Úderná stíhací peruť 25 [1984- ]

VFA-25 (VA-25)

Letecká jednotka VFA-25 s názvem "Fist of the Fleet" patří mezi veterány námořního letectví. Její kořeny sahají do roku 1943.

Jednotka VFA-25 (VA-25) vznikla z útočné squadrony VA-65, která byla založena v prosinci 1947. Squadrona VA-65 se velice osvědčila ve válce proti Koreji. V rámci CVW-2 na palubě USS BOXER absolvovala 1645 bojových misí s letouny A-1 Skyraider, během nasazení v Koreji. V červenci 1959 byla VA-65 přeznačena na VA-25. V roce 1962 se Squadrona VA-25 usadila na nové základně NAS Lemoore.

V období mezi lety 1965 až 1968 squadrona VA-25 absolvovala celkem tři nasazení v Jihovýchodní Asii na palubě USS CORAL SEA, stále vyzbrojena různými verzemi letounů A-1. Piloti squadrony během tohoto nasazení nalétali víc jak 3000 bojových misí a svrhli velké množství bombové munice na nepřátelské cíle. 20.června 1965 byl roj Spadů z VA-25 napaden dvojicí Severovietnamských MIGů-17. Jeden z MIGů-17 se pilotům A-1H, jmenovitě Clintonu Johnsonovi a Charlesi Hartmanovi III, podařilo sestřelit palbou svých 20 mm kanónů.

Když squadrona VA-25 odevzdávala v roce 1968 své A-1 a chystala se k přezbrojení na modernější stroje, byla poslední bojovou jednotkou US NAVY používající vrtulové stroje.

Novým letounem na který se v říjnu 1968 na základně NAS Lemoor v Kalifornii začala squadrona přezbrojovat byl útočný letoun A-7B Corsair II. Jen po čtyřech měsících přeškolení na nový letoun, se squadrona vydala na svou čtvrtou plavbu do jihovýchodní Asie na palubě USS TICONDEROGA (CVA-14). Během této plavby squadrona vytvořila rekord v operačním nasazení. Během třiceti tří dní letového provozu piloti VA-25 uskutečnili 1650 bojových letů proti nepříteli. Během této periody každý z pilotů VA-25 nalétal víc jak 92 letových hodin!

Po návratu na základnu NAS Lemoore se squadrona v rychlosti přezbrojila na novou verzi Corsaira II a to na A-7E. Od října 1970 VA-25 začala dlouhou a úspěšnou spolupráci s USS RANGER (CV-61). Během dvou let absolvovala squadrona dvě bojové plavby, během nichž svrhla víc jak 15 miliónů poundů pum na cíle v Laosu a vietnamu.

Od roku 1974 do roku 1983, VA-25 absolvovala čtyři plavby v západním Pacifiku na palubě USS RANGER, a jedno nasazení v Indickém oceánu při Iránské krizi.

V květnu 1983 piloti z VA-25 začali s tréninkem na nových letounech F/A-18A Hornet. 1. července 1983 byla squadrona přeznačena na Strike Fighter Squadron 25 (VFA-25). Squadrona převzala v březnu 1984 12 kusů úplně nových F/A-18 a začala s výcvikem v rámci CVW-14 na palubě USS CONSTELLATION (CV-64). Piloti se cvičili ve vzdušných soubojích a v útocích na pozemní cíle až do ledna 1984.

19. února 1985 byla VFA-25 jako první squadrona vyzbrojená letouny F/A-18 Hornet uznána plně operační z paluby USS CONSTELLATION. Během následujícího nasazení v západním Pacifiku VFA-25 vyhrála několik ocenění v rámci CVW-14.

V roce 1987 se squadrona zúčastnila několika plaveb v Indickém na palubě USS CONSTELLATION, během kterých dosáhla dalších významných ocenění jako, Top Hook a na závěr roku 1987 ocenění Battle "E".

V prosinci 1988 se squadrona nacházela opět v Indickém oceánu na palubě USS CONSTELLATION. V létě 1989 se VFA-25 zúčastnila velkého cvičení US NAVY PACEX 89, za které byla opět ohodnocena několika cenami.

V roce 1990 se VFA-25 vydala do Severního Pacifiku na cvičení RIMPAC 90. Když Irák napadl 2. srpna 1990 Kuwait, VFA-25 se zrovna nacházela v sestavě CVW-4 na palubě USS INDEPENDENCE (CV-62). Během operace Desert Shield VFA-25 odlétala mnoho bojových hlídek v blízkosti Kuwaitu.

V roce 1991 se USS INDEPENDENCE vydala na Hawaii aby doprovodila USS MIDWAY (CV-41) na její poslední cestě do San Diega k vyřazení ze služby.
V roce 1992 se squadrona přezbrojila na novou verzi F/A-18C schopnou odpalovat rakety AMRAAM.
V únoru 1994 se VFA-25 nalodila na palubu USS CARL VINSON (CVN-70). Squadrona operovala v Arabském zálivu, létala mise nad Irákem a podílela se na Southern Watch. Během této plavby získala squadrona ocenění Arleigh Burke Award. Bylo to poprvé= v historii, kdy toto ocenění získala squadrona s F/A-18.
Od května 1996 se VFA-25 účastnila na palubě USS CARL VINSON (CVN-70) operací SOUTHERN WATCH a DESERT STRIKE a cvičení RUGGED NAUTILUS. Po návratu a zaslouženém odpočinku se squadrona nalodila v prosinci 1998 na palubu USS ABRAHAM LINCOLN (CVN-72). Během této plavby operovala squadrona v Perském zálivu a hlídkovala v bezletové zóně nad Irákem.

V roce 2002 se squadrona na palubě USS ABRAHAM LINCOLN (CVN 72) účastnila operace Enduring Freedom.
V roce 2003 se VFA-25 opět na palubě USS ABRAHAM LINCOLN (CVN 72) podílela na operaci Iraqi Freedom v rámci CVW-14.

V roce 2004 se squadrona VFA-25 nacházela v rámci CVW-14 na palubě USS JOHN C. STENNIS (CVN 74). Během roku absolvovala plavbu do západního Pacifiku. V listopadu 2004 se jednotka vrátila na domovskou základnu.