Laudon, Gideon Ernst von

GIDEON ERNST VON LAUDON - generalissimus rakouské císařsko-královské armády


(1717 - 1790)



Gideon Ernst von Laudon se narodil 13. února roku 1717 na statku Tootzen v Livonsku (území dnešního Lotyšska)otci Ottovi Gerhardovi Laudonovi a matce Sofii Eleonoře von Bornemann. Pocházel z chudého rytířského rodu a nedostalo se mu přílišného vzdělání. Nedostatek peněz neumožnil mladému Gideonovi studovat na škole ani mít domácího učitele. Základní vědomosti mu byly zprostředkovány pouze rodiči a místním luteránským pastorem. V době kolem Gideonova narození probíhala tzv. severní válka mezi Švédskem a Ruskem a po porážce Švédů se rod Laudonů stal poddaným ruského cara.
Neznalost francoužštiny znemožňoval Gideonovi von Laudonovi kariéru u dvora , a proto nastoupil do pskovského pluku carské armády.Po krátkém výcviku bojoval se svým plukem ve válce o dědictví polské (1733 - 35) proti koalici Francie , Španělska a Savojska. Pod generálem Munnichem se zúčastnil tažení na Krym proti Tatarům (1735 - 39).


Po válce Laudon, coby nezaměstaný důstojník, řešil svoji neutěšenou finanční situaci nejprve neúspěšným hledáním angažmá ve Švédsku a Prusku. Nakonec díky konexím nalezl nové působiště v Rakousku a v hodnosti kapitána Trenckova pandurského sboru (nastoupil 1. 5. 1744) bojoval ve válce o dědictví rakouské (1740-1748). V této válce byl poprvé a naposledy zraněn v boji. Rakouská císařovna Marie Terezie si v této válce korunu udržela, nicméně ztratila Slezsko ve prospěch Pruska.
Po válce byl Laudon v hodnosti majora přidělen do Vojenské Krajiny, nárazníkového území mezi Habsburskou monarchií a Osmanskou říší. Svobodní hraničáři se zavazovali střežit hranici a v případě války bojovat v armádě. Hraničářské oddíly byly proslulé nejen svojí bojovností, ale i krutostí vůčí nepřátelům a civilnímu obyvatelstvu.Tyto oddíly byly na rozkaz Marie Terezie včleněny do pravidelné armády, což u nich vyvolávalo protesty i pokusy o vzpouru. Dokončování reorganizace hraničářů a jejich výcviku v organizovanější a poslušnější pluky se zúčastnil i Laudon. Hraničářské pluky měly být disciplinovanější, ale měly si uchovat své bojové přednosti podnikat rychlé přepady, bojovat v noci i v zimních měsících, kdy se pravidelná armáda stahovala do zimních táborů. V době své služby ve Vojenské Krajině byl Laudon ženat s Klárou von Hagen se kterou měl dvě děti. Bohužel oba chlapci zemřeli už v dětství.


Po několika letech míru se v Evropě opět začalo bojovat. Tradiční nepřítel Rakouska Francie, byla vázána konfliktem s Anglií o zámořské kolonie a nadvládu nad oceány, a proto uzavřela s Rakouskem dohodu o boji proti Prusku podporovanému Anglií. K Francii a Rakousku se záhy přidalo i Švédsko a Rusko. Začala tzv. sedmiletá válka (1756 - 63).


Přestože byl podplukovník Gideon vo Laudon původem cizinec a příslušník pouze nižší šlechty( mezi vyšší šlechtu se dostal až v březnu 1759, kdy byl povýšen do panského stavu a stal se majitelem panství v Bečvárkách u Kolína), udělal během během čtyř let závratnou kariéru, která dokládá jeho mimořádné schopnosti a úspěchy v bojových akcích. V březnu 1757 plukovník( vyznamenán malým křížem vojenského řádu Marie Terezie), v srpnu 1757 generálmajor,v červenci 1758 polní podmaršálek (vyznamenán velkokřížem vojenského řádu Marie Terezie), listopad 1759 polní zbrojmistr. S postupem války mu byly svěřovány stále důležitější úkoly a velel větším oddílům. Na rozdíl od většiny důstojníků císařsko-královské armády byl zastáncem ofenzivního boje ve kterém uplatňoval své zkušenosti nabyté při výcviku hraničářských jednotek.
Na jaře 1758 vtrhl pruský král Fridrich II. s 55 00 vojáky na Moravu a oblehl Olomouc.Tíživý nedostatek proviantu a střeliva řešil pruský štáb vysláním obrovského zásobovacího konvoje se 4000 vozy pod ostrahou 10 000 vojáků. Generálmajor Laudon s 6 500 vojáky a lehkým dělostřelectvem na konvoj zaútočil, nejprve sám 28. června u Guntramovic, a 30 .června v součinnosti s generálmajorem Žiškovičem( Žiškovič se zpozdil, původně měl s Laudonem zaútočit už 28. června) u Domašova. Podařilo se jim rozehnat doprovodné jednotky a získat obrovskou kořist. Pro nedostatek munice byl Fridrich II. nucen ukončit obléhání Olomouce a ustoupit před vojskem maršála Dauna, který táhnul Olomouci na pomoc.


Při tažení do Saska v roce 1758 zaútočila na Laudonův návrh rakouská armáda vedená maršálem Daunem (70 000 vojáků) na tábor pruského krále Bedřicha II .(30 000 vojáků) u Hochkirku. Ten takový odvážný manévr od Dauna nečekal a byl tak útokem zaskočen. 14. října 1758 ještě za tmy zaútočil Laudon ( k dispozici měl 6 500 pěšáků a 600 jezdců) na týl pruské armády a jeho oddíly, tvořené převážně hraničáry zvyklými na noční boj, rozdrtily pravé křídlo protivníka. Pruské armádě tak hrozil obchvat a musela ustoupit. Prusové ztratili 9 000 vojáků a 137 děl. Ztráty vítězů byly asi 5 000 vojáků. Když se zprávu o vítězsví dozvěděla 15.října večer císařovna Marie Terezie, svolala celou rodinu, která už se chystala na lože a dala sloužit děkovnou mši.


V létě 1759 zaútočili spojenci dvojnásobnou přesilou na Prusko. Fridrich II. chtěl zabránit spojení nepřátelských armád, a proto zaútočil se 48 000 vojáky na ruské vojsko u Kunersdorfu. Čtyřicetitisícům Rusů přispěchal na pomoc podmaršálek Laudon s 18 000 vojáky. Laudonův sbor posílený ruskou jízdou tvořil zálohu hlavní ruské linie opírající se o pahorek Muhlberg. Na Laudonův návrh byl císařsko-královským dělostřelectvem a několika ruskými bateriemi opevněn vrch Spitzberg. 12. srpna 1759 pruská armád prudce zaútočila na ruské linie, prorazila je, a obsadila Muhlberg. Laudonovy zálohy a část ruských jednotek se přesunuly na Spitzberg a s pomocí prudké dělostřelby zastavili pruský útok. Poté vyslal Laudon do útoku ruské a císařsko-královské jezdecké eskadrony a rozdrtil pruskou armádu. Pruský král, z bojiště kde ztratil na 19 000 vojáků, uprchnul. Bitva u Kunersdorfu byla nejkrvavější bitvou sedmileté války ( spojenci ztratili asi 15 000 vojáků). Bohužel přes Laudonovo naléhání nebyl poražený protivník pronásledován, a proto mohl pruský král alespoň částečně obnovit bojeschopnost armády.
Laudon, nyní polní zbrojmistr, se stává velitelem vojsk umístěných v Čechách a je pověřen vypracováním operačního plánu na rok 1760. Počítá s obsazením Slezska a dobytím Svídnice. 23. června 1760 zlikvidoval s 30 000 muži sbor 11 000 Prusů u Landeshutu. 15. srpna téhož roku utrpěl Laudon první, a jedinou porážku u Lehnice. Maršál Daun chtěl zaútočit na pruský tábor a vyslal Laudona s 24 000 vojáky, aby mu odříznul ústupové cesty. Fridrich ale Dauna přelstil , nepozorovaně se mu podařilo s 30 000 muži z ležení ustoupit a střetnul se s Laudonem, který netušil, že proti němu stojí celá pruská armáda. Po několika útocích ztratil Laudon asi 10 000 vojáků a poté spořádaně ustoupil. Z této porážky vinil Dauna, který nechal Prusy vyklouznout z pasti.


V létě 1761 shromáždili spojenci téměř 400 000 vojáků a Prusku hrozila totální porážka. Laudon se 70 000 vojáky operoval proti hlavní pruské armádě vedené Fridrichem II. , který měl pod svým velením 60 000 vojáků. Pruský král zvolil defenzívní taktiku a opevnil se u Bunzelwitz. Opevňováním svého tábora ovšem oslabil hlavní opěrný bod ve Slezsku, pevnost Svídnici. Poté co Prusové ustoupili, nechal je Laudon pronásledovat jen částí své armády a s hlavními silami oblehl a 1. října 1761 dobyl Svídnici. Od neodvratné porážky zachránila Prusko smrt carevny Alžběty Petrovny, která zemřela 5. ledna 1762. Její nástupce Petr III. byl nekritickýkm obdivovatelem pruského krále a tím došlo k rozpadu koalice a následnému vystoupení Ruska po boku Pruska. Ani převrat , kterým se vlády v Rusku chopila carevna Kateřina II. už na výsledku války nic nezměnil. Slezsko bylo ztraceno.


Po válce se Laudon usadil v Praze, kde dostal darem dům. O jeho služby se ucházeli Španělé a Prusové. Vážně posuzoval Laudon nabídku polského krále Augusta III., ale ten zanedlouho zemřel. Nabídku carevny Kateřiny byl ochoten akceptovat, ale jeho požadavky se carevně zdály přehnané. V Habsburských službách vykonával funkci generálního inspektora pěchoty (1766-69), zemského vojenského velitele na Moravě (1769-75) a od roku 1769 vykonával úřad dvorního válečného rady. Anexe Haliče v roce 1772 se nezúčastnil, pravděpodobně ze zdravotních důvodů, ačkoli se spekulovalo o mocenském boji o vliv na císaře Josefa II., ve kterém měl mít navrch maršál Lacy.Od roku 1777 pobýval Laudon většinou na zámku Hadesdorf na okraji Vídně.


Válka mezi Pruskem a Rakouskem vypukla při následnických sporech o dědictví bavorské (1778/79). Josef II. měl v úmyslu vyměnit izolované Rakouské Nizozemí za strategicky důležitější Bavorsko. To ovšem pruský král nemohl připustit. V únoru 1778 se Laudon konečně dočkává hodnosti polního maršála a velícího generála v Čechách. Laudon měl pod svým velením 62 000 mužů. Proti němu stálo 100 000 mužů pruského prince Jindřicha. Laudon byl kritizován za příliš defenzivní vedení boje, ale přesto se mu obratným manévrováním podařilo sevřít pruskou armádu z několika směrů. Kvůli odporu Marie Terezie k bitvě nedošlo. V květnu 1779 byla podepsána mírová dohoda, která přinesla Rakousku jen minimální územní zisky. 29. listopadu 1780 panovnice umírá.


Po neúspěšné snaze získat Bavorsko, obrátil císař Josef II. pozornost na slábnoucí Osmanskou říši a 29. února 1788 jí vyhlásil válku. Laudon, který se hlásí do služby byl s "ohledem na svůj věk a zdravotní stav" císařem odmítnut. Po nepříliš povzbudivém průběhu války však císař požádal Laudona o převzetí velení vojsk v Chorvatsku. Už cestou na frontu sklízel starý vojevůdce mohutné ovace jak prostých obyvatel Vídně tak i vojáků. Po několikadenním obléhání se mu 26. srpna 1788 vzdává pevnost Dubica a po těžkých bojích 3. září i pevnost Novi. Naopak u Caransebes (21.-22.září 1788) se hlavní voj císařsko-královské armády, posílený alkoholem, pustí sám do sebe a v domnění, že je napadeni Turky v panice prchá z bojiště. Na jaře 1789 postupoval Laudon na Banja Luku a 8. června dobyl pevnost Berbir. Koncem července byl Laudon jmenován vrchním velitelem celé císařsko-královské armády a je pověřen dobytím Bělehradu. Laudon s 46 000 vojáky přitáhl k Bělehradu a nechal zde vybudovat opevněný tábor, aby zmenšil riziko napadení. Poté město obklíčil a pomocí najatých bojových lodic odříznul i po řece. Po zprávě o blížícím se tureckém vojsku nařídil 30. září rozhodující útok na hradby a útočícím oddílům se podařilo probojovat do města. 8. října, po dnech intenzivního ostřelováni, velitel Osman paša pod slibem svobodného odchodu kapituloval. Prosincový Laudonův návrat do Vídně se změnil v triumfální pochod. Při jeho audienci v Hofburgu mu vyšel Josef II. vstříc a uvítal ho slovy" Vítej bělehradský vítězi ". Těsně před císařovou smrtí ( 20. února 1790) je Laudon jmenován velitelem armády pro válku s Pruskem. Josefův nástupce císař Leopold II. jmenoval Gideona Ernsta von Laudona generalissimem armády, hodností do které byli v celé habsburské historii jmenování pouze princ Evžen Savojský a vévoda Albrecht z Valdštejna. V červnu 1790 odjíždí generalissimus von Laudon na inspekční cestu na hranici se Slezskem. 8. července v Novém Jičíně onemocněl a 14. července 1790 zemřel. Jeho ostatky byly pochovány v Hadesdorfu.


Gideon Ernst von Laudon byl skvělý vojevůdce, který dokázal porážet i vojska vojenského a politického génia své doby, pruského krále Fridricha II., který trefně při návštěvě na manévrech Uničově Laudona oslovil: "Pane maršále, pojďte prosím, posaďte se vedle mne, raději Vás vidím po svém boku než proti sobě."


zdroje:Pavel Bělina - Generál Laudon
Heinz Rieder - Marie Terezie
URL : https://www.valka.cz/Laudon-Gideon-Ernst-von-t19114#71473 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více