vydat byli nuceny se obracet na neho,protoze jeho vydavatelstvi jedine dostavalo "granty" od "neziskovych" organizaci na Zapade.Takze neni to vsechno tak jednoduche.

2 Kaskad:


Neřikám, že je to jednoduchý, ale ti ostatní prostě žádný nárok neměli, pouze existovala podmíněná možnost. A to, že organizace na západě si zvolili Solženicyna, je jejich demokratická volba (ostatně nemuseli dávat peníze žádné - zda to byla občanská organizace nebo vládní organizace nehraje roli). A v tom případě věřili, že dokáže uvážit, co vydat a co ne Zda-li dokázal, je již věc jiná. Ale na západě si každý může vydat takřka cokoliv (samonákladem a pak doufat, že se to zaplatí ).


Jinak právě ta čísla (snad dokonce když se to sečte, tak je to číslo někde kolem 120 milionů a to jaksi přesahuje "biologické možnosti" obyvatelstva SSSR... ) jsou důvodem mého velmi opatrného přístupu k této knize z hlediska konkrétních údajů. (Ostatně sám autor na to upozorňoval, že jeho přístup k informacím byl omezený).


Ovšem zrůdnost události nikterak nezmenšuje, jestli během ní zahynulo 1 milion nebo 2 miliony lidí. Svinstvo je to tak jako tak.

to Kaskad já sice sovětský režim stejně jako nacistický bytostně nesnáším, ale tvé názory na to že vlastně těch obětí bylo mnohem míň než někdo napsal, se mně zdají pochybné, ono v podstatě vůbec nejde o "počítání hlav" byť některými tak oblíbené. Jde o to že sovětský režim byl zrůdný a to jestli gulagy prošlo deset nebo dvacet milionů lidí je z toho pohledu úplně jedno. Navíc je v posledních letech u vás tendence snižovat tahle čísla třeba tím že tam byli i kriminálníci, že ne všechny tábory byly součástí GULAG a podobně, bohužel pro vás tohle je metoda která jen snižuje důvěryhodnost toho co pak (třeba i pravdivě) hlásáte. Mimochodem silně to připomíná tvrzení nacistů o jejich lágrech.
Krátce po roce 1989 se v době uvolnění vydala skupinka nadšenců (osobně bych je považoval za šílence) po stopách podobných lágrů na sibiři (projeli s tatrou až do Magadanu) a své putování pak popsali v takové útlé brožurce, kterou jsem si půjčil od kamaráda, mohu ti říci že to bylo docela otřesné čtení, lágry sice dávno zrušené, ale kosti (lidské) se váleli po zemi mělké hroby bez označení, nebo s víčkem z plechovky a číslem, baráky s jednoduchou stěnou jen z prken v zemi kde teploty v zimě padají ke 40° pod nulou. No a vyprávění (tebou tak oblíbených) pamětníků jak ti u stěny zmrzli a ti uprostřed přežili, nebo o tom jak do lágru nedošly zásoby byly otřesné. Stejně jako třeba to když se kosti objevovali i vnáspu železnice postavené vězni, nebo lidé kteří dodnes žijí v místě svého bývalého lágru protože se bojí ho opustit (po odkroucení trestu se ještě stejný trest týkal místa kde smíš být).
Nevím jestli má Solženicin v číslech pravdu, ale tvrdit že je demagog je nesmysl, zkus napsat v čem se mýlí, o číslech se nemá cenu přít a to že jste ve své zemi měli koncentráky dávno před nacisty se asi pochybovat nedá. Já tam tedy žádnou demagogii nevidím. Bohužel vy rusové máte pocit že Postavit se v čemkoli proti vlastní zemi je špatné, nám to (někdy i k naší škodě) chybí, proto se na věc díváme jinak, ale zavírat oči před realitou je nesmysl.
A to že nevydal kohokoli, je jeho vlastní volba, možná správná, ani ty ani já nevíme proč to neudělal, ostatně i ti disidenti měly své zájmy (možná odlišné od jeho) a hájili je. Prostě odmítnout něco proto, že autor cosi nevydal je nesmysl.

Jen krátce: Nechci se s nikým hádat, ani nikoho přesvědčovat. Dokážu pochopit, že čísla, která vyjdou sečtením Solženicynem uváděných počtů obětí, s něčím nesouhlasí. Ale s čím? Jsou známy přesné výchozí údaje, od nichž by bylo možno odečítat?
Proto tato bezpodkladová "fakta" budu abstrahovat.


Jak jsem psal, kniha se mi dostala do ruky brzy potom, co vyšla v zahraničí (našel jsem ji při prohlídce odstaveného Západního expresu v jednom z kupé - dělala se vždy po dojezdu vlaků z kapitálie) a její přečtení byl pro mne šok. Úděsný byl právě poznatek, že šlo o systém a to nikoli anonymní, ale známý z dětství - jako dítě jsem bydlel v Ruzyni a chodil do školy s dětmi těch vyšetřovatelů Stb, někteří otcové jiných spolužáků byli zatčeni a vrátili se až po amnestii 1960 jako zlomení starci.
Porovnal jsem si to, co píše A.S. s tím, s čím jsem se sám setkával tady, co jsem znal z doslechu a co jsem si pak potvrdil ze spisů. Třeba ta nejistota propuštěných muklů - porovnejte s "předběžným" předváděním, či zajištěním některých disidentů před významnými daty (výročími okupace, státními svátky atd.). Já sám jsem dopad toho systému pocítil - a ne málo.
Prostě můj osobní pocit z té knihy je strašný a nejsem schopen ani ochoten ho transformovat do odborné nezaujaté debaty o místech a číslech.

bitaxe
U nas nazory na tito veci se meni porad,takze kazdy to prosel(jak obhajovani Stalina tak polivani spinou vsecho sovetskeho)nekolikrat.Mozna jsi me spatne pochopil ale ja vubec nezpochybnuji to co se delo v taborech za Stalina,mam prece k tomu o neco bliz a tady je jeste otazka pribuznych kteri tam byli.Ovsem nesnasim lidi kteri za A uvadi opravdu fantasticke udaje o poctech obeti ktere ma vzbudit asi pocit senzacnosti,sam Solzenicyn neprozil nic otresneho,v Rude Armade pred valkou ten vycvik casto byl mnohem krutejsi nez jeho "utrpeni"a k tomu jeste dodam me osobni( a nejenom moje)neprijeti tohoto cloveka,ktery jeden cas byl jako by malem ne svaty diky prave temto kniham ale pak se ukazalo ze on je opravdu prumer,navic milujici penize a jeho "otresne" knihy popisuji ne jeho zivot ale vypovedi svedku(netvrdim ze to byla nepravda) a navic to co na vlastni kuze nezazil ale barvite to popsal a z toho mel tucne honorare.Opravdu nevim jak bych to v jednem prispevku popsal ale proste nejde mi tak o fakta ktere uvadi ale spise o jeho moralni hodnotu.Cose tyce proc nevydaval prace jinych disidentu a proc jemu byli svereny finance na tuto cinnost na Zapade tak je to vec kterou budu muset asi rozepisovat velice dlouho,navic vetsinu ze sovetskych disidentu neznate(alespon tak myslim).

2 Ta čísla nesedí už proto, že kdyby to byla pravda, tak dneska je Rusko vylidněnou zemí


Ale jak řikám, čísla nejsou tím, čím je tato práce významná. Čím je, to už jsem řekl výše.


Solženicyn na začátku jasně říká, že nezažil to nejhorší - časem se dostal do přeci jenom lepších podmínek (i když ani to nebyla normální situace). Stejně jako u těch čísel sám přiznává, že je třeba brát jeho práci s rezervou. Takže je třeba jí tak brát


Jak řikám, zrůdnost režimu se nikterak neumenšuje tím, jestli zlikvidoval 20 či 40 či 60 či 80 milionů lidí


Jinak já bych taky rád měl jednou tučné honoráře

to Kaskad RoBoT to jako už několikrát řekl za mne, opravdu nejde o čísla, ale o to že Solženicin byl první kdo jasně a zřetelně popsal sovětský ráj v celé jeho zrůdnosti a nelidskosti. Uvědom si že tvůj pohled je hodně jiný než náš, pro mne je dílo důležité i proto že se prvně na západě jasně ukázalo že to pro co zde horovaly různí levicový intelektuálové je režim stejně hrozný jako nacisti, už jen tím Solženicin pomohl mnoha lidem. Další je samozřejmě to že i u vás zřejmě otevřel mnoha lidem oči, nakonec sám jsi psal že to pro tebe byl šok si ho přečíst. Důležité ale je že téma se týká knihy a ne autora, nemohu posoudit (a asi ani ty) jaé pohnutky ho k čemu vedly, nedivím se mu že neodmítl "tučné honoráře", já bych to taky neudělal, ona motivace se časem může změnit , ale prostě ta kniha velmi zapůsobila na svět a pomohla ho změnit, takže dnes na ni můžeme nadávat, nebo ji chválit, proatě můžeme svobodně vyjádřit názor, bez podobných knih by to nejspíš nešlo. Proto je z pohledu téhle knihy jedno zda autor z větší části píše na základě cizích vzpomínek, důležité je že píše o něčem o čem nikdo před ním si psát neodvážil a odhaluje lži systému který se navenek prezentuje jako vzor a uvnitř je neuvěřitelně brutální ke svým občanům.

bitaxe
O "sovetskem raji" radsi bych nemluvil v takove souvislosti.Prece SSSR byl za Lenina jiny nez za Stalina,Chruscova nebo Brezneva nebo Gorbacova.Navic kdyz mluvime o poctu obeti tak je rozdil mezi 100 miliony nebo 5 miliony?Prece to prvni cislo zapusobi vic.Moc se mi nechce se poustet do zybtecne debaty o tom kolika obeti bylo vykoupeno prumyslova vyspelost zapadnich zemi jen s rozdilem ze tam to trvalo par stoleti a u nas par desetileti,to bude uz patrit nekam jinam,jen chci rict ze Solzenicyn ktery byl vyhosten z SSSR za Brezneva vlastne popisoval udalosti s narazkou ze i treba v 70-ch letech v SSSR se konaly podobne zvrhlosti jako za Stalina,prave v tom je ten problem.Ale uz zacinam mluvit o uplne jinych vecech.

Pokud vím první lágry byly zřízeny už za Lenina a s jeho vědomím (samozřejmě pro "třídní nepřátele") za jeho následovníka Stalina se to samozřejmě rozmohlo podstatně víc. A to že by to za pozdějších šéfů úplně skončilo myslím také není tak úplně pravda, počty se určitě snížily a místo do lágrů se začalo zavírat do psychyatrických léčeben (pokud vím k tomu se za Gorbačova SSSR přiznal (dokonce o tom běžel nějaký film. takže já bych ten sovětský ráj tak idealizovaně neviděl za jakéhokoli ze sovětských vůdců. Je pravda že po Stalinovi asi muselo všechno být lepší (horší už těžko) ale pokud vím lágry prošlo několik desítek milionů lidí (to jsou všechno oběti, ne jen ti kdo tam byli zabiti) takže mluvit o 5 je asi nesmysl. Mimoto pokud je pravda (a nemám důvod nevěřit že je) tak po vykonání trestu byla povinnost zůstat v místě po dobu stejnou jako byl trest (tedy vyhnanství a pokud trest byl delší tak na doživotí). Přiznám se že industrializace za takovou cenu mně přijde dost drahá (nevím kolik lidí zemřelo za to aby byly západní země industrální dost pochybuju že by to bylo srovnatelné číslo (možná neměly sovětskou vyspělost )

bitaxe
Pracovni tabory byli i poStalinovi jenomze s vyjimkou dvou byli urceny vyhradne pro kriminalnici.A psychiatrickych lecebnach urcite vim ale jimi proslo za celou dobu sotva par stovek lidi o kterych momenrtalne myslim ze by jim prospelo tam zustat do konce zivota Jinak desitky miliony mozna taborama prosli,otazkou zustava kolik z toho bylo "politickych" nebo vysidlencu.O tom vyhnanstvi po Stalinove smrti nevim,to uz bylo zruseno a vsichni se mohli (s nekterymi vyjimkama kteri museli pockat jeste par let)vratit se kam chteli.To neni zadna idelie sovetskeho "raje" ale na takovou ironii mohu jen odpovedet ze raj na zemi jeste nikdo nevybudoval,ovsem je zajmave ze vy o nas myslete ze mame vymyte propagandou mozky a tim samym ze jsme asi nejak hloupejsi nebo tupejsi nez vy? Nebo snad to nevyplyva z kazde narazky na to proc vetsina lidi v republikach byv. SSSR(s vyjimkou Pobalti) lituje rozpadu SSSR.Bohuezl budu muset brzy ukoncit nasi diskuze ,pozitri rano musim odletet domu,takze sotva uz v tom dokaze pokarcovat

to Kaskad já nikdy netvrdil že máš ty nebo někdo jiný vymytý mozek, klidně si projdi diskuzi zpět. To že nikdo si po spoustě let nepamatuje realitu jak byla je taky fakt. a to že nikde nebyl ráj je možná pravda, ovšem to co bylo za sovětů u vás se podobalo peklu (především za Stalina, ale i potom se to nelepšilo nijak převratně). Nikdy jsem neměl pocit že je někdo tupější než já (za nikoho jiného nemluvím) a myslím že zas takový stesk po SSSR není když ty republiky co ze SSSR vypadli si ho nezaložili znovu když se jim tam tak líbilo, pokud vím krom Běloruska nikdo po SSSR nepláče (určitě ne třeba Gruzie nebo Ukrajina.

bitaxe
O tom SSSR pravdu nemas uz jen z toho duvodu ze vetsina at je to v Rusku nebo na Ukrajine nebo Tadzikistanu lituje jeho rozpadu.Proc rozpadl je jina vec,vetsina to neresila O tom ze po smrti Stalina to bylo mnohem lepsi ze vsech starnek ani nemluvim. Jinak narazka na Gruzii a Ukrajinu je asi kvuli tzv. "barevnym" revolucim,ze? Ale moc dobre vime jak to probehlo,kdy vetsi polovina nechtela prezidenta(treba na Ukrajine)prozapadniho smeru ale koneckoncu ho pres ruzne frasky protlacily zapadni mocnosti.takze mluvit v takove souvislosti o tom jak to berou na Ukrajine jen kvuli zmanipulovanym volbam bych se neodvazil.Ale zase jsme hodne daleko od tematu,ovsem jinak o tom mluvit nejde.Ale uz musim jit,mozna zitra budu mit moznost se podivat na chvile na forum.]

Ne není to kvůli "barevným" revolucím Prostě je to proto že právě Ukrajina i Gruzie byly i před těmi revolucemi mnohem prozápadnější než třeba rovněž zmíněné Bělorusko. asi by se daly uvést i další státy, ale já se nezabývám třeba situací v Azerbajdžánu nebo Uzbekistánu a dalších republikách. Prostě si zdaleka nejsem jist že by po SSSR někdo moc plakal, to že po Stalinovi to bylo lepší ti věřím, ono už to asi o moc horší být nemohlo

bitaxe
Uvazujes jen podle svych predstav ale aplikovat vasi pohledy na SSSR nebo neco podobneho u nas je asi zbytecne,proste u nas je to jinak.A cose tyce "prozapadnejsi" orientace Ukrajiny a Gruzie ktera je vetsi nez treba u Beloruska tak nechapu podle ceho tak soudis kdyz nejde rec o "barevnych" prevratech.

to Kaskad i před převraty (nebo barevnými revolucemi) byla 3evarnadzeho Gruzie a i Ukrajina jednoznačně orientována na západ, obě země se snažily orientovat na EU nebo USA. Určitě ne na Rusko a už vůbec ne na něco jako SSSR, Ostatně pokud byli všichni v SSSR tak ohromně spokojeni proč ho po špatné zkušenosti s něčím jiným dnes neobnoví? Pokud vím nic tomu nebrání , snad jen to že většina ostatních zemí tak nadšena není.

bitaxe
Pokud chapu tak mluvime o obycejnych obcanach bydlicich treba na Ukrajine nebo v Gruzii a ne o politickych spickach kteri vlastne pro osobni moc znicily statni utvar SSSR.Takze orientace je spise politicka kalkulace elity nez prani vetsiny.Navic nemluvim o tom ze v SSSR vsichni byli spokojeni ap. ale o tom ze vetsina neprala ten rozpad,ovsem jak ja vim ve skuttecnem zivote rozhoduje ne vetsina ale urcite elity,a tato myslenka je porad potvrzovana skutecnosti.Navic o te orientace na EU muzeme mluvit jen z dovodu ekonomicke migrace,ovsem do Ruska je mnohem vetsi prave kvuli tomu RF ma vizovy rezim s Gruzii. Jinak uvahy o znovuvybudovani SSSR jsou podle me provokativni a po detsku naivni,jak to ze tomu nic nebrani?Ze by lidi kteri jsou ted u koryta ve vlade treba na Ukrajine by chteli toto misto ztratit?Prece to byl hlavni duvod "paradu nezavislosti".Proto me tvuj prispevek prijde velice velice odtrzeny od reality

bitaxe
Bohuzel musim jit takze nasa debata asi zustane nedokoncenou,sotva uz se nekdy popovidame,diky za pomoc v hledani hrobu padlych vojaku a zajmave diskuze.Preji vsechno nejlepsi.
Jevgenij.

I já ti přeji vše nejlepší