Višňovský, Vojtech Juraj

Visnovsky, Vojtech Juraj
     
Příjmení:
Surname:
Višňovský Višňovský
Jméno:
Given Name:
Vojtech Juraj Vojtech Juraj
Jméno v originále:
Original Name:
Vojtech Juraj Višňovský
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
podplukovník generálneho štábu -
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
- -
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
- -
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
20.04.1910 Ivanka pri Nitre /
20.04.1910 Ivanka pri Nitre /
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
19.12.1996 Banská Štiavnica 19.12.1996 Banská Štiavnica
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
- prednosta operačného oddelenia 4. čs. samostatnej brigády v ZSSR - head of the operational department of the 4th Czechoslovak separate brigade in the USSR
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
- -
Související články:
Related Articles:

Zdroje:
Sources:
Cséfalvay, František a kolektív - Vojenské osobnosti dejín Slovenska 1939-1945 ISBN 978–80–89523–27-6
URL : https://www.valka.cz/Visnovsky-Vojtech-Juraj-t194721#560639 Verze : 0
     
Příjmení:
Surname:
Višňovský Višňovský
Jméno:
Given Name:
Vojtech Juraj Vojtech Juraj
Jméno v originále:
Original Name:
Vojtech Juraj Višňovský
Všeobecné vzdělání:
General Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vojenské vzdělání:
Military Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Důstojnické hodnosti:
Officer Ranks:
DD.07.1934 poručík
DD.04.1938 nadporučík
01.01.1940 stotník
01.07.1943 major
01.10.1945 podplukovník
DD.07.1934 poručík
DD.04.1938 nadporučík
01.01.1940 stotník
01.07.1943 major
01.10.1945 podplukovník
Průběh vojenské služby:
Military Career:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vyznamenání:
Awards:
Poznámka:
Note:
- -
Zdroje:
Sources:
Cséfalvay, František a kolektív - Vojenské osobnosti dejín Slovenska 1939-1945 ISBN 978–80–89523–27-6
URL : https://www.valka.cz/Visnovsky-Vojtech-Juraj-t194721#560640 Verze : 0
Autor: Roman Šedivý via email

Zapomenutý důstojník


Příslušník předválečné i poválečné Československé armády, důstojník v armádě Slovenského štátu, hrdina Slovenského národního povstání. Především však vlastenec, který se stal nepohodlným pro komunistický režim. Tak zní stručná vizitka muže, který by neměl být zapomenut.

Vojtech Juraj Višňovský se narodil 20. dubna 1910 v malé obci Ivanka při Nitre, kde jeho rodiče vlastnili mlýn. Otec byl Slovák, matka pocházela od Českých Budějovic. Od mládí bystrý a činorodý Vojtech vyrůstal se čtyřmi sourozenci. Po absolvování obchodní školy v Nitre a Státní obchodní akademie byl v říjnu 1931 povolán k vykonání základní vojenské služby, v jejímž průběhu absolvoval také Školu důstojníků pěchoty v záloze (ŠDPZ) v Košicích. Již tady bylo zřejmé, že pro vojenskou kariéru je přímo předurčen.



Důstojníkem armády první republiky


V roce 1932 proto nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě, vychovávající důstojníky pro Československou armádu. Pilného studenta si natolik oblíbil jeden z tehdejších profesorů, Ludvík Svoboda, že mladého Višňovského ubytoval u sebe. Zde se také zrodilo jejich celoživotní přátelství. Vojtech Višňovský akademii ukončil v létě 1934 jako v pořadí 32. ze 136 studentů a vyřazen byl 1. července jako poručík pěchoty. Nastoupil jako velitel čety u pěšího pluku 3 v Kroměříži. Mladý důstojník vynikal dokonalým vojenským vystupováním, vzorným plněním povinností a osobním příkladem. Z té doby pochází příhoda, kdy poručík Višňovský měl před nastoupenou jednotkou podat hlášení svému veliteli. Kůň, na němž Višňovský seděl, však nečekaně vyhodil zadními a shodil svého jezdce ze sedla. Mladý poručík však nepříjemnou situaci zvládl bravurně. Okamžitě stál na nohou a podal nadřízenému vzorné hlášení.

V době svého působení v Kroměříži se Vojtech stihl i oženit. Jeho vyvolenou se stala Mária Heiserová, dcera “žandára“, pocházející z okolí Nitry. Brzy se narodil syn Viliam. V roce 1938 byl Višňovský přeložen k pěšímu pluku 2 v Litoměřicích, od dubna v hodnosti nadporučíka.

Štábním důstojníkem Rychlé divize


Po Mnichovu byl jmenován pobočníkem velitele pracovního praporu v Mělníku, poté přeložen na Slovensko do posádky v Nitre. Zde se stal, již jako příslušník armády nově vzniklého Slovenského štátu, I. pobočníkem velitele praporu pěšího pluku 5. V únoru 1940, krátce po svém povýšení na setníka (kapitán), nastoupil na Vysokou vojenskou školu v Bratislavě, kterou zakončil s vynikajícími výsledky. Inteligentní a vzdělaný důstojník, se znamenitými referencemi, mluvící maďarsky, německy a rusky, byl ideální pro vysoké štábní funkce. Ještě v rámci studia prodělal krátkou stáž na východní frontě ve štábu tzv. Zajišťovací divize.

Po dokončení vysoké školy v létě 1942 byl nejprve jmenován styčným důstojníkem u Nejvyššího úřadu pro zásobování. Už v záři byl však znovu odvelen na frontu, tentokrát jako štábní důstojník Rychlé divize, která v té době působila v rámci německé skupiny armád A v podhůří Kavkazu. Postup vojsk Osy se tehdy definitivně zadrhl. Všeobecná únava z namáhavého tažení a sílící přesvědčení, že Slováci nestojí na správné straně, vedlo v lednu 1943 k tajným jednáním se sovětskou stranou o možnosti přechodu divize k Rudé armádě. Akci inicializoval sám velitel Rychlé divize generál Štefan Jurech, přičemž se sovětskou stranou jednali jím pověření důstojníci. Samotný přechod připravovali především členové štábu včetně Višňovského. Dohodu za slovenskou stranu podepsal nadporučík Donoval. Vše mělo proběhnout ve dnech 23.-24. ledna přechodem přes řeku Psekups na Kubáni. Řadoví vojáci do věci zasvěceni nebyli. Než se vyjasnilo stanovisko velení sovětské armády, přišel rozkaz k ústupu a kontakty tak byly přerušeny. Někdy se uvádí, že německé velení pojalo podezření a včas odvolalo Slováky z první linie. Po katastrofě u Stalingradu však vzápětí zahájil stahování i německý Wehrmacht. Během následného strastiplného zimního ústupu k řece Kubáň a poté na poloostrov Krym Slováci přišli o většinu výzbroje, materiálu a vozového parku. Především kvůli vyčerpání z dlouhého bojového nasazení a ústupu poznamenaného ztrátami velmi upadla morálka příslušníků divize. V červenci 1943 se proto sáhlo k částečné obměně kádrů divize. Vojtech Višňovský byl povýšen na majora a odvelen zpět na Slovensko, kde převzal funkci Přednosty výcvikového oddělení Velitelství pozemního vojska v Banské Bystrici.

Povstání na Slovensku

V té době náčelník štábu Velitelství pozemního vojska podplukovník Ján Golian již kolem sebe shromažďoval důstojníky nespokojené s luďáckým režimem a v roce 1944 Višňovského získal pro plánované protifašistické ozbrojené vystoupení slovenské armády. Přípravy se během léta dostaly do finální fáze. Důstojníci štábu včetně Višňovského nechali směřovat do Banské Bystrice a okolí zásoby vojenského materiálu, pohonných hmot a munice. Oficiálně za účelem plánovaného velkého cvičení.

Když 29. srpna došlo po prvních střetech s německými jednotkami vstupujícími na Slovensko k výbuchu povstání, stal se Golian velitelem nově ustavené 1. československé armády na Slovensku. Náčelníkem operačního oddělení se stal plukovník Karol Pekník a Vojtech Višňovský byl jmenován zástupcem přednosty tohoto oddělení. Jedním z prvních úkolů oddělení byla reorganizace celé povstalecké armády, ale i její strategie a taktiky poté, co se zhroutil původní plán na zapojení východoslovenských divizí a uvolnění karpatských průsmyků pro sovětskou armádu. Rovněž se oproti předpokladům nepodařilo zapojit do povstání vojenské posádky na západním Slovensku. Višňovský se významně zapojil do návrhu organizace povstalecké armády, včetně vytvoření tzv. taktických skupin. Nová koncepce byla dokončena 10.září. Podle historika Jána Dibaly se oddělení, jehož byl Višňovský členem: „Podílelo na plánování, přípravě a realizaci protiútoků v rámci celé povstalecké armády, kladení účinné obrany a vykonávalo kontrolní činnost.“

V této hektické době, kdy byl Višňovský na hranici vyčerpání pohlcen plněním povinností, přišel v Banské Bystrici 12. září 1944 na svět jeho druhorozený syn Pavol.

Zajetí a únik

Přes statečný odpor se pod tlakem fašistických jednotek povstalecké území neustále zmenšovalo. Velení povstalců tak bylo 25. října nuceno opustit Banskou Bystrici, která padla o dva dny později. Štáb generálů Viesta i Goliana s doprovodem ustupoval na sever směrem na Donovaly, odkud směřovala další cesta na východ. Namáhavý pochod přes horská úbočí velmi ztěžovalo špatné počasí. Dne 2. listopadu 1944 poblíž Supotnickej doliny byl štáb i s doprovodem zaskočen německou přesilou, rozprášen a z větší části zajat. Přímý Višňovského nadřízený, plukovník Pekník, byl podle oficiální zprávy zastřelen na útěku (ovšem ranou do týla). Generálové Viest a Golian byli dopadeni druhého dne v Pohronském Bukovci. Vojtech Višňovský s dalšími byl zajat 4.listopadu, unikli jen nemnozí. Zajatci byli po částech přepravováni do Banské Bystrice. Skupina, ve které byl Višňovský, strávila noc uzavřena ve školní budově ve vesnici Sv. Ondrej nad Hronom (dnes součást města Brusno, asi 15 km od Banské Bystrice). Díky pomoci místního správce farnosti Alojzi Gocníkovi se podařilo majoru Višňovskému z německého zajetí uniknout.

Během zimy musel Višňovský vyhledat lékařskou pomoc přímo v Banské Bystrici, kde mu primář chirurgie Daniel Petelen tajně operoval život ohrožující uskřinutou kýlu. Důstojník poražené povstalecké armády se poté ukrýval v domě, kde bydlela jeho rodina. Nikoho nenapadlo ho tam hledat. Teprve po rekonvalescenci se Višňovský vrátil do hor.

Prorežimní deník Slovenská Pravda otiskl 20. prosince 1944 pod názvem „Očista armády pokračuje“ článek, ve kterém byl uveřejněn jmenný seznam důstojníků, kteří byli na základě nově přijatého zákona propuštěni z armády a zbaveni hodnosti. Jedním z nich byl i major generálního štábu Vojtech Višňovský.

Poválečné období

Banská Bystrica byla osvobozena 25. března 1945. Višňovský se ihned přihlásil do Československého armádního sboru, kde byl vzhledem ke svým zkušenostem zařazen k operačnímu oddělení nově vytvořené 4.brigády. Její příslušníky zastihl konec války při tvrdých bojích s fašisty na Vsetínsku a Prostějovsku. Následoval přesun do Prahy a slavnostní přehlídka.

S platností od 1. dubna 1946 se Višňovský stal náčelníkem štábu VIII. armádního sboru a krátce poté byl povýšen na podplukovníka. Na jaře toho roku se zúčastnil řízení bojových akcí proti oddílům UPA (tzv. banderovci) pronikajícím na Slovensko. Od dubna 1948 krátce působil na sekretariátu MNO v Praze a od podzimu jako profesor taktiky na Vysoké škole válečné (VŠV). Únorová změna režimu se brzy dotkla i Vojtecha Višňovského. Jako politicky nespolehlivý byl v srpnu 1949 odeslán na dovolenou a krátce poté, ve čtyřiceti letech, poslán do výslužby. Podle náměstka ministra obrany Bedřicha Reicina, zodpovědného za čistky v armádě, byl Višňovský „nebezpečný pro lidově-demokratické zřízení“.

Rodina musela opustit služební byt a vrátila na Slovensko, do Ivanky při Nitre, kde zakrátko přišel na svět třetí syn Jozef. Z armády vyhozený důstojník musel hledat uplatnění v civilním životě. Pracoval v prodejně obuvi, v prodejně pneumatik nebo jako účetní státního podniku Úsvit. Čas od času o sobě dala vědět Státní bezpečnost a vždy na několik dní ho odvezla z domova. Načas byl i uvězněn, údajně za to, že zastoupil ve funkci náhle zesnulého vedoucího. Díky svým schopnostem a vědomostem se nakonec stal referentem pro výzkum na Vysoké škole zemědělské v Nitre. Pro vynikající jazykovou vybavenost byl nepostradatelný při návštěvách zahraničních delegací, kterým dělal doprovod a mohl poskytnout odborný výklad. Naučil se i těsnopis. Do důchodu odešel v roce 1970. Poslední část života strávil v domově pro seniory.

Plukovník generálního štábu ve výslužbě Vojtech Juraj Višňovský zemřel 19.12.1996 v Banské Štiavnici, kde je i pochován.

Medaile a vyznamenání:

Pamětní medaile za obranu Slovenska 1939 (udělena 1940)
Medaile Za zásluhy (1942)
Medaile Za hrdinství 3. stupně (1943)
Medaile Za hrdinství 2. stupně (1943)
Pamětní odznak I. stupně (1943)
Československý Válečný kříž 1939 (1946)
Řád Slovenského národního povstání (1946)
Československá medaile Za zásluhy II. stupně (1946)
Medaile M. R. Štefánika I. stupně (1947)
Medaile Trocnovského hrdiny (1947)
Pamětní kříž náčelníka generálního štábu Ozbrojených sil Slovenské republiky III. stupně (2022)

Zdroje a literatura:
František Cséfalvay a kol.: Vojenské osobnosti dějin Slovenska 1939 - 1945, Bratislava 2013
archiv rodiny Višňovských
www.vahranice
URL : https://www.valka.cz/Visnovsky-Vojtech-Juraj-t194721#756574 Verze : 11
Fotografie - Roman Šedivý via email

Zdroj: archiv rodiny Višňovských, web Vojenské akademie Hranice https://vahranice.g6.cz/seznam_absolventu.html a Wikipedie


Kostel v rodné obci Vojtecha Višňovského, rok 1927 (poskytla obec Ivanka pri Nitre)


Višňovský na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě


Višňovský první zleva, Vojenská akademie


Višňovský jako poručík Československé armády, 2.polovina 30.let


Višňovský s důstojníky pěšího pluku 3 v Kroměříži. Stojící třetí zleva


Mária a Vojtech Višňovští, 1939


Slovenští a němečtí důstojníci na východní frontě (možná Krym?)


Višňovský jako major generálního štábu armády Slovenského štátu


Primář Danial Petelen operací zachránil Višňovskému život, ten svůj tím však riskoval (zdroj wikipedia)

Višňovský jako podplukovník poválečné armády (plukovníkem se stal až ve výslužbě někdy v 90.letech)

Tento pamětní kříž byl předán v roce 2022



Vyřazování důstojníků VA, 1934


URL : https://www.valka.cz/Visnovsky-Vojtech-Juraj-t194721#756575 Verze : 1
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více