Main Menu
User Menu

Suchoj Su-7IG [kód NATO: Fitter-B]

Sukhoi Su-7IG / Сухой Су-7ИГ

     
Název:
Name:
Suchoj S-22I
Originální název:
Original Name:
Сухой С-22И
Kategorie:
Category:
experimentální letoun
Výrobce:
Producer:
DD.MM.1966-DD.MM.1966 Moskevský strojírenský závod Kulon, Moskva /
Období výroby:
Production Period:
DD.MM.1966-DD.MM.1966
Vyrobeno kusů:
Number of Produced:
1 konverze Su-7BM
První vzlet:
Maiden Flight:
02.08.1966
Osádka:
Crew:
1
Základní charakteristika:
Basic Characteristics:
 
Vzlet a přistání:
Take-off and Landing:
CTOL - konvenční vzlet a přistání
Uspořádání křídla:
Arrangement of Wing:
jednoplošník s měnitelnou geometrií křídla
Uspořádání letounu:
Aircraft Concept:
klasické
Podvozek:
Undercarriage:
zatahovací
Přistávací zařízení:
Landing Gear:
kola
Technické údaje:
Technical Data:
 
Hmotnost prázdného letounu:
Empty Weight:
9480 kg
Vzletová hmotnost:
Take-off Weight:
? kg
Maximální vzletová hmotnost:
Maximum Take-off Weight:
? kg
Rozpětí:
Wingspan:
13,661) m
Délka:
Length:
16,61 m
Výška:
Height:
? m
Plocha křídla:
Wing Area:
? m2
Plošné zatížení:
Wing Loading:
? kg/m2
Pohon:
Propulsion:
 
Kategorie:
Category:
jednoproudový
Počet motorů:
Number of Engines:
1
Typ:
Type:
Ljulka Al-7F-1 o tahu 66,69 kN / 94,14 kN s přídavným spalováním
Objem palivových nádrží:
Fuel Tank Capacity:
?
Výkony:
Performance:
 
Maximální rychlost:
Maximum Speed:
? km/h v ? m
Cestovní rychlost:
Cruise Speed:
? km/h v ? m
Rychlost stoupání:
Climb Rate:
? m/s
Čas výstupu na výšku:
Time to Climb to:
? min do ? m
Operační dostup:
Service Ceiling:
? m
Dolet:
Range:
? km
Maximální dolet:
Maximum Range:
? km
Výzbroj:
Armament:
-
Uživatelské státy:
User States:
-
Poznámka:
Note:
1) 9,64 m minimální rozpětí
Zdroje:
Sources:
Gordon, Yefim. Sukhoi Su-7/-17/-20/-22: Soviet Fighter and Fighter-Bomber Family. Midland Publishing, Hinckley 2004. ISBN 1-85780-108-3.
ruslet.webnode.cz
URL : https://www.valka.cz/Suchoj-Su-7IG-kod-NATO-Fitter-B-t179627#560018Verze : 0
MOD

Experimentální letoun Suchoj S-22I


Práce na vývoji experimentálního letounu s měnitelnou geometrií křídla s označením S-22I začaly v konstrukční kanceláři P. O. Suchoje v roce 1963 pod vedením hlavního konstruktéra Nikolaje G. Zirina. Vývoj byl zahájen z vlastní iniciativy, ministerstvem leteckého průmyslu SSSR byl schválen dodatečně v roce 1965. Bylo zvoleno efektivní řešení, kdy na trup letounu Su-7B bylo vyvíjeno nové křídlo s měnitelnou geometrií.


Křídlo se mělo skládat z pevných částí, které byly připevněny na trup ve stejných upevňovacích uzlech jako křídlo letounu Su-7B a z pohyblivých koncových částí křídla. Pevná část křídla současně obsahovala prostory pro zatahovací hlavní podvozek, výsuvné štěrbinové vztlakové klapky, prostory pro zasouvání pohyblivé části křídla a ovládací agregáty pohyblivé části a prostory pro pevnou kanonovou výzbroj. Pevná část byla ukončena zbraňovým závěsníkem a na horní části aerodynamickým hřebenem.


Pohyblivé části křídla se skládaly z přední náběžné hrany, ze střední nosné části, která obsahovala integrální palivovou nádrž a v zadní části byly odklápěcí štěrbinové vztlakové klapky a křidélka. Později byla na doporučení institutu CAGI náběžná hrana doplněna o trojdílné výsuvné sloty. Pohyblivá část křídla se měla přestavovat v rozmezí úhlu šípu střední aerodynamické tětivy 30° až 63°.


Při vývoji nového křídla bylo třeba vyřešit řadu nových problémů. Pevné a pohyblivé části křídla měly být spojeny mohutným hlavním otočným uzlem a zadní pohyblivou pomocnou oporou. Největší problém byl ale s vývojem mechanizmu přestavování křídla. Původně se předpokládalo použití klasických dvoupolohových hydraulických pracovních válců. Při zkouškách se ale ukázalo, že pohyblivé části křídla se přesouvají nestejnoměrně, což by ohrožovalo bezpečnost letu. Navíc by nebylo možno využít mezilehlé polohy křídla, pro které výpočty slibovaly velké výhody pro bojové manévrování a dolet letounu. Nakonec bylo zvoleno použití hydraulických motorů s reduktorem, šroubovým mechanizmem a hydraulickou brzdou, jedna souprava pro každou pohyblivou část. Pohyblivé části tak bylo možno nastavit na jakýkoliv úhel šípu. Obě pohyblivé části křídla byly navíc mechanicky propojeny synchronizační hřídelí, která synchronizovala jejich přestavování a umožňovala bezpečné přestavení křídla při vysazení jednoho hydromotoru. Konfigurace křídla pro vzlet byla stanovena - křídlo úhel šípu 30°, sloty vysunuty, klapky zasunuty, pro přistání křídlo 30°, sloty, vnitřní a vnější klapky vysunuty. Přestavování křídla mělo být poháněno od silového hydraulického systému letounu. Pilot přestavoval křídlo ovládací páčkou na přední palubní desce, kde byl umístěn i ukazatel úhlu šípu křídla UPRD-2. Klapky se ovládaly dvoupolohovými tlačítky (vysunuto-zasunuto), sloty se ovládaly zvláštním přepínačem na palubní desce.
Vývoj křídla byl ukončen v roce 1965, do konce roku 1965 byl postaven drak letounu S-22I-0 pro statické zkoušky.


Pro letové zkoušky byl vybrán trup letounu Su-7BM sériového čísla 4806 s motorem AL-7F1. Byla na něm upravena střední část trupu a z letounu byl odstraněn autopilot AP-28, tlumič D-2K a prakticky veškerá výzbroj. Záložní rychloměrná trubice PVD-7 byla umístěna na pravou stranu přídě letounu. Konstrukční práce byly ukončeny v létě roku 1966 a 2. srpna 1966 vedoucí pilot konstrukční kanceláře P.O. Suchoje Vladimír Sergejevič Iljušin provedl s experimentálním letounem S-22I první let. Letové zkoušky pokračovaly do listopadu 1966, kdy byly na letounu provedeny některé úpravy. Zadní část trupu byla vyměněna za novou, používanou na letounech Su-7BKL, Su-7BMK a Su-7U s dvoukopulovým brzdícím padákem, byl upraven systém přestavování vstupního kužele a protipumpážních dvířek ESUV-1V tak, že protipumpážní dvířka mohla sloužit i jako přisávací, čímž se zvýšil tah motoru při vzletu. Byly provedeny i některé úpravy na hydraulickém systému draku letounu a na trupu se objevily i nové antény rádiové stanice a telekomunikačního systému záznamu letových dat. Úpravy byly dokončeny v březnu 1967 a poté dále pokračovaly letové zkoušky na letišti v Achtjubinsku. Je zajímavé, že doposud nebyly uveřejněny žádné fotografie letounu S-22I v původní podobě s trupem z letounu Su-7BM.


Letoun S-22I, označovaný také Su-7IG nebo MS-19, se poprvé představil veřejnosti na letecké přehlídce na letišti Domodědovo u Moskvy dne 9. června 1967. Zkoušky s letounem pokračovaly až do roku 1972, mimo jiné byl do něj zamontován komplexní systém automatického pilotování SAU-22-1, byly zkoušeny různé tvary koncových oblouků křídla a letoun sloužil i pro výcvik zalétávacích pilotů při vývoji prototypů S-32, později vyráběných sériových Su-17. Experimentální letoun S-22I se do dnešních dnů nedochoval. V roce 1972 byl předán do Žukovského Vojenské letecké akademie v Moskvě, odkud byl později odvezen do šrotu. Na katedře leteckých konstrukcí se zachovala se pouze malá část křídla.


Zdroj:
Aviaciai kosmonautika včera, segodnja i zavtra č. 6,7/2011
Viktor J. Markovskij, Igor V. Prichodčenko: Istrebitěl-bombardirovščik Su-17, ubijca "duchov",vydavatelství Jauza, Eksmo 2013
URL : https://www.valka.cz/Suchoj-Su-7IG-kod-NATO-Fitter-B-t179627#526941Verze : 0
Prototyp sériovej verzie Su-17: S-22I.
Suchoj Su-7IG [kód NATO: Fitter-B] -


URL : https://www.valka.cz/Suchoj-Su-7IG-kod-NATO-Fitter-B-t179627#158951Verze : 0
MOD
https://www.airwar.ru/enc/fighter/su17.html

Suchoj Su-7IG [kód NATO: Fitter-B] -


Suchoj Su-7IG [kód NATO: Fitter-B] -


URL : https://www.valka.cz/Suchoj-Su-7IG-kod-NATO-Fitter-B-t179627#560019Verze : 0
MOD