Main Menu
User Menu

7. mechanizovaný sbor [1943-1945]

7th Mechanised Corps / 7-й механизированный корпус

     
Název:
Name:
7. mechanizovaný sbor
Originální název:
Original Name:
7-й механизированный корпус
Datum vzniku:
Raised/Formed:
01.08.1943
Předchůdce:
Predecessor:
-
Datum zániku:
Disbanded:
DD.12.1945
Nástupce:
Successor:
7. mechanizovaná divize
Nadřízené velitelství:
Higher Command:
01.08.1943-01.10.1943 Moskevský vojenský okruh
01.10.1943-20.10.1943 Stepní front
20.10.1943-DD.08.1944 2. ukrajinský front
DD.08.1944-DD.09.1944 3. ukrajinský front
DD.09.1944-DD.11.1944 2. ukrajinský front
DD.11.1944-DD.02.1945 3. ukrajinský front
DD.02.1945-DD.04.1945 Hlavní stan nejvyššího velení
DD.04.1945-DD.05.1945 1. gardová jezdecko-mechanizovaná skupina
DD.05.1945-DD.09.1945 6. gardová tanková armáda
DD.09.1945-DD.12.1945 39. armáda
Dislokace:
Deployed:
01.08.1943-01.10.1943 Kostěrevo
01.10.1943-15.10.1943 přesun
15.10.1943-DD.05.1945 východoevropské válčiště
DD.05.1945-DD.05.1945 Benešov, ? /
DD.05.1945-DD.07.1945 přesun
DD.07.1945-05.08.1945 Čojbalsan
05.08.1945-DD.09.1945 dálnovýchodní válčiště
DD.09.1945-DD.12.1945 Dalnyj, ? /

Velitel:
Commander:
01.08.1943-05.11.1943 Dubovoj, Ivan Vasiljevič (generálmajor tankového vojska)
05.11.1943-15.12.1943 Katkov, Fjodor Grigorjevič (plukovník)
15.12.1943-29.09.1945 Katkov, Fjodor Grigorjevič (generálmajor tankového vojska)
29.09.1945-DD.12.1945 Katkov, Fjodor Grigorjevič (generálporučík tankového vojska)
Náčelník štábu:
Chief of Staff:

Podřízené jednotky:
Subordinated Units:
Čestný název:
Honorary Name:
18.03.1944-23.08.1945 Novoukrajinský mechanizovaný sbor
23.08.1945-DD.12.1945 Novoukrajinsko-chinganský mechanizovaný sbor
Vyznamenání:
Decorations:
28.05.1945 Řád Lenina
15.01.1944 Řád rudého praporu
09.09.1944 Řád Suvorova, 2. třída
Poznámka:
Note:
-
Zdroje:
Sources:
Drogovoz, Igor Grigorjevič: Tankovyj meč Strany Sovetov. Minsk, Charvest 2001.
Feskov, Vitalij Ivanovič - Golikov, Valerij Ivanovič - Kalašnikov, Konstantin Anatoljevič: Krasnaja Armija v pobedach i poraženijach 1941–1945 gg. Tomsk, ITGU 2003.
URL : https://www.valka.cz/7-mechanizovany-sbor-1943-1945-t192051#554049Verze : 2
MOD
7. MECHANIZOVANÝ SBOR V ROCE 1945
Jednou z mnoha jednotek Rudé armády nasazených v dubnu 1945 při osvobozování naší vlasti byl i 7. mechanizovaný sbor (velitel gen. mjr. F. G. Katkov). Zformován byl v srpnu roku 1943 a byl nasazen mimo jiné do bitev o Kurský oblouk. Do sestavy 2. ukrajinského frontu byl sbor zařazen 5. dubna 1945. Předtím byl nasazen v bojích v Rumunsku a následně do bitev v Maďarsku. Důvodem pro jeho převelení k 2. ukrajinskému frontu byla nespokojenost velení s rychlostí postupu vojsk na jihu Moravy. Již 8. dubna (a poté co byl termín rozkazem posunut na 13. 4. 1945) se podle původního záměru měla ruská vojska nacházet na linii Židlochovice-Brno a Slavkov, zatím však nebyl osvobozen ani Lanžhot.
Na jižní Moravu byl sbor převelen po osvobození Moravské Nové Vsi (14. 4. 1945). Do bojů (směrem na Brno) zasáhl 15. dubna 1945 ráno. Sbor byl do útoku na Brno zasazen v mohutném svazku skládající se z 1. gardové jezdecko-mechanizované skupiny, 53. armády (ta se nacházela spolu se 7. mechanizovaným sborem na levém křídle útoku). Tato útočná skupina byla později doplněna o 18. gardový střelecký sbor a 6. gardovou tankovou armádu.
Výchozí situace 15. dubna vypadá následovně. Po přechodu řeky Moravy jsou jednotlivé brigády soustředěny v obsazených obcích. 41. gardová tanková brigáda 7. mechanizovaného sboru s tanky T-34/85 a 78. gardový pluk těžkých tanků se stroji IS 2 v obci Hrušky. Na Zahájce (Hrušky) se tou dobou nachází nově vybudovaný palivový sklad. V Týnci 63. mechanizovaná brigáda. V Kosticích jsou k osmé hodině ranní soustředěny samohybky SU 76 (provděpodobně z 1289. pluku samohybných děl) a SU 100 16. mechanizované brigády a konečně v Moravské Nové Vsi je soustředěna se svými stroji T-34/85 a SU 100 64. mechanizovaná brigáda. Mimo výše jmenované jednotky se v obcích samozřejmě nacházely i ostatní podpůrné jednotky, jako protiletadlové a protitankové pluky, motocyklové prapory atd. Sbor byl nově doplněn na tabulkové stavy. Dá-li se usuzovat z fotografií tak tanky T-34/85 pocházely z větší části z výrobního závodu N°112 „Krasnoje Sormovo“ v Gorkém
Rozkazem velitele frontu nastupují po desáté hodině prvosledové jednotky sboru na čáře Podvorov-Velké Bílovice. Opět bylo velením požadováno obsazení Brna do 15. dubna večer! Přestože se v případě 7. mechanizovaného sboru jednalo o veterány dřívějších bojů, byl postup na Brno značně vyčerpávající a tvrdý. V dostupné literatuře se uvádí, jako výchozí stav sboru 164 (někdy 165 či 163) tanky a 16.002 vojáci. Další známý údaj k 20. 4. 1945 uvádí počet 95 tanků. Ztráty dosahovaly tedy průměrně 13 tanků za den. Po osvobození Brna dne 26. dubna disponoval sbor již jen 46 tanky1. Sousední 6. tanková armáda ztratila v bojích o Brno polovinu ze svých 165 tanků a 26. dubna musela být doplněna 64 novými stroji (převážně typu M4 Sherman).
Již první boje (15. dubna) ve Velkých Pavlovicích kdy na postupující 16. mechanizované brigády zaútočily 3 německé tanky podporované reaktivní vrhači (nebelwerfery) zdržel postup o hodinu. Ještě hůře dopadly téčka 64. mechanizované brigády u Čejče. Při útoku na obec přišla brigáda o 5 tanků. V bojích v této obci zazářil podporučík Petr I. Filimonov. Tehdy třiadvacetiletý rodák z vesnice Ščelbici ve Smolenské oblasti. Filimonova posádka se vyznamenala tím, že „…pásy své T-34/85 rozdrtila 4 protitanková děla i s tankoborníky a o chvíli později na krátkou vzdálenost ještě dva obrněné transportéry s asi padesáti německými vojáky.“ Jak je vidět z tabulky níže, bitva u Čejče a Terezína byla krvavá na obou stranách. Proti jednomu z místních opevněných bodů byl opět vyslán Filimonov. Povedlo se mu zničit štáb německé dělostřeleckého praporu a zajmout jeho velitele. Při akci zničil 8 obrněných transportérů, 12 děl a posádka zabila 17 němců. Spolu s ním útočila na vesnici i trojice T-34/85 177. tankového pluku 64. mechanizované brigády velitele tankové roty nadporučíka Nikolaje Andrejeviče Isaenka. Jeho téčka zničila palbou 13 německých děl a zabila velké množství německých vojáků. Sám Isaenko byl raněn, poté co němci několikrát zasáhli jeho tank. Následně mu musela být amputována ruka.
Ztráty sboru narůstaly i relativně odvážnými nájezdy do týlu nepřítele. Příkladem může být tankový průzkum navečer 18. dubna. Po obsazení Popůvek se čela tankových jednotek 16. mechanizované brigády a 41. tankové brigády vydala směrem k Bosonohám a Brnu. V Bosonohách (již za tmy mezi 18 a_19 hodinou) navázal první proniknuvší T-34/85 na výjezdu z obce kontakt se silnou německou obranou. Uvádí se, že tento sovětský tank pronásledoval prchající „tygr“. Posádka T-34 se rozhodla vrátit. Němci mezitím nadběhli vracejícímu se téčku zahradami a zničili jej panzerfaustem. Zahynuli všichni členové posádky (jeden z nich byl němci zastřelen poté co zůstal těžce raněn v příkopu vedle vraku tanku). O několik ulic dále probíhal jiný tankový boj. Zde se ale podařilo zničit jeden německý stroj (typ neznámý). U Veselky byl zničen ještě jeden ruský tank T-34. Podobně vyrazily z Popůvek další tanky T-34/85 41.mechanizované brigády. Jedno z těchto T-34 bylo zničeno v Bosonohách. Dvě z těchto T-34 podlehli palbě u krematoria a poslední stroj zničili němci u přejezdu trati Brno – Střelice. Posádky těchto tanků viděli obyvatelé Brna následující den ráno v okolí Ústředního hřbitova stahovat se ke svým. Jednomu ze zničených téček v Bosonohách velel podporučík P. I. Filimonov, eso z Čejče. Podle sovětských zdrojů zničil v boji 3 německé tanky stojící zamaskované v bojových postaveních a dělostřeleckou baterii. Němci se však začali včas bránit a zásahem do T-34/85 zabili Filimonova. Tank začal hořet. Posádka přesto pokračovala v boji a zničila další dva tanky a jedno útočné dělo. Plameny ovšem iniciovaly explozi uložené munice a ta udělala za tankem tohoto hrdiny smutnou tečku.2
Při hledání osudů posádek jsem narazil na popis tohoto boje, při kterém padl střelec tanku gardový staršina Jamaletdinov Šagij Jamaletdinovič, střelec tanku 41. gardové tankové briády 7. mechanizovaného sboru. Tento Baškir (ročník 1914) vstoupil do řad Rudé armády na výzvu místního sovětu v říjnu 1941. Na frontě začal bojovat od října 1942 u Jihozápadního a později 2.ukrajinského frontu. 18. dubna v boji u Veselky zahynul velitel jeho tanku. Po smrti velitele to byl právě on, kdo vzal velení v tanku na sebe a zničil 2 tanky a 3 protitanková děla. Později byl nasazen v bojích proti Japoncům. V roce 1946 za svůj čin, který měl přímý vliv na splnění cílů, dostává titul hrdina SSSR a Zlatou hvězdu (№ 4764).
U 41 gardové tankové brigády nesloužili jen muži. Hrdinu Sovětského svazu si vysloužila i gardový podplukovník Irina Nikolajevna Levčenková. Jak je uvedeno na ruskojazyčných webech u brigády velela skupině lehkých tanků T-60.3
Já jsem se zaměřil na možnou identifikaci a ucelení ztrát tankové techniky, které sbor utržil. Využil jsem množství dostupných fotografií, memoárové a předrevoluční faktografické literatury.


Skladba 7. mechanizovaného sboru a jednotlivých brigád
- 16 mechanizovaná brigáda
240. tankový pluk
- 63. mechanizovaná brigáda
84. tankový pluk
- 64. mechanizovaná brigáda
177. tankový pluk
- 41. gardová tanková brigáda
- 1440. samohybný dělostřelecký pluk
- 1821. samohybný dělostřelecký pluk
- 109. protitankový dělostřelecký pluk
- 614. minometný pluk
- 1713. protiletadlový dělostřelecký pluk
- 40. samostatná gardová minometná divize
- 94. samostatný motocyklový prapor
- 649. samostatný spojovací pluk
- 136. samostatný ženijní prapor
- 547. polní tanková rota a 548. polní automobilní rota
- 163. samostatná protichemická rota
- 612. samostatná automobilní rota
- letecký návodčí
- 40. polní pekárna
- 1759. polní pokladna (Госбанка )
- 2649. polní stanice (pošta)



Takzvané „esa“ jsou u pozemních jednotek polem téměř neoraným. Mě se podařilo dohledat alespoň vzpomínky příslušníka 16. mechanizované brigády a 41. gardové tankové brigády. Obě velmi dobře ukazují rozdílný způsob bojů na válčištích 7. mechanizovaného sboru.
Na osudu podporučíka Ivana Stěpanoviče Mirenkova, příslušníka 16. mechanizované brigády, 7.mechanizovaného sboru je možné ukázat tvrdost bojů na jihu Moravy. Na frontu se dostal přes Maďarsko a Bratislavu. Obě tyto významné bojiště projel však již bez boje. Až se dostal na jižní Moravu. Jak sám vzpomíná, tak prvního němce viděl až 15. dubna u Staroviček. Spolu s Mirenkovem zaútočilo na Starovičky zprava T-34/85 podporučíka Krasnova a z levé strany téčko podporučíka Pestrikova. Před nimi ustoupily do vesnice 3 tanky PzKpfw V. Panther. Při postupu jeho T-34 dostalo zásah, naštěstí se granát odrazil a explodoval vedle. Výstřel spatřil střelec Mirenkovova tanku „Slava“ Babuškin. Proti tanku střílelo německé dělo, druhé bylo nedaleko. Babuškinův výstřel zasáhl německý kanon přesně. Němci poté ustoupili a zanechali druhé dělo na cestě. Tím se cesta odkryla a umožnila jejich T-34 vjet do vesnice. Tam se Mirenkov rozhodl počkat na posily. Za chvilku se k němu přidal i tank podporučíka Konstantina Pestrikova. Z tohoto boje byl pouze lehce zraněn radista Maršenko. Tím skončilo první setkání s nepřítelem. Jedno dělo zničeno, druhé ukořistěno a několik němců zabito. Teprve druhý den byl pro posádku osudový. Ráno byla silná mlha. Průzkum složený ze dvou téček (Mirenkov, Krasnov) se dostal do souboje s německým tankem PzKpfw V. Panther. Ten několikrát vystřelil a vzápětí hlásí Mirenkovovi velitel druhého T-34/85 podporučík Nikolaj Krasnov, že dostal zásah a hoří! Střelec Babuškin pohotově střílející Panther zlikvidoval, ale radost z vítězství zkalila exploze Krasnovova tanku, která mimo řidiče pohřbila celou posádku. V mlze pak dokázala Mirenkovova posádka zničit další dva Panthery a PzKpfw IV. (samotný Mirenkov uvádí samohybné dělo na podvozku „T-IV“.)5. Jejich tank však vzápětí inkasoval několik zásahů a začal prudce hořet. V boji padl nadějný střelec I. Babuškin a těžce zraněn byl sám Mirenkov i nabíječ A. Ljubin
Udává se že Mirenkovovo téčko mělo na věži číslo „200“, v literatuře se dá ovšem nalézt i číslo "bílá 44".
Posádka tanku
velitel - podporučík Ivan Stěpanovič Mirenkov
řidič/mechanik - ml.seržent Vasilij Kudrjašov (18 let)
střelec – Izjaslav „Slava“ Babuškin (24 let, bývalý učitel matematiky)
nabíječ - Alexej Ljubin
střelec radista – Michail Maršenko


Obecně je možné tanky 7.ms spatřit po celém území tehdejšího Československa. Myšlena je trasa postupu této jednotky zhruba v ose : Břeclav – Brno – Jihlava – Praha.
Právě na Prahu příjemně vzpomíná další příslušník 7. mechanizovaného sboru gardový starší seržant Vladimír Zacharovič Davidov. K 41. gardové tankové brigádě nastoupil po absolvování tankové školy v Pjatigorsku v září 1944 jako řidič mechanik. Do Prahy přijel 10. května 1945. S tankem zastavuje na Vinohradech. Kolem veselé a jásající davy. Už druhý den (11. května) se tanky 41. gardové tankové brigády stěhují na nové místo soustředění do Bukovan u Benešova, kde byly až do 10 června 1945. Poté byly T-34/85 navagonovány a jak V. Z. Davidov vzpomíná „..mysleli jsme si, že jedeme domů“. Cestovali jsme přes Polsko a Československo od Sovětského svazu. Ovšem když jsme za sebou zanechali Ural, každý pochopit, kam a proč jdeme. Čas vstupu do války s Japonskem.
Dopoledne 15. července jsme dorazili na nádraží Bain Tümen. Následoval 350 kilometrový přesun po pustých stepích Mongolska do výchozí oblasti 20 km od města Tamsag-Bulak. Zde jsme slyšeli prohlášení sovětské vlády o vstupu SSSR do války s Japonskem. Brzy ráno 9. 8. 1945 tanky naší brigády překročily hranici s Mandžuskem. Postupovali jsme bez odporu a v odpoledních hodinách se v malých městech se zastavili na odpočinek. Z tohoto si Davidov pamatuje na velmi špinavé děti v malých vesnicích („… Zdálo se mi, že byly špinavé od narození…“) a všudypřítomné horko a žízeň. Sám byl otřesen rozdílem vůči Evropě. Dalším postupem se dopravní podmínky ještě zhoršily: sypký písek s nízkými dunami. 11. srpna se brigáda začala připravovat na cestu přes Velký Chingan. Právě tanky jejich 41. gardové tankové brigády gtb měli tu čest najít vhodnou cestu a překročit pohoří jako první. Den před naším přesunem se objevily tří japonská letadla. Stíhači jedno z nich sestřelil a dva zahnaly na ústup na jih. Cestu přes pouště a hory doplnil po jejich překročení monzunový déšť. Vydatné trvalé 30-40 minutové lijáky zvedly za chvíli hladinu o více než půl metru. To náš postup zcela paralyzovalo. Přesto se povedlo postoupit do oblasti Tutsyuan, kde ale Japonské síly rychle ustoupily. Obyvatelé města nás srdečně vítali jako osvoboditele. Za další dva dny nočních přesunů přes močály jsme dorazili do Kaytunu. V ten den, 20. srpna pro naši jednotku válka skutečně skončila. 23. 8. 1945 jsem byl z rozkazu nejvyššího generalissima Sovětského svazu Stalina demobilizován.




Legenda:
1 – Ztráty v dostupném textu bohužel nejsou udávány podrobněji jako u německé techniky, kde je mnohdy možné dohledat, jestli byl stroj opravován nebo zcela zničen. Bez podrobného studia dobových archiválií není zatím přesnější určení, jde li ve všech případech o 100% ztrátu možné.
2 – Bohužel opět konstatuji, že jsou ohledně smrti P. I. Filimonova nedostatky.
A: Uvádí se jména P. J. Filimonov a Filomonov Peter Jakovlevič. Takto to bylo uvedeno i na centrálním hřbitově v Brně. Oficiálně se podle ruských webových stránek jmenoval Филимонов Пётр Ивлевич
B: Zajímavější se ovšem jeví jeho smrt a okolnosti kolem akce. Vše se odehrálo ne trase Popůvky - Bosonohy – Brno. Rusové oficiálně udávají smrt 19.4.45 což by relativně sedělo přesně. Ale!. Smrt Filimonova uvádí do Popůvek!! Popůvky byly ale osvobozeny již 18. 4. mezi 18-19 hodinou a na ústřední hřbitov bylo odvezeno 6 bezejmenných hrdinů. Zajímavým faktem je, že rusové dále uvádí, místo pohřbení v Bosonohách! Z tohoto vyvozuji závěr, že určitě nepadl přímo v Popůvkách, ale v Bosonohách a to někdy mezi 19. hodinou 18. 4. 1945 a ránem 19. 4. 1945. Prof. V. Žampach uvádí v publikaci Směr Brno (str. 45 – 46), že z Popůvek se, dá li se to tak nazvat, vyráželo na Brno 2x. Poprvé je zmiňován boj, jak je uvedeno výše, v samotných Bosonohách a pak podle tohoto autora vyjel další průzkum 4 tanků až k Brnu. Není možné dohledat, jestli Filimonov patřil k těmto čtyřem nebo už k tomu co byl zničen předtím (Směr Brno str.45-46. Žampach). Zajímavá je i paralela osudu J. Š. Jamaletdinoviče a Filimonova. Stejný datum, nepříliš vzdálená lokalita, smrt velitele a následný další boj s nepřítelem. Rozdíl je jen v počtu zničených prostředků protivníka (J.Š.Jamaletdinovič 2 tanky a 3 protitanková děla - v originále противотанковые пушки, vs. dva tanky a StuG -v originále штурмовое орудие u Filimonova.) a místě boje. Vzhledem k omezenému přístupu k původním archivním materiálům nelze s přesností určit jména posádek obou tanků.
3 – Pravděpodobně se jedná o lehké tanky T-70. Starší typ T-60 už nebyl v roce 1945 moc používán.
4 - Tabulka si neklade nároky na 100% přesné informace. Je co nejpečlivěji zpracována na základě dostupných fotografií a informací v memoárové a faktografické literatuře. Velmi těžko se například dohledávají stroje zničené v Brně.
5 – Podle fotografií šlo jednoznačně o Panzer IV J late se šircnami typu Thoma. Pokud tedy nebyl zničen i nějaký další stroj. Označení T-IV je globalizovanou verzí označování německých tanků z Druhé sv. války. Tanky se označovaly většinou všeobecně jako Tiger (T) a číslovka udávala typ (T-IV je panzer IV, T-V – panther a podobně). Obdobně samohybná děla (i StuG III, jagdpanzer IV) označované jako Ferdinand.


Základní prameny/zdroje :
https://reut.ru/news/34/
https://rkka.ru
V.Žampach - Směr Brno (1975)
T.Jakl – Květen 1945 (MBI 2004)
J.Břečka – Brněnské jaro 1945 (2005)
V.Žampach – Od Hronu k Vltavě (2006)
Časopis HPM
URL : https://www.valka.cz/7-mechanizovany-sbor-1943-1945-t192051#371492Verze : 0