12,8-cm-PaK 44 (12,8cm protitankový kanón)

Do výzbroje německé armády byly oficielně zařazeny dva kanóny kalibru 12,8 cm


Protitankový kanón ráže 12,8 cm Pak 44
Dle řazení 12,8 cm Panzerabwehrkanone 44 ( 12,8 cm Pak 44)


Protitankový kanón ráže 12,8 cm Pak 80
Dle řazení 12,8 cm Panzerabwehrkanone 80 ( 12,8 cm Pak 80)


Vývoj protitankového kanónu ráže 12,8 cm spadá do roku 1943. Vývoj se hodně opíral o protiletadlová kanón 12,8 cm Flak 40. První prototypy představily firmy Krupp a Rheinmetall-Borsig. Od 11/1943 do 3/1944 bylo vyrobeno 18 kanónů.
Kanón byl montovaný na křížové lafetě, která umožňovala odměr 360°. Díky poloautomatickému závěru, i přesto že bylo používána dělená munice kanón mohl střílet rychlostí 5 ran za minutu. Při transportu zbraně byly používány čtyři kola s plně gumovým obutím, které umožňovali vlečení max. rychlostí 35 km/h.
Pro kanón byly vyvinuta munice protitanková (střela hmotnosti 28,3 kg) a HE munice (o hmotnosti střely 28 kg).
Dělo mohly transportovat pouze těžké polopásové tahače o 12 až 18 tun.
Tyto děla mohly zničit jakýkoliv spojenecký tank na všech frontách z poměrně velké dálky. Německá armáda během použití zjistila, že velká energie hmotnosti střely i v případě, že neprorazí pancíř poškodí tank v 90 % tak, že je již bojově nepoužitelný.
V polovině roku 1944 se objevil na scéně protitankový kanón 12,8 cm Pak 80. Od děla 12,8 cm Pak 44 o délce hlavně L/55 se lišil použitou lafetou a použitím nepoužitím úsťové brzdy a jiným brzdovratným zařízením. Kanón byl určen primárně pro využití pro stíhače tanků Jagdtiger a tank Maus.
Na podzim 1944 Krupp představil dva prototypy Kanone 81/1 a Kanone 81/2. První prototyp byl postaven na lafetě francouzského kanónu Canon de 155 mm Grand Puissance Filloux (GPF). Hmotnost zbraně 12 172 kg s odměrem 60°. Dělo používalo stejnou dělenou munici jako Pak 44. Dělo bylo bez úsťové brzdy.
Druhý prototyp K 81/2 byl postaven na lehčí lafetě z sovětské houfnice ML-20 kalibru 152,4 mm. Zbraň díky lehčí lafetě byla znovu vybavena úsťovou brzdou. Hmotnost 8 302 kg s náměrem 58°.
25. října 1944 dal Hitler svolení k montáži 52 děl 12,8 cm Pak 80 na sovětských a francouzských lafetách.
8.11.1944 jsou hlášeny zformovaní první protitankové baterie vyzbrojené kanóny 12,8 cm Pak 81/1 a Pak 81/2. 22.11.1944 existují již 4 baterie 1092., 1097., 1124. a 1125. Každá z baterií byla vyzbrojena 10 kusy PaK 81/2 a 3 kusy Paku Pak 81/1. Později počet těchto kanónů u jednotek vzrostl, ale výroba nikdy nedosáhla požadovaného počtu.


TTD:
platí pouze pro 12,8 cm Pak 80 (Pak 81/1)
Lafeta: GPF
Ráže: 128mm
Délka hlavně: 7040 mm ( L/55)
Délka drážkování hlavně: 6625 mm
Obsluha: 15 vojáků
Délka drážkování hlavně: 6625 mm
Náměr: - 4 do +45°
Odměr: 60°
Úsťová rychlost při použítí PzGr: 950 m/s
Max. rychlost vlečení: 35 km/h
Rychlost střelby:5 ran za minutu
Klínový závěr
Hmotnost:12 172 kg



TTD:
platí pouze pro 12,8 cm Pak 80 (Pak 81/2)
Ráže: 128mm
Lafeta: ML-20
Délka hlavně: 7040 mm ( L/55)
Délka drážkování hlavně: 6625 mm
Obsluha: 15 vojáků
Max. rychlost vlečení: 35 km/h
Rychlost střelby:5 ran za minutu
Klínový závěr
Hmotnost:8 302 kg

Průbojnost na kolmý pancíř:
500m 250 mm
1000m 230 mm
1500m 200 mm
2000m 182 mm


Zdroje:
Ian V.Hogg - Courtesy from German Artillery of World War II
Poznámky moderátorů
Archiv autora
[i]

děla byla opravdu dvě, rheinmetal měl tu elevaci kterou uvádí Cichy, Kruppův kanon měl menší ( -7 +15 ), jedná se o dvojúčeloví dělo - jednak polní kanon, jednak protitankový. pro děla bylo užito několik názvů , kromě PAK 44 to bylo i K 44, PAK 80, dále 12,8cm PAK 43 nebo PjK 44.
Úsťová rychlost platí pro protipancéřový granát (přesně je to 950m/s) pro tříštivý je to 750m/s náboj byl dvojdílný, tedy střela zvlášť od nábojnice.
Průbojnosti tak jak je uvedena moc nerozumím, ale v nén zdroji je uváděna takto : 219 mm na 500m, při kolmém dopadu, 202 mm na 1000m a 187mm na 1500m vše při kolmém dopadu.
Maximální dostřel s tříštivým nábojem je uváděn 24 410m.
zdroj "Small arms, and special weapons of the Third reich

Údaje uvádějí:
Tloušťka pancíře/vzdálenost v metrch/ sklon pancíře
200/2000/90°


K těm dělům jedná se o zcela odlišné konstrukce, lafety obou děl jsou sice čtyřkolová, ale u děla Rheimetall jsou všechna čtyři kola ve předu lafety a v zádu jsou dvě rozložitelné stabilizační ramena, kdežto u děl Krupp se jedná o lafetu dá se říc že "valníkovou" se stabilizačními podpěrami.
Dělo fy Rheimetall neuspělo ve výběrovém řízení proto oficiálně nebylo přijato do výsbroje, jinak v literatuře se udává že měl stejné balistické výkony jako dělo od Kruppa


Zdroj mých informací:
Ian V.Hogg - Courtesy from German Artillery of World War II

U kruppa jde o křížovou lafetu (trochu podobnou lafetě Flaku ale masivnější) u Rheinmetalu si nejsem jist ale mohlo by jít také o ni. U krupa si nejsem jist zda kola nejsou na samostatném podvozku (tedy zda je při palbě není možno sundat a zajistit tak větší stabilitu děla a prostor pro osádku kolem děla), ale opravdu si nejsem jist a v dostupných pramenech se mi to zatím nepovedlo najít.


Zdroj: "Small arms artilery and special weapons of Third reich"

Zdravim, nemáte někdo rozměry či dokumentaci popř. fotografie střeliva do této zbraně. Před časem jsme sehnali projektil podobné ráže a potřebujeme určit zda se používal do této zbraně. Za jakoukoliv odpověď předem díky.