Jiné významné skutečnosti: (maximálně tři) Other Notable Facts: (up to three)
- 2. nejúspěšnější letecké eso k.u.k. Luftfahrtruppen s 32 sestřely - spolu se svým zadním střelcem Johannem Lasim se stal prvním pilotem na světě, který se stal "esem během jednoho dne" (22. srpna 1916) - nejvyznamenanější Rakousko-Uherský poddůstojník a letecké eso 1. sv. v. - průkopník letecké dopravy v Československu
- 2nd most sucsessful flying ace of k.u.k. Luftfahrtruppen with 32 claims - with his gunner Johann Lasi was first aviators to ever achieve "ace in a day" (22nd August 1916) - Austro-Hungary's most highly decorated ace and non-commissioned officer of WW1 - pioneer of air transport in Czechoslovakia
Arigi byl jedním ze skvělých rakouských stíhacích es první světové války. Pocházel z Čech, neboť se 3. října 1895 narodil v Děčíně a dětství strávil v Mariánských Lázních. V sedmnácti letech odešel do Vídně, aby se zde přihlásil jako dobrovolník k letectvu. V listopadu 1914, po základním a následně pokročilém výcviku, byl jmenován pilotem a desátníkem zároveň.
Po vypuknutí války byl Arigi přidělen k Fliegerkompanie 6, se základnou u Kotoru. Už tady se Arigi proslavil přesným náletem na nepřátelskou loď a byl poprvé vyznamenán. Prvního října 1915, dva dny před svými dvacátými narozeninami, však musel se svým letounem Lohner nouzově přistát na nepřátelském území Černé Hory. Stačil ještě letadlo zničit, ale padl do zajetí. S několika dalšími zajatci se dostal na práci jako automechanik do garáží v Podgorici, kde se mu podařilo nejprve opravit a později odcizit limuzínu Fiat z majetku černohorského prince Mikuláše. Po mnoha dobrodružstvích se s pěti dalšími uprchlíky dostal přes frontu k rakouské armádě. Dne 23. ledna 1916, dvě hodiny po návratu k Fliku 6, už znovu startoval k bombardovacímu letu. Krátce nato byl Flik přemístěn na jih.
Dne 22. srpna 1916 přišlo hlášení, že šest italských Farmanů útočí na přístav Durazzo a Arigi se dobrovolně hlásil, že sestavu nepřítele napadne. Byl však odmítnut s odůvodněním, že není k dispozici volný důstojník, který by letěl s ním jako pozorovatel a velitel letounu zároveň. V krátkých časových intervalech opakoval Arigi neúspěšně svoji žádost, ale když se italské bombardéry přiblížily na doslech, bez rozkazu odstartoval v posádce s poddůstojníkem Johannem Lasim. Osamělý dvojmístný Brandenburg C.I, ozbrojený jedním pevným a jedním pohyblivým kulometem, odvážně zaútočil proti formaci nepřítele. Během půl hodiny se Arigimu podařilo neuvěřitelné. Tři Farmany pro poškození v boji nouzově přistály na pobřeží a dva se zřítily do ústí řeky Skumbi. Italské letce zachránilo vlastní loďstvo. Všech pět sestřelů potvrdily pozemní jednotky a z Arigiho se rázem stal nejpopulárnější muž v rakouském letectvu. Všechny sestřely byly neprodleně hlášeny do Vídně na velitelství letectva, odkud se především zajímali, proč se akce nezúčastnil žádný důstojník. Odpověď, že všichni důstojníci byli indisponováni, rozhodně nesloužila Fliku ke cti.
Koncem roku 1916 odešel Arigi k Fluggeschwader 1, kde létal již na stíhacích Hansa-Brandenburg D. I. Angažoval se v těžkých bojích na řece Isonzo a dobyl řadu vzdušných vítězství. V létě téhož roku byl převelen k Fliku 41 J, který ale zakrátko opustil pro těžké osobní neshody s jeho velitelem Godwinem Brumowskim (35 sestřelů).
Godwin Brumowski byl se svými 35 sestřely nejúspěšnějším rakousko-uherským stíhačem. Jeho otec, původem z Polska, byl voják a tak tradice rozhodla o tom, že Brumowski v roce 1910 absolvoval na vojenské akademii ve Vídni. Na počátku války sloužil u dělostřelectva na východní frontě. Později byl odeslán k výcviku jako dělostřelecký letecký pozorovatel. Nastoupil u Flik 1, kde sloužil pod Čechem Otto Jindrou. 12. 4. 1916 letěl jako Jindrův pozorovatel a společně bombami napadli vojenskou přehlídku cara Mikuláše II. Vzápětí Brumowski získal první dvě vítězství, když svým kulometem sestřelil dva ze čtyř ruských Morane Parasol, které se je pokoušely odehnat.
Během roku 1916 Brumowski prošel pilotním kurzem a byl převelen ke stíhací jednotce Flik 12 na italské frontě, kde létal na stíhačkách Hansa-Brandenburg D.I. V únoru 1917 již velel Fliku 41J. V srpnu 1917 sestřelil 12 nepřátelských letadel během 19 dní. Nějaký čas také létal na rakouských Albatrosech D.III (Oeffag), vyráběných v Rakousku v licenci. V únoru 1918 téměř nepřežil zuřivý souboj s osmi nepřátelskými letadly a musel nouzově přistát s hořícím letounem. Byl také na stáži u JG IManfred von Richthofena.
V říjnu 1918 byl jmenován velitelem všech leteckých eskader rakousko-uherské armády v Isonzu. Z jeho 35 sestřelů byla většina italských letadel, ale zničil i britský Sopwith Camel. Třebaže byl vynikajícím stíhačem a statečným vojákem, měl složitou povahu. Vždy muselo být po jeho. Proto se z jeho Fliku nechalo odvelet několik letců. Když mu například jeho nadřízení doporučili, aby požádal o udělení rytíře Řádu Marie Terezie (nejvyšší vyznamenání R-U), odpověděl jim: „Pokud jsem si toto vyznamenání zasloužil svou službou, měl by to být dostatečný důvod, aby mi jej vrchní velitel předal. Není mou povinností o něj žádat nebo prosit.“ Měl sice pravdu, ale na druhou stranu v rakousko-uherské armádě to už tak prostě chodilo, a tak toto vyznamenání Brumowski nikdy neobdržel. Když skončila válka, byl Brumowski propuštěn z armády. Znuděný rutinním civilním životem zakrátko opustil ženu a dceru a vrátil se do Vídně, kde založil leteckou školu. Zahynul leteckou smrtí v roce 1936 v Holandsku.
Od srpna 1917 proto Arigi sloužil severozápadně od Benátek u proslulého Fliku 55J, který byl pro vynikající výsledky přezdíván Kaiserstaffel, tedy císařská letka. Arigi zde létal v roji mimo jiné i s nejúspěšnějším stíhačem maďarské národnosti Josefem Kissem (19 sestřelů).
V dubnu 1918 byl znovu přeložen k Fliku 6 na albánskou frontu, kde jako stíhač bránil Kotor proti anglickým bombardérům. Traduje se, že císař Karel I. poslal Arigimu na frontu dva letouny Aviatik D.I, rozložené v bednách, na kterých bylo napsáno Arigiho jméno a tak vznikla přezdívka pro celou jednotku - Arigistaffel. V červnu 1918 přešel Arigi s ostatními do Jagdfliegerkompanie 1 J, v jejíchž řadách se dočkal konce války v hodnosti Offiziersstellvertreter (důstojnický čekatel), protože strohé rakouské předpisy nedovolovaly jeho povýšení na důstojníka. Julius Arigi však dosáhl celkem 32 vítězství, čímž se stal druhým nejúspěšnějším rakouským stíhačem a nejvíce vyznamenávaným poddůstojníkem rakouského letectva.
Po skončení světové války se Arigi vrátil do nově vzniklé Československé republiky a věnoval se podnikání v letecké dopravě. Měl velký podíl na vybudování letišť v Praze a Karlových Varech. Na sklonku dvacátých let odešel do Vídně, kde se stal spoluzakladatelem a zároveň šéfpilotem letecké továrny ve Wiener Neustadt. V té době začal projevovat politické sympatie k nacistickému hnutí, v Rakousku tehdy zakázanému. Po vypuknutí druhé světové války se Arigi, v hodnosti kapitána Luftwaffe, stal instruktorem ve stíhací škole Schwechat u Vídně. Mezi jeho žáky patřila taková stíhací esa jako H. J. Marseille a W. Nowotny.
Po ukončení II. světové války odešel Julius Arigi do ústraní a žil v rakouské obci Seerwalchen, kde také 1. srpna 1981 zemřel.
Poznámky: 1. Pozorovatel Johann Lasi 2. Pozorovatel Ltn Fabian Lukas-Sluja 3. Pozorovatel Kdt Viktor Renvez 4. Ve spolupráci s Josef von Maier a Josef Kiss 5. Ve spolupráci s Franz Lahner a Josef Kiss 6. Ve spolupráci s FrgLtn Stefan von Grosschmid
Juliu ARIGI byl nositelem dekorací , které při své hodnosti mohl obdržet: Zlatá medaile FJI Za statečnost , čtyřnásobné udělení Stříbrná medaile Za statečnost , čtyřnásobné udělení Za statečnost II. třídy , čtyřnásobné udělení Bronzová medaile Za statečnost , trojnásobné udělení -Mobilizační kříž 1912-1913 -Služební kříž pro poddůstojníky za VI. let služby -Karlův vojenský (vojskový ) kříž 1916 Pruská záslužná medaile Bulharský řád Za chrabrost (poslední stupeň )
Jako poddůstojník nemohl obdržet ani Signum Laudis případně Vojenský záslužný kříž s válčnou dekorací .
Rekonstrukce jeho dekorací je ze sbírky pana B. Zankla , který byl předním znalcem problematika letectva Rakouska-Uherska .
Poznámka : Každá páska na stuze medaile Za statečnost vyjadřuje další udělení dekorace.
Během služby v Luftwafe působil i na bojištích v Severní Africe, Sicílii, na Balkáně a v Maďarsku.
Po skončení války si u rakouského jezera Atersee ve vesnici Sewaalchen pronajal pláž a koupaliště. Postupně zde vybudoval i dílny a opravnu zemědělské techniky.
Letoun patřící Fluggeschwader I (přejmenované v září 1917 na Flik 101G). V téže době byly všechny stroje patřící této jednotce také označeny směrovkou kamuflovanou tupováním třemi barvami - hořčičnou žlutou, červenohnědou (Terra Cotta) a středně zelenou. Směrovka sama je nestandardní, nechal ji na letoun nainstalovat pilot stroje, druhé nejúspěšnější rakousko-uherské eso Julius Arigi, když nebyl spokojen s účinností směrovky původní. 3 ze svých 32 sestřelů získal právě na tomto letounu (24.4.,3.5.,4.5.). Kromě zmíněné směrovky je vzhled stroje zcela standardní, tedy až na nezvykle umístěné výsostné označení na křídlech. Stroj v barvě materiálu.
Kov, stříbrná / Metalic, silver
Dřevo / Wood
Plátno / Fabric
