7,62 mm lafetovaný kulomet Gorjunova (SG-43)

Originální název : Stankovy pulemjot Gorjunova obrazca 1943
Německý název : 7,62 mm sMG 43(r)
Ráže : 7,62 mm
Náboj : 7,62 mm x54
Zásobník : 50 nebo 250 nábojů v kovovém pásu
Délka : 1120 mm
Délka hlavně : 719 mm
Váha: 13,8 kg zbraň, 40,4 kg s podstavcem a koly
Úsťová rychlost : 800 m/s
Rychlost střelby : 600 – 700 ran/min
Výrobce : různé sovětské arzenály.
.
Kulomet zkonstruovaný P.M. Gorjunovem v Kovrovském kulometném závodě jako náhrada starého kulometu Maxim 1910. kulomet byl po WWII několikrát modernizován a byl užíván i jako tankový (verze SGMT), byl užíván do poloviny šedesátých let, kdy byl nahrazen univerzálním kulometem. Licenční výroba byla zavedena v Číně. Zbraň byla široce exportována do mnoha zemí světa. Zbraň pracuje na principu odběru plynů z hlavně, plynový válec je pod hlavní. Lafetu zbraně konstruoval Děgťarev a tato lafeta umožňuje i střelbu proti letadlům. Starší zbraně měly ocelový štít, ale později bylo od něj upuštěno protože poskytoval jen minimální ochranu a zbytečně zvyšoval váhu zbraně.

Kulomet se licenčně vyráběl i v Československu a používal se až do nahrazení univerzálním vz.59. Kromě toho byl u nás lafetován jako spřažený kulomet v tancích T-54 a T-55.

Nakres SGMT

Prierez SGMT:

Pár kratičkých poznámek k SGM a SGMT je modernizovaný těžký kulomet SG . Od svého předchudce se liší podélným drážkováním povrchu hlavně za účelem lepšího chlazení zbraně. Automatika zbraně je prachovými plyny odebranými z hlavně do plynového válce, kde urychloval píst spojený s nosičem závorníku. Závěr je uzamčený sklopný.



SGM = stankovyj Gorjunov moděrnizirovannyj



TTD SGM:
Ráže: 7,62 mm
Náboj: 7,62x54mm
Hmotnost kulometu: 13,6 kg
Hmotnost kulometu s kolovým podstavcem : 23,4 kg
Hmotnost trojnožky: 14,2 kg
Délka kulometu: 1150 mm
Délka hlavně: 720mm
Počet nábojů v pásu: 250 ks
Úsťová rychlost střely: 800/865 m/s
Rychlost střelby: 650 ran/min

Povedlo se mi kulomet vyfotit solidně na výstavě, jde o ČS výrobu jak je patrné z nápisu na zbrani.

detaily na krytu a pohled na miřidla a rukojeti se spouští

ještě pohled z pravé strany

Nejprve pár doplnění TTD :
Hmotnost pásu s 250 náboji........10,25 kg
Bojová rychlost střelby..............300 - 350 ran/min
Měrná dálka..............................2300 m
a ještě jedna nelehká vzpomínka. Sám jsem tento kulomet "zažil" a nebylo to nic veselého. Na rozdíl od představy normálně myslícího člověka jsme tuto těžkou bestii netahali při přesunech (a to i zrychlených ) na kolečkách, ale rozebraný na tři díly ( kulomet, lafeta a štít) nosili na zádech !!!

Zdroj : Naša armáda 1947 č.15


Zápisník

archiv

SG-43
Ostrava, Dny NATO 2009

SGMT (Pomorskie Muzeum Wojskowe)

Zdroj:


7,62 mm pulemety Gorjunova SGM, SGMT a SGMB, Rukovodstvo po remontu, 1971

dole SG- 43

Pokud mne paměť neklame šel ten tankový v případě nutnosti vylafetovat, spoušť se dala sundat (byl to takový udělátor aby se dala ovládat elektricky) a kulomet šel nouzově použít k pěšímu boji (aspoň jsme se to tak učili ) Kulomet ale neměl miřidla, ani žádné uchycení, takže jsem to považoval spíše za teorii. Nevím jestli to posádky cvičily, možná si někdo vzpomene a napíše nám jak to bylo.

Kulomet byl take po valce použiván jako hlavní zbraň v reaktivovaných objektech lehkého opevnění na jižní moravě, kde byl uchycen v lafetě UL 1, pozděj se objekty přezbrojovali na UK 59.

Jsem ročník, který nastoupil záklaní službu zrovna, když se měnily SG 43 za UK 59. Sám, byť kulomeťák, jsem neměl už šanci si z něj na ostro vystřelit. Než je odvezli do skladů, stával za rotou právě v protiletadlové pozici, připraven ke střelbě do luftu - samozřejmě nebyl použit.

OT: s Gorjunovy byly taky vyřazeny LK 52/57 - takový klon LK 26 s bokem vykloněnými miřidly, zásobování pásem, samopalové náboje, trojnožka uprostřed, spoušť kolíbková - ukazovák jednotlivé, přidaný prostředník dávka - moc jsem si z toho chtěl vystřelit - nestihl jsem to. Smůla!

Přestože (nebo právě proto) že byl těžký jak hrom, mazáci o něm pěli básně - říkalo se mu "dědek" - a údajně když se zakopaly kolečka (po zakopání se ještě fixovaly šikmo zatlučeným kolíkem), střílelo to "jednou dírou", na rozdíl od 59, která na trojnožce poskakovala - i když si na přední "nohu" nabíječ lehl a držel ji. Tohle jsem osobně zažil (viděl), když nám v přijimači předváděli použití 59 k bodové střelbě na 300 m na kubík cihel - po pěti pásech (tedy 250 ran) z toho byla hromádka antuky.
Tedy velice stabilní a proto oblíbený kulásek a když si představím osud nabíječe, visícího na té přední noze 59 mimo veškeré krytí, docela to chápu.