Generalfeldmarschall Fedor von Bock nar.: 3. 12. 1880 v Küstrin (Kostřín)
zemř.: 4. 5. 1945, Oldenburg
Fedor von Bock se narodil v rodině vojenského šlechtice Moritze Alberta von Bocka (*15.01.1828-16.04.1897), který dosáhl hodnosti generálmajora. Matka Olga Helene Franziska von Falkenhayn (*04.03.1851-14.12.1919), byla sestrou pruského ministra a vojevůdce Ericha von Falkenhayna. Navštěvoval gymnázium v Berlíně a Woesbadenu.
V roce 1888 nastoupil do 7. roty Královské pruské hlavní kadetky Gros-Lichterfelde. Zde dosáhl skvělých výsledků. Od mládí mu vštěpovali myšlenku služby vlasti, národu a vojenskou kariéru. V kadetce dosáhl hodnosti podpraporčíka a s platností od 15. 3. 1898 nastoupil službu jako poručík u 5. gardového pluku v Berlíně-Špandavě. 12. 7. 1904 se stal praporním pobočníkem. 9. 10. 1905 se oženil s Mally von Reichenbach. Již za pět let Bock ovdověl. V roce 1910 již v hodnosti nadporučíka (od 10.09.1908) se stal plukovním pobočníkem. Bez absolvování válečné akademie byl v letech 1910-1912 odvelen do Velkého generálního štábu k přípravě na důstojníka generálního štábu. 22. 3. 1912 povýšen do hodnosti kapitána a poté byl převelen do generálního štábu gardového sboru (zachováno členství ve Velkém generálním štábu). 1. 10. 1913 se stal nejdříve 2. poté 1. důstojníkem ("Ia") generálního štábu gardového sboru. Stal se členem
Panské ligy, kde se seznámil s
von Brauchitschem,
Franzem Halderem a von
Rundstedtem.
Svou účast v 1. sv. válce zahájil ve funkci "Ia" generálního štábu v generálním štábu gardového sboru. Vystřídal několik funkcí na různých štábech, zároveň velel jako velitel praporu u 4. pěšího gardového pluku (do 10.02.
1916). 30. 12.
1916 povýšen do hodnosti majora a opět putoval po generálních štábech armád. Účastnil se bojů na západě (Nanur, Arras, Ypry, Artois) i v Karpatech. V listopadu
1918 byl přidělen k velitelství okruhu 1 reichswehru (branná moc Výmarské republiky) jako první důstojník generálního štábu.
Vyznamenání získaná za
1. sv. války:
-
Železný kříž I. a II. třídy, Pour le Mérite (01.04.1918).- Řád hohenzollernské dynastie (25.10.
1916).
Od roku
1918 se účastnil jednání mírové komise pro pozemní vojsko.
16. 5. 1920 jmenován náčelníkem štábu okruhového vojenského velitelství III (Berlín). 1. 10. 1920 se Bock stal náčelníkem štábu 3. divize v Berlíně a 25. 12. byl povýšen do hodnosti podplukovníka. 1. 4. 1924 převzal velení nad II. praporem myslivců 4. pěšího pluku v Kolbergu. 20. 5. 1925 se Bock stal plukovníkem a od 20. 5. 1926 velel 4. pěšímu pluku. 5. 11. 1926 převelen do kurzu bojové školy v Döberitz. Za zásluhy ve válce a míru získal Bock 1. 2. 1929 hodnost generálmajora. 31. 11. 1929 byl jmenován (s účinností od 01.12.) velitelem 1. jezdecké divize ve Frankfurtu nad Odrou.
1. 2. 1931 povýšen do hodnosti generálporučíka a 14. 9. 1931 se stal velitelem
2. pěší divize a velitelem vojsk okruhu II (Štětín). Povýšen na generála pěchoty byl 1. 3.
1935. O měsíc později se stal velitelem správy pozemního vojska v Drážd'anech, 15. 10.
1935 vrchním velitelem skupinového velitelství 3 (od 04.02.
1938 velitelství skupiny 3)
20. 10. 1936 se podruhé oženil. Jeho manželkou se v Berlíně stala Wilhelmine Gottliebe Jenny, rozená Boddienová, rozvedená von der Ostenová (*14.11.1893-03.05.1945)
12. 3.
1938 se Bock stal velitelem nově vytvořené
8. armády. 13. 3. 1938 vtrhla Bockova armáda do Rakouska a vklidu ho obsadila. 15. 3. vzal do přísahy státního sekretáře Angelise a podmaršála Bayera. Dále Bock oznámil své pověření
Hitlerem o velení nad veškerou německou brannou mocí v Rakousku. Ten samý den je Bock povýšen spolu s von
Rundstedtem do hodnosti generálplukovníka. Začlenění bundesheeru do wermachtu bylo ukončeno 1. 4. 1938. Po splnění úkolu se Bock vrací na své předešlé působiště jako vrchní velitel skupinového velitelství 3 v Drážd'anech. Vstupem německých jednotek do českého pohraničí (od 01.10.1938) podle
mnichovského diktátu přebírá Bock velení nad zónou II.
10. 11. 1938 je Bock jmenován velitelem skupiny armád 1 (Berlín).
Jelikož nebyl nacionálním socialistou, nesouhlasil s některými metodami používanými v Německu. Nevinil z toho však
Hitlera, ale špičky NSDAP. Po listopadové Křišťálové noci na poradě velitelů údajně vykřikoval, že "to prase Goebbelse" by nejraději pověsil. K otevřenějšímu postoji se nikdy neodhodlal a jeho kritika byla polovičatá. Od nacistů si zanechával jistý přezíravý odstup.
Bock se podílel na operačním plánování
polského tažení a 26. 8.
1939 se stal vrchním velitelem
skupiny armád Sever. Od počátku války vedl významné operace. 27. 9. 1939 Waršawa padla. Bock se pohoršuje nad brutálním chováním některých jednotek na dobytém území. V říjnu 1939 byl Bock jmenován velitelem
skupiny armád B. Ta se skládala ze
4.
6. a
18. armády. Následuje období horečných příprav k útoku na západ. Ten je několikrát na nátlak generálů odložen.
10. 5. 1940, však
18. a
6. armáda zahajují útok. Již 25. 6. 1940 se Bock s celým Německem raduje z vítěství, které odčinilo potupu Versaillské smlouvy. 19. 7. 1940 byl Bock povýčen do hodnosti generála polního maršála. V prosinci 1940 nastupuje do štábu k Bockovi armády jako "Ia" podplukovník
von Tresckow. 4.2.
1941 je Bock vyslechnut pro údajné povědomí o státním převratu. To rezolutně odmítá... Probíhají příprav pro plán
Barbarossa. Bylo postaveno 153 německých divizí, z toho 33 tankových a motorizovaných. Ty budou postaveny podél západních hranic SSSR (krom 24. divizí zálohy).
Hitler je přesvědčen o úspěchu.
22. 6. 1941 se polní maršál von Bock ujal velení
skupině armád Střed. Jejím úkolem bylo rozbít sovětská vojska v Bělorusku a postupovat na Smolensk a Moskvu. Do zimy měl být SSSR zlomen. Po úspěších je Bock hrdý na svou armádu, všímá si však špatného zacházení s válečnými zajatci a ohrazuje se proti takovému počínání. Armáda se zastavuje před Moskvou a Bock si stěžuje na přeceňování sil. Po potížích je odvolán vrchní velitel armády
von Brauchitsch. 19. 12. 1941 ze zdravotních důvodů na vlastní žádost končí velitel skupiny
armád Střed, polní maršál von Bock (důvodem, ale jsou rozpory s
Hitlerem). Je převelen do Vůdcovy zálohy vrchního velitelství pozemního vojska. 16.1.1942 velitele
skupiny armád Jih Reichenaua ranila mrtvice(zemřel 17.1.1942). Bock přerušuje zdravotní dovolenou, je povolán k
Hitlerovi.
Skupinu Jih Vůdce považuje za "zabezpečnou" a Bocka pověřuje velením.
Armádní skupina Jih zajišt'uje Krym, obléhá Sevastopol, který nakonec
padne. Vede obranné boje u Charkova, Kursku atd. 9. 7. 1942 je
armádní skupina Jih rozdělena a Bock přebírá velení vytvořené skupiny armád B. Prakticky ihned (15.07.) je opět odvolán do Vůdcovy zálohy při vrchním velitelství branné moci v Berlíně.
Do konce války se již pro polního maršála von Bocka uplatnění nenašlo. Od července
1942 pobýval na statku Grodtken a pracoval v pracovně ve své úřadovně v Berlíně. Občas navštěvoval svého pobočníka hraběte von Hardenberga. Od ledna do dubna 1945 se zdržoval v Berlíně. Na sklonku války se několikrát sešel s
Mansteinem. Řešili spolu situaci kolem kapitulace a možnosti záchrany jednotek a civilistů před Rusy. 3. 5.
1945 brzy odpoledne spolu s rodinou a řidičem, vyjel na další návštěvu
Mansteina. Na silnici k Oldenburgu auto napadl hloubkový stihač. Auto se vzňalo a pouze těžce zraněný Bock se dostal ven. Zemřel druhý den v nemocnici v Oldenburgu, kde s ním ještě promluvil polní maršál von
Manstein a nevlastní šestnáctiletý syn Dinnies von der Osten.
Vyznamenání získaná za
2. sv. války:
-
spony k Železnému kříži I. a II. třídy. (22.9.1939)
-
Rytířský kříž. (30.9.1939)
- Řád jugoslávské koruny I. třídy (1.6.1939)
-
Velkokříž Řádu italské koruny. (27.8.1940)
- Řád "Michal Statečný" III. a II. třídy. (29.7.1942)
- Řád "Michal Srarečný I. třídy. (1.12.1942)
-
Velkokříž mad'arského Řádu za zásluhy na stuze s meči. (27.11.1942 ?)
Zdroj-Fedor von Bock-Mezi povinností a pochybnostmi-válečný deník-BOOKS s.r.o. 1998-624 stran
URL : https://www.valka.cz/Bock-Fedor-von-t18144#66670Verze : 1