Příjmení: Surname: | Ludendorff | |
Jméno: Given Name: | Erich Friedrich Wilhelm | |
Jméno v originále: Original Name: | Erich Friedrich Wilhelm Ludendorff | |
Fotografie či obrázek: Photograph or Picture: | ![]() | |
Hodnost: Rank: | pruský a německý generál | |
Akademický či vědecký titul: Academic or Scientific Title: | - | |
Šlechtický titul: Hereditary Title: | - | |
Datum, místo narození: Date and Place of Birth: | 09.04.1865 Kruszewnia | |
Datum, místo úmrtí: Date and Place of Decease: | 20.12.1937 Tutzing, Bavorsko | |
Nejvýznamnější funkce: (maximálně tři) Most Important Appointments: (up to three) | Velitel generálního štábu 8. armády ve Východním Prusku. Od roku 1916 stál spolu s maršálem von Hindenburgem v čele německé armády | |
Jiné významné skutečnosti: (maximálně tři) Other Notable Facts: (up to three) | - | |
Související články: Related Articles: | ||
Zdroje: Sources: | http://cs.wikipedia.org/wiki/Erich_Ludendorff |
URL : https://www.valka.cz/Ludendorff-Erich-von-t18422#377218Verze : 0
Ludendorff byl již před první světovou válkou jedním z nejschopnějších generálů.
Od roku 1895 byl důstojníkem generálního štábu.
1908 - 1912 šéf oddělení.
V roce 1914 se spolu s Paulem von Hindenburgem proslavil vítězstvím nad ruskými vojsky v bitvě u Tannenbergu.
Od roku 1916 začal prosazovat takzvanou totální válku.
Podporoval anexionistické plány (zejména na východě) a plány na přesídlení Slovanů. V únoru 1917 inicioval obnovení neomezené ponorkové války a taktéž měl velký podíl na pádu říšského kanceléře Theobalda von Bethmann-Hollwega a jeho nahrazení exponentem vojenského velení von Hertlingem.
Po neúspěchu letní ofenzívy v roce 1918 ve Francii a zhroucení balkánské fronty požádal 29. září 1918 vládu, aby začala jednání o příměří, a doporučil parlamentarizaci Německa. Po oznámení tvrdých podmínek příměří usiloval o obnovení bojů. 26. října byl ze svého postu sesazen a posléze odcestoval do Švédska.
Po návratu do Německa byl politicky aktivní ve skupinách krajní nacionalistické pravice. V roce 1920 podpořil Kappův puč, posléze nějaký čas i Adolfa Hitlera, který ho - částečně proti jeho vůli - zapojil do takzvaného mnichovského pivního puče. Po převzetí vlády Hitlerem, měl být postaven do čela německé armády. Počátkem roku 1924 byl postaven spolu s dalšími pučisty před soud, byl však osvobozen. V letech 1924 - 1928 byl poslancem říšského sněmu za různé pravicové strany. Roku 1925 kandidoval proti svému dřívějšímu spolubojovníkovi generálu Paulovi von Hindenburg na post říšského prezidenta, ale ani tady politicky neuspěl.
Později hlásal vlivem své druhé manželky Mathildy, rozené Spießové, protikřesťanské a protižidovské názory a sám sebe viděl jako bojovníka za kulturu. Ke konci života už prakticky neměl žádný politický vliv. Byl spoluzakladatelem Tannenberského spolku a Spolku pro poznání Boha, esoterické společnosti existující dodnes. Po jmenování Hitlera říšským kancléřem počátkem ledna 1933, napsal prezidentovi Hindenburgovi: „Jmenováním Hitlera za kancléře vydali naši svatou německou vlast jednomu z největších demagogů všech dob. Slavnostně Vám prorokuji, že tento neblahý muž uvrhne naši říši do propasti a náš národ do nepředstavitelné bídy.“
http://cs.wikipedia.org/wiki/Erich_Ludendorff
Od roku 1895 byl důstojníkem generálního štábu.
1908 - 1912 šéf oddělení.
V roce 1914 se spolu s Paulem von Hindenburgem proslavil vítězstvím nad ruskými vojsky v bitvě u Tannenbergu.
Od roku 1916 začal prosazovat takzvanou totální válku.
Podporoval anexionistické plány (zejména na východě) a plány na přesídlení Slovanů. V únoru 1917 inicioval obnovení neomezené ponorkové války a taktéž měl velký podíl na pádu říšského kanceléře Theobalda von Bethmann-Hollwega a jeho nahrazení exponentem vojenského velení von Hertlingem.
Po neúspěchu letní ofenzívy v roce 1918 ve Francii a zhroucení balkánské fronty požádal 29. září 1918 vládu, aby začala jednání o příměří, a doporučil parlamentarizaci Německa. Po oznámení tvrdých podmínek příměří usiloval o obnovení bojů. 26. října byl ze svého postu sesazen a posléze odcestoval do Švédska.
Po návratu do Německa byl politicky aktivní ve skupinách krajní nacionalistické pravice. V roce 1920 podpořil Kappův puč, posléze nějaký čas i Adolfa Hitlera, který ho - částečně proti jeho vůli - zapojil do takzvaného mnichovského pivního puče. Po převzetí vlády Hitlerem, měl být postaven do čela německé armády. Počátkem roku 1924 byl postaven spolu s dalšími pučisty před soud, byl však osvobozen. V letech 1924 - 1928 byl poslancem říšského sněmu za různé pravicové strany. Roku 1925 kandidoval proti svému dřívějšímu spolubojovníkovi generálu Paulovi von Hindenburg na post říšského prezidenta, ale ani tady politicky neuspěl.
Později hlásal vlivem své druhé manželky Mathildy, rozené Spießové, protikřesťanské a protižidovské názory a sám sebe viděl jako bojovníka za kulturu. Ke konci života už prakticky neměl žádný politický vliv. Byl spoluzakladatelem Tannenberského spolku a Spolku pro poznání Boha, esoterické společnosti existující dodnes. Po jmenování Hitlera říšským kancléřem počátkem ledna 1933, napsal prezidentovi Hindenburgovi: „Jmenováním Hitlera za kancléře vydali naši svatou německou vlast jednomu z největších demagogů všech dob. Slavnostně Vám prorokuji, že tento neblahý muž uvrhne naši říši do propasti a náš národ do nepředstavitelné bídy.“
http://cs.wikipedia.org/wiki/Erich_Ludendorff
URL : https://www.valka.cz/Ludendorff-Erich-von-t18422#377268Verze : 0
Reklama
Pro možnost odpovídání na příspěvky a zakládání nových témat je třeba se zaregistrovat a přihlásit.