Oddíl útočných děl 242 [1942-1944]

Oddíl útočných děl 242 byl zřízen v Jüterbogu během listopadu 1942 na základě požadavku generála Rommela na poskytnutí kompletního oddílu útočných děl pro podporu pěších jednotek na severoafrickém bojišti (dosud tam operovala pouze jedna baterie vyzbrojená třemi StuG III Ausf. C a D).

Do Afriky však byla v prosinci odeslána pouze 1. baterie, zařazena do Tankového dělostřeleckého pluku 90 10. tankové divize a přejmenována na Baterii útočných děl 90. Zbývající dvě baterie odevzdaly tropickou výbavu a oddíl byl odeslán na východní frontu - směr Stalingrad.

13. ledna 1943 dorazil k Ostrogožsku na středním Donu a ihned se zapojil spolu s 168. pěší divizí do bojů východně od města. Během sovětské Ostrogožsko-Rossošské operace Voroněžského frontu utrpěl oddíl tak těžké ztráty, že přestal být bojechopný.
Zbytky zdecimovaného oddílu byly 21. února odveleny zpět do Jüterbogu, kde byl sestaven prakticky nový oddíl se třemi bateriemi, vyzbrojený 22 útočnými děly StuG III a 9 útočnými houfnicemi StuH 42.

Na jaře následoval přesun do Itálie, kde byl oddíl zařazen do armádní zálohy v okolí Pisy. V létě se spolu s 90. divizí tankových granátníků rozmístil na Sardínii (zde Němci počítali s vyloděním Spojenců) a na podzim byl nasazen do protipartyzánských operací na Korsice.
Počátkem roku 1944 se vrátil na Apeninský poloostrov a 14. února byl přejmenován na Brigádu útočných děl 242.

Baterie brigády (dozbrojené útočnými houfnicemi StuH 42) byly nasazovány na nejtěžších úsecích italské fronty včetně Monte Cassina, kde 5 útočných děl 3. baterie poskytovalo podporu 1. paradesantní divizi a další StuGy operovaly v zalesněné oblasti jihozápadně od města Cassino. Koncem května byla na polovičních stavech mužstva, měla k dispozici pouze jeden bojeschopný StuG III (13 StuGů a 4 StuH byly v opravě) a čekala na doplnění 17 novými stroji z Německa.
Následovaly ústupové boje podél jaderského pobřeží směrem k Pádu a podpora 29. divize tankových granátníků v bojích o Rimini.

Počátek roku 1945 zastihl brigádu v sestavě I. výsadkového sboru během obranných bojů u Imoly a o Bolognu. Během jara se brigáda stahovala na sever, s posledními čtyřmi StuGy překročila Pád a ustupovala směrem na Belluno. Po zhroucení italské fronty (už bez StuGů, ten poslední byl opuštěn v Bassano del Grappa) dosáhla podhůří Alp a 2. května 1945 se u města Bruneck v Jižním Tyrolsku vzdala Američanům.

Tessin, Georg: Verbände und Truppen der deutschen Wehrmacht im Zweiten Weltkrieg 1939-1945
Bob Carruthers: Sturmgeschütze: Armoured Assault Guns
www.lexikon-der-wehrmacht.de
dokumentenforum.de
www.okh.it
www.okh.it

Monte Cassino, březen 1943: StuG III Brigády útočných děl 242

www.pinterest.co.uk