Jamašita, Tomojuki

Jamašita Tomojuki

(08.11.1885-23.02.1946)
generál japonské císařské armády


Jamašita se narodil v rodině venkovského lékaře na ostrově Šikoku. Proti rodinné tradici se rozhodl pro vojenskou kariéru. Postupně absolvoval kadetní školu v Hirošimě, Ústřední vojenskou akademii v Tokiu a Školu generálního štábu v Tokiu. Studia ukončil v hodnosti kapitána a poté pracoval osmnáct let na ministerstvu armády.


V letech 1918 a 1923 působil na japonských zastupitelstvech v Bernu a ve Vídni. V Evropě se s ním poprvé setkal jeho budoucí nesmiřitelný rival Hideki Tódžó. Po návratu z Evropy v roce 1923 byl povýšen na plukovníka.V době napětí a politického vření v armádě,které vyvrcholilo pokusem o státní převrat a nastolení vojenské diktatury, zachoval loajalitu císaři a dokonce v roli zprostředkovatele přispěl k relativně málo krvavému řešení konfliktu. Svým konáním v této době si ovšem vysloužil nenávist některých vysoce postavených osob a tak byl přeložen do Číny, kde jako generálporučík velel divizi. Válku v Číně vedlo Japonsko už od roku 1931 a tento krvavý a zdlouhavý konflikt značně vyčerpával japonskou ekonomiku. Navíc v letech 1938 a 1939 utrpěla Kuantungská armáda dvě těžké porážky od SSSR v bitvách v okolí jezera Chasan a v bitvě na řece Chalchyn gol, kde byli Japonci rozdrceni koordinovanými útoky letectva, dělostřelectva a tankových sil. Na takový způsob války nebylo Japonsko připraveno a nutná modernizace a změna taktiky donutila Japonce vyslat delegaci do Německa a Itálie, se kterými podepsala 27.09.1940 Pakt o spolupráci (osa Berlín-Řím-Tokio). Přes odpor Ministra armády (Hideki Tódžó), byl Jamašita jmenován do čela mise.


V Německu se Jamašita seznámil s taktikou "Blitzkriegu", která ho nadchla. Po návratu do Japonska doporučuje modernizaci armády s důrazem na útočné letectvo a tankové jednotky. Nicméně se ke spoluúčasti ve válce po boku Německa proti Velké Británi a USA staví odmítavě. Doporučuje se soustředit na budoucí válku se SSSR, ale s jejím zahájením radí počkat až jak se vyvine situace na jaře 1942.


17. 10 1941 odstupuje z čela vlády princ Fumimaro Konoe a k moci se dostává Jamašitův rival Hideki Tódžó. Vzhledem k pádu Francie, Holandska a vázání Britů v Evropě je rozhodnuto zahájit válku směrem na jih s cílem ovládnout ropná pole Holandské východní Indie. Výpad na jih je podmíněn eliminací britské pevnosti Singapur na jihu Malajského poloostrova.


Útokem na Malajsko a Singapur je pověřen Jamašita, který dostává k dispozici 25. armádu s 5., 18., Císařskou gardovou a 56. záložní divizí. Celkem má s pomocnými a týlovými jednotkami asi 60.000 vojáků. Ovšem samotný útok povede pouze se 36.000 vojáky 18., 5. a Císařské gardové divize (záložní 56. divizi vůbec nevyužije a ještě v průběhu bojů ji nechá převelet do Barmy). Vrchní velitel britské armády v Malajsku a Singapuru, maršál letectva Sir Henry Robert Moore Brooke-Popham, disponuje 120.000 vojáky (asi 65.000 Indů ,35.000 Britů, 15.000 Skotů, stejný počet Malajců a australské jednotky) pod velením generála Percivala. Britské velení nepovažuje tyto "otrhance" za inteligentní bojovou sílu a brzy na svou aroganci doplatí.


Bojem v Číně zocelení japonští vojáci zaútočí 07.12.1941 5. divizí na pláže Singora a Pattani v Thajsku a 08.12.1941 se 18. divize vylodí na Kota Baharu. Divize císařské gardy postupuje do Malajska přes Thajsko. Japonské síly snadno likvidují odpor a podél východního (18. divize) i západního (5. divize a Divize císařské gardy) postupují rychle na Singapur.
Rychlý postup pozemních sil je kombinován výsadky z moře do týlu obránců. 10.12.1941 se britské velení rozhodne útokem bitevní lodě Prince of Wales a bitevního křižníku Repulse odlehčit ustupujícím jednotkám, ale pokus skončí katastrofou. Obě lodě (bez leteckého krytí) jsou potopeny u mysu Kuantan japonskými letadly. Zahyne na 2.000 námořníků. Jamašita má rovněž problémy. Rychlým postupem ztrácí kontakt s týlem a navíc musí opakovaně řešit kruté chování svých vojáků vůči místnímu obyvatelstvu a zajatcům. Velice krutě se chová především Císařská garda. Jamašitovy tresty jsou ale nedostatečné a Císařská garda se někdy vymyká jeho kontrole. 05.01.1942 poráží japonská armáda Brity ,pokoušející se zastavit japonský postup na Kuala Lumpur, v bitvě na řece Slim. Britský ústup se mění v chaotický úprk. 25.01.1942 po krutých bojích vyklidí Britové pozice na řece Muar a polní maršál Wawell (nahradil Brooke-Pophama) povoluje na Percivalovu žádost ústup na ostrov Singapur.
Britové odmítají Jamašitův návrh na kapitulaci. Jamašitova armáda má už nedostatek munice, ale její velitel přesto nařizuje útok. Po mohutné dělostřelecké přípravě pronikají 08.02.1942 5. a 18. divize přes Johorskou úžinu a v tvrdé bitvě s Australany se zachycují na ostrově. Vinou netaktického ústupu Britů se 11.02.1942 dostávají k samotnému městu. 15.02.1942 v 19,50 hodin Percival kapituluje. Jamašitův triumf Brity šokuje. W. Churchill pád Singapuru označil za největší porážku v historii britské armády. Generál Percival vůbec odmítá uvěřit, že jeho jednotky porazilo pouhých 36.000 Japonců. V Japonsku se "Malajský tygr" Jamašita stává národním hrdinou. Za 70 dní porazil trojnásobnou přesilu armády "bílého muže".


Ovšem Hideki Tódžó se obává vlivu nemilovaného generála a nechá ho přeložit do Mandžuska, aby tam čelil údajné Sovětské hrozbě. Jamašita se nesmí vrátit do Japonska ani na dovolenou. Jeho pobyt v Mandžusku připomíná nechtěný exil.


Až po pádu vlády po porážkách Japonska v v říjnu 1944 je Jamašita povolán do Tokia a pověřen obranou Filipín. Jamašita nevěří v japonský úspěch a pokouší se na Filipínách o zdržovací válku v naději na kompromisní mír. Jeho plány jsou mařeny rozkazy z Tokia, které ho proti jeho přesvědčení ženou do nesmyslných bitev. Poslušnost mu odepře i admirál Iwabači, který nařídí 20.000 námořních pěšáků bojovat o Manilu do poslední kapky krve. Řádění Japonců mění Manilu v trosky. Obyvatelstvo je masakrováno. Jamašita ustoupil do džungle severně od Manily. Někteří jeho důstojníci volí sebevraždu, Jamašita odmítá. 19.08.1945 dostává Jamašita rozkaz ukončit boje. 02.09.1945 se vzdává Američanům.


Američané Jamašitu obviní z válečných zločinů a postaví ho před vojenský soud. Některá obvinění jsou Jamašitovi přisouzena nespravedlivě. Je viněn i ze zločinů spáchaných v době, kdy ještě nebyl velitelem na Filipínách. Jamašita popírá, že by vydal rozkaz k maskrům a naopak tvrdí, že pokud se o nich dozvěděl snažil se jim zabránit. Někteří novináři přítomní procesu ho označují jako jednostrnanný s předem daným ortelem. Pochybnosti vyjádřili i někteří soudci nejvyššího soudu USA. Ovšem jako vrchní velitel měl Jamašita zodpovědnost za činy svých vojáků a bylo jeho problémem jak jim zabránit. Tomojuki Jamašita byl odsouzen k trestu smrti a 23.02.1946 oběšen. Byl to smutný a neslavný konec vynikajícího velitele.

Zdroj: archiv autora ...

zdroj:
www.ww2incolor.com

gen. Tomoyuki Yamashita a jeho štáb sa vzdáva na Filipínach US 32. pešej divízii

chtěl bych opravit zjevnou chybu - bojů u jezera Chasan se neúčastnila žádná z jednotek Kuantungské armády, ale tvz. Korejská armáda - což byly jednotky japonského císařství v Koreji.
taktika obou střetnutí se taktéž zřetelně liší, zatímco v prvním případě šlo a vlnové čelní útoky pěchoty za podpory tanků, dělostřelectva a letectva za následných velkých ztrát s tím že nebyly narušeny hranice. Ve druhém případě je jednalo o obchvatný úder na obou křídlech a obklíčení v hlubokém týlu protivníka - Žukov si zkrátka v menším měřítku vyzkoušen na 6. japonské armádě to co později zopakoval v zimním počasí proti daleko lépe vybavené 6. německé armádě u Stalingradu.
Tvrdit ovšem že tento neúspěch Japonce vehnal do spojenectví s Německem a Itálií je ovšem spekulace. Možná se stal jedním z faktorů, ale nikoli hlavním motivem pro tento krok.

Bohužel pokud jsem se mýlil, tak se se mnou mýlil i Len Deighton v knize Krev, slzy a pošetilost.

no nebylo by to poprvé co se napíše kniha, jejíž autor si detaily reálií prohlédl za běhu než o nich začal psát. předpokládám spíše že rok 38 -39 nebyl hlavním tématem knihy.