Zkušenosti se zraněními po zásahu puškami M-16 vedly v SSSR k práci na mikrorážové verzi osvědčeného Kalašnikova. Výsledkem byl AK-74, komorovaný pro nový náboj sice stejné délky nábojnice (39 mm), jako náboj vz. 43 pro AK-47, ale mikroráže, označované jako 5,45 mm. I střela tohoto náboje byla konstruována jako nestabilní. První takovou střelu použili již Britové v náboji 0.303 British - pod pláštěm měla hrot střely aluminiový a tedy výrazně lehčí, než její záď. I vývrt hlavně pušky Lee Enfield měl vrtání s progresivním stoupáním. Zásah touto střelou vytvářel rozsáhlé devastace 10 cm od dráhy střely. Tyto mikrorážové střely obecně při nárazu do terčové hmoty, obsahující vodu (tkáně) změní směr rotace - místo podle "dlouhé" osy rotují kolem příčné a změní se tím vlastně v odstředivé čerpadlo - středem rotace tkáň nassává, obvodem odhazuje. Po zpomalení, případně ukončení rotace tato střela většinou "jede" podle dlouhých kostí svou zádí vpřed, takže je nacházena daleko od místa, kde do těla vnikla. K průstřelu dochází výjimečně, většinou střela v zasaženém těle zůstává. Účinná ráže je dána nikoli průměrem střely, ale její délkou, devastace střelného kanálu zasahuje min. 10-15 cm od osy průstřelu. Proto je na rozdíl od běžných ráží (7,62 mm) střelivo podstatně účinnější. Uvádí se mortalita při zásahu až 90 % povrchu těla na rozdíl od cca 15% běžné ráže. Ve světě dochází k dalšímu snižování ráže - v poslední době je běžně užívaná ráže 0.17" (4,5 mm), některé armády užívají až 4,1 mm.
Porovnání "ostrých" nábojů vz.43 (7,62x39) a 5,45 x 39 mm
Cvičné náboje vz.43 (7,62x39) a 5,45 x 39 mm - první je bez střely, druhý má bílou plastovou střelu
Bol vyvinutý pre novú automatickú pušku sovietskej armády, AK-74, čo bola vlastne modifikácia známeho Kalašnikova AK-47. Prvá verzia náboja bola vybavená oceľovou lakovanou nábojnicou so zápalkou typu Berdan. Jadro strely s oceľovým plášťom nezasahovalo až do jej špičky, ale bol tam ponechaný nenápadný prázdny priestor. Po trafení cieľa sa preto strela začala správať nestabilne a pri rozkmitaní spôsobovala vážne zranenia. V roku 1980 sa o náboji poprvýkrát zmienil G.Geer v odbornom časopise „Soldier of Fortune“ s tým, že náboj aj zbraň videl v Afganistane.
Technické údaje
5,45x39 mm Hmotnosť strely: 3,5 g V0: 899 m/s E0: 1414 joulov
Ano, lze to předpokládat, ale protože to nevím jistě, neuváděl jsem to. Znám dřevěné duté střely Mauser (červené, fialové a modré), ty se rozprskly po opuštění hlavně vnitřním tlakem (měl jsem dvě, ale někam jsem je "zatafáril). Podle příručky byly ovšem nebezpečné do 10 m - hrozilo zranění štěpinkami. Samozřejmě jsem z této zbraně cvičnými náboji nikdy nestřílel a tento vyfotografovaný jsem horko-ťažko vybrečel. Ostrými jsem střílel 1 zásobník a proti 58 to byla přímo lahoda!
