Polní maršál Joseph Alvinczy svobodný pán von Borberek
* 1. února 1735 Vinţu de Jos, Sedmihradsko–25. září 1810 Buda
Joseph Alvinczy[1] svobodný pán von Borberek,[2] polní maršál a nositel velkokříže Řádu Marie Terezie. Původem etnický Maďar se narodil v Sedmihradsku (nyní součást Rumunska) v místě dnes zvaném Vinţu de Jos.[3] Do armády vstoupil v 15-ti letech. Bojoval v sedmileté válce jako setník granátníků, účastnil se bitvy u Torgau a dobytí Svídnice. U Torgau a Teplic utrpěl vážná zranění. Později se stal plukovníkem pěšího pluku č. 19 a v roce 1786 i jeho majitelem. Po válce se stal důstojníkem v Lacyho nově budovaném štábním sboru. Bojoval také ve válce o dědictví bavorské, kde v čele svého pluku zajal při přepadu Habelschwerdtu prince von Hessen-Philippsthal. Vysloužil si za to povýšení do hodnosti generálmajora a rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie (MTO). Působil jako vojenský vychovatel budoucího císaře Františka a vyučoval jej zejména taktice. V tureckých válkách velel pod Laudonem divizi. V roce 1790 vedl útok na Lutych, ovládaný nizozemskými vzbouřenci. Během revolučních válek v letech 1793–1794 sloužil v rakouském Nizozemí. Účastnil se bitvy u Neerwindenu, za což mu byl udělen komandérský kříž MTO. Dne 21. května 1794 získal hodnost polního zbrojmistra. Za účast v bitvě u Charleroi získal velkokříž téhož řádu, byl rovněž u Fleurus. V roce 1795 velel císařsko-královské armádě na Horním Rýně a po skončení tohoto tažení se vrátil do Vídně, aby se stal členem Dvorské válečné rady. Na konci roku 1796 převzal velení nad ustupující armádou v Tyrolsku, zorganizoval zde domobranu a ve dnech 15.–17. listopadu se neúspěšně střetnul s Bonapartem u Arcole. Velel rovněž v bitvě u Rivoli 14. ledna 1797. Navzdory těmto porážkám a odvolání byl téhož roku jmenován vojenským místodržitelem v Uhrách a jeho místo zaujal arcivévoda Karel. V roce 1808 byl povýšen do hodnosti polního maršála a od císaře dostal darem panství v Banátu. Zemřel v Budě 25. září 1810 jako poslední příslušník svého rodu.
Literatura: 1. OTTOVA encyklopedie obecných vědomostí na CD-ROM, klíčové heslo ‚Alvinczy, Josef‘. 2. RITTERSBERG, J. Ritter von, Biographien der ausgezeichnetsten verstorbenen und lebenden Feldherrn der k. k. Österreichischen Armée, aus der Epoche der Feldzüge 1788–1821 nebst Abbildungen. 1829, s. 55–66. 3. WURZBACH, C. von, Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. Band I. Wien 1856–1891, s. 22.
Poznámky: [1] V literatuře se vyskytuje řada variant transkripce maršálova příjmení – např. Alvinczi, Allvintzy, Alvincy. Nejčastěji je však používána výše užitá verze Alvinczy. [2] Dnešní rumunské jméno této lokality zní Vurpăr (maď. Borberek; něm. Burgberg bei Mühlbach), nedaleko města Sebeş (něm. Mühlbach). V literatuře se lze setkat i s variantami Barberek a Berberek. [3] Vinţu de Jos (maď. Alvincz, něm. Unter-Winz), obec v rumunské provincii Alba, JZ nedaleko správního střediska Alba Iulia.
