>> Dělení zbraní hromadného ničení

Výborně - děkuji Rade,
takže bych rád všem přispěvatelům doporučil aby si toto dělení přečetli a snažili se vkládat své příspěvky podle něj.
K biologických zbraním bych ještě rád podotknul - pro ty kterým není jasné proč se třeba takový Ricin jakožto chemikálie řadí mezi biologické zbraně. Odpověd je relativně jednoduchá – mezi biologické zbraně můžeme při jejich reálném i hypotetickém použití zařadit nejen původce onemocnění (infekční mikroorganismy), ale i látky těmito činiteli produkované potažmo složitější chemické látky produkované živými organismy. Do této skupiny tedy spadají i rostlinné produkty jako je Ricin, bakteriální toxiny jako je Botulotoxin nebo Diphterický toxin a produkty vyšších organismů jako je Saxitoxin (korýši) nebo Tetradotoxin (čtverzubcovitá ryba Fugu).

Zbraně jaderné lze dále rozdělit buď podle hlavního principu činnosti na:
a) štěpné
b) termonukleární (též vodíkové)
nebo podle typu účinku na
a) klasické
b) neutronové


Biologické zbraně - pro úplnost je třeba zmínit, že se mezi ně zpravidla zařazují také zbraně, jejichž primárním cílem není živá síla, ale výzbroj, vybavení nebo zásoby. Může jít o mikroorganismy, které například způsobují rezavění kovů, případně znehodnotí paliva (naftu apod.) či jiný materiál (zejména potravu či vodu).

Dělení biologických zbraní:
Bakteriologické:


Vyřazující:
Způsobují onemocnění dýchacích cest,zažívacího traktu,někdy i krátkodobou paralýzu.Napadené obyvatelstvo má ztráty do 40%.Typickými představiteli jsou bakterie Tyfu (Salmonella typhi) a paratyfu (Salmonella paratyphi A,Salmonella paratyphi B,Salmonella paratyphi C)


S celkovým účinkem:
Po jejich nasazení v krátké době vzniká pandemie mezi zasaženou populací.Ztráty přesahují 80%.Typickým představitelem je mor (Yersinia pestis a její modifikace).


Virulentní (virové):


Drtivá většina biologických zbraní a prepartů zařazených do této skupiny patří mezi zbraně s celkovým účinkem schopných vyhladit rozsáhlé skupiny populace.Jejich účinek je ale nekontrolovatelný díky velké schopnosti virů mutovat a přenášet se nejen mezi lidmi ale také mezi zvířaty.Představitelem takových to virů může být například virus Ebola,Marburg,Antrax a v určité míře také virus Neštovic (jeho účinek je ale v dnešní době diskutabilní protože většina světové populace je proti nebezpečným formám neštovic očkována).V případě nasazení bojových virů jsou předpokládané ztráty obyvatelstva větší než 90%.

ZÁKLADNÉ POJMY V OBLASTI JADROVÝCH ZBRANÍ
Jadrové zbrane, založené na využití energie jadier atómov, sú najúčinnejšie prostriedky hromadného ničenia. Ide o úplné zariadenia (implozívneho, hlavňového alebo termonukleárneho typu), ktoré sú vo svojej konečnej podobe (po dokončení stanovených prípravných úkonov – odistení, iniciácii roznecovadla a odpálení) schopné uskutočniť plánovanú jadrovú reakciu a uvoľniť energiu. Súčasné jadrové zbrane sa skladajú z vlastnej výbušnej jadrovej nálože, prostriedku na jej dopravu na cieľ a systémov riadenia a navedenia na cieľ. Vlastné výbušné jadrové zbrane sú založené na využití vnútrojadrovej energie, ktorá sa uvoľňuje pri umelo vyvolaných jadrových reakciách a je určené na ničenie živej sily, zbraní a bojovej techniky, dôležitých objektov a obyvateľstva.
Základom jadrových zbraní je jadrová munícia, ktorá obsahuje štiepnu alebo termonukleárnu nálož. Do tejto munície zahŕňame:
• bojové časti (hlavice) riadených striel, delostreleckých a iných rakiet, torpéd a pod.,
• letecké bomby,
• delostrelecké strely a míny,
• ženijné míny.
Podľa mohutnosti výbuchu sa jadrové zbrane delia do týchto piatich skupín:
• veľmi malej mohutnosti – do 1 kt,
• malej mohutnosti – 1 až 10 kt,
• strednej mohutnosti – 10 až 100 kt,
• veľkej mohutnosti – 100 až 1 000 kt (1 Mt),
• veľmi veľkej mohutnosti – nad 1 Mt.
Do jadrových zbraní patria popri vlastnej jadrovej munícii tiež prostriedky na dopravu na cieľ (nosiče). V súčasnosti ich obvykle rozdeľujeme takto:
• taktické s dosahom 30 až 50 km,
• operačno-taktické s dosahom do 1 000 km,
• strategické, niekedy delené do troch podskupín: - krátkeho doletu (1000 až 2500 km),
- stredného doletu (2500 až 5000 km),
- ďalekého doletu (nad 5000 km).
V USA používajú trochu inú kategorizáciu:
• SRBM (Short-Range Ballistic Missile) – balistické RS krátkeho doletu (do 1000 km),
• MRBM (Medium-Range Ballistic Missile) – balistické RS stredného doletu (od 1000 do 3000 km),
• IRBM (Intermediate-Range Ballistic Missile) – balistické RS väčšieho stredného doletu (od 3000 do 5500 km),
• ICBM (Intercontinental Ballistic Missile) – medzikontinentálne balistické RS (nad 5500 km).


Jadrová výbušnina (jadrové palivo) je látka vhodná na uskutočnenie jadrovej výbušnej reakcie. Jadrová výbušnina môže byť:
a) štiepna – 233/92 U, 235/92 U, 239/94 Pu, izotopy Cf 249/98,
b) termonukleárna (vodíková, fúzna, termojadrová) – izotopy vodíka, D, T a Li + 238/92 U pri trojfázovej jadrovej náplni.
Jadrová náplň (jadrová nálož) je jadrová výbušnina so zariadením, ktoré iniciuje jadrovú výbušnú reakciu. Jadrová náplň je teda systém, ktorý možno priviesť k jadrovému výbuchu.
Jadrová munícia (jadrový náboj) je jadrová náplň spolu s obalom ventuálne so zariadením, v ktorom je dopravovaná na cieľ. Pojem jadrový náboj môžeme stotožňovať s pojmom jadrová hlavica. Môžeme teda hovoriť o jadrovej bombe, jadrovej riadenej strele, delostreleckej
jadrovej strele a podobne.
Štiepna reťazová reakcia vyvolaná pomalými neutrónmi môže prebiehať lavínovite len v dostatočne veľkom množstve štiepneho materiálu, napríklad uránu 235/92 U. Pri menšom množstve sa buď nerozvinie alebo uhasína, pretože väčšina neutrónov vyletuje mimo tento urán a nespôsobuje ďalšie štiepenie. Časť neutrónov okrem toho pohltia jadrá atómov prímesí uránu bez vyvolania štiepenia. To je tiež príčinou, prečo štiepna reťazová reakcia neprebieha v prírodnom uráne (kde je len 0,71 % uránu 235)


Zdroj: ZBRANE HROMADNÉHO NIČENIA - AKTUÁLNA BEZPEČNOSTNÁ HROZBA