Main Menu
User Menu

Jakovlev AIR-6

Yakovlev AIR-6

Яковлев АИР-6

     
Název:
Name:
Jakovlev AIR-6
Originální název:
Original Name:
Яковлев АИР-6
Kategorie:
Category:
víceúčelový letoun
Výrobce:
Producer:
DD.MM.1932-DD.MM.193R Moskevský letecký závod č. 39 V. R. Menžinského, Moskva /
DD.05.1934-DD.MM.193R Letecký opravárenský závod č. 47 Maxima Gorkého, Leningrad /
DD.MM.1935-DD.MM.193R Leningradský letecký závod č. 23, Leningrad /
Období výroby:
Production Period:
DD.MM.1932-DD.MM.1936
Vyrobeno kusů:
Number of Produced:
128 (468?)
První vzlet:
Maiden Flight:
DD.MM.1932
Osádka:
Crew:
1 + 2
Základní charakteristika:
Basic Characteristics:
 
Vzlet a přistání:
Take-off and Landing:
CTOL - konvenční vzlet a přistání
Uspořádání křídla:
Arrangement of Wing:
jednoplošník
Uspořádání letounu:
Aircraft Concept:
klasické
Podvozek:
Undercarriage:
pevný
Přistávací zařízení:
Landing Gear:
kola/lyže
Technické údaje:
Technical Data:
 
Hmotnost prázdného letounu:
Empty Weight:
616 kg
Vzletová hmotnost:
Take-off Weight:
961 kg
Maximální vzletová hmotnost:
Maximum Take-off Weight:
? kg
Rozpětí:
Wingspan:
12,08 m
Délka:
Length:
7,80 m
Výška:
Height:
3,03 m
Plocha křídla:
Wing Area:
19,80 m2
Plošné zatížení:
Wing Loading:
? kg/m2
Pohon:
Propulsion:
 
Kategorie:
Category:
pístový
Počet motorů:
Number of Engines:
1
Typ:
Type:
Švecov M-11 o výkonu 74 kW/100 k
dvoulistá dřevěná vrtule
Objem palivových nádrží:
Fuel Tank Capacity:
235 l
Výkony:
Performance:
 
Maximální rychlost:
Maximum Speed:
162 km/h v ? m
Cestovní rychlost:
Cruise Speed:
130 km/h v ? m
Rychlost stoupání:
Climb Rate:
? m/s
Čas výstupu na výšku:
Time to Climb to:
1000 min do 6,6 m
Operační dostup:
Service Ceiling:
4600 m
Dolet:
Range:
715 km
Maximální dolet:
Maximum Range:
? km
Výzbroj:
Armament:
-
Uživatelské státy:
User States:
Poznámka:
Note:
-
Zdroje:
Sources:
Gordon, Y.; Komissarov, D.; Komissarov, S. OKB Yakovlev: A History of the Design Bureau and its Aircraft. Midland Publishing, Hinckley 2005. ISBN 1-85780-203-9.
Gunston, Bill; Gordon, Yefim. Yakovlev Aircraft since 1924. Putnam Aeronautical Books, London 1997. ISBN 0-85177-872-0.
Andersson, Lennart. Soviet Aircraft and Aviation 1917-1941. Putnam Aeronautical Books, London 1997. ISBN 0-85177-859-3.
https://ram-home.com/ram-old/air-6.html
URL : https://www.valka.cz/Jakovlev-AIR-6-t193442#557118Verze : 0
MOD

Jakovlev AIR-6


Ve svém posledním roce na Akademii vojenského letectva v Leningradu navrhl A. S. Jakovlev lehký hornoplošný dopravní letoun se zakrytou kabinou AIR-5 (AIR byly iniciály čestného prezidenta Osoaviachimu, lidového komisaře Rykova, a Jakovlev je používal pro všechny své Osoaviachimem financované první projekty). Tento letoun pak jako inženýr v moskevské továrně č. 39 postavil. AIR-5 se ukázal být výborným letounem, bohužel ale používal západní motor, J-4A Whirlwind. Žádný motor domácí výroby výkonově neodpovídal, Jakovlev se proto rozhodl vytvořit zmenšenou verzi, upravenou pro motor M-11 o polovičním výkonu. Nový stroj, AIR-6, Jakovlevova skupina navrhla jako spojovací, cvičný, sportovní a turistický třímístný letoun použitelný z nezpevněných ploch, snadnou údržbou a malými provozními náklady.


První prototyp AIR-6 byl v Moskvě dokončen v květnu 1932, po čtyřech měsících od zahájení prací. Kvůli zrychlení stavby použili podvozkové nohy ze cvičného U-2 a ocasní plochy ze stíhače I-5. Pilot a pasažér seděli za sebou, kokpit byl dostatečně prostorný pro umístění třetího sedadla za ně. Na podzim 1932 prošel AIR-6 továrními testy. Navzdory několika chybám v návrhu i při výrobě byli piloti s letounem spokojeni. Stroj odpovídal specifikacím, byl provozně nenáročný a vhodný pro určenou roli. V říjnu 1933 podstoupil státní zkoušky, a společně s druhým prototypem byl testován také na lyžovém podvozku. Vyhlídky vypadaly dobře, pak ovšem došlo k nehodě Jakovlevova následujícího stroje, AIR-7, a Jakovlev se náhle dostal do nepřízně. Jakovlev se přesto rozhodl postavit další dva stroje, na kterých vedoucí projektu Jevgenij Adler provedl řadu změn, včetně změněného odpružení podvozku a odlehčení. To umožnilo zástavbu dalších nádrží do prvního z nových strojů, a druhý zase dostal kryt motoru typu Townend a kapotovaný podvozek.


Po vyřešení problémů s AIR-7 byla odsouhlasena i sériová výroba AIR-6. Tou byl pověřen opravárenský závod Civilní letecké floty v Leningradu, který dostal objednávku na 60 strojů. První z nich byl dokončen již v květnu 1934, ale kvůli nedostatku materiálu se výroba doopravdy rozeběhla až na podzim. Na Jakovlevovu žádost se proto AIR-6 dostal také do výrobní náplně leningradského závodu č. 23, ve kterém se v té době soustředila výroba většiny lehkých typů. Zdejší stroje se lišily o 150 mm širší kabinou. Podle starších zdrojů, např. známého leteckého historika (a konstruktéra) V. B. Šavrova, bylo postaveno celkem 468 strojů, ovšem toto číslo je dnes zpochybňováno a poslední výzkumy naznačují mnohem nižší počet 128 strojů postavených ve všech třech továrnách dohromady.


Kromě základní třímístné varianty vzniklo ještě několik dalších podob. Jednou z nich byla sanitní verze, s trojúhelníkovými dveřmi v levém boku umožňujícími naložení nosítek. Tyto stroje lze rozpoznat i podle registrace obsahující písmeno K, např. SSSR-K181. V této podobě vzniklo pravděpodobně 20 strojů. Druhou úpravou byla plováková verze, která vlastně vznikla jako první. Již v létě 1932 byl totiž prototyp AIR-6 vybaven plováky, navrženými již zmíněným Šavrovem. V této podobě, která dostala označení AIR-6A nebo AIR-6 Gidro, poprvé vzlétl řízen Juliánem Piontkovským z hladiny řeky Moskvy v červnu 1933. Navzdory značnému nárůstu hmotnosti na tomto stroji 23. května 1937 Ja. V. Pismennyj získal světový rekord v kategorii hydroplánů přeletem 1297 km bez přistání mezi Kyjevem a Batumi. Plováky později dostalo i několik sériových strojů. Na tuto variantu navázala "arktická" úprava, která vznikla v roce 1934. Ta měla možnost používat podvozek kolový, lyžový i plovákový, zaměnitelný v polních podmínkách, a motor upravený pro provoz v nízkých teplotách. Prototyp byl na Dálném severu testován od října 1934 do února následujícího roku, kdy byl předán ředitelství severních plavebních cest.


AIR-6 byl v roce 1934 zařazen do služeb Aeroflotu jako dopravní a poštovní letouun pro krátké místní trati. Do srpna 1935 jich sloužilo 24 se základnami v Novosibirsku, Chabarovsku, Tbilisi, Akťubinsku a Moskvě. 57 jich bylo ve službě v prosinci 1939 a 31 jich bylo stále u Aeroflotu ještě na počátku roku 1942. Několik jich bylo přiděleno na počátku války Baltské, Severní a Kyjevské letecké skupině zvláštního určení GVF. Většina jich ale sloužila v leteckých klubech Osoaviachimu. Zde ale byly vyřazeny poměrně rychle, kvůli nevhodnosti k akrobacii a kvůli absenci druhého ovládání. Polární letectvo a řízení severních plavebních cest dostalo celkem tři stroje, a jeden se dostal k propagandistické letce Maxim Gorký. Ten 22. května 1935 obdržel jméno Ivan Michejev, na počest pilota, který zahynul při katastrofě ANT-20 o čtyři dny dříve. Dalšími uživateli byla Sanaviacija, která používala již zmíněných 20 sanitních strojů. Tyto stroje sloužily v nelehkých podmínkách, jeden z nich např. rozvážel léky mezi Frunzem a Suusamyrem napříč horami Kyrgyzstánu, na samé hranici dostupu AIR-6. Několik strojů nakonec používalo i letectvo.


Poté co A. I. Rykov upadl v nemilost byl na přelomu let 1937-1938 AIR-6 přejmenován na Ja-6.
URL : https://www.valka.cz/Jakovlev-AIR-6-t193442#557121Verze : 7
MOD
Yakovlev AIR-6 Side view by Basil Zolotov


URL : https://www.valka.cz/Jakovlev-AIR-6-t193442#557320Verze : 0
MOD
https://www.airwar.ru/enc/law1/air6.html







URL : https://www.valka.cz/Jakovlev-AIR-6-t193442#557119Verze : 0
MOD
https://forum.rcdesign.ru/f82/thread422678.html



URL : https://www.valka.cz/Jakovlev-AIR-6-t193442#557124Verze : 0
MOD
https://www.airwar.ru/enc/law1/air6.html



URL : https://www.valka.cz/Jakovlev-AIR-6-t193442#557120Verze : 0
MOD